Rozklad Gould K50

[Celeron]

S tím měřením je to nějaký divný. Podle osciloskopu se sondou 10:1 (odpor 10M) jsou napětí o půlku nižší než měřený multimetrem s 1M vstupem. Signál je naprosto rovná čára, žádný pulzy nevidím. Čekal bych to opačně....
Ubastlil jsem si k multimetru VN sondu a měřil na čepici zapojený do obrazovky. S připojenejma vychylovačkama s nesvítící obrazovkou 7" tedy s Ia = 0 je anodový napětí zkoumanýho rozkladu kolem 5,1 KV.
Na porovnání jsem změřil Merkura 12,5" s obrazem. Jas trochu poklesl a naměřil jsem cca 7 KV. Sonda má 18M do země, asi dost stahuje. V datašítu obrazovky Merkura je minimum anoda 8,5 KV.
Je tedy otázka, zda 5,1 KV není na 7" obrazovku málo... Datašít od obrazovky Toshiba LR30477 na webu asi není...
Jirka
Edit: 5" TV měřená stejným děličem měla 4,2 KV. Tak to vypadá že by VN mělo na 7" snad stačit.

[xsc]

Opravdu má ten multimetr jen 1M? I moje první 7106 s hybridním děličem měla 10M.
Jinak na G2, G4 má být ss napětí bez pulzů. Zatemňování se provádí obvykle přímo do videozesilovače - tedy následně katody.
18M je na měření VN dost málo, max anodový proud pro takhle malou čb obrazovku bude 100-200uA. Já VN měřil přes sondu z 5x22M odporů v sérii.

[Celeron]

Dělič jsem si "zkalibroval" na napětí 650V, nejdříve přímo multimetrem, pak děličem a následně přepočítával v poměru. Vstup skutečně vychází kolem 1M. Pravda ale je, že dělič může VN stahovat ale zase na jasu se to příliš jak na Merkuru, tak na 5" TV neprojevilo. Zkusím tedy ještě nějaký odpory vyhrabat, ale mám tu jem maximálně 8M8.
Vím, že na G2 a G4 má být rovná čára. Proto nechápu, že multimetr a oscilo měří o 100% rozdílně. Asi multimetr "anténuje" v blízkosti horizontálního rozkladu.
Zatmívání na katodě je vidět, pulzy +20V nad videosignálem.
Jirka
Edit: poskládal jsem dělič na celkových 55 M, tedy 3x víc než byl původní. Naměřil jsem s ním pouze o cca 100V více ve všech třech rozkladech.

[xsc]

Když je napětí VN +- správné a jsou připojené vychylovačky, kolik má přes tu VN sondu G2?
Pokud se nic neobjevuje, zkusil bych změřit napětí mezi G1 a K, jestli není příliš vedle regulace jasu. Případně proud katodou obrazovky (stačí vložit nějaký 50k odpor a měřit napětí na něm).

[Celeron]

Nějak to přestávám chápat. Změřil jsem s tím novým děličem 55M VN na pupku obrazovky. S nepřipojenejma H vychylovačkama tam je pouze 2,4 KV a lehce svítí svislá čára. S připojenejma H vychylovačkama je VN 5,4 KV a nesvítí, proud Katodou neteče a pokud měřím na G1, G2 a G3 tak tam jsou napětí v relaci jak jsi psal. Ale všiml jsem si podivnosti. Pokud měřím proti zemi multimetrem co má Ri 1M, tak po přiložení na běžce trimrů Bright, Back a Focus, tedy ne až za velký odpory na patici obrazovky napětí padá dolů a zajímavý je, že se již nevrátí zpět. A dělá to i při zatížení přes dělič z 5M odporu, jen pomaleji. Zdroj pro G-čka je neskutečně měkkej. Chvíli jsem se ho snažil vykreslit. Vše je napájený z jednoho samostatnýho vinutí H trafa, kde jsou proti zemi 600V špičky. Pokud měřím za diodou, co to usměrňuje na filtrační 10N keramice, tak je tam 470V DC a je tvrdý, Avomet 1 nemá moc velkej Ri a měří stejně. Ale celý je to podložený na DC potenciálu, kterej při měření sondou oscila Ri 10M pomalu klesá k 0V. To je přeci blbost, napětí na všech G musí být stejnosměrně vztažená proti Katodě a tedy i zemi. Přitom při vykreslování jsem zjistil, že celý zdroj pro G oprazovky má něco jako společnou zem ale ta není stejnosměrně svázaná se skutečnou zemí přístroje. Asi opravdu musím sednout a celý napájení obrazovky vykreslit, abych vůbec pochopil co tím autor chtěl říci a dokázal zjistit, co je tam nejspíš odprásklý, jinak to není možný...
Díky za rady, doufám, že to ještě chvíli se mnou vydržíš.
Jirka

[Celeron]

Dnes jsem vykreslil desku. Konečně začínám chápat, jak to napájení obrazovky jede.
L12 HR trafa by měla přes CR10 dělat na C9 kolem +50V základní napětí pro katodu a "GND podložku" pro obrazovku. A L14 přes CR11 dělá druhý napětí cca 300V, co se přičítá k 50V katody. Akorát mě nějak mate jak je vlastně zapojenej ten zdroj 300V. Největší kladný by mělo být na spodku L14. Děliče jsou "opřený" o katodových 50V přes CR9. Ale k čemu tam je C26 a zenerka VR2 mi není jasný. Je v něm nějaká závada, proti zemi je 300V zdroj strašně měkkej. Zítra ještě vyměřím součástky děliče a zdroje.
Jirka

[xsc]

Tvrdost zdroje vůči společným 50V určuje R32. Tou zenerkou a C26 bych se tak netrápil, můžou sloužit k potlačení bodu po vypnutí TV - na C26 zůstane záporné předpětí, které se bez činného horizontálu přenese na všechny mřížky obrazovky a uzavře je. Ale přijde mi, že je v tom zapojení kolem trimru pro G1 něco divně.
Zatemňování H impulzy do G2 je taky "originální". To bych čekal tak u Rubína.

[Celeron]

Ještě jednou jsem ohmetrem zapojení vyměřil a vytahal fixem a je to správně. Rozhodně ale nechápu, jak to má makat, hlavně proč je tak velkej odpor R32.
A taky mě není jasný to zhášení kolem Q3. Kam teče energie z H vychylovaček? Přes CR5 a C19 do země? U toho schematu Comodor monitoru, co jsem dal na 2 stránce vlákna je to jinak, zde je na pozici C35 jen 100N, v Comodoru 10M.
Chtělo by to měřit v reálu ale bohužel, lehnul jsem...
Jirka

[xsc]

No je to zapojení poněkud svérázné a zbytečně složité, zlatý Merkur. Hodnotu R32 ve schématu nevidím. S těmi vychylovačkami je to divné, taky bych čekal, že se proud uzavře přes C35, ale 100n je moc málo, to má na 15625Hz impedanci 100ohmů. Takže se to musí uzavírat i přes tu diodu a taky přechod B-E tranzistoru, což je divočina. Kolik je hodnota C19?

[Hill]

Máš to správně: horizontální vychylovačky tvoří skutečně s L2 a L3 sériový rezonanční obvod s tangenciálním kondenzátorem C35 v době, kdy je spínací tranzistor otevřený, a s přispěním C12 paralelní, když Q2 zavře a nevede.
Změnou C12 nastavíš vodorovný rozměr.
Obvod C35-L2-L3-LH(yoke) je laděný přibližně na polovinu řádkového kmitočtu, což zajišťuje hrubou S-korekci spočívající v zakřivení pily na začátku i na konci činného běhu.
Tím se vodorovně linearizuje obraz, protože poloměr zakřivení stínítka je podstatně větší, než poloměr vychylování.
Vlastně ten koncák mi silně připomíná Junosť.
Ostatně obdobnou hrubou S-korekci zajišťuje vertikálně obvod složený z vychylovacích cívek a C22.

R32 bych pokládal pouze za vybíjecí a současně bude muset být dost velký, aby to vybíjení trvalo dost dlouho. Podle mne funguje opačně: po vypnutí rozkladů musí podržet mřížku kladnou proti katodě, aby napětí na anodě se tím vybilo co nejrychleji - ochrana proti bodu uporostřed obrazovky během doby, kdy nejedou rozklady, ale katoda je ještě žhavá a anoda má náboj proti kostře.
To zapojení není zase tak složité.

[Hill]

Máš to správně: horizontální vychylovačky tvoří skutečně s L2 a L3 sériový rezonanční obvod s tangenciálním kondenzátorem C35 v době, kdy je spínací tranzistor otevřený, a s přispěním C12 paralelní, když Q2 zavře a nevede.
Změnou C12 nastavíš vodorovný rozměr.
Obvod C35-L2-L3-LH(yoke) je laděný přibližně na polovinu řádkového kmitočtu, což zajišťuje hrubou S-korekci spočívající v zakřivení pily na začátku i na konci činného běhu.
Tím se vodorovně linearizuje obraz, protože poloměr zakřivení stínítka je podstatně větší, než poloměr vychylování.
Vlastně ten koncák mi silně připomíná Junosť.
Ostatně obdobnou hrubou S-korekci zajišťuje vertikálně obvod složený z vychylovacích cívek a C22.

R32 bych pokládal pouze za vybíjecí a současně bude muset být dost velký, aby to vybíjení trvalo dost dlouho. Podle mne funguje opačně: po vypnutí rozkladů musí podržet mřížku kladnou proti katodě, aby napětí na anodě se tím vybilo co nejrychleji - ochrana proti bodu uporostřed obrazovky během doby, kdy nejedou rozklady, ale katoda je ještě žhavá a anoda má náboj proti kostře.
To zapojení není zase tak složité.

[Celeron]

Problém ale Hille je, že ty 2 zdroje "nad sebou" se chovaj divně. Ten "spodní" pro katodu je asi bez problémů a tvrdej. Ale ten "nad ním" cca 300V je měkkej a to tak, že po zapnutí najede na nějaký napětí maxima (možná než se nažhaví obrazárna" ale jak se dotkneš s oscilo sondou 10M, tak napětí pomalu spadne a už se nezvýší. Odpory přeměřený, odpovídají proužkům, blok kondy zkrat nemají. Zkusil jsem změřit elyty, ani ty nejsou špatný. Plošák jsem dlouhý, úzký pěšiny přeměřil, prasklej taky není. Jedině ještě někde nějaký svod. Pak už zbývají diody na velký napětí, neznámý značení.
Jirka

[Celeron]

Dnes se mi podařilo projít děliče obrazovky, nalézt závadu (R46) a rozsvítit obrazovku. Trimry jde nastavit jas, zaostření. Pak jsem musel malinko upravit kmitočty volně běžícího horizontálu a vertikálu aby se obraz dokázal zasynchronizovat. Nakonec jsem spráně přepojil vychylovačky aby byl obraz čitelný.
Výsledek je, že na obrazovce je čitelný obraz ale je asi o 1/2 užší a na výšku je zase příliš (odhadem o polovinu) roztažený. Podle Hilla je malé VN a je potřeba zvýšit účinnost horizontálního rozkladu. Zkoušel jsem měnit kapacitu účinnostního kondíku C12 od jeho poloviny na dvojnásobek, změna kapacity moc rozměr obrazu nemění. Zkusil jsem také vyřadit sériovou kombinaci L2 a L3 a bez ní se obraz roztáhne asi o polovinu co potřebuju. Bohužel ani se změnou C12 nejde požadovaný vodorovný rozměr dotáhnout. Prostě VN trafo asi zásadně nepasuje k vychylovačkám...
Vertikál jsem zkoušel stáhnout na minimální rozměr trimrem a je stále moc roztažený.
Dál jsem se nedostal, nevím co s tím. Napadlo mě zkusit napájet horizontál vyšším napětím, než stávajícím 12V. Ale mám obavu, abych zase příliš nezdvihl VN a někde se něco neproprásklo. V podstatě totiž nevím, jestli je problém s VN a nebo je malý rozkmit na vychylovačkách.
Chtělo by to načíst v nějaký chytrý televizácký knize, bohužel nic nemám.
Heeelp!
Jirka
V příloze je aktualizovaný schema s vyměřenejma součástkama.

[xsc]

VN a rozměr, to jsou věci jdoucí proti sobě. Čím větší je VN, tím menší bude rozměr obrazu (elektrony rychleji letí směrem k obrazovce a mají tak menší čas na zatáčení podle vychylovaček). Pokud přidám napětí na napájení koncového stupně, roste stejně jak proud v horizontálních cívkách , tak VN, ale díky ne lineární závislosti roste rychleji horizontální rozměr. Problém je, že asi nikdo neví, jak moc vysoké VN může tenhle koncový modul dávat, aby nedošlo k průrazu.
Pokud obrazovka svítí rozumným jasem, nebude VN zase tak daleko od správné hodnoty. Zkusil bych jít s napájením na 15V (pozor na žhavení obrazovky) s tím, že bych přidal paralelně kapacitu k C12 a vypustil L2,3. Vzhledem k osazeným elektrolytům na 25V, je jisté, že napájecí napětí toho modulu má být jen 12V? U velmi podobného schématu Commodoru je 18V. http://www.ebastlirna.cz/modules/Forums/files/monitor.com2_109.gif
Koncový stupeň může být navržen pro cívky s nižší impedancí, u těchto malých obrazovek si to každý motal po svém. Jak jsou zapojeny? Jsou tam dvě vinutí v sérii nebo paralelně?
Rozměr vertikálu půjde změnit jednoduše. Buď se zvýší R6 a R5, případně lze změnit zapojení V vychylovaček z paralelního na sériové.
Jak teď na osciloskopu vypadá průběh napětí na kolektoru Q2/C12?

[Celeron]

Dík za rady.
VN kontra rozměr jsem tušil že je v tomhle poměru. Tedy byl jsem si jist u elektrostatického vychylování ale u magnetickýho moc ne. I Hill mi říkal, že u magnetickýho je to nějak jinak.
Asi tuším, kde je problém. Ty originální vychylovačky jsou na vertikálu klasika, dvě v sérii, obě mají šlusmetrem 7R, tedy dohromady 14R, indukčnost 22mH. U Merkura je to podobný 2 x 8.5 R, indukčnost 28mH.
Na horizontálu jsou na pinech připájený 4 smalťáky, vypadá to, že cívky horizontálu jsou 4 paralelně, divný, všude jsem viděl jen 2 paralelně. Ale je zvláštní, že mají 1,2R indukčnost 340uH a Merkur má 0.9R, indukčnost 280uH. Takže ty rozdíly zase nejsou tak zásadní. Jak to vlastně je, vyšší indukčnost je u magnetickýho nižší proud a tedy menší rozměr? Asi si budu muset sehnat Víta a načíst si tyhle záležitosti.
K tomu napájení. 12V je určitě správně, je z toho žhavená obrazovka přes R47 a R48. Na patici CRT je 11V.
Ale je skoro jistý, že původní horizontální konec byly napájený víc než 12V. Koukni na přílohu, kde je vymalovaný původní H rozklad K50. Ta C20/D4 a C19/D3 je určitě nějaká nábojová pumpa, která zvyšuje napájecí napětí BU608. Taky nevím, zda není nějaká finta s L1 a rezonančním kondíkem a D5 až za ní. Nebyl jsem schopen zjistit, jestli to je opravdu cívka, nebo jen propoj v trafu.
Kolektor Q2, 150V š-š, 64uS
Další až zítra, nestíhám
Jirka

[xsc]

Vyšší indukčnost znamená, že tam při stejném napětí protlačím nižší proud. Na druhou stranu to zas znamená víc závitů a síla mg pole a tím i vychýlení je závislá na počtu závitů a procházejícím proudu. Čekám, že na cívkách bude potřeba vyšší napětí a bude jimi protékat nižší proud než těmi s nižší indukčností.
Schéma původního rozkladu je jednoznačné. C20/D4 zvyšuje napětí pro koncový stupeň. C19/D3 s tím nemá co dělat, to je ochrana BU před špičkou zpětného běhu, dalo by se to použít i jako zdroj ~150V. L1 by tam být nemusela nebo to bude jen pár závitů pro lepší rozložení proudu mezi BU a D5 na začátku činného běhu.
Vyplývá mi z toho, že by to chtělo použít vyšší napájení a kondenzátor zpětného běhu by měl být kolem těch 22n jako u Goulda - indukčnost vychylovacích cívek bývá větší než samotného trafa a on s nimi tvoří rezonanční obvod pro zpětný běh. Asi pak zmizí i ten schod na impulzu zpětného běhu. Ale chce to hlídat VN, aby při změně napájení nevyrostlo moc. Čím vyšší bude C12, tím bude špička impulzu i VN nižší, což pomůže. Holt má to trafo trochu jiný tranformační poměr (L11/L15 proti (L2+L3)/L6 u Goulda) a tak hrozí, že VN bude moc vysoké a něco se prorazí. Odbočka pro napájení přes diodu jako u Goulda nebo Merkura by se hodila. Nakonec možná jako nejvhodnější vychází původní myšlenka s trafem z Merkura