Tranzistory vs. LM3886

[pajosek2]

Mi Ty MBA 810 DAS připadaly celkem odolné,ale pamatuju si,že přišla na trh jedna vadná série,která byla problematická. Je fakt,že jsem s nima toho až tak moc neubastlil,ale měnil jsem je v rádiích.

[sinclair]

MA0403 jsem používal jen jako sluchátkové zesilovače do mixpultů pro tehdejší rozvíjející se DJ-ing /v tom randálu byl třeba velký výkon do impedancí okolo 16ohm/ a vždy bez problému, pravda je, že byly vždy napájeny z centrálního stabilizátoru.
MBA810 a klony-nikdy sebemenší problém, dělal jsem jen můstkové 12W/8ohm verze, které si nechávaly líbit i 4 ohmy.
MDA2020 - po průstřelech prvních čtyř kusů mě to přestalo bavit a další Zetawatty už měly trafo s napětím o 3V vyšším a jednoduché stabilizátory s KD366/367, opřené bázemi o 20V zenerky. Od té doby naprosto bez problémů, vyrobil jsem jich určitě přes dvacet exemplářů a už nebyly problémy. Zajímavé bylo, že při napájení MDA z těchto jednoduchých stáblů ustaly i potíže se zákmity apod.
Tehdy mi to samozřejmě nepřišlo, ale když se dnes dívám na interní zapojení MDA2020, musím konstatovat, že to konstruoval .

[BASTLECS]

Tak ještě k obvodu LM3886.
Otázka použití na woofer. Všeobecně v odborných kruzích panuje názor, že pro subwoofery nejsou integrované konce moc vhodné. Zejména tedy TDA7294 se poc neosvědčil. Jak je na tom s basy LM3886?
Dále se potom nabízí možnost poučít IO LM4780, což je vlastně 2x3886 s možností můstkového zapojení na 8ohm.
Vynořila se ovšem otázka:
Použít LM4780 v můstkovém zapojení a tahat s ním jeden větší woofer (např. ARN312), nebo použít 2 ks LM3886 a postavit dva menší woofery osazené např. ARN188-07. Oba potom umístit do rohů místnosti na zem.
Mě osobně je jaksi více sympatická varianta 2xLM3886 a dva woofery, s ohledem na neduhy integrovaných konců nejspíš uzavřené, přímovyzařující.
Co na to odborníci?

[sinclair]

Je mi líto, ale pro buzení subwooferů nemá LM3886 jednak dostatečný výkon pro krytí špiček, anžto jsou v subwooferech používány v drtivé většině reproduktory s nízkou citlivostí.
Druhak také pro nepříliš kulturní chování v limitaci a potřetí relativně vyšším vnitřním odporem, jenž se projeví sníženým činitelem tlumení. Zvláště u velmi měkkých wooferů s basreflexem, které nejsou elektronicky říznuté pod rezonancí basreflexu subsonikem a které mají zároveň poměrně nízké BL /laicky řečeno slabší pohon/ se to projeví houpáním mimo signál a rezonanční špičkou, protože je reproduktor zesilovačem málo tlumen, slyšitelný výsledek je bučení a zahoukávání.
Ani LM4780 v paralelním módu není výhra, výstupy jsou hnány přes 0,1R odpory, sice zahrnuté v nfb, ale výsledek je stejně tristní, jako se samotnou 3886.
Není nic jednoduššího, než si postavit plně diskrétní koncák s dobře dimenzovanou výstupní částí a slušným chováním - například Leach - a porovnat to na stejném zdroji, tj. při stejném výkonu s integráčem. Integrované zesilovače to vždy projedou na celé čáře.

Je to zvláštní, ale přesto, že TDA7293V má výrazně odlišnou koncepci a zvuk, v limitaci se chová vzorně a v subwooferech o dost lépe, než LM. Nikdo netvrdí, že TDA je zvukově horší - je jen jiné, zvuk má tvrdší a nabroušenější charakter oproti učesanému LMku. Každému co jeho jest...
Ovšem nedoporučuji řadu TDA7293-7294 využívat až na krev, obvod sice požadovaných 100W dodá, ale je nutno si uvědomit, že zhruba shodný příkon je nutno tím malým křídlem Multiwattu odvést do chladiče, což je u těchto výkonů a ploch již problém.
Značně spolehlivější se po čtyřletých zkušenostech jeví TDA7293V, jednak díky své napěťové rezervě, jednak díky tomu, že i při napájení +/-40V, tedy výkonu okolo těch 100W/4ohm nemají tendenci střílet za hromady smradu, jako jejich předchůdci 7294.
Dokonce i paralelní mód TDA7293V se chová velmi vzorně a DF je již téměř srovnatelný s diskrétními zesilovači.