Zajišťovací lak nebo barva

[rnbw]

Este bolo jedno horsie lepidlo - biele a smrdelo ako skysnute mlieko. Stretol som sa s nim na zakladnej skole.

[rnbw]

Este bolo jedno horsie lepidlo - biele a smrdelo ako skysnute mlieko. Stretol som sa s nim na zakladnej skole.

[ZVUK2000]

To mohlo být to Drago nebo podobné "Bílá lepící pasta"

[rnbw]

Bolo to tekute vo flaske.

[rnbw]

Bolo to tekute vo flaske.

[cabernet]

Pouzivam ZOLLEX Threadlocker. Rozlisuju sa podla toho, ci chces zavit este niekedy povolit...

[LojzaFernet]

Loctite i Bison mají v sortimentu zajišťovací lak na závity šroubů, mají i různé verze podle zajišťovací síly.

[konosuke]

Pro modeláře Herkules. A dneska - Belzona...na rozvrzanou židli, stavbu reproboxu - Pattex z Lidlu hodí se,
každá doba má své favority

[sinclair]

Jde tu hlavně o zajištění HLAVY šroubku či matice proti povolení, ne zajištění závitu. V zařízení, kde s tou hlavou šroubu bude potřeba někdy v budoucnu zase hýbat, je zajišťování závitu pitomost.
Stačí na to jakákoli hustší, nitrocelulózová barva. Hustší proto, aby nezatékala např. do sběračů trimrů a neroztékala se, kam nemá.
Podklad nesmí být mastný, jinak se to brzy odloupne.

[ZVUK2000]

U trimrů z 99ti % nebyl důvod je zakapávat. Snad jen kvůli záruce že snima nějaký kutil kroutil.

[mattheus]

Děkuji všem za odpovědi.

[Crifodo]

V magnetofonech Tesla Přelouč se zakapávalo takovou šedo-modrou.
Sofistikovaného kutila by to nevykolejilo, ale na běžného matlala to fungovalo jako plomba, aby měl servis důkaz o neautorizovaném prasení v přístroji.

[sinclair]

Ta šedomodrá byl jen přechodný, krátkodobý nápad nějakého zlepšovatele, který akorát způsobil potíže v opravnách, autorizovaným k záručním opravám. Zlepšovateli sice jistě bylo za zlepšovák zaplaceno, zlepšovatel podrbán za ouškem a doma za prémii jistě dostal vlídné zacházení o týden déle.
Ale jako obvykle - nikdo se už nepostaral o to, aby ten extra namíchaný odstín, nebo aspoň předpis na něj, dorazil i do opraven.
Všecky cesty do pekel, v lepším jen do prdele a zvláště v reálsocíku, byly vždy dlážděny fakt dobrými úmysly.
Měli jsme na dílně ve skladě, krom běžné chemie, vždy po dvou 1kg plechovkách Celoxu - sytě "rallye" červený, hráškově zelený, pampeliškově žlutý a tmavošedý /poslední dvě barvy, používala asi do typové řady Dukla Tesla Nižná, pak už nic/ a každý měl odlito do lahvičky u svého stolu to, co k práci potřeboval.
Já červenou a zelenou - ta zelená, byla mmch. týmž odstínem a tímtéž číselným, hustým typem Celoxu, který používali i v ZVS Dubnica na nátěr hran plechů jednoúčelových traf, hlavně pro Teslu Vráble.
Občas bylo nutno do barev cáknout trochu C6000, protože už tak dost hustá nitrobarva, houstne ještě víc sama - netěsností víček plechovek a uzávěrů lahviček. Molekula acetonu proleze snad vším a ani korek, potažený hliníkovou fólií, není pro něj překážka.
Dvě 1kg plechovky byly pro 12, pak 13 a naposled před 1989 15 lidí tak akorát, aby nezaschly.
Stejně tak se nestihly během necelých dvou let, zkazit 200-litrové bečky trichloretylénu a technického, 90% etylalkoholu v chladném suterénu. Ale to bylo i díky tomu, že to byl, podobně jako spousta jiných podobných věcí "spotřebák". A tedy si každý bral už v předstihu, jako si měl brát za toho budoucího komunismu - každý podle jeho potřeb.

Nebyla záruka jako záruka. Stejné to bylo se zákazníky. Byli vyložení zmrrdi, pak vychcánci, kritici všeho a všech, ale i féroví lidi, co narovinu řekli, proč je plomba porušená.
Když jsem viděl, že je plomba na záruční B70 porušená, ale po otevření a kontrole bylo na celém stroji pohnuto jen asi o 1/4 otáčky se šroubem kolmosti hlavy - vždy kvůli starým záznamům - nechával jsem to být. Ten, kdo tohle musel nutně udělat, kvůli své starší fonotéce, to v 99% nechal zapsat do opravenky. Stroj stejně přišel do opravy kvůli úplně jiné, vážnější závadě.
U B70 šlo v 95% případů záručních zásahů o fakt hutné stížnosti na brzdy, na pištění/kmitání výkyvných pák řízení tahu, téměř nefunkční řízení tahu, způsobující "sypání" pásku na cívkách, anebo brutální vady přivíjecích spojek, které se po náběhu B70 měnily v záruce i 2x až 3x.
Ale v B70 a také v B90, překvapivě selhávaly i koncové páry GD617. S daným, poměrně tvrdým trafem, malým dynamickým odporem usměrňovače a až 18-19V naprázdno, si GD617 už nechtěly nechat líbit tolik, jako třeba 0C30/2NU72 v B4, či předimenzované 0C26 v B100.
To byl problém navíc, neboť Přelouč s poruchovostí v tomto místě vůbec nepočítala. Výrobně párované GD617 nebyly pro opravny nikdy k dispozici, museli jsme si je ze skladových zásob párovat sami.
Ony ostatně celé B70/B90 a pak i B73, byly něco jako Š1000MB - "tisíc malých bolestí" . Řešilo se to průběžně a všelijak, což je ostatně k pěknému počtení na delší zimní večery i v původních TI pro opravny, vydávané OTS Přelouče.

Ale běda, když po odlepení původní záruční nálepky, zručně odlepené a zpětně přilepené s pomocí jiného lepidla, bylo nalezeno nějaké čarování u konektorů, s trimry záznamového proudu či předmagnetizace a podobný "vylepšování". To šly všecky ohledy stranou, nálepka nenálepka.
U větších škod, třeba kvůli pojistkám 3x větších hodnot, než byly u držáků předepsány /byly zákaznicky vyměnitelné/, se podle nařízení podniku pořizovaly i fotky, Pentaconem Six a jakýmsi extra objektivem. Podobný dokumentace /4-5 fotek/ dělali u rozsáhlejších škod na ruských TV v záruce i televizáci.
Během několika málo let se to jištění barvou vrátilo zpět k předchozí praxi, k pastelové červené a zelené.
Tu šedomodrou barvu, pokud si dobře vzpomínám, měly jenom první série B4 /ANP220/, pravděpodobně také B42 a myslím, že i jedno z provedení B43. Ty už ale v době mého působení v opravně nebyly v záruce, samozřejmě.
Ta šedomodrá barva, byla imho použita zřejmě i proto, že sama B4, byla po svém uvedení na trh, po všech těch předchozích "ždímačkách křížených s lampama" asi tím mechanicky i elektricky nejsložitějším strojem, jaký se do té doby na trhu vyskytoval - nepočítaje v to individuálně dovezené, zahraniční stroje.
Takže ona ta snaha, aby do takto složitého stroje nehrabali ani laici, ale ani amatéři aspoň v té krátké záruce, byla docela oprávněná.
Řada B4 nebyla zespoda, ani shora proti úplnému otevření nijak zajištěná, stejně tak celá řada B5, vč. B588 i B57/B57C.

Spodní jištění jednoho šroubu/matky nálepkou z poměrně chatrného, bílého papíru, s natištěným znakem Tesly a silnou vrstvou dobrého lepidla, kterou nešlo bez okem viditelného poškození odlepit jinak, než asi dvouhodinovou, chirurgickou babračkou se skalpelem, namáčeným v benzínu, začalo tuším až u modelu B100, anebo až snad B101 - tady si nejsem jist, je to přece jen dávno.
Ale byl to zcela určitě stroj s mechanikou B5. Stroje s mechanikami B7/B9 už byly nálepkovaný všechny.

[Crifodo]

Jeden specifický odstín od výrobce, jiný specifický odstín u autorizovanýho servisu, v tom nevidím problém, spíš výhodu.
Běžnej strejc se záruční opravou nejspíš nependloval po deseti pokoutních bastlířích, aspoň v sedmdesátkách ne, s tehdejší dostupností dílů. Navíc se tuším pokaždé pláclo razítko do záručáku, bez něj by ho poslali rovnou?

[sinclair]

Častá praxe byla taková, že se do záručáku dávalo razítko ne okamžitě při prodeji, ale "vyzkoušejte si to pořádně doma a pak si přijďte záruční list orazit" - a už to bylo...
Záleželo, oč šlo a v jakém rozsahu, jestli technička na příjmu měla, nebo neměla krámy...A taky dost na tom, zda zákazník uměl prokázat čitelným paragonem s razítkem, že přístroj ještě v záruce je, přestože záručák oražený nemá.
Vždycky se to nějak vyřešilo, byl-li zákazníkem jenom zapomnětlivec.
A skoro nikdy, byl-li to už podle keců vychcaný dacan.

Běžný strejc vida, že se přístroj dá otevřít, hrabal sám a do všeho, co se mu nějak nezdálo a klidně i v záruce.
Případně ještě s pomocí nejbližšího, poučenějšího laika "co tomu rozuměl", nebo to o sobě aspoň říkal.
Víme přece z praxe, že jakmile je v přístroji nějaký trimr či něco, co nevyžaduje speciální nástroj, tak s ním laik otočí.
Na záruky, lámání chlebů, pláč a skřípění zubů při uznávání záruk došlo vždy, když se v takovém aparátu pod zárukou a se zásahem laika, pojebalo něco většího - dražšího - laikem nesehnatelného.
Škoda, že některý ty scénky tehdy nešly tak jednoduše natočit, jak je to možný dneska.
Po hodinovém sestřihu, by to lidem smíchy trhalo střeva - co všecko je možné vymyslet jako výmluvu/argument.
Televizáci ještě víc, ti to měli skoro denně a vždycky jsem jejich nervy a stoický klid obdivoval.

Je vykoumaná jakási věc, o které věděl Rožnov i Lanškroun, byly na to zpracovaný kvalifikovaný studie a věděl to tedy i bolševik. Totiž, že nejvíc hrubých závad elektronických součástek, se vyskytne v prvních asi 200-300h provozu.
Jiné závady, neodhalitelné předem ani při přísném předchozím měření, jsou s podstatně nižším % výskytu, asi do prvních 1000h provozu, s občasným zatížením na 100%.

Píše o tom ing. Stach v jedné knížce a celkem podrobně to i rozvádí - tomu prvnímu časovému úseku říká "období časných poruch", kdy se projeví všechny nepečlivosti, nekázně, nečistoty u výroby součástek, co se porouchaly.
Ten druhý úsek, někde mezi 300-1.000h pak už jen odhaluje "slabší kusy" z toho průměru, který udává katalog.

Součástky pro průmyslové použití, navíc označené symbolem zkřížených mečů, určené pro armádní použití, měly podle všech indicií absolvovat úvodních 300-500h ve fabrice, s nějakým zatížením, co se nepovedlo nikde zjistit.
Po dalším podrobném měření, byly vytříděné a následně z nich seskládané soubory velmi rovnoměrných sérií, s parametry na horní hranici, nebo i vysoko za horní hranicí katalogu.
Je ověřeno, že KFY18 vydržely ve všem víc, než "obyč" KF517, byť jde o jeden a tentýž oprásklý čip 2N1132.
MIL-JAN-JANTX předpisy jsem detailně nestudoval, ale myslím si, že odtamtud všecky tyhle postupy vyšly.

[kynolog07]

Dotaz snad zněl "co na zajištění hlav šroubků či matic proti povolení".
Já mám osobně vyzkoušenu barvu na "značení matek", kupovanou ve včelařství. Značí se tím včely-matky. Lahvička bratru za 20,-Kč a je k sehnání barva: červená, zelená, bílá, žlutá a modrá. Je to nitrocelulozová barva, zasychá rychle, malá lahvička, tak akorát.

[mattheus]