Kurvítko se porouchalo

[EKKAR]

[EKKAR]

[tomasjedno]

No jo, jenže DO od spotřební elektroniky vnímám jako spotřebák (tlačítka se za 3 roky umačkají, vyhodí se a koupí se za 300 nové), zatímco pohon vrat vnímám jako TZB a od toho bych očekával design odpovídající dlouhé životnosti. K tomu se v případě poruchy standardně volá servisní firma, a tisíce jen lítají.

Třeba v kotelně máme PLC od Johnson Controls, které nepřetržitě běží už 22 let, v místnosti se 4 hořáky bylo po dobu asi 10 let běžně 35ºC a přežilo i událost, při které se tavila tepelná izolace na trubkách a plastová dvířka na rozvodnici 230V sítě.

[tomasjedno]

No jo, jenže DO od spotřební elektroniky vnímám jako spotřebák (tlačítka se za 3 roky umačkají, vyhodí se a koupí se za 300 nové), zatímco pohon vrat vnímám jako TZB a od toho bych očekával design odpovídající dlouhé životnosti. K tomu se v případě poruchy standardně volá servisní firma, a tisíce jen lítají.

Třeba v kotelně máme PLC od Johnson Controls, které nepřetržitě běží už 22 let, v místnosti se 4 hořáky bylo po dobu asi 10 let běžně 35ºC a přežilo i událost, při které se tavila tepelná izolace na trubkách a plastová dvířka na rozvodnici 230V sítě.

[EKKAR]

[EKKAR]

[tomasjedno]

V dálkáčích jsou kurvítka kolem tlačítek, souhlas, LED vydrží dýl.
Ale v té optozávoře - jestli neměli v té době dostatečně výkonné LED, tak tam mohli dát dvě vedle sebe, proud srazit na polovinu a životnost (40 h) by prodloužili cca 30x. Mlátit, mlátit, mlátit. Sice to není B737MAX, ale stejně...

[tomasjedno]

V dálkáčích jsou kurvítka kolem tlačítek, souhlas, LED vydrží dýl.
Ale v té optozávoře - jestli neměli v té době dostatečně výkonné LED, tak tam mohli dát dvě vedle sebe, proud srazit na polovinu a životnost (40 h) by prodloužili cca 30x. Mlátit, mlátit, mlátit. Sice to není B737MAX, ale stejně...

[Crifodo]

[danhard]

[EKKAR]

Reakce na Crifoda - předem sorry za román, ale kdo nechce ať to dál nečte - ty který to zajímá upozorňuju, že to je nejstručnější jak bylo možno. Vo Talošským způsobu uvažování při návrzích nejrůznějších konstrukcí mi nikdo nic nepovídejte - od listopadu 2010 až do loňskýho Silvestra jsem dělal seřizující obsluhu (nebo obsluhujícího seřizovače? - ale podle vejšky odměňování nejspíš to první...) na doslova poloprovozní lince italskýho původu - a do poslední chvíle jsem nacházel další a další ukázky toho, jak (ne)přemejšlejí.

Počínaje blbým umístěním reflexní optický závory snímající pouhou přítomnost výrobku v určitý pozici tak, že se při každý změně rozměru muselo posunovat i čidlo, protože "čumělo" na ten konec výrobku, kterej byl podle velikosti u každý dýlky o kus jinde (stačilo natáhnout navíc 2m prodlužovačku vedení od snímače a snímač napevno umístit tam, kam manipulátor odkládal opačnej okraj výrobku, se kterým se ani při změně rozměru nehejbalo - prostě a jednoduše proto, protože na tý straně byl "virtuální bod nula" předcházejícího poloautomatu a ten svoji práci vždycky začínal ze stejný výchozí pozice). Když jsme po nějaký době výroby už asi po šestý měnili upevňovací šroub i s konzolí, protože šroub byl ocelovej kalenej M6 inbus a konzola čistej hnilík - takže ji opakovaným utahováním a posunováním během krátký doby dokonale vyžvejkal, nasral jsem se, zašel za elektrikářema a vysloveně je dokopal k tomu, aby čidlo přemístili. Konzola samostatně ke koupi nebyla, muselo se měnit čidlo celý i s ní. Po výměně už se na něj od finálního nastavení nemuselo šáhnout - je tam a funguje mimochodem bez jakýkoliv nutný výměny až do dneška. Ale předtím se muselo za nevímkolik €urobubáků koupit několikrát celý nový, aby se někdo uráčil uznat, že Taloši jsou blbci.

Další nebetyčná až doslova likvidační pitomost se tam nachází v odměřování pracovního kroku. Je tam lineární posun s celkovou dýlkou 2 000mm. Pracovní krok je 35 nebo 40mm, přesnost dodržení polohy je pro bezchybnou funkci dalšího mechanismu je optimální dejme tomu ±0,1mm, ale mechanismus zhryzne i ±0,2mm - i když už s tím má problémy a při určitý nehomogenitě v kvalitě vstupního materiálu a jeho zpracování na polotovar je už při těch dvou desetinách rozpoznatelně vyšší počet sice opravitelnejch, ale přesto závad na tý konkrétní operaci (oprava se mimochodem děje tvrdým pájením Ag pájkou - viz nedaleký vlákno založený Jirkou Celeronem na ono stříbropájecí téma). Pokud odchylka v dýlce kroku přesáhne 0,5mm, dochází k vytvoření zmetku, kterej je opravitelnej jen při občasným výskytu na výrobku - prostě proto, že když se ta závada opakuje moc často, není v průběhu výroby na její mnohanásobný odstranění ruční opravou dost času.
Tohle všecko by se dalo krásně vyřešit elektronickým odměřováním pomocí magnetický snímací lišty s přesností i lepší, než je ta 0,1mm - to by ale snímač pozice musel bejt pevně spojenej s pracovním koncem nástroje, respektive bejt trvale ukotvenej na nějaký části nosiče tý pracovní "hlavy" - a to tak, aby při pohybu trvale zachovával totožnou polohu vůči tý "hlavě" a z jeho posunu se dal odečíst i posun "hlavy".
Hahá, kamarádi - víte jak si tohle soudruzi Taloši vymysleli? Čtěte pozorně: Pohon je odvozenej od rotačního krokovýho motoru s měničem Lenze a s inkrementálním obousměrným kodérem na hřídeli - počet impulsů údajně 100 na otáčku, počet kroků netuším - ale je to heblo půl metru dlouhý čtvrt metru v průměru, vážící cca 8-10 kilo. Ve výstupním hřídeli motoru je podélná drážka a v ní je VOLNĚ VLOŽENEJ ocelovej klínek. Ten klínek zabírá do vyfrézovaný drážky uvnitř v díře v kuželovým ozubeným kole, který mění směr osy otáčení o 90° na svisle orientovanej výstup. Výstupní hřídel je nasazenej do osy kola na další dvojici klínků OPĚT VOLNĚ VLOŽENEJCH v podélnejch drážkách. Výstupní hřídel je podélně pravoúhle drážkovanej - má 8 polí a 8 drážek (lidově řečeno - je to "mrkev"), na kterejch je posuvně (kvůli možnosti příčnýho posunu) nasazená dvojice řetězovejch ozubenejch kol, zabírající do dvojřadovýho klasickýho válečkovýho řetězu (Duplex) s roztečí válečků něco kolem 20mm - přesnej rozměr mě nikdy nezajímal a ani není důležitej. Tenhle řetěz je na obou koncích přišroubovanej na vozík, kluzně pojíždějící po rámu stroje ve vodorovným směru a nesoucí ty kýžený pracovní hlavy, který jsou ale vůči tomu vozíku ještě uložený jako "plovoucí" mezi dvojicí vinutejch pružin každá. Vinutý pružiny mají podle vyjádření výrobce za úkol kompenzovat menší odchylky v přesnosti napozicování - a mají průměr 1cm, sílu drátu 1mm a jsou cca 2cm dlouhý, přičemž jsou inbusovýma "červíkama" předem stlačený na cca 15mm dýlky = o cca 25%. Zbylejch cca 5mm je "plovoucí vůle", o kterou jde pracovní hlava silou posunout proti vozíku - jde o dost výraznou sílu, odhadem 150-200N (15-20kg tahu).
Pracovní postup je potom takovej, že pohon vyjede z nulový polohy, projede celou dýlku výrobku, kterou bude následně zpracovávat, rychlostí 5m/min, zastaví se na konci za poslední pozicí určenou digitálně programem, ucouvne na polohu tý koncový pozice a nechá pracovní hlavy vykonat jejich operaci. Pak posune pomocí oněch sáhodlouhejch převodů vozík s pracovníma hlavama stejným směrem ZPÁTKY k nulový pozici o požadovanou rozteč rychlostí 10m/min, zastaví se, hlavy vykonají požadovanou mechanickou operaci na výrobku, pohon znovu poposune vozík o dýlku rozteče atd.
To všecko by bylo ideální, kdyby se pozice hlav měřila až na nich. Pak by nevadila ani selská centimetrová vůle kdekoliv na cestě přenosu od samotnýho motoru, jenže soudruzi Taloši z firmy SORMEC prosím veškerý ty dráhy odměřujou pomocí onoho kodéru na hřídeli pohonnýho krokovýho motoru ... A v cestě je jeden klínek v drážce na ose motoru, kuželový ozubený soukolí, další klínek v drážce, drážkovaná hřídel v ozubenejch řetězovejch kolech, samotný Duplex řetězy - a ještě to ±5mm na každou stranu plovoucí uložení na předepnutejch pružinách ...
Prostě nakupení konstrukčních pochybení za sebe neboli postupně se sčítajících vůlí jak nasranejch - a na takový mašině za tak těžký prachy se vyrábí už devátej rok ta proslulá produkce se zárukou 10 let - a to je prosím průmyslový produkční zařízení, žádná spotřebka... Ale celý vedení firmy se jako jeden inžinýr diví, proč je zhruba od třetího roku takovej objem závad až zmetků a vymejšlejí každej měsíc nějaký nápravný opatření, jak evidováním s prominutím a doslova každýho prdu, kterej se na mašině udělá, vyzkoumat příčiny zmetkovitosti. Obsluha místo obsluhování hledá závady a dělá čárky, parťák místo parťákování vyplňuje "eskalační protokoly" ("eskalace závady" je prosím terminus technicus, vymyšlenej jedním z vedoucích pýčusů pro označení souhrnu otázek, na který má parťák do tabulky odpovědět při zjištění opakující se závady - porovnáním s nějakým výchozím stavem by se měla zjistit příčina vzniku závady). Účinek leda velký h0vn0, práce žádná, hlavně se zvýšilo zdržování nad papírama. Ale když jsem naznačil, že jako to odměřování pozice je doslova turecký a že kdyby se nainstalovalo odměřování skutečný pozice a ne taková extrapýčovina co tam je, nebylo by po zmetkovitosti ani památky, bylo mi sděleno, že to vyrobil renomovanej evropskej výrobce a já do toho nemám co kecat ... Tak jsem tam radši ke konci loňskýho roku skončil - než se hádat s volama kvůli ješt blbějším Talošům ...

[EKKAR]

Reakce na Crifoda - předem sorry za román, ale kdo nechce ať to dál nečte - ty který to zajímá upozorňuju, že to je nejstručnější jak bylo možno. Vo Talošským způsobu uvažování při návrzích nejrůznějších konstrukcí mi nikdo nic nepovídejte - od listopadu 2010 až do loňskýho Silvestra jsem dělal seřizující obsluhu (nebo obsluhujícího seřizovače? - ale podle vejšky odměňování nejspíš to první...) na doslova poloprovozní lince italskýho původu - a do poslední chvíle jsem nacházel další a další ukázky toho, jak (ne)přemejšlejí.

Počínaje blbým umístěním reflexní optický závory snímající pouhou přítomnost výrobku v určitý pozici tak, že se při každý změně rozměru muselo posunovat i čidlo, protože "čumělo" na ten konec výrobku, kterej byl podle velikosti u každý dýlky o kus jinde (stačilo natáhnout navíc 2m prodlužovačku vedení od snímače a snímač napevno umístit tam, kam manipulátor odkládal opačnej okraj výrobku, se kterým se ani při změně rozměru nehejbalo - prostě a jednoduše proto, protože na tý straně byl "virtuální bod nula" předcházejícího poloautomatu a ten svoji práci vždycky začínal ze stejný výchozí pozice). Když jsme po nějaký době výroby už asi po šestý měnili upevňovací šroub i s konzolí, protože šroub byl ocelovej kalenej M6 inbus a konzola čistej hnilík - takže ji opakovaným utahováním a posunováním během krátký doby dokonale vyžvejkal, nasral jsem se, zašel za elektrikářema a vysloveně je dokopal k tomu, aby čidlo přemístili. Konzola samostatně ke koupi nebyla, muselo se měnit čidlo celý i s ní. Po výměně už se na něj od finálního nastavení nemuselo šáhnout - je tam a funguje mimochodem bez jakýkoliv nutný výměny až do dneška. Ale předtím se muselo za nevímkolik €urobubáků koupit několikrát celý nový, aby se někdo uráčil uznat, že Taloši jsou blbci.

Další nebetyčná až doslova likvidační pitomost se tam nachází v odměřování pracovního kroku. Je tam lineární posun s celkovou dýlkou 2 000mm. Pracovní krok je 35 nebo 40mm, přesnost dodržení polohy je pro bezchybnou funkci dalšího mechanismu je optimální dejme tomu ±0,1mm, ale mechanismus zhryzne i ±0,2mm - i když už s tím má problémy a při určitý nehomogenitě v kvalitě vstupního materiálu a jeho zpracování na polotovar je už při těch dvou desetinách rozpoznatelně vyšší počet sice opravitelnejch, ale přesto závad na tý konkrétní operaci (oprava se mimochodem děje tvrdým pájením Ag pájkou - viz nedaleký vlákno založený Jirkou Celeronem na ono stříbropájecí téma). Pokud odchylka v dýlce kroku přesáhne 0,5mm, dochází k vytvoření zmetku, kterej je opravitelnej jen při občasným výskytu na výrobku - prostě proto, že když se ta závada opakuje moc často, není v průběhu výroby na její mnohanásobný odstranění ruční opravou dost času.
Tohle všecko by se dalo krásně vyřešit elektronickým odměřováním pomocí magnetický snímací lišty s přesností i lepší, než je ta 0,1mm - to by ale snímač pozice musel bejt pevně spojenej s pracovním koncem nástroje, respektive bejt trvale ukotvenej na nějaký části nosiče tý pracovní "hlavy" - a to tak, aby při pohybu trvale zachovával totožnou polohu vůči tý "hlavě" a z jeho posunu se dal odečíst i posun "hlavy".
Hahá, kamarádi - víte jak si tohle soudruzi Taloši vymysleli? Čtěte pozorně: Pohon je odvozenej od rotačního krokovýho motoru s měničem Lenze a s inkrementálním obousměrným kodérem na hřídeli - počet impulsů údajně 100 na otáčku, počet kroků netuším - ale je to heblo půl metru dlouhý čtvrt metru v průměru, vážící cca 8-10 kilo. Ve výstupním hřídeli motoru je podélná drážka a v ní je VOLNĚ VLOŽENEJ ocelovej klínek. Ten klínek zabírá do vyfrézovaný drážky uvnitř v díře v kuželovým ozubeným kole, který mění směr osy otáčení o 90° na svisle orientovanej výstup. Výstupní hřídel je nasazenej do osy kola na další dvojici klínků OPĚT VOLNĚ VLOŽENEJCH v podélnejch drážkách. Výstupní hřídel je podélně pravoúhle drážkovanej - má 8 polí a 8 drážek (lidově řečeno - je to "mrkev"), na kterejch je posuvně (kvůli možnosti příčnýho posunu) nasazená dvojice řetězovejch ozubenejch kol, zabírající do dvojřadovýho klasickýho válečkovýho řetězu (Duplex) s roztečí válečků něco kolem 20mm - přesnej rozměr mě nikdy nezajímal a ani není důležitej. Tenhle řetěz je na obou koncích přišroubovanej na vozík, kluzně pojíždějící po rámu stroje ve vodorovným směru a nesoucí ty kýžený pracovní hlavy, který jsou ale vůči tomu vozíku ještě uložený jako "plovoucí" mezi dvojicí vinutejch pružin každá. Vinutý pružiny mají podle vyjádření výrobce za úkol kompenzovat menší odchylky v přesnosti napozicování - a mají průměr 1cm, sílu drátu 1mm a jsou cca 2cm dlouhý, přičemž jsou inbusovýma "červíkama" předem stlačený na cca 15mm dýlky = o cca 25%. Zbylejch cca 5mm je "plovoucí vůle", o kterou jde pracovní hlava silou posunout proti vozíku - jde o dost výraznou sílu, odhadem 150-200N (15-20kg tahu).
Pracovní postup je potom takovej, že pohon vyjede z nulový polohy, projede celou dýlku výrobku, kterou bude následně zpracovávat, rychlostí 5m/min, zastaví se na konci za poslední pozicí určenou digitálně programem, ucouvne na polohu tý koncový pozice a nechá pracovní hlavy vykonat jejich operaci. Pak posune pomocí oněch sáhodlouhejch převodů vozík s pracovníma hlavama stejným směrem ZPÁTKY k nulový pozici o požadovanou rozteč rychlostí 10m/min, zastaví se, hlavy vykonají požadovanou mechanickou operaci na výrobku, pohon znovu poposune vozík o dýlku rozteče atd.
To všecko by bylo ideální, kdyby se pozice hlav měřila až na nich. Pak by nevadila ani selská centimetrová vůle kdekoliv na cestě přenosu od samotnýho motoru, jenže soudruzi Taloši z firmy SORMEC prosím veškerý ty dráhy odměřujou pomocí onoho kodéru na hřídeli pohonnýho krokovýho motoru ... A v cestě je jeden klínek v drážce na ose motoru, kuželový ozubený soukolí, další klínek v drážce, drážkovaná hřídel v ozubenejch řetězovejch kolech, samotný Duplex řetězy - a ještě to ±5mm na každou stranu plovoucí uložení na předepnutejch pružinách ...
Prostě nakupení konstrukčních pochybení za sebe neboli postupně se sčítajících vůlí jak nasranejch - a na takový mašině za tak těžký prachy se vyrábí už devátej rok ta proslulá produkce se zárukou 10 let - a to je prosím průmyslový produkční zařízení, žádná spotřebka... Ale celý vedení firmy se jako jeden inžinýr diví, proč je zhruba od třetího roku takovej objem závad až zmetků a vymejšlejí každej měsíc nějaký nápravný opatření, jak evidováním s prominutím a doslova každýho prdu, kterej se na mašině udělá, vyzkoumat příčiny zmetkovitosti. Obsluha místo obsluhování hledá závady a dělá čárky, parťák místo parťákování vyplňuje "eskalační protokoly" ("eskalace závady" je prosím terminus technicus, vymyšlenej jedním z vedoucích pýčusů pro označení souhrnu otázek, na který má parťák do tabulky odpovědět při zjištění opakující se závady - porovnáním s nějakým výchozím stavem by se měla zjistit příčina vzniku závady). Účinek leda velký h0vn0, práce žádná, hlavně se zvýšilo zdržování nad papírama. Ale když jsem naznačil, že jako to odměřování pozice je doslova turecký a že kdyby se nainstalovalo odměřování skutečný pozice a ne taková extrapýčovina co tam je, nebylo by po zmetkovitosti ani památky, bylo mi sděleno, že to vyrobil renomovanej evropskej výrobce a já do toho nemám co kecat ... Tak jsem tam radši ke konci loňskýho roku skončil - než se hádat s volama kvůli ješt blbějším Talošům ...

[EKKAR]

[EKKAR]

[Celeron]

To je zajímavý. Mám vratovej italskej Aprimatic na vjezdu a garáži od roku 1995 a ještě nikdy jsem se v tom nemusel vrtat. Jedinný, co jsem musel řešit, byly gumičky tlačítek na DO, za to skoro čtvrtstoletí se rozpadly. Plastoslint to vyřešil. A měnil jsem dva mikrospínače v DO. Každej den průměrně dvě otevření a dvě zavření, to je celkem kolem 33 tisíc cyklů furt na původní uhlíky. Asi mám kliku. Jinak kromě léta dosah asi 200 metrů. V létě je třetinovej, je to na 27 MHz, takže je to nejspíš zahlcený dálkovým rušením italskejma kamioňákama na CB.

[danhard]

Mě by jen zajímalo, jak byl značenej ten 1R0

ps. ten dělník u té mašiny je nějakej neschopnej, za 9 let to nedal do pořádku

[sinclair]

Oni Talijáni když chtějí, tak umí - příkladem může být třeba Ferrari, Lamborghini, nebo Clay Paky a RCF. Ale taky je to za jiný peníze..
Běžná spotřebka /na úrovni Fiatu třeba/ je děs-běs a odfušovaná.

[Artaban001]

A já si zase myslím, že pokud jdou díly snadno vyměnit, a kdy jejich selhání způsobí nefunkčnost bez dopadů na okolí, jde též o spotřební materiál stejné kvality, jako např DVD přehrávače v hypermárketu. To můžu potvrdit na vlastní zkušenosti, kdy jeden typ pohonu dveří "likviduje" indukční čidla tím, že do nich mlátí "clonkama" mající příšernou vůli, která nejde odstranit, nebo se ukroutí motorky, které, ač mají být uchycený až za převodovku, jsou uchycený za plášť motoru, který se časem protočí a tím se uvnitř vymlátí magnety (motorek je stejnosměrný s našroubovanou převodovkou, která přímo pohání řemen posunující dveřama)

[tomasjedno]

[tomasjedno]

[danhard]

Tak já to z toho hodnotu jednoznačně nepoznám. Klidně 11R
Pokud není odpor přerušený, tak jí má.

[tomasjedno]

[tomasjedno]