Blbne stereodekodér UL1611 (Tesla synkopa)

[Osmdesat]

No jo, s tou A290 je to komfortnější, to zkusím. Liší se ty dva obvody zvukově?
Resp. co má vliv u stereodekodéru na kvalitu nebo charakter zvuku? Jestli tam něco vliv má. Tyhle dva IO jsou spínačové přímodekodéry.

Předtím, v začátcích, existovaly postupné dekodéry, kde se klasicky demodulovala ta AM na 38 kHz a pak se to přičetlo a odečetlo k tomu součtovému základnímu monokanálu. Takže více kroků, tím pádem větší šance k deformaci zvuku, ale i vytvoření určitého zvukového "charakteru", kterým se aspoň v mé fantazii vyznačují stará rádia.

[Hill]

Ono bylo jedno, jestli šlo o dekodér s časovým multiplexem nebo s maticováním: když se rozladil kterýkoli laděný obvod v obnovovači pomocné nosné 38 kHz, už se žádným maticováním nedaly přeslechy vykompenzovat na dosažitelné maximum. To platí i pro UL1611, i ten získává nosnou 38 kHz násobením zesíleného pilotního kmitočtu.
Doladit je podle živého vysílání sice přibližně jde, ale chce to dvoupaprskový osciloskop. Podle maxima amplitudy to většinou valný výsledek nepřinese, protože je třeba trefit fázi pilotního signálu tak, aby jeho každý průchod nulou otevíral levý kanál a v kladném i záporném maximu spínal kanál pravý. Chyba nesmí přesáhnout ±3° na 38 kHz, jinak se přeslechy začnou strmě zhoršovat pod 30 dB. Generátor zakódovaného stereofonního signálu každý po ruce nemá.

Tento problém obnovovač s fázovým závěsem obchází pomocí dvojího dělení kmitočtu 76 kHz (většinou; existují dekodéry s VCO pracujícím ještě na vyšším kmitočtu a děleném víckrát, ale na funkci rostlináře to vliv nemá). Při tom dělení kmitočtu dvěma jsou fázové vztahy mezi 38 kHz a 19 kHz pevné, lze takto získat signál s fází 0°, i fází 90° pro fázový detektor, neovlivňují je žádné laděné obvody, takže stačí udržovat smyčkou PLL ve fázi těch vydělených 19 kHz dekodéru s pilotním kmitočtem z detektoru. Ten zvládá udržet chybu fáze i pod ±1°.

Nevím, čemu říkáš "deformace zvuku" - třeba zkreslení samotných dekodérů je vždy nižší, než zkreslení původního MPX signálu v mezifrekvenci a na S-křivce detektoru. Dlužno přiznat výrobcům integrovaných mf zesilovačů s detektorem, že se jim podařilo i toto zkreslení do značné míry eliminovat.
Zkreslení k₃ se u A290D drží do 7 kHz pod 0,4%, v mono v celém rozsahu, ve stereo pak začne stoupat až k asi 2% při 15 kHz. Tento jev je ale fyzikálně podmíněný vzorkováním v rytmu 38 kHz, projevuje se u každého typu dekodéru.
Zvuk samozřejmě můžou ovlivnit i kmitočty 67 kHz a kmitočty nad 100 kHz, které mohou přicházet z přijímače, ty je žádoucí potlačit už před vstupem do dekodéru.

[Hill]

Ono bylo jedno, jestli šlo o dekodér s časovým multiplexem nebo s maticováním: když se rozladil kterýkoli laděný obvod v obnovovači pomocné nosné 38 kHz, už se žádným maticováním nedaly přeslechy vykompenzovat na dosažitelné maximum. To platí i pro UL1611, i ten získává nosnou 38 kHz násobením zesíleného pilotního kmitočtu.
Doladit je podle živého vysílání sice přibližně jde, ale chce to dvoupaprskový osciloskop. Podle maxima amplitudy to většinou valný výsledek nepřinese, protože je třeba trefit fázi pilotního signálu tak, aby jeho každý průchod nulou otevíral levý kanál a v kladném i záporném maximu spínal kanál pravý. Chyba nesmí přesáhnout ±3° na 38 kHz, jinak se přeslechy začnou strmě zhoršovat pod 30 dB. Generátor zakódovaného stereofonního signálu každý po ruce nemá.

Tento problém obnovovač s fázovým závěsem obchází pomocí dvojího dělení kmitočtu 76 kHz (většinou; existují dekodéry s VCO pracujícím ještě na vyšším kmitočtu a děleném víckrát, ale na funkci rostlináře to vliv nemá). Při tom dělení kmitočtu dvěma jsou fázové vztahy mezi 38 kHz a 19 kHz pevné, lze takto získat signál s fází 0°, i fází 90° pro fázový detektor, neovlivňují je žádné laděné obvody, takže stačí udržovat smyčkou PLL ve fázi těch vydělených 19 kHz dekodéru s pilotním kmitočtem z detektoru. Ten zvládá udržet chybu fáze i pod ±1°.

Nevím, čemu říkáš "deformace zvuku" - třeba zkreslení samotných dekodérů je vždy nižší, než zkreslení původního MPX signálu v mezifrekvenci a na S-křivce detektoru. Dlužno přiznat výrobcům integrovaných mf zesilovačů s detektorem, že se jim podařilo i toto zkreslení do značné míry eliminovat.
Zkreslení k₃ se u A290D drží do 7 kHz pod 0,4%, v mono v celém rozsahu, ve stereo pak začne stoupat až k asi 2% při 15 kHz. Tento jev je ale fyzikálně podmíněný vzorkováním v rytmu 38 kHz, projevuje se u každého typu dekodéru.
Zvuk samozřejmě můžou ovlivnit i kmitočty 67 kHz a kmitočty nad 100 kHz, které mohou přicházet z přijímače, ty je žádoucí potlačit už před vstupem do dekodéru.

[Osmdesat]

No, je zajímavé, že různá FM rádia dávají různý charakter zvuku, ale i různý charakter šumu při příjmu sterea, pokud signál vysílače není dostatečně silný. Těžko se to slovy popisuje, ale při vnímavém uchu je ten rozdíl patrný. Taky charakter zkreslení při nekvalitním signálu je rozličný. Každé rádio jinak prská, jinak šumí, jinak mu "lepí" ladění, jinak reaguje na rozladění stanice, jinak zkresluje sykavky... A právě u sterea se mi zdá, že ty rozdíly se násobí... Nedá se říct, že by to bylo jen rozdílnými příjmovými podmínkami. Prostě každé rádio má svůj "zvukový podpis" a nedokážu právě říct, jestli je to dané tou a tou vnitřní topologií přijímače a jestli třeba zrovna stereodekodér se na tom nepodílí nějakou výraznou měrou.
Už je to dávno, kdy jsem aktivně poslouchal rádio a po večerech projížděl VKV tam a zpět, ale dodnes pamatuju, jak ten který přijímač reagoval zvukově na různé situace.

[EKKAR]

To co popisuješ jako "charakter zvuku" je způsobený souběhem laděnejch obvodů jak ve vstupu před směšovačem, tak v oscilátoru a případně i mezifrekvenci a taky naladěním pásmovejch propustí v mezifrekvenci - LC filtry hrajou slyšitelně jinak než piezokeramickej mf filtr, obzvlášť pokud nejsou správně sladěný. "Lepení ladění" způsobuje AVC, pokud ho při ladění nevypneš respektive pokud máš v napěťový syntéze nějaký zpomalovací kapacity.

[EKKAR]

To co popisuješ jako "charakter zvuku" je způsobený souběhem laděnejch obvodů jak ve vstupu před směšovačem, tak v oscilátoru a případně i mezifrekvenci a taky naladěním pásmovejch propustí v mezifrekvenci - LC filtry hrajou slyšitelně jinak než piezokeramickej mf filtr, obzvlášť pokud nejsou správně sladěný. "Lepení ladění" způsobuje AVC, pokud ho při ladění nevypneš respektive pokud máš v napěťový syntéze nějaký zpomalovací kapacity.

[eleferner]

Kdyby nekdo chtel, tak tech UL1611 mam asi 20 ks fungl novych.

[Hill]

Jak správně píše Karel, ten rozdílný charakter zvuku dělá především tuner, mezifrekvence a detektor. A že se při stereofonním příjmu projevy násobí?
Samozřejmě, že násobí: nepracuje se se šířkou nf pásma 15 kHz, ale 53 kHz. Tedy i s trojnásobnou šumovou šířkou pásma. Toho šumu v prostorové informaci (pásmo 23 - 53 kHz) je víc a nakonec je dekodérem přeložený do pásma pod 15 kHz. Dekodér za to nemůže, jen dělá to, co má v popisu práce.
Pro detektory vyžadující nasycený omezovač nosné před detektorem stále platí, že na vstupu přijímače je pro stejný odstup signál/šum při stereofonním příjmu potřeba až o 20 dB silnější signál, než pro příjem monofonní. Určitou výhodu v tomto směru měl poměrový detektor, který při přesném nastavení účinně omezoval parazitní amplitudovou modulaci, aniž by bezpodmínečně vyžadoval předem dobré omezení mf signálu.
Jeho komplikované nastavování ale vedlo k návratu ke koincidenčnímu detektoru, jehož princip se na počátku vysílání s frekvenční modulací využíval v přijímačích s nonodou EQ80, a na čas pak upadl v zapomnění.
Zvukově nevalné bývají koincidenční detektory s keramickým rezonátorem místo fázovacího obvodu LC, jestli střední kmitočet rezonátoru nesedí téměř přesně se středním kmitočtem keramických filtrů soustředěné selektivity před mf zesilovačem či i v něm. Ten keramický rezonátor se používal z prostorových důvodů v miniaturizovaných konstrukcích.
A pak se tam přidávají různé pazvuky způsobené odrazy signálu, špatně potlačenými složkami signálu z detektoru nad 60 kHz, fázovými chybami nedostatečně sladěné mezifrekvence, ba i tuneru (zvlášť, když obsahuje mezi stupni pásmovou propust a někdo si do ní sáhl bez rozmítače a osciloskopu; třeba při přelaďování z OIRT na CCIR).
A to jsem ještě některé konstrukce, i dost rozšířené, jako přijímače ve walkmanech a podobné, vynechal.

[Hill]

Jak správně píše Karel, ten rozdílný charakter zvuku dělá především tuner, mezifrekvence a detektor. A že se při stereofonním příjmu projevy násobí?
Samozřejmě, že násobí: nepracuje se se šířkou nf pásma 15 kHz, ale 53 kHz. Tedy i s trojnásobnou šumovou šířkou pásma. Toho šumu v prostorové informaci (pásmo 23 - 53 kHz) je víc a nakonec je dekodérem přeložený do pásma pod 15 kHz. Dekodér za to nemůže, jen dělá to, co má v popisu práce.
Pro detektory vyžadující nasycený omezovač nosné před detektorem stále platí, že na vstupu přijímače je pro stejný odstup signál/šum při stereofonním příjmu potřeba až o 20 dB silnější signál, než pro příjem monofonní. Určitou výhodu v tomto směru měl poměrový detektor, který při přesném nastavení účinně omezoval parazitní amplitudovou modulaci, aniž by bezpodmínečně vyžadoval předem dobré omezení mf signálu.
Jeho komplikované nastavování ale vedlo k návratu ke koincidenčnímu detektoru, jehož princip se na počátku vysílání s frekvenční modulací využíval v přijímačích s nonodou EQ80, a na čas pak upadl v zapomnění.
Zvukově nevalné bývají koincidenční detektory s keramickým rezonátorem místo fázovacího obvodu LC, jestli střední kmitočet rezonátoru nesedí téměř přesně se středním kmitočtem keramických filtrů soustředěné selektivity před mf zesilovačem či i v něm. Ten keramický rezonátor se používal z prostorových důvodů v miniaturizovaných konstrukcích.
A pak se tam přidávají různé pazvuky způsobené odrazy signálu, špatně potlačenými složkami signálu z detektoru nad 60 kHz, fázovými chybami nedostatečně sladěné mezifrekvence, ba i tuneru (zvlášť, když obsahuje mezi stupni pásmovou propust a někdo si do ní sáhl bez rozmítače a osciloskopu; třeba při přelaďování z OIRT na CCIR).
A to jsem ještě některé konstrukce, i dost rozšířené, jako přijímače ve walkmanech a podobné, vynechal.