Nejlepší audio OZ z produkce n.p. Tesla?

[Hill]

Ono to s těmi OZ pro nf aplikace nebylo nijak skvělé ani ve světě, proto mimo některé OP vznikly operáky například BA328, AKAI je vybíral na šum a označoval je 3280, a stejně jim předřazoval do snímacích zesilovačů FETy. Rychlé nízkošumové operáky dělali u NJR, ty měly jednodušší strukturu, byly rychlejší, než dost, ale hlavně mají tranzistory PNP na vstupech (příklad NJM4580 vyvinutý přednostně pro snímací korekční zesilovače magnetofonů a RIAA předzesilovače, kdo ví, jak by se chovaly v Aktidampu, kdyby už tehdy byly?), ty totiž při jinak stejných parametrech šumí méně, než komplementární NPN. Takové se u nás nedělaly a, pokud vím, v celé RVHP. Takže OZ Tesly se daly bez zhoršení parametrů zapojení nahradit maximálně v DC servu. Ono nacpat do stupně aktivní prvek se ziskem přes 85 dB, který není z nejrychlejších, a stáhnout zpětnou vazbou celkový zisk na 0 dB není ideální řešení (tím myslím například Baxandallův korektor, kterému stačí stupeň se ziskem naprázdno do 40 dB, hlavně, když nezdržuje).
Takže se nízkošumové a rychlé zesilovače dělaly raději s vybíranými tranzistory, ať už bipolárními, nebo FETy (a to i v lanškrounských hybridech). Že takových zapojení s OZ bylo ve spotřebce málo, to byla zase záležitost výrobních kapacit a také absence podpory shora. Zkonstruovat s tesláckými OZ skutečně kvalitní tesilovače a korektory uměli snad jen nadšenci ve VÚZORTu a v GZ v Loděnicích, kde si s tím vyhráli, ale stejně nejsem přesvědčený o tom, že si nějaké OZ a FETy na ty různé korektory (například dotykového zkreslení, což byly vlastně analogové počítače s napevno zadrátovaným programem, a podobné vychytávky) nenechali propašovat ze Západu.

[Hill]

Ono to s těmi OZ pro nf aplikace nebylo nijak skvělé ani ve světě, proto mimo některé OP vznikly operáky například BA328, AKAI je vybíral na šum a označoval je 3280, a stejně jim předřazoval do snímacích zesilovačů FETy. Rychlé nízkošumové operáky dělali u NJR, ty měly jednodušší strukturu, byly rychlejší, než dost, ale hlavně mají tranzistory PNP na vstupech (příklad NJM4580 vyvinutý přednostně pro snímací korekční zesilovače magnetofonů a RIAA předzesilovače, kdo ví, jak by se chovaly v Aktidampu, kdyby už tehdy byly?), ty totiž při jinak stejných parametrech šumí méně, než komplementární NPN. Takové se u nás nedělaly a, pokud vím, v celé RVHP. Takže OZ Tesly se daly bez zhoršení parametrů zapojení nahradit maximálně v DC servu. Ono nacpat do stupně aktivní prvek se ziskem přes 85 dB, který není z nejrychlejších, a stáhnout zpětnou vazbou celkový zisk na 0 dB není ideální řešení (tím myslím například Baxandallův korektor, kterému stačí stupeň se ziskem naprázdno do 40 dB, hlavně, když nezdržuje).
Takže se nízkošumové a rychlé zesilovače dělaly raději s vybíranými tranzistory, ať už bipolárními, nebo FETy (a to i v lanškrounských hybridech). Že takových zapojení s OZ bylo ve spotřebce málo, to byla zase záležitost výrobních kapacit a také absence podpory shora. Zkonstruovat s tesláckými OZ skutečně kvalitní tesilovače a korektory uměli snad jen nadšenci ve VÚZORTu a v GZ v Loděnicích, kde si s tím vyhráli, ale stejně nejsem přesvědčený o tom, že si nějaké OZ a FETy na ty různé korektory (například dotykového zkreslení, což byly vlastně analogové počítače s napevno zadrátovaným programem, a podobné vychytávky) nenechali propašovat ze Západu.

[Kremik]

[termit256]

Njn, co s tim ale. Nechal jsem si jeden blistr, ale pochybuju ze to nekdy pouziju, ty obvody jsou fakt hodne mizerne. Viselo to na aukru pul roku nebo rok, jedno 100ks baleni za korunu a neprodalo se ani jedno. Stejne jako vselijake ty teslacke televizni MAS, MDA... Byla toho cela velka paleta a proste jsem ji potreboval na neco jineho nez na skladovani harampadi. Nechteli to ani prekupnici nebo srotaci (nebyly zlacene).

[EKKAR]

[EKKAR]

[Hill]

Jo, na ty Rumuny jsem nevzpomněl, stejně nejspíš jen pouzdřili čipy.

[Hill]

Jo, na ty Rumuny jsem nevzpomněl, stejně nejspíš jen pouzdřili čipy.

[Kremik]

[rudolf02]

No, já nevím, do počátku devadesátek jsme snad žádný zesík s integrovanými předzesilovači nestavěli. A zetawatt 1458 byl velkým zklamáním.

[sinclair]

Pro mne byly příjemným překvapením /jak po stránce šumu, tak i zvuku/ rumunské βM387, což byly v IPRS jenom pouzdřené orig čipy National Semiconductor. Stejně tak βM381 i další analogové IO, tam vyráběné.
S βM387 jsem spíchl velmi slušný MM předzesilovač a také velmi slušné korekce. Zvukově byly rumuny naprosto nesrovnatelné -lepší- než cokoliv dostupné od Tesly.
MAC156, MAB356, MAE411-412 pro mne nebyly akceptovatelné - hlavně cenově, šumově už vůbec. Bez výběru z mnoha kusů by to nešlo.
I Tesla Vráble, pokud už někde třeba MAB356 náhodou použili, tak si je pečlivě vybírali na šum.
V každém druhém servismanuálu přístroje z Vráblí, který je osazen velkým podílem OZ typu uA709, byla vždy v servisu otištěna min. dvě měřicí zapojení pro výběr IO při servisu - výběr právě na šum. Hlavně pro MAA501 a MAA503, což je elektricky zcela totéž, jen v jiných pouzdrech.

Ty rumuny vždy měly tu výhodu, že byly poměrně levné a snadno dostupné. Nikdo totiž moc nevěděl, co je to zač a to označení bylo "podezřelé" , takže je nikdo moc nekupoval.
Datasheet původního LM387 NSc přikládám.

Později jsem zkoušel mírně upravená zapojení vstupních stereošavlí z mixpultů Tesly Vráble, typy AZL080 a AZL082, osazené vesměs RFT B082 a B084. Měli to zvlášť v AZL082 už docela "vychytaný", protože chytře okopírovali zapojení jednoho osvědčeného pultu Yamaha.
Nebylo to zvukově vůbec špatné, ale po přeosazení druhé, téže šavle na TL072/TL074 od Motoroly, se ty RFT neukázaly ve zrovna dobrém světle.
Šum, resp. základní odstup rušivých napětí celého zapojení šavle /vstup a 4p korekce/ se s Motorolami zlepšil o téměř 8dB, měřeno lineárně.
Kromě toho jsem při poslechu měl těžko popsatelný pocit, že ty originální TL072/074 hrály prostě "míň zrnitěji" hlavně na výškách - přitom B082/B084 nejsou z nejpomalejších OZ.
Porovnával jsem to přímo - jedna deska byla osazená B082/B084 a druhá Motorolami, stačilo jen nastavit stejný zisk, propojit vstupy na tentýž zdroj signálu a prostě porovnat.
Čili nic na principu sugesce, že Motorola nutně musí být lepší.
O něco později začaly být, díky dobrému kanálu k Conradovi, cenově dostupné i NE5532AN a NE5534AN a to bylo už samozřejmě úplně jiné kafe. Tehdy už měl Conrad v prodeji i OZ od NewJapanRadio /JRC/, ale vesměs byly, snad kromě nejznámější 4558, dražší.
Ve vstupních šavlích AZL080/AZL082 totiž není žádná podmínka, že by všechny OZ nutně musely být fetové.
Tesla Vráble je tam použila proto, že to pro ně byly jediné, trochu vhodné i díky RVHP cenově výhodné OZ pro podobné použití.

[weed_smoker]

Asi nej na audio z TESLY byly MAC156/MAB356 nebo MAC157/MAB357,používal je na vstupech v zesilovači např. J.Hurta (v KP AR 84) a T.Kubát v generátoru.Spíš se ale dávaly B082-084 nebo 062-064 (klony texaských TL062-82 od RFT),který používal třeba K.Hájek (na konce zas ale dal nepovedený MDA2020).OZ typu 1458 na audioaplikace opravdu nebyl,ten se dával max.do výhybek barevný hudby.To už se spíš použil 741/748 nebo klon 709(nejvíc MAA503,ale i 501/502/504 nebo A109D).
Ty rumunský (hlavně βM324 a 339) se vyskytovalo spíš v počítačích a deskách z průmyslu.To βM324 bylo i v ovládací desce z kotle DESTILA vedle teploměru s A277.
Actidamp používal SIGNETICSy NE5532 a 5534,autoři před 1458 výslovně varovali.
BTW.Existovaly jěště hybridní FETový OZ WSH220 A/B/C a pak měřící jako 725 nebo MAC524 a i takový se na audio občas používaly.
Někdo používal i multiplexery MAC pro přepínání vstupů (obvykle MAC24 nebo 2x MAC08),že jsou lepší než obyčejný 4051/52/53/66.Tady zrovna by mě to taky zajímalo,hlavně s těma MAC08A (klon MUX08E),aspoň bych je využil.

[Osmdesat]

Během dnešní siesty jsem se trochu začetl (zalistoval) do knihy Československé integrované obvody (Stach a kol., 1975) a než mi zavřela oči, dostal jsem se k trojstupňovým zesilovačům MAA115, 225, 325, 525, 435. Nejsou to sice OZ, ale pro audiopoužití člověk koneckonců nepotřebuje, aby to mělo všechny parametry jako OZ.
Máte s těmito "trojtranzistoráky" nějaké zkušenosti?

[Osmdesat]

[sinclair]

K čemu se daly případně použít Tebou vyjmenované "IO", se dá najít ve II. vydání knihy "Stavebnice tranzistorových zesilovačů a přijímačů", autor Jiří Svoboda.
Jedna z posledních kapitol II. vydání téhle knížky se všem typům těchto obvodů /mimo MAA115-145/ věnuje a je tam s nimi i příklad konstrukce mixážního pultu.
Z toho mála, co jsem s nimi kdy zkoušel dělat, si docela pamatuju potíže s tím, že co kus, to dost originál, hlavně po stránce šumu. Prakticky všechny šuměly mnohem víc, než stejně zapojený, ale diskrétní obvod.
Moc aplikací pro ně nebylo, všechny víceméně jenom amatérské a nepamatuju ani nějaké jejich širší nasazení ve výrobě.
Samozřejmě s výjimkou přijímačů IN70 a Rena, jenže ty byly, spolu s magnetostrikčním filtrem, vyvinutý Rožnovem účelově. Rožnov potřeboval nějak prokázat jejich využitelnost a pravděpodobně i získat peníze navíc, na další vývoj IO.
Přijímače to byly slušné, až na to, že byly napájené ze skoro nesehnatelných 6V baterií 71D, nebo možná čtyř tužkovek. Ty byly i tak brzy prázdné - přijímače měly na svůj formát poměrně velký reproduktor i nf výkon.
Moje ségra IN70 měla, byl poměrně levný. Nepamatuju si ho nijak jinak, než s gumičkou přikurtovanou, plochou baterií a trvale přepnutý na 272kHz Tady nic jiného tehdy ani nehrálo, všechno bylo zahlušené 1,5MW výkonem Topolné.
O trochu víc byly využitelné jejich odvozené varianty MBA145-MBA245, určené pro diferenční zesilovače. Ani ty se ale v širším měřítku nepoužívaly.
Naposled jsem na typ MBA145 narazil při restaurování armádního speciálu TB500A. Myslím, že stejná deska je použita i v náběhových verzích 500W výkonových zesilovačů pro RPD, typu ADJ636A. I tam ale byly později nahrazeny diskrétními součástkami. Mám stát celý 2,5kW/240V výkonový rám ADC4250, příslušné desky v modulech ADJ636A jsou už s tímhle diskrétním zapojením.
MBA245 jsem zahlédl ještě v nějakém jednoúčelovém, průmyslovém zdroji.
Já bych tomuhle snad ani neříkal integrované obvody, spíš integrované tranzistory. Pokrok to určitě tehdy byl, pro nás určitě.
Jenže Rožnov to vyráběl ještě v době, kdy už Texas nějakou dobu valil uA709.. Ještě se pak chvíli koketovalo s nějakými speciály ala MA3000, MA3005 a MA3006, hned potom už naběhla řada MAA501-MAA504 jako různě zdařilé kopie uA709. A dál už to asi znáš, ne?

[Osmdesat]

Díky za zasvěcené povídání. "Integrované tranzistory" tedy nebrat. Já si jen myslel, že když do toho dali jen 3 tranzistory, mohlo by to hrát líp (: V uvedené knížce je příklad zapojení, kde se píše, že tím IO přímo nahrazují 3x KC508 (KC148), což já osobně považuji jako tranzistory pro audio "méně vhodné".
Myslím, že jeden z těchto IO použil i Šrait ve svých Krystalkách v legendárním brýlovém přijímači.

Ale zpět k "skutečným" OZ: na audiowebu píšeš, že MAE411 je lepší než její přeloha LF411, že to je dokonce nejlepší kopie vůbec, tady píšeš, že jsou pro tebe neakceptovatelné.
http://www.audioweb.cz/viewtopic.php?pid=87518#p87518
Jasně, to samozřejmě ještě neznamená, že jsou to super audio OZ. Originál LF411 mohl být prostě pro audio na prd, zatímco MAE411 je pro audio na trochu menší prd...

A má smysl uvažovat o nějakých MAA5xx? Ber to prostě holt tak, že každá generace má svoje "retro". Retro jsou elektronky, retro jsou už diskrétní tranzistory, retro začínají být pomalu i staré OZ a jiné IO s nízkou hustotou integrace, jejichž produkce už klesá nebo zcela ustala.
A ono učunit si zesilovač z integráčů RVHP může mít svoje zvrhlé kouzlo taky

[sinclair]

Na pojem "retro" jsem už fakt silně alergický
Kdejaká 25 let stará věc se dneska považuje za "retro" a přitom to může být -a zpravidla taky je- kvalitativně i spolehlivostně mnohem výš, než nějaká ultramoderní sračka, ale spráskaná dohromady z čínskýho šrotu.
A klidně mohou být oba ze stejné kvalitativní a cenové kategorie.
Samozřejmě, že to neplatí absolutně a ve všem.
Je-li ale pořád řeč o audiotechnice, tak potom...ale to je nadlouho

[EKKAR]

[EKKAR]