Technics SL-1500C

[Lukas-Peca]

Mně u gramofonu vadí, že s každým zlepšením přenosového řetězce se objeví zase další problémy, které se řeší ještě obtížněji než ty předchozí. Viz ten Osmdesatův problém s rezonancí ramínka u NC500. Čím lepší gramofon a jemnější přenoska, tím víc je slyšet každý škrábaneček nebo smítko na desce. U toho laserového to asi bude úplný extrém, hrot nějaké zrnko prachu odhodí, ale laser těžko. Gramofon mi prostě připadá jako něco, co principiálně kvalitní přehrávání neumožňuje. Samozřejmě ho ale mám a sbírku desek taky.

[Osmdesat]

Technika gramofonového záznamu musela přistoupit na spoustou kompromisů, akceptovat principiální omezení, kterých je celá řada.
Přesto přese všechno prošel gramofonový záznam v dějinách mnoha výraznými vylepšeními. Nebýt příchodu CD a dalších digitálních nosičů, určitě by se ještě vyvíjel dál. Věřím, že pomocí dnešních technologií by kvalita gramofonové techniky byla zase někde jinde. Bohužel kvůli opuštění gramodesky ji máme dnes na 40 let staré technologické úrovni...

Dal by se vyvinout lepší materiál pro gramodesky, obecně aplikovat odšumovač ve stylu Dolby/DBX, zlevnit výrobu lepších tvarů hrotů, které se blíží tvaru záznamového nože, zavést automatické proměnné otáčky v závislosti na poloze hrotu, automatizovat provoz gramofonu (vyhledávání skladeb), opatřit desky id štítky, ze kerých by gramofon automaticky načetl informace o desce, tangenciální rameno, které by bleskurychle sledovalo drážku... atd. atd.

Laserový gramofon... Je pravda, že se musí deska dobře odprášit. Na druhou stranu sejme drážku bez přídavného mechanického zkreslení, hluku pohonného mechanismu a různých rezonancí. A sejme ji v místě nejlepšího odrazu, tj. tam, kde ji hrot nemohl poničit.


Otázka je ale, proč to všechno? Lidé odmítli dokonce i CD s jeho obrovskou dynamikou a skvělými parametry. V jakém stavu je dnešní situace? Lidé řekli NE HiFi! Vzali zavděk empétrojkám s nízkým datovým tokem reprodukovaným chcípáckými repráčky notebooků, telefonů nebo špuntových sluchátek. I když mají nadosah možnosti, o kterých se předchozím generacím nesnilo. Bylo zcela demokraticky rozhodnuto, co bude standardem v domácí zvukové reprodukci...
Ukázalo se, že lidu obecnému, kterému před 40 lety stačil AM tranzistorák s reprodukovaným rozsahem 200 - 4500 Hz, stačí totéž vlastně i dnes.

[sinclair]

Lid obecný zahlasoval peněženkami.
Rozhodl se, že pokud to bude fakt levný, tak se rád spokojí i se šmejdem, včetně šmejdovského záznamu a reprodukce.
Nevěřil bys, jak mnoho lidí, narozených po roce cca 1995 vůbec neví, jak by aspoň základní model HiFi reprodukce měl vypadat.
Místo jejich telefonní mp3 jim pustíš slušný, lisovaný cédéčko, ještě nezpizgřený nějakým remasterem, teda někdy z let 1990-1995.
Pustíš to přes opravdu slušný aparát - a oni se zašklebí s tím, že jsou v tom úplně přepálený hloubky i výšky a že je to úplně nepřirozený..
Mileniálové v tomto hnusu už bohužel vyrostli a nemají o podobně kvalitní reprodukci ani potuchy.
Vysmíváme se hipsterům. Jasně, ta nejviditelnější spousta z nich, jsou jenom pozéři. Ale já znám několik z nich, těch méně nápadných, co taky mají peníze - ale používají je k tomu, aby se naprosto pokorně vrátili k tomu, co bylo prostě dobrý.

[xsc]

[konosuke]

pokusy o inovace učiněny byly - na konci 70. let kvadrofonie syst. SQ a QS měla bejt logickým pokračováním audio stereo, nestalo se tak, pro komerční nezájem zanikla - slepá větev evoluce, což dnešní digitální vícekanálový záznam by si s tím hravě poradil
no nebyly krásné ? na fotce základní model SQ dekodéru, stavěly se často amatérsky za použití operáků µA741 apod.

[sinclair]

Tak proč se teda ty suprový mp3 nepřehrávají i doma něčím normálním, ale litrovými bedýnkami 2x3W, co mají dole 150Hz a nahoře 8kHz, co?
Právě něco takového, lidi dneska totiž pokládají za normální a ostatně ani nejsou ochotný zaplatit za něco lepšího.
Nenormální jsou pro takový lidi naopak padesátilitrový bedny, s Tebou uváděným kmitočtovým rozsahem a nenormální jsou i nezkreslující AB zesilovače se sinusovým výkonem třebas okolo 2x40W.
To, co kdysi bylo naprosto běžným standardem a téměř každý si to mohl dovolit, je dneska nezaplatitelný luxus.
Odstupy digitálního rušení jsou u spousty mp3 naprosto katastrofický.
Na dobrých analogových mixpultech, jako je třeba He3000, s logaritmickými 45dB měřáky to umí v pauzách nezhasínat spodní ledky..
O té dynamice bych taky rád podiskutoval - ty 3dB dynamického rozsahu, v případě výjimek možná 7dB, to je furt výborná dynamika?
Nenapadá Tě třeba důvod, proč je to dynamicky zásadně a vždycky tak ztřískaný, aby to skoro nikdy nešlo pod -10dB?
Protože by vylezl ten bordel a zkreslení převodu pod tím?

[xsc]

Ale vždyť dřív zas spousta lidí přehrávala kazety na nějakém Safíru/Diamantu nebo ještě něčem horším. Hifistů bylo vždycky málo.
Dynamika je zprasená proto, že to tak studia už v 90. letech začala mixovat, aby to hrálo hlasitě na každym sráči, tehdy hlavně v autě a blbým kazeťáku. Vždyť tyhle remastery se začaly objevovat dřív, než se mp3 vůbec rozšířila mezi lidi - na každý měl k dispozici experimentální kodér od Fraunhofferů někdy z roku 1996. To samé začala dělat rádia - které rádio míň řvalo, bylo v autě hůře slyšet a to "byla chyba"...
Není problém udělat mp3 s vyšším datovým tokem a mít v tom dokonce vážnou hudbu. mp3 komprese nemá velký problém s dynamikou. Ta komprese spočívá v tom, že využívá maskování. Takže kde jsou silné pasáže, maskuje v nich slabší zvuky, ale pokud mám jen slabou pasáž, ty zvuky nevymaže. Dneska taky není žádný problém to stáhnout v něčem mnohem lepším, třeba flacu, který je bezeztrátový.

[konosuke]

jen málokterý slušný stolní CD plajer přečte formát MP3, že to každý dvd pochybné značky dokáže vím

[xsc]

To je dané tím, že ten CD přehrávač nepotřebuje žádný dekodér, u něj by to byly obvody navíc. Zatímco v DVD přehrávači už je z principu mp2/ac3 dekodér zabudovaný, takže není problém, aby uměl i mp3 nebo aac.

[sinclair]

No tak vidíš - tak proč argumentuješ u mp3 dynamikou či kmitočtovým rozsahem, když tam fakticky existují jen teoreticky?
Proč by lidi stahovali flacy, o kterých často ani nevědí, že existují?
A proč by je sháněli a stahovali, když to stejně nemají na čem rozumně přehrát a jen jim to zabírá datový prostor?

IMHO: Hlavní příčinu vidím v tom, že -s vydatným přispěním ojebávek od rejžáků- si běžný občan, přitom nijak chudý, stanovil naprosto nerealisticky nízký, horní strop financí, který je za reprodukční zařízení ochoten vydat.
Částku, za kterou dneska nejde vyrobit v Evropě, ani jinde nic normálního.
Pouze u rejže, kde k dosažení cílové nízké ceny používají podrazů a kompromisů, o kterých běžný smrtelník nemá ani tušení.
Výsledek je znova ten, že dnes lidi poslouchají na zařízeních té kvality, kterou jsme už před 40 lety pohrdali, protože to elektroakusticky byly sráče - viz kdesi probíraný Europhon.

Diamant i Safír byly už v době svého vzniku jen snadno přenosná zařízení, u kterých se nějaká vyšší kvalita reprodukce ani neočekávala. Condor dtto, jen nebyl tak snadno přenosný, ale uměl udělat slušný randál.
To nejsou srovnatelný záležitosti s ničím dnešním.

[Osmdesat]

xsc: No dobře, možná že ty bzikavé repráčky v mobilech nebo noteboocích umějí hrát výš než 4,5 kHz, takže nějaký pokrok tam bude, ale basy to hraje tak do 400 Hz , takže jsme se nikam neposunuli. Pokud ale posluchač není v akustické ose, stejně ty nejvyšší tóny neuslyší. Upřímně jsem na to všudypřítomné šelestění těchto reproduktorků už docela alergický.
Občas se ale vyskytují telefony, které umějí zahrát basy překvapivě slušně.
Ale pořád nevím, jak s tím poslouchat stereo? Sluchátkové špunty možná hrají stereo, ale nemají bas. Ale pár jedinců nosí pořádná sluchátka, takovým celkem fandím.

Vzato ovšem kolem a kolem, kvalitní AM vysílání by ale lidem stačilo. Zvuk na tom kazily hlavně kvalitní úzkopásmové superhety. Pokud to mělo širší propustné pásmo, umělo to jít i hezky do výšek. Na odstup šumu se dnes nehraje, protože lidé poslouchají dnes zvuk na takovém hlukovém pozadí, že by stačil odstup s/š 20 dB úplně v pohodě. A stereo to taky být nemusí, kdo poslouchá hlasitě s odpovídající stereo bází? V kuchyni při práci, nebo v kanclu?

[konosuke]

u těch přenosných aparátů (Diamant, Safír, Condor...) se s primárním zápisem na kazetu moc nepočítalo, fungovaly jako přehrávač komerčně nahraných kazet nebo záznamů pořízených na stacionaru třídy hi-fi doma

[sinclair]

Záznam a reprodukce zvuku za těch cca 25let úžasně pokročily a já jsem ten úplně poslední, kdo by takový technický pokrok nevítal.
Třeba 32GB úložného prostoru třeba i pro tu muziku, velikosti menší a placaté krabičky sirek - no proti 700MB cédéček prostě úžasné.
Jenže - on se ten veškerý pokrok dneska používá naprosto špatným směrem.
Nejprve se technický pokrok a lepší vlastnosti součástek použily k ojebávkám, co nebyly až tolik slyšet.
A když bylo s úžasem zjištěno, jak strašně málo průměrnému konzumentu stačí, rozjelo se to pak na plný pecky a ceny letěly dolů tak, aby "si to mohl dovolit úplně každý".
A dneska jsme s těmi mp3, telefony, sluchátky i reproduktory tam, kde jsme.
O čem je akumulátorový BT reproduktor do batohu? No o šílené řadě ojebávek a kompromisů - reproduktory samotnými počínaje, přes datový přenos, až po jejich napájení mizernou, ale účinnou D třídou konče.
Zkreslení? Co to je? Však je tomu rozumět, tak jaký zkreslení??
I já začínám být na vřeštivý zvuk mobilů a jiných podobných hraček alergický. Když jdete jednou za čas po nákupním centru a slyšíte jich na sto metrech vřeštět třeba pět naráz..

[Hill]

Tady asi nejde o to, jakou kvalitu záznamu a reprodukce dnešní technika dovoluje, ale jak jsou její možnosti málo nebo špatně využívané. Samozřejmě to je dané nabídkou. Před 50 lety měla Tesla v nabídce gramofony i magnetofony, které se pohodlně vešly do normy DIN 45500 pro hifi, například gramo NC410, šasi HC15, v magnetofonech B43 i monofonní B444 Lux, dokonce i kazetová A3 se do požadavků na hifi s dobrými kazetami vešla. To se už nedalo říci o předražených dovozech, o které byl zájem, protože byly prostě hezčí a přes vestavěný reproduktor na prodejně zněly líp. Tím myslím různé Nationaly a Sanya prodávané v letech 1968 - 1969. Jen se zvuk z nich nedal poslouchat přes ani průměrný zesilovač a stejně průměrné reproduktory. Samozřejmě v Tuzexu byly k mání sem tam i opravdu dobré stroje, ale s nimi jsem se setkával hlavně u takových, kdo uměli peníze získávat a množiz, proto na ně měli. Ale každý druhý se je nikdy nenaučil využívat. Aý z tojo bolelo u srdce, jaká jeto škoda, že ten, kdo by z toho dokázal vytáhnout opravdu dobrá zvuk, se na to nikdy nezmůže...
Samozřejmě, mezi mládeží to vypadalo podobně, jako dnes - v partě na ulici jim chodil od dorazu k dorazu repráček v Plutu nebo v Nácku, o kvalitním poslechu nebyla řeč stejně jako dnes.
A před čtyřiceti lety? To už hifikluby byly pod Svazarmem, chtěla se po nich propagandistická audiovizuální činnost, takže členů začalo ubývat. O číření osvěty, co je to kvalitní poslech, a jak zní, už nebyl "společenský zájem" a podpora shora značně uvadla. Na trgu ale bylo několik gramofonů třídy hifi od Tesly, i přes vyšší cenu se prodávaly dobře, ale taky k nám dorazily prvni Walkmany...
Takže v létě v zimě na sídlišti potkávám jednotlivce nebo malé skupinky, kterým něco nesrozumitelného vřeští z mobilů, o kvalitě bych nemluvil. Ale zjevně je to naplňuje. Mě teda spíše smutkem, o co jsme se to v těch čedesátých a sedmdesátých letech vlastně snažili, možností málo, ale požadavků moc. S dnešní technikou by jich většina byla splněná s prstem v nose, ale zase lidi nemají tu potřebu. Hlavně, když to nějakou muziku připomíná...

[Hill]

Tady asi nejde o to, jakou kvalitu záznamu a reprodukce dnešní technika dovoluje, ale jak jsou její možnosti málo nebo špatně využívané. Samozřejmě to je dané nabídkou. Před 50 lety měla Tesla v nabídce gramofony i magnetofony, které se pohodlně vešly do normy DIN 45500 pro hifi, například gramo NC410, šasi HC15, v magnetofonech B43 i monofonní B444 Lux, dokonce i kazetová A3 se do požadavků na hifi s dobrými kazetami vešla. To se už nedalo říci o předražených dovozech, o které byl zájem, protože byly prostě hezčí a přes vestavěný reproduktor na prodejně zněly líp. Tím myslím různé Nationaly a Sanya prodávané v letech 1968 - 1969. Jen se zvuk z nich nedal poslouchat přes ani průměrný zesilovač a stejně průměrné reproduktory. Samozřejmě v Tuzexu byly k mání sem tam i opravdu dobré stroje, ale s nimi jsem se setkával hlavně u takových, kdo uměli peníze získávat a množiz, proto na ně měli. Ale každý druhý se je nikdy nenaučil využívat. Aý z tojo bolelo u srdce, jaká jeto škoda, že ten, kdo by z toho dokázal vytáhnout opravdu dobrá zvuk, se na to nikdy nezmůže...
Samozřejmě, mezi mládeží to vypadalo podobně, jako dnes - v partě na ulici jim chodil od dorazu k dorazu repráček v Plutu nebo v Nácku, o kvalitním poslechu nebyla řeč stejně jako dnes.
A před čtyřiceti lety? To už hifikluby byly pod Svazarmem, chtěla se po nich propagandistická audiovizuální činnost, takže členů začalo ubývat. O číření osvěty, co je to kvalitní poslech, a jak zní, už nebyl "společenský zájem" a podpora shora značně uvadla. Na trgu ale bylo několik gramofonů třídy hifi od Tesly, i přes vyšší cenu se prodávaly dobře, ale taky k nám dorazily prvni Walkmany...
Takže v létě v zimě na sídlišti potkávám jednotlivce nebo malé skupinky, kterým něco nesrozumitelného vřeští z mobilů, o kvalitě bych nemluvil. Ale zjevně je to naplňuje. Mě teda spíše smutkem, o co jsme se to v těch čedesátých a sedmdesátých letech vlastně snažili, možností málo, ale požadavků moc. S dnešní technikou by jich většina byla splněná s prstem v nose, ale zase lidi nemají tu potřebu. Hlavně, když to nějakou muziku připomíná...

[pepik9]

Částečný podíl na tom může mít i náročnost na obsluhu. Přeskočit skladbu na LP je celkem jednoduché,ale už to chce práci a soustředění, u kazety a pásku horší, výměna cívky s převíjením je už dost náročné na čas a ruce , a nahrávání.. Klikat prstem na displej je pohodlí.