Nefunkční korekce Tesla B 73

[Mysteri]

Asi nejaký prastarý Emgeton, alebo nejaká univerzálna krabička, podobne, ako boli náhradné obali na SP. Ako 5-ročný som toto videl pri Sonete u tatka v kancli.(tá pravá cievka je posledný Tesla kotúč, čiže nebrať do úvahy , na čom to je navinuté.)
Mám ale inú otázku.: Keď si dnes kúpim nový kotúč, čo mám vlastne na to nahrať???!
- kopírovať CD na mgf pásku je blbosť.
- kopírovať súčasný vinyl na mgf je tiež blbosť, lebo základ nahrávky je digitálny a upravený pre vydanie na CD, čiže si radšej skopčím to CD.
- ostáva už jedine: archívovať svoje vlastné LP, ako kedysi, ale to v súčasnosti stráca zmysel, nakoľko konkrétnu LP si pustíme možno raz za 5 - 10 rokov, prípadne už nikdy.... (a už dávno mi je jasné, že cca 200ks si už v živote asi nepustím...)
- jedine poznať ďalšieho starca, ako ja, ktorý má staré LPíčka a ktorý ich je ochotný zapozičiať, tak, ako to bolo v tom našom praveku...

[konosuke]

Emgeton Φ18 se prodával i v černých, plastových výklopných boxech označených dole made in Germany pro neznalce zavádějící údaj

[Osmdesat]

[konosuke]

můžeš si tam nahrát děcka jak recitujou básničky nebo zpívají vánoční koledy, hru na akustickou kytaru, akordeon, flétnu, zpěv opilců v hospodě nebo tak něco, kazet deck dnes často nemá MIC vstup...

[Mysteri]

Na nahrávanie detí, ožranov a súložiacich susedov na do mňou stačí použiť aj niektorú z tých 15 cievok, čo mám.
Na zloženie a nahrávanie náročnej, ,,artrockmusic", pochopiteľnej iba pre náročných pozemšťanov sa už používajú iba digi zvukovky, lebo rádia príjmajú už iba formát MP3.... https://www.youtube.com/watch?v=369ak6CeLXU
https://www.youtube.com/watch?v=laGjjhXkXu8

[elektrosvit]

Když to napíšu blbě, tak v dnešní době magneťák používám proto, že mě to (zatím) baví, tedy kvůli tomu magneťáku samotnému, ne kvůli muzice, kterou si z něj pouštím. Tu muziku si totiž v dnešní době můžu stáhnout nebo pustit klidně z jiného zdroje. A nebudu muset shánět kladky, řemínky, nastavovat spojky a odstraňovat x dalších závad na 40 a více let staré technice. Takže buď si tu pásku koupíš, protože chceš používat magneťák, a pak už je jedno, co si nahraješ. A nebo si koupíš radši ten Acylpirin.

[Mysteri]

Si nepochopil. Ten kotúčak si raz za čas pustím preto, aby som si na ňom vypočul tie staré nahrávky na tých starých Agfách, Basfoch, Maxelloch a Scotch. ALE: prečo by som mal TERAZ kupovať NOVÉ KOTÚČE? Panimáješ?
V každom prípade, je to krásna nostalgia, spomínať na časy, keď som prišiel kúpiť novú pásku (a na Slovensku v sieti PRIOR, aspoň PX, ZA a TN) s nimi nebol do r.1984 žiadny problém. Akurát, okolo r. 1978 zmizli Scotch, ktoré sa mi už vtedy, ako mladému sráčovi, zvukovo pačili najviac. Basfy sa ,,olupovali", preto som sa im vyhýbal, ale aj tak ich zopár mám.
Do dnes si pamätám na ten pocit, keď som odliepal tú pásku z okrúhleho obalu pásky Agfa, otvoril ho a vo vnútri som videl ešte neošúchanú bledomodrú cievku.... Pri iných páskach som toto nezažil.... Pri Scotch to bolo iba otvorenie papierového obalu a vytiahnutie cievky v igelite, pri Basf to bolo: no, čo už, keď iná, okrem Emgetony tam nebola.....

[elektrosvit]

To bude věkovým rozdílem. Chápu, že si z nostalgie pouštíš staré nahrávky. Pak asi nemá smysl si kupovat nové pásky.

[Mysteri]

Veď toto.... A na nahrávanie niečoho zmyselplného sa používajú širšie pásky, štúdiové, pre viac stôp. A na ne sa požívajú aj iné magiče... Analóg používajú už iba v ozaj dobrých štúdiach. A, ono to počuť aj na tých nahrávkach.... https://www.youtube.com/watch?v=6WYb7Mn0ljc , tak krásne nahrané bicie a basy, ako pri posledných Žbirkových albumov nepočuť len tak. Abey Road je skrátka jedna zo špičiek, kde stále bežia vo vstupe zvuku na analógu. Samozrejme, veľa tam urobia aj tí hudobníci...

[sinclair]

Mysteri:
Trefil jsi - jedině co nejkvalitněji nahrát desky, které později už na CD nevyšly a které máš možnost si jen půjčit - nejsou Tvoje.
Případně desky, které později vyšly na CD už zvukově zprzněné, aby to hrálo na všech sráčích a se záměrně sníženým dynamickým rozsahem.
Takto jsem si třeba nahrál první vydání Wish You Were Here a první vydání The Wall od RCA Records. Obě velmi málo hrané.
Málo platný - je to úplně něco jiného, než to poslouchat z pozdějších CD.
Musí se to slyšet a nejlíp přímo porovnat. Spousta těch nejtišších pasáží je na CD uměle vytažená nahoru a tím to šlo dynamicky do prdele. Vidím to velmi dobře na měřácích magneťáku.
Je to tak trochu i o tom, že vytáhneš pás z krabice, založíš do stroje, pak si v klidu sedneš, pochutnáváš si na dobrém červeném a přitom vidíš ty velké, osmatřicítkou mašinou svištící špulky..D Má to určitě něco do sebe, podobně jako "obřad" vytahování desky z obalu a ukládání na gramofon.

Já to mydlím na STM-610, nejčastěji devatenáctkou a na profipásy 730m. Ale vzácnější rarity, jako ty flojdy mastím osmatřicítkou na kilometry a budím jen do +4dB, to je potom bez kompromisů a naprosto nezávislé na druhu/typu pásu, nebo jeho používání.
Mám toho zaplaťbůh hodně, jsou to zrušený "trvalky" z jednoho menšího jihomoravského studia.
Je to sice taková směska od Agfa PER525, PER555 až po Basfy LGR50, pár typů PEM, Basfy SPR50LH, SPR50LHL a dokonce i dva profi 35um Ampexy s hrubou lícovou stranou. Většina byla nahraná jen jednou a použitá ve stroji jen několikrát, šlo o trvalý archiv, takže jsou fakticky jako nové.
Akorát je to v baráku takový..neskladný, no

[Osmdesat]

Sporadicky se vyskytnou vyřazené produkční mástrpásy (kdysi jsem zahlíd na íbeji i nějaké album Flojdů, pokud to tedy někdo nenatočil nově z SACD) - pokud se člověk dostane k takovému zdroji a může jej vlastnit nebo si jej aspoň okopírovat, pak se může taková 38 cm/s mašina v "běžné" domácnosti hodit



Jinak si nemyslím, že 1/4" pás je vyšachován z "vážného" použití, jak tu někdo tvrdil. 1/4" pás zvládne přece 4 stopy. No jo, dneska 4 stopy nikomu nestačí, dnes je kdejaký šumař namlsaný třeba na 48 stop v digi, jasný...
Jenže na 4 stopy se točívalo, to byl už komfort svého času...



To, že tralala-brnkálek Miro Žbiro natáčel v Abbey Road, je fajn. Může tam koneckonců natáčet kdokoliv, kdo si zaplatí... Zrovna on je velký obdivovatel Beatles, tak proč by si nedopřál ten "beatle-feeling", když má možnost Já bych to udělal na jeho místě taky...
Abbey Road má ale velkou aureolu díky a jen kvůli Beatles. Takových dobrých studií jsou na ale na světě spousty.


Zrovna ale nutno v zájmu objektivity konstatovat, že nahrávky Beatles nejsou vzorem technické dokonalosti, nýbrž nesou známky uvolněného a experimentátorského přístupu k věci. Nějaké to zakašlání během session, vrznutí židle, uchechtnutí, chyby ve střihu a mixu, droupouty, pazvuky atd. prostě k nahrávkám Beatles patří. Mně se to líbí, ale není to "technicky dokonalé", i když to vzniklo v Abbey Road.

[sinclair]

Slyším to denně. Dnes si mohou i takoví hovni, jako Mirai, Slzy a Dymytroši točit třeba i do těch 48 stop.
Abbey Road není renomované jen kvůli Beatles. Ta studia prostě mají svůj charakteristický zvuk/dozvuk a co hlavně - je tam okamžitě k dispozici a k zapojení do řetězce prakticky cokoliv, co si je kdo schopen vymyslet.
Pokud si někdo zmyslí, že chce do té/té stopy zařadit dbx165, má ho tam mít, to samé je tam třeba s analogem.
Je tam furt udržováno v plné pohotovosti to nejlepší, co kdo na světě kdy vyrobil a co už jinde třeba vůbec nemají.
Tam když si zmyslíš, že chceš točit analogově, třeba do 24 stop 2" Studeru či Otari, máš ho mít. Dovezou Ti ho na kolečkách až do režie a okamžitě zapojí.
To je prostě Abbey Road, takové synonymum maxima možného.
Za peníze úplně všecko.

[Hill]

Když už je řeč o originálech, pak to nemusí být jen studiové. Taky mám jednu živou nahrávku vyprávění kronikáře a spisovatele profesora Aloise Jilemnického o jeho příteli pedagogovi Eduardu Štorchovi ke stému výročí jeho narození. Natáčel jsem to na co nelíp seřízené B42 (rychlost 9, v tom roce 1978 ještě neměla stereo ani devatenáctku, mikrofon Tesla AMC420). Bylo to ve velkém sále hořické Bystřice za účasti asi padesátky posluchačů. Pan profesor hovořil spatra, žádný papír, ani osnova. všechno navazovalo a ještě měl ty vzpomínky utříděné do odstavců, ty se hodily pozděli pro přepis na CD.
Originál jsem nedal z ruky, postupně z něj pořídil kopie pro obě muzea, knihovnu a školu, později, když to neměli na čem přehrát, dostali to znovu na kazetách a nakonec na CD. Obávám se, že ani to nebudou mít brzy na čem přehrát (jestli ještě vůbec budou čitelná), tak se to chystám jim to buď přesypat na flešku nebo upnout někam na web.
Tady už nejde ani tak o technickou kvalitu, ale o dokumentární hodnotu.
Takže čtvrtstopý záznam, devítka rychlost, pásek Emgeton DP25LN. I tak může vypadat originál nahrávky...

[Hill]

Když už je řeč o originálech, pak to nemusí být jen studiové. Taky mám jednu živou nahrávku vyprávění kronikáře a spisovatele profesora Aloise Jilemnického o jeho příteli pedagogovi Eduardu Štorchovi ke stému výročí jeho narození. Natáčel jsem to na co nelíp seřízené B42 (rychlost 9, v tom roce 1978 ještě neměla stereo ani devatenáctku, mikrofon Tesla AMC420). Bylo to ve velkém sále hořické Bystřice za účasti asi padesátky posluchačů. Pan profesor hovořil spatra, žádný papír, ani osnova. všechno navazovalo a ještě měl ty vzpomínky utříděné do odstavců, ty se hodily pozděli pro přepis na CD.
Originál jsem nedal z ruky, postupně z něj pořídil kopie pro obě muzea, knihovnu a školu, později, když to neměli na čem přehrát, dostali to znovu na kazetách a nakonec na CD. Obávám se, že ani to nebudou mít brzy na čem přehrát (jestli ještě vůbec budou čitelná), tak se to chystám jim to buď přesypat na flešku nebo upnout někam na web.
Tady už nejde ani tak o technickou kvalitu, ale o dokumentární hodnotu.
Takže čtvrtstopý záznam, devítka rychlost, pásek Emgeton DP25LN. I tak může vypadat originál nahrávky...

[sinclair]

Jistěže, tady je důležitější obsah, osoba a to, co má kdo okamžitě po ruce.
Fakt ale je, že na něco tak důležitého a s kondíkem bych si Emgeton asi nelajznul. Zrovna v té době měl Emgeton asi největší opad a strašidelně zasíral. Nechat ho projít strojem znamenalo, že bude komplet zanesený rezatým hnusem až na panel. Už tehdy se to táhlo několik let.
V ± stejném roce, nebo o málo dřív, neměl z mého blízkého okolí kondenzátorový mikrofon nikdo.
Když jsem je mermomocí na něco chtěl, tak jsem si mohl půjčit z lázní tužky v soupravě AMC462.
Před použitím jsem si je vždycky musel nejdřív spravit. Věčně něco dodrbané. Od uražených vláken v lampě a následný somr v opravně, chybějící síťovky, rozlámaný káble až po pojistky napáječů.
Plus hledání různě zatoulaných kardio a kulokapslí, co je "někdo" zapomněl vrátit do škatulek mikráků. Obvykle se povalovaly volně v regálu, něčím jiným nahrnuté ke zdi.
Tam to za Státních lázní chodilo tak, že když to někomu pod rukama scíplo, tak to prostě vrazil zpátky do regálu a dělal, že on nic. Tam byli takoví "machři" dohromady tři, co k tomu měli přístup a uměli to nějak zapojit.
Později tam měli ty RFT tužky MV692, ale ty nebyly tak dobrý.
A po použití přeletovat výstupní konektory zpátky na ten jejich "klemový standard". To byly všude natvrdo klemovaný 1+3. Tam symetriku nikdy nenosili, protože tam léta nebyl nikdo, kdo by věděl, co to je

[ronoda]