Nahrávání z gramo NZC431 na mgn TESLA 444 DE LUXE - jak ??

[Hill]

Nežádoucí? V konektorech DIN to normálně fungovalo: proudový zdroj o impedanci 100 kΩ nebo vyšší se zatěžoval vstupem o impedanci nejméně o řád nižší. Jak říkal pan Thėvenin, vnitřní odpor tohoto děliče je dán paralelní kombinací obou odporů, takže paralelně ke kapacitě kabelu byl vlastně odpor menší, než vstupní. Ten ovlivňuje horní časovou konstantu.
Na 1,5 metrové propojovací šňůře používané s B101 jsem naměřil kapacitu žil proti poctivé stínicí punčošce jsem naměřil kapacitu žil proti stínění mezi 88 pF a 96 pF,to dělí průměrně 60 pF/metr. Propojovací kabel by musel mít kapacitu každého živého vodiče proti stínění nejméně 800 pF, aby způsobil pokles přenosu o 3 dB na 20 kHz.
Argument, že kapacita tak dobře stíněného kabelu omezí přenos vysových frekvencí, tedy neobstojí do délky nejméně 8 metrů šňůry. Vlastně mohla být i delší - většina tehdejších magnetofonů uměla zaznamenat rozsah do 15 kHz.
Mimochodem - propojováním analogových přístrojů konektory DIN se zabývalo několik norem okolo ČSN 36 7810, přesné označení si nepamatuji (fakticky byla ale v parametrech vstupů s výstupů shodná s normoami DIN), měl jsem vydání z roku 1974, patrně vznikla u pár let dříve (od roku 1963 mají vstupy všech magnetofonů pro záznam z rádia citlivost lepší, než 5 mV a odpor do 10 kΩ a výstupy všech zdrojů signálu určených pro obousměrné propojení s tímto konektorem magnetofonu, měly výstupní odpor nad 100 kΩ.
Že bude tato norma dodnes platit, novelizovaná až v roce 2000, jsem tehdy nemohl tušit.
Prostě to fungovalo: Europhon začínal s výstupním odporem 82 kΩ (u novějších typů od 100 kΩ), RFT Rema Cornet má 470 kΩ, RFT Proxima má 270 kΩ... ve stejném rozsahu hodnot se pohybpval i Grundig, Telefunken, Uher, Blaupunkt, Loewe, (Nord)Mende i další, jejich propojení s magnetofony Tesla bylo bez problémů..
naproti tomu vstupy pro rádio u magnetofonů mají zátěž odporem mezi 4k7 a 10 kΩ.

[Hill]

Nežádoucí? V konektorech DIN to normálně fungovalo: proudový zdroj o impedanci 100 kΩ nebo vyšší se zatěžoval vstupem o impedanci nejméně o řád nižší. Jak říkal pan Thėvenin, vnitřní odpor tohoto děliče je dán paralelní kombinací obou odporů, takže paralelně ke kapacitě kabelu byl vlastně odpor menší, než vstupní. Ten ovlivňuje horní časovou konstantu.
Na 1,5 metrové propojovací šňůře používané s B101 jsem naměřil kapacitu žil proti poctivé stínicí punčošce jsem naměřil kapacitu žil proti stínění mezi 88 pF a 96 pF,to dělí průměrně 60 pF/metr. Propojovací kabel by musel mít kapacitu každého živého vodiče proti stínění nejméně 800 pF, aby způsobil pokles přenosu o 3 dB na 20 kHz.
Argument, že kapacita tak dobře stíněného kabelu omezí přenos vysových frekvencí, tedy neobstojí do délky nejméně 8 metrů šňůry. Vlastně mohla být i delší - většina tehdejších magnetofonů uměla zaznamenat rozsah do 15 kHz.
Mimochodem - propojováním analogových přístrojů konektory DIN se zabývalo několik norem okolo ČSN 36 7810, přesné označení si nepamatuji (fakticky byla ale v parametrech vstupů s výstupů shodná s normoami DIN), měl jsem vydání z roku 1974, patrně vznikla u pár let dříve (od roku 1963 mají vstupy všech magnetofonů pro záznam z rádia citlivost lepší, než 5 mV a odpor do 10 kΩ a výstupy všech zdrojů signálu určených pro obousměrné propojení s tímto konektorem magnetofonu, měly výstupní odpor nad 100 kΩ.
Že bude tato norma dodnes platit, novelizovaná až v roce 2000, jsem tehdy nemohl tušit.
Prostě to fungovalo: Europhon začínal s výstupním odporem 82 kΩ (u novějších typů od 100 kΩ), RFT Rema Cornet má 470 kΩ, RFT Proxima má 270 kΩ... ve stejném rozsahu hodnot se pohybpval i Grundig, Telefunken, Uher, Blaupunkt, Loewe, (Nord)Mende i další, jejich propojení s magnetofony Tesla bylo bez problémů..
naproti tomu vstupy pro rádio u magnetofonů mají zátěž odporem mezi 4k7 a 10 kΩ.

[sinclair]

Úplně první exces s výstupní úrovní signálu pro záznam na konektoru MGF se stal u NZC140 a byl způsobený spíš diletantstvím a neznalostí norem konstruktéra, než čímkoli jiným.
U NZC142 a NZC143 už pak bylo vše správně, stejně jako u všech NZC42x, 43x a zesilovačů AZS215-220.
Další excesy byly u NZC150 a NZC160 a způsobené byly opět diletantismem, kdy byl proudový výstup, nevím proč, uměle zatížen odporem 10k, který tam neměl co dělat.
Připojený magnetofon pak nemohl, svou vlastní vstupní impedancí vstupu Radio, si sám ovlivnit - přizpůsobit úroveň.
Ta mu byla vnucena tím odporem 10k a 4mV byly málo pro jakýkoliv magnetofon. Po vyštípnutí těch dvou 10k odporů a výměně M22 za M47-M56 bylo zase všecko v naprostém pořádku.
U NZC300, či zesilovače AZS226 už bylo zase vše správně. Třebaže silně pochybuju o smysluplnosti použití těch 15n kondíků, které jsem nahrazoval zkratem. Ss napětí se tam nemělo odkud objevit.
Buzení kapacity kabelu ze zdroje s kapacitním charakterem, je samo o sobě silně problematické.
Pak dlóóuho nic a poslední exces se vstupem "radio" měly až B113-B116. Tam ale už nešlo o nepečlivost, ale čirý úmysl.
Tipne si někdo, jaký?

[Hill]

O těch namátkou vybraných konstruktérských úletech se zátěží už na výstupu zdroje signálu

[Hill]

O těch namátkou vybraných konstruktérských úletech se zátěží už na výstupu zdroje signálu

[TheLastUnicorn]

B113-116 měla citlivost vstupu RADIO pokud vím dosti nízkou. Argumentovali tím, že přijímače z Bratislavy mívaly příliš vysokou úroveň signálu na výstupu pro magnetofon. Výsledek byl ten, že pokud k B115 někdo připojil přijímač se standardní výstupní úrovní, měl pak regulátory záz. úrovně v poslední třetině dráhy.
Kompenzace hodné plánovaného hospodářství.

[Hill]

To máš pravdu, musíme si uvědomit, kdy ty B113 a další vznikaly - cívkový magnetofon byl prodejný na Západ jen pod cenou do takových zásilkových obchodů, jako Quelle či Neckermann, snad ještě v zemích Beneluxu je brali vážněji jako levnější náhradu za Philipse, ale moc se jich nevyvezlo, sami jsme měli málo. Přesto podle některých recenzí tyto stroje byly v několoka parametrech hodnocené lépe, než některé modely Uher (ale to už jsem tu na několika místech psal).
Konektory DIN dosluhovaly v audiotechnice v Evropě, vytlačovaly je jack a cinch. V RVHP ještě nějaký ten rok sloužily, nikdo ale nevěděl, co vlastně ještě platí.
Malá citlivost vstupu pro rádio řady B113/115 se dala úspěšně řešit výměnou odporů 22k od špiček 1 a 4 konektoru RADIO na špičku 2 konektoru PHONO na odpory M1 až M15, to běžně stačilo a nevadilo to ani při zapnutí napájení, na rychlost ustální pracovního bodu záznamocého zesilovače to nemělo pozorovatelný vliv.

[Hill]

To máš pravdu, musíme si uvědomit, kdy ty B113 a další vznikaly - cívkový magnetofon byl prodejný na Západ jen pod cenou do takových zásilkových obchodů, jako Quelle či Neckermann, snad ještě v zemích Beneluxu je brali vážněji jako levnější náhradu za Philipse, ale moc se jich nevyvezlo, sami jsme měli málo. Přesto podle některých recenzí tyto stroje byly v několoka parametrech hodnocené lépe, než některé modely Uher (ale to už jsem tu na několika místech psal).
Konektory DIN dosluhovaly v audiotechnice v Evropě, vytlačovaly je jack a cinch. V RVHP ještě nějaký ten rok sloužily, nikdo ale nevěděl, co vlastně ještě platí.
Malá citlivost vstupu pro rádio řady B113/115 se dala úspěšně řešit výměnou odporů 22k od špiček 1 a 4 konektoru RADIO na špičku 2 konektoru PHONO na odpory M1 až M15, to běžně stačilo a nevadilo to ani při zapnutí napájení, na rychlost ustální pracovního bodu záznamocého zesilovače to nemělo pozorovatelný vliv.

[Syron]

Pošlu vám n+jak, zatím nevím jak, schémata, jak mají vypadat vstupy a výstupy podle normy Din. Žádný vstup, tím méně magnetofonový, není ani nízkoimpedančné, ani nízkoúrovňový. Výstup pro nahrávání má sice sériové odpory, ale vyšší úroveň napětí, než Tesly.

[sinclair]

Tak šup, ať my ostatní neumřeme jako blbci.

[konosuke]

to je vtip či provokace ? AR2/1984 str 69
(samosebou - u Luxu B444 asi nezafunguje)

[Hill]

U B444 to tak skutečně nefunguje, ale ta má citlivost dostatečnou (0,5 mV/10 kΩ), tak to není potřeba.
Ale, pokud jde o ty vstupní citlivosti a impedance na vstupu RADIO, stačí si projít Bozděchovy knihy. U všech evropských výrobců se citlivost toho vstupu pohybuje od 0,15 mV na 2-5 kΩ až po 20 mV na 47 kΩ (Tesla B73), jen lampové Grundigy a Unitry xK120/140/220/240 mají 2 mV na 1,5 MΩ, ale to je podstatně starší záležitost. Dokonce i Sony, pokud byly pro Evropu, měly přepínač vstupní citlivosti 0,2 mV/2 mV na 4,3 kΩ (TC377) nebo 0,2 mV na 3k3 až 0,7 mV na 14 kΩ. U přístrojů u nás prakticky nedostupných mohl být rozptyl větší, ale zse ne o moc, u mimoevropských přístrojů se samozřejmě nějaká doporučení DIN nedodržovala, v zámoří si jeli po svém, ale, pokud si evropský dovozce specifikoval požadavek na konektor DIN, nějak ho tam dobastlili (jak jsem už psal, někdy docela svérázně).
Každopádně, jestli 1 mV citlivost neznamená nízkoúrovňový vstup, a impedance 5 kΩ naopak znamená vysokou impedanci, pak je v tomto světě už možné všechno.

[Hill]

U B444 to tak skutečně nefunguje, ale ta má citlivost dostatečnou (0,5 mV/10 kΩ), tak to není potřeba.
Ale, pokud jde o ty vstupní citlivosti a impedance na vstupu RADIO, stačí si projít Bozděchovy knihy. U všech evropských výrobců se citlivost toho vstupu pohybuje od 0,15 mV na 2-5 kΩ až po 20 mV na 47 kΩ (Tesla B73), jen lampové Grundigy a Unitry xK120/140/220/240 mají 2 mV na 1,5 MΩ, ale to je podstatně starší záležitost. Dokonce i Sony, pokud byly pro Evropu, měly přepínač vstupní citlivosti 0,2 mV/2 mV na 4,3 kΩ (TC377) nebo 0,2 mV na 3k3 až 0,7 mV na 14 kΩ. U přístrojů u nás prakticky nedostupných mohl být rozptyl větší, ale zse ne o moc, u mimoevropských přístrojů se samozřejmě nějaká doporučení DIN nedodržovala, v zámoří si jeli po svém, ale, pokud si evropský dovozce specifikoval požadavek na konektor DIN, nějak ho tam dobastlili (jak jsem už psal, někdy docela svérázně).
Každopádně, jestli 1 mV citlivost neznamená nízkoúrovňový vstup, a impedance 5 kΩ naopak znamená vysokou impedanci, pak je v tomto světě už možné všechno.

[p32]

Jak to tu čtu, tak jsem zvědavej, jestli uhádnete, z čeho to je.

[p32]

A tady je k tomu pokračování.

[Syron]

Určitě všichni, i Leoš, pochpili, že se nejedná ani o vtip, natož provokaci. Samozřejmě se nejedná o magnetofon, natož cívkový z ČSSR. Jedná se o rozhlasový přilímač a zesilovač ve své době jeden z nejlepších na světě. Můžete si prolistovat AR a v něm ty "kvalitní" většinou čs přijímače a tunery.

Rozdíl v DIN a din určitě poznáte. Pokud byste ale hledali opravdu kvalitní magnetofony, v Bozděchových knihách je nenajdete. Při vší úctě, opravdu už jsem nemohl nechat bez komentáře ty chvalozpěvy na tu kompatibilitu. Magnetofony byly ve srovnání s ostatními socialistickými na celkem slušné úrovni vzhledem k materiálním a technickým možnostecm. A taky negativním zásahům neschopných papalášů. Ale s kapitalisty nebyla čance se srovnávat.

[konosuke]

čb TV Orava měl na mgf přípojce cca 2-3 mV a to nestačilo vybudit vstup AUX na kazeťáku (citlivost asi 50 mV)...velmi dobře však posloužil vstup MIC 3.5mm (B444 má vstup mic akorát že tříkolík mono - upravit)
Syrone: plyšová kalamita nám vzala jednu iluzi: není všechno zlato co má štítek Made in Japan

[Hill]

Však hlavně přenosné přístroje měly vstupy na konektoru pro rádio propojené paralelně se vstupy pro mikrofon, případně konektor pro rádio vůbec neměly.

P32: takto kreslili schémata u Grundigů, Blaupunktů i Telefunkenů. Tipl bych si na zesilovač přijímače Grundig.

Syron: toto vlákno je o propojování přístrojů u nás dostupných, tady se nebudeme bavit o exotech, tedy o těch, jejichž koncentrace mezi populací je spíše homeopatická. Prostě to mezi Teslu nepatří.
Výrobci "horního segmentu" i v Evropě si s normou DIN příliš hlavu nelámali (čest Studerům, Stellavoxům a Thorensům, kteří tu kompatibilitu přesto dokázali) totiž častěji výrobce počítal s tím, že zákazník si další komponenty nakoupí u něj, takže si zajistil kompatibilitu mezi svými výrobky, slučitelnost s produkcí jiných výrobců nebyla důležitá, ba ani žádoucí. A co teprve, když vtrhli Japonci na evropské trhy: jen země RVHP ještě několik let se držely normy DIN a úrovně a impedance používané v konektorech RCA sem pronikaly jen hodně pomalu.

[Hill]

Však hlavně přenosné přístroje měly vstupy na konektoru pro rádio propojené paralelně se vstupy pro mikrofon, případně konektor pro rádio vůbec neměly.

P32: takto kreslili schémata u Grundigů, Blaupunktů i Telefunkenů. Tipl bych si na zesilovač přijímače Grundig.

Syron: toto vlákno je o propojování přístrojů u nás dostupných, tady se nebudeme bavit o exotech, tedy o těch, jejichž koncentrace mezi populací je spíše homeopatická. Prostě to mezi Teslu nepatří.
Výrobci "horního segmentu" i v Evropě si s normou DIN příliš hlavu nelámali (čest Studerům, Stellavoxům a Thorensům, kteří tu kompatibilitu přesto dokázali) totiž častěji výrobce počítal s tím, že zákazník si další komponenty nakoupí u něj, takže si zajistil kompatibilitu mezi svými výrobky, slučitelnost s produkcí jiných výrobců nebyla důležitá, ba ani žádoucí. A co teprve, když vtrhli Japonci na evropské trhy: jen země RVHP ještě několik let se držely normy DIN a úrovně a impedance používané v konektorech RCA sem pronikaly jen hodně pomalu.

[p32]