2 mW/km. Je to hodně nebo málo?

[Crifodo]

Pečicí papír má asi úplně jiné přednosti než izolační. Myslím že i obyčejný psací papír promaštěný olejem by byl výrazně lepší.
K té pájitelnosti staniolu: je výborná, většinou tak, že ani není vidět. Kdo si zkusil použít kousek trubičkové pájky jako drátovou propojku, tak ví.
Kdysi byly poctivé cínové i tuby na pastu atd., později hliníkové a ještě později plastové, ale tu dobu už nějak nepamatuju.
Ta autentická vysílačka Ondina 33 přechovávaná v muzeu by při nahlédnutí dovnitř asi rozsekla tento "problém" jak Biagi s Běhounkem provedli opravu. Pokud to nějaký příliš nadšený restaurátor neopravil do výchozího stavu.

[samec]

K čomu by im bol na severnom póle papier na pečenie? To už skôr mohli mať voskový papier alebo celofán.
Radioamatéri v tej dobe mali asi veľa skúsenosti s domácou výrobou kondenzátorov a odporov. Asi ich nekupovali niekde v GM-ku.
Nie je to tak dávno, čo som vyrábal kamarátovi výkonový odpor na testovanie alternátorov z kachličky a pozinkovaného drôtu.

[microlan]

On tehdá ani neexistoval, ale mě ležela role hned vedle alobalu.

[Crifodo]

https://whyisdifference.com/object/difference-between-wax-paper-and-baking-paper.html

Podle wiki je pečicí papír protahován kyselinou sírovou nebo chloridem zinečnatým kvůli vyhlazení povrchu, asi to moc nepomůže dielektrické pevnosti.
Zřejmě to bude docela svinstvo, když prodejci jeho složení radši tají.

[microlan]

Díky za informaci, už je přesvědčit paní aby to nepoužívala.

[Celeron]

V tý době ještě nebyly žádný plastový obalový matroše a tak se vše kde byla požadovaná ochrana proti vlhkosti balilo do voskovýho papíru a nebo papíru proslintanýho olejem. Tohle ještě běžně praktikovali rusáci v polovině 80-tých let. Tyhle dva papíry by asi dielektrikovaly líp.

[sinclair]

I zářivkové či motorové kondenzátory na střídavý proud, ze známé řady WK, jsou olejové. Mají dielektrický papír nasycen nějakým druhem oleje, něčím asi podobným, jako je trafoolej.
Jeden takový kondenzátor si otevřete, nebo stačí i rozehřát a odsát tu velkou cínovou pecku na víčku, vedle vývodů - pod ostrůvkem cínu je asi 2,5mm díra, ze které bude po vyvrtání dírky naproti, kapat oranžový olej.

[rnbw]

A pritom dufajte, ze je to olej uz bez PCB.

[rnbw]

A pritom dufajte, ze je to olej uz bez PCB.

[Crifodo]

ty zářivkové kondy jsou dost často otevřené už zubem času. Ten olej hnusně smrdí a prosákne úplně všechno.
Jak je to s tg δ na KV nevím, už pro výhybky v nf bych byl obezřetný.
V zářivkách ale hlavně jsou jednotky µF, v rádiu se jednalo o stovky pF.
asi by se dal realizovat i jako vzduchový, z nějaký plechovky, ale stabilita nic moc.

[sinclair]

Ano, často to začne prosakovat tím horním pertlem, nebo nedobře zaletovanými průchodkami. Býval od toho zajebaný celý vnitřek svítidla a navzlínalo to dokonce i na ty kulaté připojovací věnečky a případný odrušovák. Korozivního účinku jsem si nevšiml, zato konzervační je brutální.
Při potřebě výroby nějakého blokovacího kondu s vyšší napěťovou pevností, kde Q není až tak důležité, by to byla jediná cesta - když nic jiného, než papír není k dispozici.
Kondenzátory s dielektrikem z plastu /první byly TC281-283 a teryleny/ byly přece až mnohem později - do té doby jen papír různé kvality a s různou dodatečnou úpravou - jako ten olej, někdy parafín.
OT:
První svitky s dielektrikem z plastů byly skoro nezaplatitelné, neboť jsme ten materiál nejspíš neuměli vyrobit, musel se za devizy dovézt a výsledek byl asi takový:
Kupoval jsem koncem 70.let do AZK160 Mono 130 teryleny TC276, 0,22uF/400V. Namísto původní mizérie se svodem TC193.
Osm potřebných kusů, do dvou AZK160, bylo za tehdejších a neuvěřitelných 200,-Kčs. Zatímco původní, papírovo-epoxidové TC193 stejné hodnoty, stály okolo 5Kčs/kus.
Málem mi nezbylo ani na vlak z Brodu domů

Papírové kondenzátory TC191-TC195 s epoxidovými boky, poměrně známé, zatím chybí v jinak poměrně obsažném katalogu součástek Tesla. Stejně tak neexistoval jenom kondenzátor TC124, ale celá řada TC121-125, od 160V do 1.600V.
Pokud to v nějaké pěknější podobě najdu v nějakém starším katalogu pasivních součástek, pošlu to správci webu teslakatalog.cz.

[samec]

Podľa Wikipédie bol celofán patentovaný v roku 1912.
V roku 1928 v ňom teoreticky mohli mať zabalené nejaké trvanlivé potraviny.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Celofán

Dnes už sa celofán nedá kúpiť. Všetko, čo je v obchodoch predávané pod názvom celofán, je polypropylénová fólia.

[kokun]

[kokun]

[Achab]

[Achab]

[sinclair]

Celofán je hodně nahovno, natahuje vlhkost snad ještě víc, než papír.
Poslední aplikace celofánu, jsou dnes myslím krabičky cigaret a nějaký krabičky s čajem, tuším. A je to tuším proto, aby zabalený artikl lehce "dýchal" prostřednictvím té vlhkosti, kterou celofán propouští oběma směry.
Jako izolant je celofán lautr k hovnu. Ale jsou dnes materiály, které celofán vzhledem velmi připomínají - co je co, se dá poznat snadno, pár kapkami vody. Pravý celofán okamžitě začne vlnit, bobtnat a po chvíli je z něj skoro želatina, zcela bez mech. pevnosti.

Někdo si ještě může z počátku 80.let, pamatovat "celofánovou iontovou membránu", když se ve skleněných vaničkách elektrolyticky vyráběla "živá" a "mrtvá" voda.

Kdo tyhle pokusy pamatuje, tak je skutečný pamětník

Případně: "Broušení" žiletek energií, zkoncentrovanou pod lepenkovou pyramidou, japonské magnetické náramky za 1.000,-Kčs, kusy feritových magnetů na plastových palivových hadičkách ke karburátorům aut, magnetické návleky na zapalovací kabely..bylo toho hodně
......
Jene, některé menší ruské díly /potenciometry, cívky, přepínače atd./ byly balené do čehosi světlehnědého, co nebylo mastné, bylo to docela tenké a přitom pevné. Silně to připomínalo papír z klasického /ne MP/ bloku.
......
Jako vrstvové izolace do menších tráfek, včetně výstupních do 20W a 380V - a vždycky úspěšně! - jsem užíval právě papír z pečlivě rozvinutých, širokých papírových bloků Always.
Z těch největších, 500V, 600V, 1.000V a větších kapacit - 0,5uF a 1uF. Daly se dobře použít i krabicové bloky 2uF/600V-1.000V, ty starší s pertinaxovým víčkem a očky.
Když se po nahřátí na vařiči a vyklopení z krabičky, pečlivě oloupaly a očistily od oranžové zalévací hmoty. Ta tam sloužila jenom jako fixace celého svitku v krabici, sám papír byl suchý.
Papír z kondů byl velmi tenký. Táta půjčeným u-metrem naměřil snad 0,025 a silnější 0,05. Přitom byl i ten tenčí dost pevný - nechalo se při příslušné dávce trpělivosti, krásně nastříhat 2-3mm třepení okrajů, aby to při vinutí do kostry, hezky sedlo k čelům.
Jedno takové výstupní trafo pro 2xEL12sp., můj tehdejší, tehdy až brutálně silný 40W zesilovač, jsem odvážně vinul snad 3-4 měsíce. Mělo podle rad zkušenějších snad 7 či 8 sekcí, nebylo vůbec impregnované /nebylo ani kde/ a nepoškodilo se, ani když se prudce rozkmital - to když jsem nechtíc otočil vazbu ze sekundáru.
Dodnes trafo někde mám - schoval jsem si ho právě proto, kolik práce to dalo a jak dobře to hrálo

[kokun]

Při navíjení/převíjení traf jsme ve fabrice požívali na proklady vrstev vinutí kondenzátorový papír. Mezi primár a sekundár (a na povrch vinutí) potom "fermežplátno", či hnědá lepenka (prešpán).

Taky se ve fabrice používal papír, ve velkých rolích metrové délky, na polepování tabulí trafoplechů. Z polepených se pak vysekávaly (na lisech) plechy trafojader (RTB; ...).
Už nwm co to bylo přesně za papír, ale zřejmě vlastnosti toho kondenzátorového postrádal. Proč taky - tady nebylo potřeba velkého průrazného napětí - tady se izolovalo pouze "magneticky"

[kokun]

Při navíjení/převíjení traf jsme ve fabrice požívali na proklady vrstev vinutí kondenzátorový papír. Mezi primár a sekundár (a na povrch vinutí) potom "fermežplátno", či hnědá lepenka (prešpán).

Taky se ve fabrice používal papír, ve velkých rolích metrové délky, na polepování tabulí trafoplechů. Z polepených se pak vysekávaly (na lisech) plechy trafojader (RTB; ...).
Už nwm co to bylo přesně za papír, ale zřejmě vlastnosti toho kondenzátorového postrádal. Proč taky - tady nebylo potřeba velkého průrazného napětí - tady se izolovalo pouze "magneticky"