|
Našel jsem postarší zajímavý článek. Myslím, že stojí za přečtení.
WTF MSFT aneb Co se to děje s Microsoftem?
autor: Michal Rybka , publikováno 26.5.2017
Microsoft býval po většinu času, pokud odhlédneme od velmi inovativního „pozdně gatesovského období“ (1995–2000),
poměrně nudná firma. Pravidelně produkoval nové, barevnější a hardwarově náročnější Windows, zajišťoval infrastrukturu
jak pro firmy, tak pro domácnosti. Dnes se mi po tomhle „nudném Microsoftu“ docela stýská.
Ve článku o Warrenu Buffettovi jsem zmiňoval jeho investiční strategii, která se zaměřovala na „nudné“, ale podhodnocené
firmy. Buffett je investor, ne spekulant – a proto ho nezajímají firmy s „prudkým růstovým potenciálem“, ale ty, které mají
unikátní pozici na trhu a jsou schopné opakovaně nabízet produkty, které budou zákazníci znovu a znovu kupovat.
Neříkám, že jeho ideálem je monopol, ale je to podnik, jehož produkty kupujete opakovaně – a nemáte k tomu moc alternativ.
Je to udržitelný business, jako je Coca Cola, McDonalds a další zdánlivě nepříliš zábavné firmy, jejichž produkty se ale
prodávají masově a které nemají příliš opravdu efektivních konkurentů. Spousta lidí nemá podobné firmy ráda, kariéru v nich
nepovažují za příliš obohacující či inspirující – ale jsou úspěšné a umí i přiměřeně inovovat.
Mezi podobné firmy patřil někdy do roku 2010 i Microsoft. Nabízel dlouhou řadu poměrně nudných operačních systémů,
o kterých uživatelé vtipkovali, odborníci je uštěpačně glosovali, ale nikdo neměl reálnou šanci je obejít anebo ignorovat.
Byl to průmyslový standard, používal je úplně každý – a jejich dominance byla v polovině 90. let taková, že efektivně pohřbily
konkurenci, vygumovaly domácí počítače s jinými systémy a používal je úplně každý, od dětí po důchodce.
První Windows, které jsem nepovažoval za hračku, byly Windows 3.11 – a to i když šlo stále víceméně jenom o „nadstavbu nad
DOSem“ a prostředí pro spouštění Office. Hráči tehdy stále využívali DOS. S nástupem Windows 95 přišel snadno ovladatelný
operační systém, který víceméně bezproblémově fungoval na desktopech i laptopech, měl unifikované a snadno pochopitelné
grafické rozhraní, v rozumné míře podporoval nové technologie a vcelku šlo o použitelný počin. Občas se to sesypalo,
ale systém šel snadno restartovat – a i když se nad Windows řada odborníků stále pošklebovala, byl to pohodový systém,
se kterým se dalo pracovat.
Souběžně s „domácí“ sérií Windows 95 – 98 – 98SE – ME se rozvíjela řada Windows NT, která byla určená hlavně pro firemní
použití a nabízela stabilitu. Když přišly Windows 2000, byly tak nudné a normální, že je Ondřej Neff označil „prostě za další
Windows“. To je, svým způsobem, docela pochvala: Windows se změnily na běžný pracovní nástroj, na naprosto normální
věc s naprosto normálními vlastnostmi. Dobrou pověst praktického nástroje potvrdily i následné Windows XP, které spojily
dohromady „profesionální“ i „domácí“ sérii Windows.
Někdy po roce 2000 se ale objevily dva zvláštní trendy, které nás navedly na cestu, po níž kráčíme dneska. Prvním z nich je
koncept softwaru jako služby (SaS, software-as-a-service), který přišel s myšlenkou, že si software nebudete kupovat jako
věc, ale pronajímat si ho jako službu. To v podstatě znamená, že software nikdy nevlastníte, pouze máte dočasně pronajaté
právo ho používat, které s koncem placení služby zaniká. Je to teze, která elegantně řeší otázku, zda smíte anebo nesmíte
software, který jste si zakoupili, dále prodávat. Vydavatelé samozřejmě vždy tvrdili, že nesmíte, protože pro ně je výhodnější
prodat novou kopii za standardní cenu, než aby si někdo kupoval použitý software řekněme za třetinu. Vždy se snažili svázat
licenci třeba s hardware, ale SaS je fantastický v tom, že přináší stálé zisky a něco jako software z druhé ruky tam neexistuje.
Tím druhým trendem je představa, že operační systém je něco víc než prostředí, které slouží ke spouštění aplikací a jejich
způsobnému chodu. Že je to něco, co byste si měli užívat a mít z toho nějaké zvláštní zážitky. Jako ano, chápu, že výrok
Marca Andreessena z Netscape, že „Windows jsou sbírka špatně napsaných driverů“ z roku 1995 naštval Billa Gatese,
a přinutil ho, aby si Microsoft napsal vlastní a lepší prohlížeč, s vlastním blackjackem... a tak dále.
Celá kauza vedla k browserové válce, soudnímu sporu o dominantním zneužívání trhu a nuceným odchodem Billa Gatese
z pozice výkonného ředitele (v opačném případě hrozilo Microsoftu rozdělení). Už tehdy se ukázalo, že možná není úplně
dobře, aby Microsoft vytvářel jaksi úplně všechno – a nedokumentovanými funkcemi poněkud šikanoval konkurenty.
Ale v té době také vznikla myšlenka, že Microsoft jaksi garantuje kompletní uživatelskou zkušenost (user experience),
což zatím dělal jen jednoduše – tím, že definoval uživatelsky konfigurovatelné prvky, jako tlačítka, linky apod.,
které si mohl každý nastavovat pomocí témat tak nějak podle svého. Tehdy došlo k pohybu od poměrně jednoduše
vypadajících Windows k podstatně noblesněji vypadajícím Windows Vista a vznikla představa, že místo pragmatismu
v návrhu by měl dominovat design.
První kulturní šok přišel s elegantním, ale hardwarově náročnějším rozhraním Windows Aero, což se v prvním okamžiku
nesetkalo úplně s pochopením – ale ve zpětném pohledu to vůbec nebyl špatný nápad. Trochu horší bylo to, že se k veslu
dostala designérská klika, která si to vyložila tak, že je konec pragmatismu a začíná éra elegance, což už špatný nápad byl.
A někdy v té době se vynořila myšlenka, že by si uživatel měl svoje Windows užívat. Pardon, ale člověk, který si vychutnává
svůj operační systém, bude mít podle mého dost divný a dost smutný sociální život. Operační systém je něco jako silniční síť,
po které frčí automobily alias aplikace, které uživatele opravdu zajímají. Infrastruktura musí být kvalitní, spolehlivá, ale není to
něco, co byste oslavovali samostatně – ostatně TopGear se primárně zabývá auty, ne komunikacemi, i když ty rozhodně
nejsou nepodstatné. Většinou se jimi recenzenti zabývali jen v případech, kdy byly buď zvláštní anebo špatné – což je docela
solidní analogie operačního systému. To nejlepší, co o něm můžete říct, je to, že je nenáročný, přehledný, snadno ovladatelný,
spolehlivý a bezpečný. Jako skvěle navržená dálnice.
S Windows 8 se ale ukázalo, že Microsoft považuje operační systém za něco víc, za prostředek, který by mu měl otevírat nové
trhy a příležitosti. Podobně, jako se s Internet Explorerem rozhodl dominovat na internetu, rozhodl se s dotykovým rozhraním
tak nějak vecpat do kategorie chytrých telefonů a tabletů, kde se mu předtím nedařilo. A tak se rozhodl klidně proti sobě
poštvat drtivou většinu uživatelské báze a doslova jim narvat do chřtánu dotykové ovládání.
Co na tom, že ho většina tradičních uživatelů nepotřebovala? Co na tom, že místy stavělo logiku ovládání na hlavu? Co na tom,
že lidi, kterým se líbilo Aero, utrpěli při pohledu na ovládací rozhraní v barevném stylu Duplo psychický šok?
Těžko říct, jestli ta hovadina byla výplodem pouze Stevena Sinofskeho, který po vydání Windows 8 odešel z Microsoftu „
po vzájemné dohodě“, ale ze zpětného pohledu je to katastrofa plně srovnatelná třeba s Microsoft Bob anebo Microsoft Kin.
Základním problémem bylo to, že Microsoft prostě kompletně ignoroval fakt, že drtivá většina uživatelů potřebuje hlavně
známé prostředí, tedy hlavně zachování ovládací logiky.
Zatímco někteří zaměstnanci Microsoftu obhajovali změnu i přes odmítavé postoje veřejnosti a někteří zvlášť šílení recenzenti
si ji dokonce pochvalovali, stavěli se k Windows 8 jak laici, tak profesionálové poměrně odmítavě. Od inovátorů si za to
nezřídka vysloužili posměch, protože byli natvrdlí a odmítali inovaci. Jenomže inovátoři nechápali, že uživatelé tu nejsou od
toho, aby se učili nový systém, že potřebují něco, co funguje „jako vždycky“, protože oni nestudují nové rozhraní, oni v něm
musí pracovat.
Vždycky, když je mi smutno, a připadá mi, že mám mizerný odhad pro předpovídání vývoje technologií, jdu si najít nějakou
pochvalnou recenzi na Windows 8, jako byla třeba ta na The Verge.
Surovou pravdou je, že neúspěšný pokus o průnik do mobilního světa doslova torpédoval jednu generaci Windows a pohřbil
legendu o tom, že Microsoft vytváří konzistentní, přehledné a jednoduše fungující nástroje pro seriózní uživatele.
Seriózní uživatelé při pohledu na Windows Duplo panikařili a panikařili rovněž i IT správci, protože věděli, že pokus o jeho
instalaci bude zdrojem nekonečné záplavy požadavků uživatelů na podporu. Realitou bylo, že pro uživatele byl přechod z
Windows 7 na Windows 8 komplikovanější, než přechod třeba na Ubuntu anebo na Linux Mint.
Důsledkem bylo to, že se podniky rozhodly zůstat u Windows 7 a počkat, až Microsoft přijde k rozumu. Ten absolvoval
v rychlém sledu další katastrofu s Windows RT a pokusil se to úplně nejhorší požehlit u Windows 8.1, což udělal tak,
že alespoň snížil šanci, že uživatel nečekaně narazí na „new style apps“, jak poeticky nazvali aplikace schopné jet pouze ve
split screenu (i Windows 1.0 uměly okna!)
Nakonec se zdálo, že Microsoft přišel k rozumu a zjistil, že opravdu není v jeho zájmu štvát proti sobě své uživatele.
Věřte mi, poslouchat celý večer admina nadávat na Windows Server 2012 a jeho dotykové rozhraní, to je zážitek doslova
k popukání – a vzhledem k typické sociální inteligenci IT adminů mám pocit, že svoji frustraci ventilovali i směrem
k Microsoftu. Proto bych očekával, že si Microsoft dá propříště pozor, protože ani Coca Cola si nemůže dovolit cokoliv,
jak zjistila v roce 1985 u kauzy New Coke. (Kauzu New Coke vřele doporučuji každému ke studiu.)
Jenomže potom přišly Windows 10. A jak se ukazuje, je to větší problém, než to vypadalo na začátku. Zpočátku se zdálo,
že podobně, jako byly „sedmičky verzí Windows Vista s lidskou tváří“, budou i Windows 10, technologickým pokrokem
bez Duplo designu. Problém byl ale v tom, že Microsoft je začal vnucovat lidem opravdu agresivním způsobem, na což si
řada z nich stěžovala a hledala způsoby, jak se zbavit upgradovacích notifikací a neustálého opakování, že „k upgradu
zbývá už jen málo času“. Řada lidí si položila otázku, proč nám Microsoft vnucuje Windows 10 s rozhodností rodiče,
jehož lžíce s medicínou hodlá překonat vzdorovitý odpor kojence.
Bylo to zvláštní, protože recenze Windows 10 vypadaly velmi pozitivně – jsou rychlé, Duplo design zmizel a vypadají
podstatně více desktopově. Velmi rychle se však ukázalo, že Windows 10 jsou extrémně sdílné – pokud jde o sdělování
vašich informací Microsoftu. Keyboard logger? Odesílání informací o vašem surfování Microsoftu? Proboha. Takže se
nedivme, že se rychle staly populární návody „jak vypnout telemetrii a obnovit si soukromí“. Je jich spousta – a nejen to,
vycházejí po každém větším updatu Windows 10.
Najednou to začalo vypadat tak, že se Microsoft shlédl v počínání svých konkurentů – Googlu a Apple. Celé tažení za
Metro aplikacemi, které si můžete instalovat jenom přes Store, byl takový počin v duchu „jak jsme mohli dovolit lidem
instalovat software zdarma, když z toho můžeme mít po applovsku peníze“? Tato snaha vygradovala v něčem, co se
jmenuje Windows 10S – a je to něco, co doufám rychle odejde do temnoty za Windows RT.
Windows 10S je v podstatě po applovsku uzamknutá verze Windows, která dovoluje instalaci pouze z Windows Store
a také jako jediný browser povoluje Edge. Komické médium The Verge, které zaperlilo už s chvalozpěvem na Windows 8,
nás baví dále oslavami vyzdvihujícími zářivou budoucnost Windows Store. Protože odkud si budete instalovat aplikace,
když to po applovsku odjinud nejde?
To je vskutku příšerný nápad, nad kterým zatuhne úsměv nejednomu milovníkovi PC, který se dosud vysmíval
„The Walled Garden of Apple“. Najednou vidíme úplně jiný Microsoft, než ten, který nám do roku 2010 dodával funkční,
otevřenou a diskrétní infrastrukturu. Vidíme firmu, která se snaží částečně stát Applem a částečně Googlem.
Od Apple kopíruje snahu o prodej předražených prémiových produktů, které budou uzamčené pro jejich vlastní software,
od Google zase pochytil snahu vysávat data a používat je pro cílení reklamy.
Jenomže věc se má tak, že produkty od Microsoftu používáme proto, že to nejsou produkty od Google, ani produkty
od Apple. Kdybychom chtěli prémiové uzavřené produkty, máme tu Apple. Kdybychom chtěli ne až tak prémiové produkty
založené na cloudu a byli bychom ochotni udělat krok víry v nezneužití soukromí, máme tu chromebooky.
Microsoft zdůrazňuje, že Windows 10S jsou určené hlavně pro školství, kde učitel ocení, že mu žáci neinstalují na počítače
kde jaký svrab. Tohle má ale Google s chromebooky docela pošéfované – a navíc, dobré linuxové distro by podobnou
funkčnost nabídlo taky. Nevím žádnou pointu v tom, že Windows 10S akceptují aplikace z Windows Store, ale ne jiné
– tedy kromě té, že jde o apploidní pokus protlačit uzavřený koncept do světa PC. Kdyby šlo o školní počítače, dával by
smysl systém, kde učitel může instalovat, co uzná za vhodné, ale žák ne – rozhodně ne o koncept, kde lze instalovat jen
z firemního shopu a odjinud ne.
Nedosti na tom, vykaStrovanými Windows je vybaven i velmi drahý Surface Laptop, což už nedává žádný edukativní smysl.
Tahle věc stojí 999 USD, takže o žádný školní notebook nejde (ne, ani v kontextu USA to cenově není školní laptop).
Jde o celkem jasný pokus vrhnout se do oblasti okupované Macbooky – jenomže si nedovedu představit nikoho, kdo by
s vážnou tváří koupil drahý laptop s osekanými Windows, aby s ním frajeřil před applisty. („Jo tak vy nemůžete instalovat
aplikace odjinud než z AppStore? To je toho, to my nemůžeme taky!“) Ano, Windows 10S si můžete za 50 USD upgradovat
na normální Windows 10. To by dávalo smysl u ultralevného školního winbooku, tam možná asi za určitých okolností ano.
Je mi ale naprostou záhadou, proč byste to měli u notebooku za 999 USD dělat. A nejsem sám, kdo takovou věc nechápe.
Ano, tohle je Windows RT 2.0. Bude to asi o něco menší fail než Windows RT, ale stejně to působí primárně jako snaha
nějak protlačit Windows Store. Ale to není všechno – ve Windows 10S můžete používat pouze Edge a jako vyhledávač
používat Bing. Hm. Pamatujete si na to, jak Evropská unie vytáhla do boje proti Microsoftu a donutila ho, aby si uživatelé mohli po instalaci vybrat browser podle své volby? No, mě osobně přijde Windows 10S jako opožděné, ale opravdu velké „FU“ vyslané do Bruselu. Co tím Microsoft sleduje? Míní argumentovat tím, že když to může dělat Apple, můžou to dělat taky?
To ale není jediný problém, který vyplul na povrch. Zdá se, že Windows 10 Enterprise, ***ta jedna*** verze Windows
určená pro opravdu seriózní použití, jednoduše ignoruje nastavení bezpečnostních politik a telefonuje si „domů“,
i když to administrátor zakázal. Bezpečnostní expert Mark Burnett experimentoval s Windows 10 Enterprise a zjistil,
že i když se zakážou služby jako IPv6, stále se pokoušejí připojit. Telemetrie, SmartScreen, Error Reporting – v podstatě
vše, co zakázal, se stále připojuje. Dokonce poté, co odinstaloval Paint3D, se aplikace znovu nainstalovala a ve firewallu
si nastavila výjimku. Windows 10 i ve verzi Enterprise prostě kašlou na to, jak je nastavil administrátor, a dělají si, co chtějí.
Tohle je obrovský problém pro firmy, které chtějí bezpečnostní certifikaci, navíc se ukazuje, že nedokumentované chování
je nebezpečné a otevírá prostor pro případný hack. To, že si Microsoft udělal z Windows vysavač dat á la Google je jedna
věc u domácích uživatelů, kterým je popravdě stejně všechno jedno – a tam asi dává smysl, aby se o jejich bezpečnost
staral někdo jiný, ale tohle chování je u Enterprise verze Windows opravdu zarážející. Odhalení tohoto chování může
být dalším faktorem, který jenom zpomalí přechod z Windows 7 na Windows 10, protože administrátoři mají „plné zuby
s ucpáváním děr“ – a raději zůstanou u systému, jehož chování alespoň už znají.
Další kameňák, který na nás vypadl, je verze Windows 10 na míru vyrobená pro Čínu. „Zvláštní bezpečnostní požadavky
čínské vlády“ spolu s masivní telemetrií Windows 10 působí opravdu zneklidňujícím dojmem – a uživatelé se začínají ptát,
zda ona zvláštní čínská verze má méně telemetrie mířící do USA – anebo ta telemetrie jednoduše směřuje na čínské vládní
servery. V okamžiku, kdy si vlády začínají diktovat zvláštní požadavky stran operacích systémů... je to takové hodně zvláštní.
Speciálně když má systém zabudované rozeznávání hlasu a keylogger.
Z tohohle vývoje opravdu nemám dobrý pocit. Co takhle udělat verzi Windows, která nikam nic neodesílá? Nebo verzi,
u které lze telemetrii vypnout – ale myslím tím opravdu vypnout, ne vypnout to tak, že to stejně jede na pozadí?
Windows Spyware Edition je něco, co se asi dá skousnout u verze zdarma, která je sponzorována reklamami.
U placené verze operačního systému ale nemají reklamy Microsoftu co dělat. Reklamy jsou daň za to, že za věc neplatíte.
Vše, co je zadarmo – a nejde o opravdu dobrovolnické úsilí – využívá jako produkt vás samotné. V okamžiku, kdy
používáte nějakou cloudovou aplikaci zdarma, asi dává nějaký mírný smysl, aby sledovala vaše chování a servírovala
vám třeba reklamu. Ale něco takového nechci od operačního systému. OS nemusí být zadarmo. Nemusí být vyšperkovaný
trilionem aplikací. Může být nudný, ale musí být přehledný, rychlý a bezpečný. V tomhle byla unikátní pozice Microsoftu
– a nechápu, proč tak soustředěně pracuje na tom, aby o tuhle pozici přišel.
Co se to s Microsoftem děje? Nechceme MicroGoogle, ani MicroApple, ani MicroGoogloApple. Chceme nudnou firmu,
která nám bude dodávat nudný, kvalitní software. Spolehlivý operační systém, který podporuje moderní technologie a
který si koupíme s novým počítačem. Systém, který bude udržovat po dobu jeho bezpečnosti a u kterého si budeme
moci vybrat, jestli výrobci chceme pomoci s vylepšováním anebo ne. Chceme něco, čemu můžeme věřit, na co se můžeme
spolehnout. Nic víc nechceme.
|
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Profil
Soukromé zprávy
Přihlášení
Ještě dvě takové úžasné kopie a jsi kandidát na BAN.