motorek na 9V baterku

[Michal22]

Motorky v hračkách (tenkrát hlavně s bowdenovym řízením) měly nejčastěji ta Červená plastová čela, jak o nich píše Křemík. Míval jsem jich doma hromadu, možná bych ještě našel. Kartáče byly s tou peckou, nebo spíš trámečkem, kostkou. Ty motorky s jednim bílým plastovým čelem byly například v autíčkách na autodráhu. A ještě jsem měl doma více motorků do Piko mašinek, ty byly rozkládací na díly, stačilo sejmout boční kovové spony.

[Michal22]

Motorky v hračkách (tenkrát hlavně s bowdenovym řízením) měly nejčastěji ta Červená plastová čela, jak o nich píše Křemík. Míval jsem jich doma hromadu, možná bych ještě našel. Kartáče byly s tou peckou, nebo spíš trámečkem, kostkou. Ty motorky s jednim bílým plastovým čelem byly například v autíčkách na autodráhu. A ještě jsem měl doma více motorků do Piko mašinek, ty byly rozkládací na díly, stačilo sejmout boční kovové spony.

[konosuke]

el.motorky Igla 4.5V byly málo používané v mechanických hračkach 60.-70.let
(buldozer, tank...etc) měly plechový kryt stříbrnýho plechu nebo co
ale, řemenička hřídele se dala sundat a motorek použít jakožto ND kdekoliv jinde

[Artaban001]

Igla, nebo Igra měly červený plastový průhledný čela. Mezi nima byl různobarevný - stříbrný, nebo později zeleně natřený plechový kroužek, ve kterým byl kulatý feritový magnet. V jednom z čel byly bronzový pérka, které měly na konci pecku, která se dala najít na kontaktech relé. Komutátor, složený ze 3 měděných segmentů byl bohatě namazán jakousi bílou vazelinou. Na pérkách byly prvně navlečeny, později nacvaknuty plíšky z mosazi, které měly pájecí očka. Rotor se nejdřív otáčel v kuličkových ložiskách, potom v mosazných kluzných a potom v silonových futrech. Když to celý zhrnu:
Bronzový pera se brzo unavily, vazelina se na komutátoru začala napalovat, tak motorek postupně odcházel. Taky mu moc nepřidalo to, že plíšky měly kolikrát s pery mizerný dotyk a nakonec - rotor měl v posledních verzích ve futrech dost velkou vůli, takže motorek byl dost hlučný. Poslední kvalitní jsem viděl v bateriových hodinách Prim, kde natahoval pružinu, která byla zdrojem energie pro "mechanický strojek" s nepokojem. Ty motorky, který měly mosazný plíšky navlečeny, tak se u nich rády vylamovaly žlábky, ve kterých plíšky držely. Nacvakávací plíšky se zase časem unavovaly a musely se tvarovat ohýbáním. Zlatý motorky Piko, nebo z těch ruských tanků, i když byly dost tvarově nahovno kvůli Alnico magnetům, co budily z boku plechový stator zastříklý v plastu nepopsatelné barvy

[konosuke]

jo, 15 Kčs byla legrační cena, bazmek lafetován na plechový držák černě matně eloxován vidím to jako dnes (občas používán jakožto pohon vrtáku Φ1mm pro děrování DPS) změna směru otáček jednoduše přepólováním zdroje

[forbidden]

Našel jsem pěknou ukázku. Pamatuju s těma červenýma čelama, pak menší, ze dvou stran zploštělý. Ty byly v autech pro autodráhu. A pak ty podivný duhový plastový se dvěma kvádry po bocích.

[forbidden]

Našel jsem pěknou ukázku. Pamatuju s těma červenýma čelama, pak menší, ze dvou stran zploštělý. Ty byly v autech pro autodráhu. A pak ty podivný duhový plastový se dvěma kvádry po bocích.

[EKKAR]

Ty s bílýma čelama byly občas signovaný nápisem vyniklým z plastu "MABUCHI - TAIWAN", jindy neměly označení žádný, ale lišily se provozním napětím - byly takový, který jely jak pila už na 1 monočlánek (1,5V) - ty byly používaný v malejch hračkách na DO s bowdenem, kde v pouzdru byly jen 2 monočlánky a reverz motorku se dělal přepínáním jednoho pólu motorku na plusovej nebo mínusovej konec, druhej byl natvrdo spojenej se středem. Zjistil jsem to když jsem pořád nuceně měnil vybitý baterky v jednom autíčku - a jedna z dvojice byla trop daleko dřív než ta druhá (autíčko jezdilo víc dopředu než dozadu). Jiný hračky používaly pro reverz dvojpólovej přepínač a baterky se vyčerpávaly rovnoměrně.
Další provedení těchhle malejch MABUCHI motorků jelo na 3V, byla ale i verze na 6, 9 a 12V. Všecky byly zvenku stejný, rozdíl byl jedině ve vinutí rotoru (průřez drátu a počet závitů) a v provedení kartáčků - některý měly na fosforbronzovejch plochejch pružinkách podobný hranatý pecičky jako starý motorky IGLA, jiný měly jen do takový "štětičky" nastříhnutej konec toho fosforbronzovýho pružnýho plíšku.

Označení MABUCHI ale měly i motorky, který používala autodráha ITES (autíčka s plechovým podvozkem a plastovýma výměnnýma karosériema, na který pasovaly i papírový modelový kastle od pana Richarda Vyškovskýho vydávaný jako vystřihovánky v ABC) - ty byly standartně na 12V, byly větší, v průřezu shora a zdola sploštělý (stejně jako ty menší) - aby se líp vešly do autodráhovýho autíčka, měly stříbrně niklovanej kryt feritovýho magnetu a čela buď červený, nebo šedý - v obou případech ale průhledný, takže bylo vidět jiskření na komutátoru. Potkal jsem provedení s kuličkovýma ložiskama na obou koncích i s kluznýma bronzovýma futýrkama (častější). Daly se koupit i v modelářský prodejně jako samostatnej ND, už na nich byl mezi vývodama napájenej odrušovací keramickej kondík odhadem 10-22nF (byl malej, kulatej).

No a ty ruský s vyčnívajícíma AlNiCo magnetama, to byl děs běs hrůza a utrpení, doslova jézeďácký (pardón, KOLCHOZNICKÝ ) vůle v ložiskách a vydírající se kartáče jen z mizernýho plíšku. Byly standartně na 4,5V, na míň jak 3V se odmítaly točit, ale často ani palcatá baterka nestačila k jejich rozhejbání - právě kvůli děsným "ložiskům". Povrchovej plast nedefinovatelný barvy, to byla vůbec kapitola sama pro sebe - tavil se nejenom při pájení přívodů, ale kolikrát i při delším provozu samotným teplem motorku. A je zajímavý, že jsem se setkal s motorkama, který měly ten AlNiCo vyniklej magnet jen 1, zatímco jiná verze měla 2 - a podle tvrzení CCCP byly navzájem záměnný, protože se naprosto nepředvídatelně nacházely jedna nebo druhá verze jako pohony modelů tanků a dalších pásovejch vozítek ze stavebnic dováženejch do ČSSR právě z CCCP (T-34, IS-3, KV-2, KV-85, "měsíční" tank ...).

[EKKAR]

Ty s bílýma čelama byly občas signovaný nápisem vyniklým z plastu "MABUCHI - TAIWAN", jindy neměly označení žádný, ale lišily se provozním napětím - byly takový, který jely jak pila už na 1 monočlánek (1,5V) - ty byly používaný v malejch hračkách na DO s bowdenem, kde v pouzdru byly jen 2 monočlánky a reverz motorku se dělal přepínáním jednoho pólu motorku na plusovej nebo mínusovej konec, druhej byl natvrdo spojenej se středem. Zjistil jsem to když jsem pořád nuceně měnil vybitý baterky v jednom autíčku - a jedna z dvojice byla trop daleko dřív než ta druhá (autíčko jezdilo víc dopředu než dozadu). Jiný hračky používaly pro reverz dvojpólovej přepínač a baterky se vyčerpávaly rovnoměrně.
Další provedení těchhle malejch MABUCHI motorků jelo na 3V, byla ale i verze na 6, 9 a 12V. Všecky byly zvenku stejný, rozdíl byl jedině ve vinutí rotoru (průřez drátu a počet závitů) a v provedení kartáčků - některý měly na fosforbronzovejch plochejch pružinkách podobný hranatý pecičky jako starý motorky IGLA, jiný měly jen do takový "štětičky" nastříhnutej konec toho fosforbronzovýho pružnýho plíšku.

Označení MABUCHI ale měly i motorky, který používala autodráha ITES (autíčka s plechovým podvozkem a plastovýma výměnnýma karosériema, na který pasovaly i papírový modelový kastle od pana Richarda Vyškovskýho vydávaný jako vystřihovánky v ABC) - ty byly standartně na 12V, byly větší, v průřezu shora a zdola sploštělý (stejně jako ty menší) - aby se líp vešly do autodráhovýho autíčka, měly stříbrně niklovanej kryt feritovýho magnetu a čela buď červený, nebo šedý - v obou případech ale průhledný, takže bylo vidět jiskření na komutátoru. Potkal jsem provedení s kuličkovýma ložiskama na obou koncích i s kluznýma bronzovýma futýrkama (častější). Daly se koupit i v modelářský prodejně jako samostatnej ND, už na nich byl mezi vývodama napájenej odrušovací keramickej kondík odhadem 10-22nF (byl malej, kulatej).

No a ty ruský s vyčnívajícíma AlNiCo magnetama, to byl děs běs hrůza a utrpení, doslova jézeďácký (pardón, KOLCHOZNICKÝ ) vůle v ložiskách a vydírající se kartáče jen z mizernýho plíšku. Byly standartně na 4,5V, na míň jak 3V se odmítaly točit, ale často ani palcatá baterka nestačila k jejich rozhejbání - právě kvůli děsným "ložiskům". Povrchovej plast nedefinovatelný barvy, to byla vůbec kapitola sama pro sebe - tavil se nejenom při pájení přívodů, ale kolikrát i při delším provozu samotným teplem motorku. A je zajímavý, že jsem se setkal s motorkama, který měly ten AlNiCo vyniklej magnet jen 1, zatímco jiná verze měla 2 - a podle tvrzení CCCP byly navzájem záměnný, protože se naprosto nepředvídatelně nacházely jedna nebo druhá verze jako pohony modelů tanků a dalších pásovejch vozítek ze stavebnic dováženejch do ČSSR právě z CCCP (T-34, IS-3, KV-2, KV-85, "měsíční" tank ...).

[Kremik]

Palcatá baterka - ta byla taky z Ruska?

[Kvicala_r]

Ne to byla placatá placačka

Co vydržely ty kuličkovy ložiska? To musel stejně lehnout dřív, než slušný kluzný..
Já měl v ruce vždy jen ty kluzny s plíšem, co se "zasouval do drážek" Snad jeden modrý exemplář s nacakávacím plíškem sem v něčem taky viděl. Jen první neprošel, než sem zjistil že ty plíšky musím prolisem trochu rozevřít při skládání