olověný akumulátor dolití elytu

[BOBOBO]

Neznám dobíjení v klidu . Ale s klidem tam tu kyselinu tak 28stupňů dolej . Pokud se přes noc nevzpamatuje , škoda dalšího času a šrot .

[p32]

Tak toho asi neznáš ještě dost. A jsi asi taky jediný, kterému se vypařuje kyselina z baterie.

[BOBOBO]

Neodpaří se , "vyteče" postupně bezpečnostním odvětráním . Pokud se někdo snaží nabít hotovou baterku , tak ta vaří už nad 13V .

[EKKAR]

Kyselina se nevypaří ani nevyteče. To co se ztrácí, je aerosol = plynováním do vzduchu/plynu nad deskama rozstříknutý mikrokapičky elektrolytu, který odnese mimo futrál baterky proud plynu (HHO) vznikajícího při nabíjení. Většina výrobců se snaží tenhle mikrorozstřik co nejvíc vysrážet zpátky na kapalinu a nechat stéct nazpět do náplně článku dřív, než opustí prostor článku, aby se co možná nejvíc snížily ztráty kyseliny - to jsou ty nejrůznější kapalinový labyrinty kolem zátek, který jsou tam zdánlivě k prdu - ale hlavně díky nim jde novější baterky používat dlouhodobě bez každoměsíční kontroly hladiny a hustoty elektrolytu, jako to bylo třeba ještě v 80. nebo 90. letech minulýho století. Ale i tak se kyselina z baterek ztrácí a je potřeba ji občas doplnit - dnešní taková kontrolně-dolívací lhůta může bejt klidně i jen 1x za rok, když se ale vynechá, určitě se svět nezboří a baterka bude fungovat dál - jen se jí samozřejmě sníží maximálně dosažitelná životnost ...

[EKKAR]

Kyselina se nevypaří ani nevyteče. To co se ztrácí, je aerosol = plynováním do vzduchu/plynu nad deskama rozstříknutý mikrokapičky elektrolytu, který odnese mimo futrál baterky proud plynu (HHO) vznikajícího při nabíjení. Většina výrobců se snaží tenhle mikrorozstřik co nejvíc vysrážet zpátky na kapalinu a nechat stéct nazpět do náplně článku dřív, než opustí prostor článku, aby se co možná nejvíc snížily ztráty kyseliny - to jsou ty nejrůznější kapalinový labyrinty kolem zátek, který jsou tam zdánlivě k prdu - ale hlavně díky nim jde novější baterky používat dlouhodobě bez každoměsíční kontroly hladiny a hustoty elektrolytu, jako to bylo třeba ještě v 80. nebo 90. letech minulýho století. Ale i tak se kyselina z baterek ztrácí a je potřeba ji občas doplnit - dnešní taková kontrolně-dolívací lhůta může bejt klidně i jen 1x za rok, když se ale vynechá, určitě se svět nezboří a baterka bude fungovat dál - jen se jí samozřejmě sníží maximálně dosažitelná životnost ...

[Kremik]

Myslím, že i kdyby se z baterky troška kyseliny ven opravdu dostala, život baterce to spíš prodlouží než zkrátí.
Ten úbytek je tak minimální, že i malé dolití kyselinou bude moc.
Pokud se někomu "ztrácí" kyselina, obvykle neopouští článek, ale "leze do desek".

[EKKAR]

Záleží na používání baterky. Baterka, která hodně a hluboko cykluje = trakční má i relativně velkou výměnu plynů nad hladinou elektrolytu a pokud ji budeš jen dolívat destilkou/deminou, přibližně po měsíci každodenního nabíjení a vybíjení zjistíš, že i když plynováním a napětím vykazuje známky plnýho nabití, na hustotu 1,28g/ml se nedostane - a přitom podle schopnosti dodávat proud není zas tak moc zasulfátovaná, jak by odpovídalo úbytku síranu z elektrolytu. Baterka v autě, která je v podstatě 99% doby držená na hladině "skoro plná", má tuhle plynovou výměnu mnohem menší, takže i odnos aerosolu plynovou drenáží je menší a pokles hustoty je vykompenzovanej elektrolýzou vody z elektrolytu, takže ztráta je obecně daleko nižší. Ale pořád tam nějaká je i přes moderní konstrukci a je dobrý aspoň jednou ročně baterku zkontrolovat - dobít, dolít, změřit hustotu elektrolytu před nabíjením i po něm a pak případně zasáhnout. Není to nic složitýho, zvládne to i trošku víc zkušenej amatér a rozhodně to například zvedne šance baterky, že v pohodě přežije zimu.

[EKKAR]

Záleží na používání baterky. Baterka, která hodně a hluboko cykluje = trakční má i relativně velkou výměnu plynů nad hladinou elektrolytu a pokud ji budeš jen dolívat destilkou/deminou, přibližně po měsíci každodenního nabíjení a vybíjení zjistíš, že i když plynováním a napětím vykazuje známky plnýho nabití, na hustotu 1,28g/ml se nedostane - a přitom podle schopnosti dodávat proud není zas tak moc zasulfátovaná, jak by odpovídalo úbytku síranu z elektrolytu. Baterka v autě, která je v podstatě 99% doby držená na hladině "skoro plná", má tuhle plynovou výměnu mnohem menší, takže i odnos aerosolu plynovou drenáží je menší a pokles hustoty je vykompenzovanej elektrolýzou vody z elektrolytu, takže ztráta je obecně daleko nižší. Ale pořád tam nějaká je i přes moderní konstrukci a je dobrý aspoň jednou ročně baterku zkontrolovat - dobít, dolít, změřit hustotu elektrolytu před nabíjením i po něm a pak případně zasáhnout. Není to nic složitýho, zvládne to i trošku víc zkušenej amatér a rozhodně to například zvedne šance baterky, že v pohodě přežije zimu.

[BOBOBO]

Mírný přebytek nevadí , nedostatek určitě sníží hodnoty .

[p32]

Ekkar to popsal správně. Dolívat ale kyselinu jen tak, to může poradit jen vocas. Pokud chce někdo dolívat kyselinu, tak by si měl stav napřed změřit a zjistit, kolik té kyseliny nebo destilky tam opravdu dát. Prostě, pokud chce něco opravdu spravovat, tak by si napřed měl zjistit daný stav v baterii a nejlépe u každého článku zvlášť.

[p32]

[BOBOBO]

Jenom pako jako ty je schopné přes stěnu aku zjistit stupeň sulfatace aku . I kdyby jsi si vzal 10 hustoměrů , tak víš prd . Zase další teoretické trulo .

[EKKAR]

Stupeň sulfatace se pozná podle vnitřního odporu a podle rychlosti, s jakou na akumulátoru vylítne napětí na hodnoty indikující vysokej stupeň nabití, i když od začátku nabíjení uplynula ještě moc krátká doba a předtím byl akumulátor zcela jasně vybitej. Jenom podle hustoty se to samozřejmě nepozná. Je to hodně o zkušenostech a o znalostech podmínek, za jakejch se akučko používá - tzn. nejen jak se nabíjí, ale i jak se vybíjí, tj. v obou režimech minimálně znát jakýma proudama a za jakejch teplot probíhá nabíjení i vybíjení. Starej praktik, zabejvající se baterkama desítky let, se na baterku jen podívá, zkusí ji zatížit nějakým známým spotřebičem a podívá se, o kolik na ní při tý zátěži spadne napětí A VÍ KTERÁ BIJE - zatímco nezkušenýmu greenhornovi bude i deseti procesorama řízená nabíječka k prdu, protože nedokáže ani správně interpretovat to, co se mu ta přemoudřelá mašinka bude snažit odsignalizovat ...

[EKKAR]

Stupeň sulfatace se pozná podle vnitřního odporu a podle rychlosti, s jakou na akumulátoru vylítne napětí na hodnoty indikující vysokej stupeň nabití, i když od začátku nabíjení uplynula ještě moc krátká doba a předtím byl akumulátor zcela jasně vybitej. Jenom podle hustoty se to samozřejmě nepozná. Je to hodně o zkušenostech a o znalostech podmínek, za jakejch se akučko používá - tzn. nejen jak se nabíjí, ale i jak se vybíjí, tj. v obou režimech minimálně znát jakýma proudama a za jakejch teplot probíhá nabíjení i vybíjení. Starej praktik, zabejvající se baterkama desítky let, se na baterku jen podívá, zkusí ji zatížit nějakým známým spotřebičem a podívá se, o kolik na ní při tý zátěži spadne napětí A VÍ KTERÁ BIJE - zatímco nezkušenýmu greenhornovi bude i deseti procesorama řízená nabíječka k prdu, protože nedokáže ani správně interpretovat to, co se mu ta přemoudřelá mašinka bude snažit odsignalizovat ...

[p32]

[BOBOBO]

Jak ukáže zátěžák sulfataci ?? Nech těch kokotin , plácáš jenom blbosti .

[EKKAR]

Bořku, nech už konečně těch tvejch keců - právě ten zátěžák neboli "zátěžovej voltmetr" je jeden ze základních měřáků, podle kterýho se dá usuzovat na míru zasulfátování olověnýho akumulátoru. Míra poklesu napětí při zatížení ve srovnání s napětím naprázdno je přímo úměrná zvýšení vnitřní imprdelance a ten nárůst způsobuje u olova hlavně a především (kromě vybití) právě pokrytí povrchu aktivní hmoty desek nerozpustným síranem = sulfátem. Takže zátěžák je hned po hustoměru první "mašinka", se kterou by se měl naučit zacházet jakejkoliv zájemce o práci s olověnou baterkou.

[EKKAR]

Bořku, nech už konečně těch tvejch keců - právě ten zátěžák neboli "zátěžovej voltmetr" je jeden ze základních měřáků, podle kterýho se dá usuzovat na míru zasulfátování olověnýho akumulátoru. Míra poklesu napětí při zatížení ve srovnání s napětím naprázdno je přímo úměrná zvýšení vnitřní imprdelance a ten nárůst způsobuje u olova hlavně a především (kromě vybití) právě pokrytí povrchu aktivní hmoty desek nerozpustným síranem = sulfátem. Takže zátěžák je hned po hustoměru první "mašinka", se kterou by se měl naučit zacházet jakejkoliv zájemce o práci s olověnou baterkou.

[BOBOBO]

Kecáš blbosti . I přerušení vodivých sítí zvýší vnitřní odpor . Tisíckrát se stane , že se přeruší i ten na prst silný olověnný spoj . Natož mřížka desek aku . Nic z toho nevidíš . Jenom dohady a blbosti .