Nedávná historie

[Radix]

[Nagant]

Dobře, třeba to vidím moc černě. Ale mám zkušenosti z jiných fór. Pokud se diskuze vrátí k bastlení a elektrotechnice jako takové v různých obdobích a věcem s tím bezprostředně spojeným, budu samozřejmě jen rád.

[Crifodo]

Nagant: ona tam přece pořád je, v ostatních vláknech!
jestli ti tohle téma nedělá dobře, tak ho prostě ignoruj. Za sebe ti slibuju, že se tu s nikým nepoperu a dokonce že budu mluvit sprostě jen v naprosto odůvodněných případech

[Crifodo]

[Nagant]

[urbanek]

[Hill]

[Hill]

[Crifodo]

Hille, myslím že "alespoň takových" by se pár našlo, existují slušné (z dnešních hledisek) přehledové přijímače, které jsou v porovnání technických parametrů oproti tehdejším Dolly přímo skvostné. Jestli stojí kapesní nebo kabelkový přehledový přijímač 4-6 000 Kč, je to zhruba taková část mzdy jako tehdy. Když se rozpomeneme, že rádio je věc na několik let používání a ne šmejd kupovaný na tržnici za ekvivalent dvou obědů, situace hned vypadá jinak.
http://ddamtek.cz/etony.php

[Hill]

Já vím, nepoužil jsem pro demonstraci ten nejsprávnější příklad a navíc v nesrovnatelných podmínkách.
I s těmi cenami máš samozřejmě, Crifodo, pravdu. Dvě dvoupásmovky bedny dobrých parametrů přijdou na celou měsíční výplatu dnes jako tenkrát.

[Hill]

Já vím, nepoužil jsem pro demonstraci ten nejsprávnější příklad a navíc v nesrovnatelných podmínkách.
I s těmi cenami máš samozřejmě, Crifodo, pravdu. Dvě dvoupásmovky bedny dobrých parametrů přijdou na celou měsíční výplatu dnes jako tenkrát.

[Oldradio]

A nejde jenom o to, co byl a co zažila starší generace, ale předat to použitelné té další generaci. Malý přiklad: Když jsem v 80. letech studoval elektroprůmku v Ječné, součástí školní výchovy byly i ruční a strojní dílny. Nikdo se tehdy nebál svěřit žákům kladivo nebo šroubovák, nebo je dokonce pustit, byť pod dohledem, na soustruh nebo vrtačku. Kdo byl lemra a zranil se, tak dostal na ránu kysličník a do třídnice poznámku...
Jenže, v 90. letech postupně zrušili nejdříve strojní a pak i ruční dílny, vždyť co kdyby se někomu něco stalo, začalo být módou se kvůli každé 3,14čovině soudit a tak škola nechtěla riskovat, že někdo z profesorů odnese zapíchnutý šroubovák v ruce méně manuálně zručného žáka. Stejný osud potkal i polytechnickou výchovu na nižších stupních. I zmíněné Svazarmy, které dokázaly vést mládež ke zručnosti v jednotlivých oborech, nemají pokračování a dnes se každý bojí věnovat se mládež a riskovat zranění svěřenců s následnými tahanicemi po doktorech a po soudech. Jenže jak z toho ven?
Technika 80. let je dnes pro většinu -náctiletých historie, kterou nikdy pořádně neviděli. Zkuste dnes po někom mladém chtít, aby přehrál na gramofonu desku, založil pásek do magneťáku nebo promítnul 16 mm film, (to se tady dokonce řešilo, někdo si přitáhl ze sběrného dvora promítačku a neudělal při zakládání filmu smyčky, protože se to nikde nemohl dozvědět). Kolik mlaďasů by bylo schopno třeba z prkýnek udělat obyčejnou krabici na něco, aniž by se zranilo, neb vůbec vědělo, jak se který pracovní nástroj používá? Talkže fórum o zkušenostech z dob nedávno minulých a předávání dál je nutné.

[Hill]

Tak teď jsi praštil hlavičkou o hřebík (klínec, ak nepamätáte, čo to je). Zato dodnes umím soustružit, frézovat, svářet elektrikou i plynem a další věci, které se nezapomínají. I pomocí soustruhu, frézky, šepiny či lisu se někdy musí bastlit.
Ty dílny měly zvláštní poezii, například okamžiku, kdy oknem proletěla klička zapomenutá v univerzální hlavě soustruhu... ale dodnes se to, co jsme se v dílnách naučili, hodí. Snad až na vyvazování kabelových forem, to jsem nesnášel, naštěstí to není moc často potřeba.
V Svazarmu mě mrzelo, že nemáme právě ten soustruh - v místní fabrice se likvidovala část učňovské dílny, mezi jinými tam byl jeden MN80 a chtěli jsme ho odkoupit. To že prý nelze, že se musí sešrotovat. Okamžitě jsme obšancovali všechny sběrny v širokém okolí, jenže do žádné z nich nedorazil. Kdo ví, komu z vedení fabriky skončil v garáži... ale to je nadčasová záležitost, takových případů se dá nalézt i dnes dost... a možná i víc.
Že to s polytechnickou výchovou šlo s kopce, je opravdu škoda. Naštěstí ještě jsou školy, kde se i v dílnách řada těchto dovedností vyučuje a cvičí, když už jsou integrované s učilištěm nebo strojnickou průmyslovkou, tak ať umí i středoškoláci. Jenže těch se k mašinám, co jsou k dispozici, vejde málo... v další generaci už bude o odborníky takového zaměření opravdu nouze...

[Hill]

Tak teď jsi praštil hlavičkou o hřebík (klínec, ak nepamätáte, čo to je). Zato dodnes umím soustružit, frézovat, svářet elektrikou i plynem a další věci, které se nezapomínají. I pomocí soustruhu, frézky, šepiny či lisu se někdy musí bastlit.
Ty dílny měly zvláštní poezii, například okamžiku, kdy oknem proletěla klička zapomenutá v univerzální hlavě soustruhu... ale dodnes se to, co jsme se v dílnách naučili, hodí. Snad až na vyvazování kabelových forem, to jsem nesnášel, naštěstí to není moc často potřeba.
V Svazarmu mě mrzelo, že nemáme právě ten soustruh - v místní fabrice se likvidovala část učňovské dílny, mezi jinými tam byl jeden MN80 a chtěli jsme ho odkoupit. To že prý nelze, že se musí sešrotovat. Okamžitě jsme obšancovali všechny sběrny v širokém okolí, jenže do žádné z nich nedorazil. Kdo ví, komu z vedení fabriky skončil v garáži... ale to je nadčasová záležitost, takových případů se dá nalézt i dnes dost... a možná i víc.
Že to s polytechnickou výchovou šlo s kopce, je opravdu škoda. Naštěstí ještě jsou školy, kde se i v dílnách řada těchto dovedností vyučuje a cvičí, když už jsou integrované s učilištěm nebo strojnickou průmyslovkou, tak ať umí i středoškoláci. Jenže těch se k mašinám, co jsou k dispozici, vejde málo... v další generaci už bude o odborníky takového zaměření opravdu nouze...

[Crifodo]

Hille, bez obav, nahradí je učňovská mládež z Bundesrepublik Deutschland a nebo (nekecám) ze Švýcarska
Kamarád byl vloni se školou na zájezdu se školou v Alsasku a okolí a popisoval, jak se Švýcaři učí v dílnách soustružit a Francouzi laminovat karosérie a svářet......
My zas budeme mít spoustu managerů, vypráskaných advokátů a agentů realitek

[Hill]

Je to tak, nedávno jsem byl zase jednou ve Wattwilu ve Švýcarsku. Fabrika tam není už čtyři roky, co jsme jí část odstěhovali k nám, ale textilní průmyslovka (ona je to vlastně ISŠka) zůstala a funguje dál. Přesto, že už patronát a podpora fabriky zmizely v nenávratnu.
A učí se tam právě i údržbářské profese, což se hodí v jakémkoli oboru.
Vždyť dnes u nás si ani řemeslník nevezme učně, protože za něj musí platit pojištění, nějakou tu mzdu, daně... stojí to živnostníkovi za to? To to radši bude učit své děti, dokud chodí do nějaké školy, jenže bez jakékoli jistoty, že po něm řemeslo převezmou.
Je to děsná představa, že budeme dovážet řemeslníky, které jsme v minulých generacích exportovali. Ale začíná dostávat hmatatelný tvar...

Podvečerní dodatek:
cestou domů jsem potkal naši bývalou personální ředitelku, dělá teď na pracáku. Aniž by četla Bastlírnu, postěžovala si, jaký je zájem o odborníky od různých řemesel, a těch pár s potřebnou kvalifikací, co v evidenci má, je zoufale málo.

[Hill]

Je to tak, nedávno jsem byl zase jednou ve Wattwilu ve Švýcarsku. Fabrika tam není už čtyři roky, co jsme jí část odstěhovali k nám, ale textilní průmyslovka (ona je to vlastně ISŠka) zůstala a funguje dál. Přesto, že už patronát a podpora fabriky zmizely v nenávratnu.
A učí se tam právě i údržbářské profese, což se hodí v jakémkoli oboru.
Vždyť dnes u nás si ani řemeslník nevezme učně, protože za něj musí platit pojištění, nějakou tu mzdu, daně... stojí to živnostníkovi za to? To to radši bude učit své děti, dokud chodí do nějaké školy, jenže bez jakékoli jistoty, že po něm řemeslo převezmou.
Je to děsná představa, že budeme dovážet řemeslníky, které jsme v minulých generacích exportovali. Ale začíná dostávat hmatatelný tvar...

Podvečerní dodatek:
cestou domů jsem potkal naši bývalou personální ředitelku, dělá teď na pracáku. Aniž by četla Bastlírnu, postěžovala si, jaký je zájem o odborníky od různých řemesel, a těch pár s potřebnou kvalifikací, co v evidenci má, je zoufale málo.