Mikrofilmy

[MetalGod]

Dostal jsem zvláštní věci:
1) Krabičku ORWO Film MD11 nerozbalenou
2) -||- MK71 + načnutej pytlík
3) Vyvolaný pozitivní fotokopie nějakejch dokumentů (asi na MD11)

Fotokopie jsou zajímavý vynikající jemností, na 15×10cm se vejde 60 stran A4 (!). Jsou to nějaký pionýrský slátaniny, obvykle psaný psacím strojem, čitelný až po projetí scannerem při 2400dpi, velikost řádku (vč. mezery) 280µm, vejška písma až 240µm, vejška stránky 14.32mm, tj. měřítko cca 1:20.77. K čemu to sloužilo? Pro archivaci, na diáky (ale zase taková stránka je na diák maličká), nebo je to nějakej divnej způsob kopírování?
No a ty MK71 jsou taky divný - nejsou to žádný průhledný filmy, ale v tomhle stavu zelený/žlutý průsvitný kartičky (těžko říct, jak vypadaly původně, na těchhle řádila vlhkost a světlo). To k čemu sloužilo?

[MetalGod]

Dostal jsem zvláštní věci:
1) Krabičku ORWO Film MD11 nerozbalenou
2) -||- MK71 + načnutej pytlík
3) Vyvolaný pozitivní fotokopie nějakejch dokumentů (asi na MD11)

Fotokopie jsou zajímavý vynikající jemností, na 15×10cm se vejde 60 stran A4 (!). Jsou to nějaký pionýrský slátaniny, obvykle psaný psacím strojem, čitelný až po projetí scannerem při 2400dpi, velikost řádku (vč. mezery) 280µm, vejška písma až 240µm, vejška stránky 14.32mm, tj. měřítko cca 1:20.77. K čemu to sloužilo? Pro archivaci, na diáky (ale zase taková stránka je na diák maličká), nebo je to nějakej divnej způsob kopírování?
No a ty MK71 jsou taky divný - nejsou to žádný průhledný filmy, ale v tomhle stavu zelený/žlutý průsvitný kartičky (těžko říct, jak vypadaly původně, na těchhle řádila vlhkost a světlo). To k čemu sloužilo?

[Hill]

Na mikrofiše se archivuje dodnes, i u digitálu, prohlížečky na to dělá Kodak, Canon, kdysi je dělala i Meopta. Ony totiž texty na mikrofilmu mají extraploací stanovenou životnost nejméně 500 let při správném skladování. Vzhledem k rychle stárnoucím formátům digitálních záznamů, z nichž některé není jak přečíst už po 25 letech, mají mikrofilmy jistější budoucnost.
Vždyť i zvukové záznamy se dnes archivují na kinofilm v digitální podobě v QR-kódu (technologie piql)v dobré víře, že tento formát bude čím po 500 letech přehrát.
Černé a světlezelené zbarvení materiálu mělo svůj význam při expozivi - minimalizovalo to neostrost rozptylem světla v citlivé vrstvě. Během vyvíjení (vlastně při ustalováníú se materiál odbarvil.

[Hill]

Na mikrofiše se archivuje dodnes, i u digitálu, prohlížečky na to dělá Kodak, Canon, kdysi je dělala i Meopta. Ony totiž texty na mikrofilmu mají extraploací stanovenou životnost nejméně 500 let při správném skladování. Vzhledem k rychle stárnoucím formátům digitálních záznamů, z nichž některé není jak přečíst už po 25 letech, mají mikrofilmy jistější budoucnost.
Vždyť i zvukové záznamy se dnes archivují na kinofilm v digitální podobě v QR-kódu (technologie piql)v dobré víře, že tento formát bude čím po 500 letech přehrát.
Černé a světlezelené zbarvení materiálu mělo svůj význam při expozivi - minimalizovalo to neostrost rozptylem světla v citlivé vrstvě. Během vyvíjení (vlastně při ustalováníú se materiál odbarvil.

[MetalGod]

Aha, díky. I když nevím, proč na až 500 let archivovat pionýry
Teď ještě zjistit, čím to vyvolat a ustálit, jestli na to zkusím něco vyfotit, informací o těchhle filmech je na webu pramálo, není k tomu žádný psaní.
Jen mě fascinuje jemnost obrazu, to bude mít ISO v řádu několika málo jednotek.

[MetalGod]

Aha, díky. I když nevím, proč na až 500 let archivovat pionýry
Teď ještě zjistit, čím to vyvolat a ustálit, jestli na to zkusím něco vyfotit, informací o těchhle filmech je na webu pramálo, není k tomu žádný psaní.
Jen mě fascinuje jemnost obrazu, to bude mít ISO v řádu několika málo jednotek.

[xsc]

Tehdy to byl běžný archivační materiál i na věci, kde se nečekalo těch 500 let. Záznamy takhle archivovala třeba Spořitelna.

[termit256]

Podle mne je takova archivace na filmech k nicemu.
Digitalni zaznamy nikdo nepotrebuje uchovavat 500let na jednom nosici. Napriklad ja osobne mam data stare i desitky let, ale vzdy po nekolika letech je rychle a jednoduse prekopcim na novy HW a na starem necham jako zalohu, pripadne ho zlikviduju. Novy HW miva vetsinou nasobne vetsi kapacitu, takze ani postupne narustajici objem dat neni zadny problem.

[Achab]

Mikrofiše u nás používali skladníci ještě aspoň 2-3 roky souběžně s počítači. A jistě tam neměli data stoletého významu.

[Achab]

Mikrofiše u nás používali skladníci ještě aspoň 2-3 roky souběžně s počítači. A jistě tam neměli data stoletého významu.

[EKKAR]

[EKKAR]

[Osmdesat]

S mikrofiši jsem se setkal v univerzitní knihovně - měli na nich staré vědecké americké časopisy. Buďto je tenkrát někdo nafotil z papírového výtisku, a rozmnožil do knihoven, nebo už se v této alternativní podobě daly přímo zakoupit. Mohlo to být levnější nákladově i expedičně. Člověk si ho v knihovně vypůjčil a na studovně na čtečce prohlédl.
Nešlo jen o archivaci, ale i o úsporu místa a zlevnění kopií. Z jednoho negativu bylo možno levně kontaktním způsobem pořídit velké množství kopií. Na dokumentní fotopapír bylo případně možno vytvořit papírovou zvětšeninu stránky.
Na zhotovovávní mikrofilmů a mikrofiší se používal film o velmi nízké citlivosti 3-9 DIN a nesenzibilizovaný - byl citlivý jen k modré. Takže nevhodný k běžnému focení. Měl ale extrémně vysoké rozlišení a zároveň byl velice levný.

Jsou věci, které samozřejmě je třeba dlouhodobě archivovat. Je určitě lepší mít to na médiu, které můžeš zapsat, uložit a zapomenout, než stále řešit to, jestli ta data z nosičů po deseti letech ležení už nemizí a neustále je jako blb překopírovávat na nové a nové nosiče. Což je bohužel digitální realita dnešních dní. Nejdřív pásky, pak cédéčka, pak hdd magnetická a nejnověji SSD pole. Od deseti k pěti prostě. Hádejte která záznamová technologie je nejporuchovější, ta nejstarší, nebo ta nejnovější?

[termit256]

Vzhledem k tomu, ze "jako blbove prekopirovavaji" pripadne digitalizuji vsichni a na filmy neuklada nikdo, je hned jasne ktery system je lepsi a ktery je nahovno bez nejakeho vetsiho dohadovani

[xsc]

Neboj, velká studia skutečně na film ukládají. A to hned ve dvou formátech. Jednak jako data a jednak i jako klasický film. Ten objem dat je velký a nemůžou to pořád přesouvat na novější médium. To by nedělaly nic jiného.

[termit256]

Co a z jakeho duvodu delaji nebo nedelaji velka studia je drtive vetsine lidi uplne ukradene. Na filmech jen nekolik desitek let starych je hezky videt, ze tento zpusob ukladani rozhodne neni zadna vyhra a proto se stare filmy digitalizuji a digitalne rekonstruhuji i kdyz jsou ulozeny v archivech pri optimalnich podminkach.

Firmy typu filmova studia si urcite nearchivuji sve vytvory na CD aby je museli rucne nejak kopirovat ci co. Maj to na diskovych polich, kde kdyz nejakej disk klekne, pikolik ho za chodu vymeni za jiny, o data se postaraji technologie typu RAID a jede se dal bez toho, aniz by si uzivatel cehokoliv vsiml.

[rnbw]

Diskove polia sa na archivaciu nepouzivaju, pretoze je to velmi drahe.

[rnbw]

Diskove polia sa na archivaciu nepouzivaju, pretoze je to velmi drahe.

[termit256]

Jako ze nechci se hadat a vubec netusim v jakem formatu a s jakym rozlisenim se filmy do kin distribuuji (kdo o tom vite neco konkretniho, rad se poucim), ale tipuji ze cena za datove uloziste na HDD bude v porovnani s rozpoctem filmu naprosto zanedbatelna.

[Hill]

S tou trvanlivostí filmů nemáš pravdu - po ustálení pečlivě vypraný negativ vypadá po 100 letech pořád stejně. Samozřejmě černobílý. Taky se nehoní spoustou projektorů, které nikdo pořádně nevyčistil, takže na něm nejsou ani ty rýhy. Ty znáš až z kopií.
Barevné záznamy se uchovávají zčásti přímo na filmech, to od doby, co organická barviva byla nahrazena kovovými, jejichž stabilita je i vůči UV mnohonásobně lepší.
Digitální záznamy dat ve formátu piql jsou provázené anímky nebo částmi filmu, textové dokumenty jsou přiložené na mikrofiších jednak jako obraz, jednak jako prostý text. To je proto, aby bylo podle čeho přijít na to, jak ten digitální záznam přečíst a dekódovat, kdyby současná technologie už neexistovala a upadla v zapomnění.
Už před 14 lety jsem se tu o tom zmínil, jak Němci vsadili na fotografie, diapozitivy a gramodesky jako nejtrvanlivější médium. Dnes už tamtéž archivují i zvuk v technologii Piql s analogovými ukázkami, které mají dopomovi k dešifrování digitálních záznamů.
Ono se totiž nepočítá s tím, že každých pět let ty záznamy někdo překopíruje do nového hardware a zkonvertuje do aktuálně čitelného formátu, protože najednou sto dvěstě let široko daleko nemusí být ani ta technika ani živá duše. A dalších sto let může trvat, než někdo potřebnou technologii zvládne.
Katastrofický scénář? Určitě, však nám je snad denně nabízejí hollywoodské trháky, a nikdo neví, který se proti skutečné katastrofě použije. A nemusí to být jern srážka s kometou nebo výbuch Slunce. My lidi jsme sami sobě daleko nebezpečnější.
Naše generace zažila nejméně 5 situací, kdy se už vážně hrozící konflikt tvrdohlavých blbců, co se vytahovali, kdo má většího, podařilo na poslední chvíli odvrátit, protože všichni měli nějaké spojence a ty by do toho zatáhli taky. Jenže tentokrát by to netrvalo tak dlouho, jako druhá světová, a následky by byly daleko ničivější.
Dnes se mnoho věcí složitě rekonstruuje z fragmentů toho, co se zachovalo ze středověku, o pravěku nemluvě. Většinu otázek už nikdo nezodpoví, přitom by se třeba i našlo něco, co už tu bylo, ale dnešní technologie nám neumožňují vymyslet totéž znovu. A znalosti, které někdo před námi měl i bez techniky, jsou dávmo zapomenuté a nevíme, jakou cestou k nim dojít znovu.
Proto chápu smysl archivace na staletí. Možná ty záznamy nikdo nikdy hledat nebude, ale co kdyby?

[Hill]

S tou trvanlivostí filmů nemáš pravdu - po ustálení pečlivě vypraný negativ vypadá po 100 letech pořád stejně. Samozřejmě černobílý. Taky se nehoní spoustou projektorů, které nikdo pořádně nevyčistil, takže na něm nejsou ani ty rýhy. Ty znáš až z kopií.
Barevné záznamy se uchovávají zčásti přímo na filmech, to od doby, co organická barviva byla nahrazena kovovými, jejichž stabilita je i vůči UV mnohonásobně lepší.
Digitální záznamy dat ve formátu piql jsou provázené anímky nebo částmi filmu, textové dokumenty jsou přiložené na mikrofiších jednak jako obraz, jednak jako prostý text. To je proto, aby bylo podle čeho přijít na to, jak ten digitální záznam přečíst a dekódovat, kdyby současná technologie už neexistovala a upadla v zapomnění.
Už před 14 lety jsem se tu o tom zmínil, jak Němci vsadili na fotografie, diapozitivy a gramodesky jako nejtrvanlivější médium. Dnes už tamtéž archivují i zvuk v technologii Piql s analogovými ukázkami, které mají dopomovi k dešifrování digitálních záznamů.
Ono se totiž nepočítá s tím, že každých pět let ty záznamy někdo překopíruje do nového hardware a zkonvertuje do aktuálně čitelného formátu, protože najednou sto dvěstě let široko daleko nemusí být ani ta technika ani živá duše. A dalších sto let může trvat, než někdo potřebnou technologii zvládne.
Katastrofický scénář? Určitě, však nám je snad denně nabízejí hollywoodské trháky, a nikdo neví, který se proti skutečné katastrofě použije. A nemusí to být jern srážka s kometou nebo výbuch Slunce. My lidi jsme sami sobě daleko nebezpečnější.
Naše generace zažila nejméně 5 situací, kdy se už vážně hrozící konflikt tvrdohlavých blbců, co se vytahovali, kdo má většího, podařilo na poslední chvíli odvrátit, protože všichni měli nějaké spojence a ty by do toho zatáhli taky. Jenže tentokrát by to netrvalo tak dlouho, jako druhá světová, a následky by byly daleko ničivější.
Dnes se mnoho věcí složitě rekonstruuje z fragmentů toho, co se zachovalo ze středověku, o pravěku nemluvě. Většinu otázek už nikdo nezodpoví, přitom by se třeba i našlo něco, co už tu bylo, ale dnešní technologie nám neumožňují vymyslet totéž znovu. A znalosti, které někdo před námi měl i bez techniky, jsou dávmo zapomenuté a nevíme, jakou cestou k nim dojít znovu.
Proto chápu smysl archivace na staletí. Možná ty záznamy nikdo nikdy hledat nebude, ale co kdyby?

[termit256]

No, taky je mozne to vysekat do kamene a pak to bude mit vetsi trvanlivost nez film

Soucasny model v uchovavani dat vychazi z uplne jine filozofie. Nic se nevysekava do kamene aby nosic vydrzel veky, ale data se prevedou do takove formy kdy se naprosto jednoduse a zdarma kopiruji a sdili v jakemkoliv mnozstvi a spoleha se na to, ze se ty statisice, miliony... kopii u uzivatelu po celem svete neztrati vsechny najednou a vzdy se nekdo najde kdo data prevede do aktualniho formatu.
Co se jednou objevi na internetu, uz nikdo zpet nestahne a je to tam naporad.

Ty reci o za par let necitelnem formatu slycham casto, ale jeste jsem se s nicim takovym nesetkal a to mam PC uz cca 30let. Kdyz pominu tedy nejake uzce specializovane softy ktere autori prestali vyvijet. Pak jsem to prevedl do PDF a je klid. Ty znas nejaky konkretni priklad beznych dokumentu nebo audiovizualnich zalezitosti ktere byly ztraceny jen proto, ze je dnes nikdo nedokaze dekodovat? Ja naopak vidim ze i dnes na modernich strojich se daji v emulatorech spustit historicke hry ze ZX Spectra apod. coz je 40let stara technologie.