Vznik CCIR FM

[BOBOBO]

Trocha historie je popsána v posledním amáru ve vztahu R and S .

[kovar]

Nevím co máš na mysli?

[mi-ro]

Taky mívám někdy takový úlety. Tohle ale vypadá jako odpověď, která patřila někam úplně jinam. Co na to BOBOBO?

[mi-ro]

Taky mívám někdy takový úlety. Tohle ale vypadá jako odpověď, která patřila někam úplně jinam. Co na to BOBOBO?

[Oldradio]

Četl jsem to, dá se tomu věřit? Není to jen reklamní trik Rohde a Schwarz?

[Hill]

Tak trochu je, protože kmitočtovou modulaci jako prostředek pro rozhlasové vysílání a příjem napřed teoreticky rozpracoval Edwin Howard Armstrong na Kolumbijské univerzitě v NY v letech 1917-1920 (mezitím vynalezl superhet a superregenerační přijímač).
Za vylepšení triody Lee de Foresta ho tento zažaloval pro porušení patentových práv a měli oba na dalších 21 let o zábavu postaráno ve 13 soudních procesech.
Armstrong ale měl z čeho žít, jeho patenty v oblasti rozhlasového vysílání a příjmu mu v aktuálně zuřící rozhlasové mánii v USA vynášely dost, mohl si dovolit přednášet na univerzitě za symbolický jeden dolar ročně, ale prosoudilo se přes milion dolarů, což tehdy byl opravdu balík.
Ale zpět do jara 1923: Armstrong předvedl jednoduše ovládatelnou pětilampovku presidentovi RCA Davidu Sarnoffovi, který tím přijímačem byl nadšený (vedlejší produkt: Armstrong zase byl nadšený Sarnoffovou sekretářkou a později se s ní oženil). Přijímače podle Armstronga vrhla RCA na trh začátkem roku 1924 a byl to prodejní hit, zvlášť, když nedlouho předtím stornovaly firmy Westinghouse a General Electric milionové smlouvy.

Není ale pochyb o Armstrongově prvenství ve vývoji a užití frekvenční modulace v rozhlasové praxi.
Problém AM bylo především impulsní rušení, kterého s elektrifikací přibývalo. Žádný z pokusů vedoucích k potlačení parazitní amplitudové modulace rušením totiž nevedl dál, než k degradaci užitečné modulace.
První pokusy s FM ve dvacátých letech spíše odrazovaly - příliš malá dostupná šíře pásma nemohla pojmout potřebný dostatek modulačních produktů a širší pásmo nebylo. Matematicky i empiricky potvrzené to bylo už tehdy, v důsledku toho byla frekvenční modulace prohlášena za zbytečnou a nikomu nepotřebnou.
Armstrong ale v FM věřil. V době, kdy už bylo dostupné pásmo VKV, dokázal, že širokopásmová FM je cestou, kterou je třeba pokračovat (čtyři patenty z období 1928-1933), a že lze v dosud neslýchané kvalitě rozhlas přijímat.
První FM vysílač se uvádí jako stanice W1XOJ v Paxton, Massachusetts (50 kW vysílaného výkonu, spuštěný v květnu 1939, provozovatel jistý John Shepperd), Armstrong spouštěl svůj první pokusný vysílač na 43,7MHz, a to 10.8.1938 v Alpine, New Jersey, později označovaný W2XMN (příhradový stožár trojúhelníkového půdorysu, výkon 600W), pravidelné vysílání od 18.7.1939 výkonem 35kW, kmitočet se postupem času několikrát změnil.
Tento vysílač existuje dodnes, dnes vysílá program stanice WQXR na 96,3MHz; zvláštní význam získal po zhroucení věží WTC 11.9.2001, protože tím přišla řada stanic o vysílače a "Armstrongova věž" posloužila k umístění více stanicím k umístění antén.

Zajímavé na tom je, že z pohledu Američanů byly FM vysílače ztrátové a dokonce v letech 1947-1950 byla každá jedenáctá stanice zrušená, AM vysílače přitom ztrátové nebyly. Příčin bylo zřejmě víc: několikerá změna pásma vyhrazeného pro FM rozhlas, než se ustálilo na 87,5 až 110MHz, musela nutně koncesionáře naštvat, navíc si CBS vymohla u FCC zákaz převaděčů FM s tím, že pro AM také nejsou přípustné - a povedlo se to na dlouho prosadit.
To se změnilo výrazněji až kolem roku 1976, kdy celkově bylo vysílání FM na VKV poprvé hodnocené jako ziskové.
Přesto, že v řadě zemí Evropy bylo vysílání AM na středních dlouhých vlnách už před lety ukončené, v USA je stále v oblibě bez ohledu na kvalitativní omezení zejména šířkou pásma, odstupem od rušivého pozadí atd: americký posluchač na kvalitě netrvá a skladba pořadů těchto stanic to také nezbytně nevyžaduje...

Evropa
Rohde & Schwarz spustili svůj první evropský FM vysílač až v pondělí 28.2.1949 v 16:30. Program bavorského rozhlasu byl takto šířený z ocelové věže u budovy rozhlasu v mnichovské čtvrti Freimann na frekvenci 90,1MHz výkonem 250W do tříprvkové antény Yagi umístěné na stožáru ve výšce 110m.
Tento historický vysílač je dnes vystavený v muzejní části vysílacího střediska Ismaning.
Rychle pak následovaly malé místní vysílače v Hannoveru, Stuttgartu a Hamburku, převážně s výkony 100W.
První skutečně velký vysílač byl spuštěn na kótě Wendelstein (bavorské Alpy, 1838mnm, program BR, původní výkon EIRP 5kW na 88,5MHz, později na jiných frekvencích podle aktuálního stockholmského plánu, a se zvyšujícím se výkonem).
Dosah toho původního vysílače pro stabilní příjem se uváděl přes 200km, ale v letech 1970-1990 jsme tento vysílač úspěšně lovili i v Podkrkonoší.

To je hodně stručný výtah ze stránek http://members.aon.at/wabweb/frames/fmf.htm (Dampfradio), co jsem si dovolil volně převyprávět.

[Hill]

Tak trochu je, protože kmitočtovou modulaci jako prostředek pro rozhlasové vysílání a příjem napřed teoreticky rozpracoval Edwin Howard Armstrong na Kolumbijské univerzitě v NY v letech 1917-1920 (mezitím vynalezl superhet a superregenerační přijímač).
Za vylepšení triody Lee de Foresta ho tento zažaloval pro porušení patentových práv a měli oba na dalších 21 let o zábavu postaráno ve 13 soudních procesech.
Armstrong ale měl z čeho žít, jeho patenty v oblasti rozhlasového vysílání a příjmu mu v aktuálně zuřící rozhlasové mánii v USA vynášely dost, mohl si dovolit přednášet na univerzitě za symbolický jeden dolar ročně, ale prosoudilo se přes milion dolarů, což tehdy byl opravdu balík.
Ale zpět do jara 1923: Armstrong předvedl jednoduše ovládatelnou pětilampovku presidentovi RCA Davidu Sarnoffovi, který tím přijímačem byl nadšený (vedlejší produkt: Armstrong zase byl nadšený Sarnoffovou sekretářkou a později se s ní oženil). Přijímače podle Armstronga vrhla RCA na trh začátkem roku 1924 a byl to prodejní hit, zvlášť, když nedlouho předtím stornovaly firmy Westinghouse a General Electric milionové smlouvy.

Není ale pochyb o Armstrongově prvenství ve vývoji a užití frekvenční modulace v rozhlasové praxi.
Problém AM bylo především impulsní rušení, kterého s elektrifikací přibývalo. Žádný z pokusů vedoucích k potlačení parazitní amplitudové modulace rušením totiž nevedl dál, než k degradaci užitečné modulace.
První pokusy s FM ve dvacátých letech spíše odrazovaly - příliš malá dostupná šíře pásma nemohla pojmout potřebný dostatek modulačních produktů a širší pásmo nebylo. Matematicky i empiricky potvrzené to bylo už tehdy, v důsledku toho byla frekvenční modulace prohlášena za zbytečnou a nikomu nepotřebnou.
Armstrong ale v FM věřil. V době, kdy už bylo dostupné pásmo VKV, dokázal, že širokopásmová FM je cestou, kterou je třeba pokračovat (čtyři patenty z období 1928-1933), a že lze v dosud neslýchané kvalitě rozhlas přijímat.
První FM vysílač se uvádí jako stanice W1XOJ v Paxton, Massachusetts (50 kW vysílaného výkonu, spuštěný v květnu 1939, provozovatel jistý John Shepperd), Armstrong spouštěl svůj první pokusný vysílač na 43,7MHz, a to 10.8.1938 v Alpine, New Jersey, později označovaný W2XMN (příhradový stožár trojúhelníkového půdorysu, výkon 600W), pravidelné vysílání od 18.7.1939 výkonem 35kW, kmitočet se postupem času několikrát změnil.
Tento vysílač existuje dodnes, dnes vysílá program stanice WQXR na 96,3MHz; zvláštní význam získal po zhroucení věží WTC 11.9.2001, protože tím přišla řada stanic o vysílače a "Armstrongova věž" posloužila k umístění více stanicím k umístění antén.

Zajímavé na tom je, že z pohledu Američanů byly FM vysílače ztrátové a dokonce v letech 1947-1950 byla každá jedenáctá stanice zrušená, AM vysílače přitom ztrátové nebyly. Příčin bylo zřejmě víc: několikerá změna pásma vyhrazeného pro FM rozhlas, než se ustálilo na 87,5 až 110MHz, musela nutně koncesionáře naštvat, navíc si CBS vymohla u FCC zákaz převaděčů FM s tím, že pro AM také nejsou přípustné - a povedlo se to na dlouho prosadit.
To se změnilo výrazněji až kolem roku 1976, kdy celkově bylo vysílání FM na VKV poprvé hodnocené jako ziskové.
Přesto, že v řadě zemí Evropy bylo vysílání AM na středních dlouhých vlnách už před lety ukončené, v USA je stále v oblibě bez ohledu na kvalitativní omezení zejména šířkou pásma, odstupem od rušivého pozadí atd: americký posluchač na kvalitě netrvá a skladba pořadů těchto stanic to také nezbytně nevyžaduje...

Evropa
Rohde & Schwarz spustili svůj první evropský FM vysílač až v pondělí 28.2.1949 v 16:30. Program bavorského rozhlasu byl takto šířený z ocelové věže u budovy rozhlasu v mnichovské čtvrti Freimann na frekvenci 90,1MHz výkonem 250W do tříprvkové antény Yagi umístěné na stožáru ve výšce 110m.
Tento historický vysílač je dnes vystavený v muzejní části vysílacího střediska Ismaning.
Rychle pak následovaly malé místní vysílače v Hannoveru, Stuttgartu a Hamburku, převážně s výkony 100W.
První skutečně velký vysílač byl spuštěn na kótě Wendelstein (bavorské Alpy, 1838mnm, program BR, původní výkon EIRP 5kW na 88,5MHz, později na jiných frekvencích podle aktuálního stockholmského plánu, a se zvyšujícím se výkonem).
Dosah toho původního vysílače pro stabilní příjem se uváděl přes 200km, ale v letech 1970-1990 jsme tento vysílač úspěšně lovili i v Podkrkonoší.

To je hodně stručný výtah ze stránek http://members.aon.at/wabweb/frames/fmf.htm (Dampfradio), co jsem si dovolil volně převyprávět.

[EKKAR]

Myslím že Bořkovi se asi spíš jednalo o to, že R&S navrhli umístit lokální FM rozhlas v Německu a potažmo pak víceméně v celé západní Evropě do uvedeného pásma (tehdy nevyužívaného) 87 - 100MHz, které později dostalo označení VKV II alias CCIR, než že se zasloužili o vznik rozhlasové FM modulace. Ten článek v AR-PE jsem četl a vysloveně se tam hovoří o situaci, kdy poválečnému Německu byly sebrány kmitočty AM vysílačů, na kterých původně plechová tlama Goebbels šířil svoje "moudra" - a o potřebě nějak je nahradit v lokálním rozhlasovém vysílání. Kmitočty byly Německu odebrány proto, že nemělo na konferenci svoje zástupce. Tehdy navrhli zástupci firmy R&S použít uvedené pásmo a FM k šíření rozhlasu v Německu tam, kde se podle výnosu konference nesměla dál používat AM - a vyrobili pro to i první techniku. Tím se zasloužili o využití pásma - nikoliv o vynález FM nebo nějakou další událost.

Takže jediná chyba zde byla udělána v tom, že to bylo jen nahozeno na fórum bez dalšího upřesnění - co kdo kdy skutečně udělal.

[EKKAR]

Myslím že Bořkovi se asi spíš jednalo o to, že R&S navrhli umístit lokální FM rozhlas v Německu a potažmo pak víceméně v celé západní Evropě do uvedeného pásma (tehdy nevyužívaného) 87 - 100MHz, které později dostalo označení VKV II alias CCIR, než že se zasloužili o vznik rozhlasové FM modulace. Ten článek v AR-PE jsem četl a vysloveně se tam hovoří o situaci, kdy poválečnému Německu byly sebrány kmitočty AM vysílačů, na kterých původně plechová tlama Goebbels šířil svoje "moudra" - a o potřebě nějak je nahradit v lokálním rozhlasovém vysílání. Kmitočty byly Německu odebrány proto, že nemělo na konferenci svoje zástupce. Tehdy navrhli zástupci firmy R&S použít uvedené pásmo a FM k šíření rozhlasu v Německu tam, kde se podle výnosu konference nesměla dál používat AM - a vyrobili pro to i první techniku. Tím se zasloužili o využití pásma - nikoliv o vynález FM nebo nějakou další událost.

Takže jediná chyba zde byla udělána v tom, že to bylo jen nahozeno na fórum bez dalšího upřesnění - co kdo kdy skutečně udělal.

[Hill]

S těmi AM vysílači to bylo ještě poněkud jinak - k čemu by byl třeba podvod, kterého se dopustil Max Grundig svým Heinzelmannem (což byl středovlnný audion prodávaný jako stavebnice hračky s dokonalým návodem, jen lampy v sadě nebyly, s nimi by mu to Amíci hned zatrhli, protože příslušník poraženého národa si na pořízení rozhlasového přijímače musel vyžádat úřední povolení, což nebylo vůbec snadné, zatímco hračky nikoho nezajímaly), kdyby na něm nebylo co přijímat?
V poválečném Německu totiž byly AM vysílače (včetně těch, které stihly koncem dubna jednotky správy pošt odstřelené) rychle uvedené do provozu, i když samozřejmě vysílaly pod dohledem vítězných mocností.
To, že Německo se neúčastnilo jednání ve Stockholmu znamenalo jen tolik, že se jím jako zemí bezprostředně nikdo nezabýval. Frekvence zůstaly vesměs původní, jen byly psané na příslušnou mocností okupovanou zónu.

[Hill]

S těmi AM vysílači to bylo ještě poněkud jinak - k čemu by byl třeba podvod, kterého se dopustil Max Grundig svým Heinzelmannem (což byl středovlnný audion prodávaný jako stavebnice hračky s dokonalým návodem, jen lampy v sadě nebyly, s nimi by mu to Amíci hned zatrhli, protože příslušník poraženého národa si na pořízení rozhlasového přijímače musel vyžádat úřední povolení, což nebylo vůbec snadné, zatímco hračky nikoho nezajímaly), kdyby na něm nebylo co přijímat?
V poválečném Německu totiž byly AM vysílače (včetně těch, které stihly koncem dubna jednotky správy pošt odstřelené) rychle uvedené do provozu, i když samozřejmě vysílaly pod dohledem vítězných mocností.
To, že Německo se neúčastnilo jednání ve Stockholmu znamenalo jen tolik, že se jím jako zemí bezprostředně nikdo nezabýval. Frekvence zůstaly vesměs původní, jen byly psané na příslušnou mocností okupovanou zónu.