Na čem přehrát staré pásky?

[houmr]

Pach nebo vůni (smradem bych to vzhledem k tomu, že to je pach mého mládí rozhodně nenazýval) potvrzuji. Scotch si drží pach dodnes, i když je už 30 let na jiné cívce. Emgeton měl také nezaměnitelnou vůni, zejména když se nový rozbalil z pytlíku. U nich ale časem ten pach slábnul nebo i zmizel. Maxell jsem neměl, nemohu soudit.
Stejně tak i řada B4 má po zahřátí stále nezaměnitelnou vůni. Stejně tak je v jeho mechanickém běhu slyšet HDO. Tohle všechno se mi včetně tátových nahrávek vrylo do neopakovatelné vůně mládí, kterou tedy i po "čuchu" vždy neomylně poznám. Dokonce si troufám tvrdit že i ty pozdější Scotch co měly plné cívky a světlejší modrou byly cítit jinak než ty původní v tom kulatém blistru co je tu ta fotka výše.
Mimochodem i ty cívky s děrovaným středem bylo mnoho typů (krom loga a popisů na jednotlivých ramnech se lišily i středovky - jedny měly ještě takovou malou prohlubeň v místě, kde se plast vstřikoval, ty pozdější už byly bez ní.

[Crifodo]

Tak vůně starých strojů je samostatná disciplína. Specialitou byl děsý a zvláštní smrad nových sluchátek Tesla ARF_něco, z příslušenství ke koncovým stanicím zařízení soupravy PSB60, používali je u kreslení planžetisti - "sklomrdi". Nesmrděla ale samotná sluchátka, původ to mělo v smradu z bedny, která byla khaki divný hrubý laminát a ten smrděl děsně.
Pár těchto sluchátek jsem si po xx letech koupil u Drbala a smrděly naprosto stejně, ale jen asi půl roku a dneska bez pachu.

K tomu dilematu kterým tohle vlákno začíná, co s jiným problémem, mám pásek, přehrát se dá, seriozní 4stopé rodinné nahrávky, problém je ten, že absolutně nevím čí. Ani si nepamatuju odkud pásek pochází. Je tam babička, nějací vnuci, kecají, hrajou na kytaru, nechávají štěkat psa, ale žádné indicie k určení majitele, data, místa, nic. Někdo by to třeba uvítal do rodinné kroniky ale není šance.

[konosuke]

měl jsem i jeden pásek Philips, tenkrát propašovaný z dojču, LP 35µm
na aktivní vrstvě nosiče byly šikmé rovnoběžné čárečky k čemu to nevím, asi
zvláštní technologie výroby nebo co (cívka na fotce byla pak pozměněna na plastovou stříknutou ALU metalízou a černé logo fabriky)

[jade]

Crifodo:
Mám podobnou zkušenost.
Tuhle jsem koupil na inzerát B4 na díly a byla k tomu páska.
A na ní záznam s dětmi, přednášejícími básničky, zpívající a hrající na harmoniku.
Tak jsem psal prodejci, jestli nechce nahrávku zpět, případně že mu ji pošlu v digitalizované formě. Neodpověděl.
Těžko říct, někdo podobné rodinné poklady ocení, někomu je to fuk, prostě minulost, co už je pryč.

[Crifodo]

[konosuke]

jade, tím se netrap - prostě o to nestojí...jeden ví odkud magič měl, i s tou nahranou páskou, škoda práce, nikdo to neocení
VHS kopie (svatby, promoce, zájezdy, večírky...) též nikdo nechce, nemají přehrávač
papírové fotky v albu či krabici se někdy prohlížejí, digitální (jpg) téměř nikdy
zážitek a legrace byl navštívit socialistický Tuzex - ty vystavené mašiny (ReVoX, Technics, Akai...) tak nějak voněly, asi tím že vedle byla sekce drogistiky,
prášky na praní, mejdla, aviváže a podobné fajnovosti tam měli, z dovozu

[Crifodo]

K té drsnější zadní straně pásku než aktivní vrstva: dělaly se tak úmyslně některé LP pásky velkých metráží, aby pásek držel na středovce a nesmekal se. U domácích balení na cívkách s čely to je neobvyklé.

[Hill]

Aby to nebylo OT ve vláknu o gramofonech, dávám to sem.
Stručné porovnání Tesla B73 a Akai GX620
Vzhled, první dojem:
B73 vypadala jako magnetofon jak zpředu, tak zezadu, i když design byl velmi střízlivý, cívky jen do průměru 18 cm, a indikátory úrovně byly čitelné jen zblízka (zato prý měly o dost vhodnější vlastnosti, než ty, co používal v té době Uher).
Akai naproti tomu zpředu je krásný, panel z kartáčovaného hliníku, velké indikátory, lze použít cívky až do průměru 27 cm ovšem bez ochrany před prachem, přehledné ovládání... ale podívejte se zezadu: dřevotřísková skříň, zadní stěna z tlustého papundeklu jak na elektronkovém rádiu ze čtyřicátých až padesátých let. Navrch huj, vespod fuj... Jedině postavit ke zdi.
Vnitřní provedení:
B73 má robustní šasi s poměrně komplikovanou mechanikou, s jedním motorem to prostě jinak nešlo. Propojení desek tučným kabelovým svazkem nebrání přístupu pro opravy a seřizování. Nevýhodou je pevně nastavený moment přivíjecí spojky, zvlášť při použití cívek o větších průměrech, už těch 18 cm je na hraně přijatelna. To už B100 s váhově závislým tahem na tom byla lépe. Naopak, když jsou páskové brzdy v B73 v pořádku, plní svůj úkol lépe, než u podobného uspořádání od jiných výrobců.
Akai: zapojení uvnitř připomíná spíše bastl pokročilejšího radioamatéra, naštěstí díky třímotorovému pohonu mechanika témeř žádná, Regulace tahu pásku není zcela plynulá (ani přivíjecí motor ani odvíjecí motor pro protitah nejsou řízené proporcionálně, ale skokově, což v praxi kupodivu není znát)
Elektrické parametry:
B73 i Akai GX620 jsou při použití dobrého nového pásku elektricky rovnocenné, na devítku rychlost je Tesla dokonce lepší v kmitočtové charakteristice "přes pásek", vejde se do užšího tolerančního pole v celém normou předepsaném kmitočtovém rozsahu a ještě něco mimo něj. Parametry uvedené výrobcem jsou překročené se značnou rezervou. Na devatenáctku rychlost jsou na tom oba typy stejně. B73 obsahuje také velmi slušný výkonový zesilovač poctivých 2x 10 W sinus (ve skutečnosti o něco víc) s fyzilogickou regulací průběhu a plnokrevnými korekcemi výšek a hloubek.
Zato se staršími pásky, zejména mají-li nerovný povrch (zadřený prach, popraskaná aktivní vrstva) vysoko vyniká Aiwa díky hlavám se zostřeným polem před štěrbinou (Focussed Field *), na němž většina drop-outů způsobená mikrometrovým oddálením aktivní vrstvy pásku od pólových nástavců snímací hlavy není slyšet - pokles úrovně "v díře" není zdaleka tak výrazný, jako u Tesly s hlavami ANP935. Proto jsem Akai GX620 repasoval týden - ačkoli vyčištění a rozhýbání zabraly sotva 2 hodinky, zbytek týdne jsem přepisoval několik zajímavých originálů z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, které na jiných strojích zněly příšerně děravě.
Ovšem ta Aiwa je deck, tedy bez koncových stupňů, ty ostatně většině uživatelů nesloužily ani v B73, nebo byly využívané jen příležitostně.

*) Sony také používal označení F&F (ferrite & ferrite head), u něj to ale znamenalo hlavy s feritovým jádrem i feritovými pólovými nástavci, což je něco jiného, než hlavy GX používané firmou Akai.

[Hill]

Aby to nebylo OT ve vláknu o gramofonech, dávám to sem.
Stručné porovnání Tesla B73 a Akai GX620
Vzhled, první dojem:
B73 vypadala jako magnetofon jak zpředu, tak zezadu, i když design byl velmi střízlivý, cívky jen do průměru 18 cm, a indikátory úrovně byly čitelné jen zblízka (zato prý měly o dost vhodnější vlastnosti, než ty, co používal v té době Uher).
Akai naproti tomu zpředu je krásný, panel z kartáčovaného hliníku, velké indikátory, lze použít cívky až do průměru 27 cm ovšem bez ochrany před prachem, přehledné ovládání... ale podívejte se zezadu: dřevotřísková skříň, zadní stěna z tlustého papundeklu jak na elektronkovém rádiu ze čtyřicátých až padesátých let. Navrch huj, vespod fuj... Jedině postavit ke zdi.
Vnitřní provedení:
B73 má robustní šasi s poměrně komplikovanou mechanikou, s jedním motorem to prostě jinak nešlo. Propojení desek tučným kabelovým svazkem nebrání přístupu pro opravy a seřizování. Nevýhodou je pevně nastavený moment přivíjecí spojky, zvlášť při použití cívek o větších průměrech, už těch 18 cm je na hraně přijatelna. To už B100 s váhově závislým tahem na tom byla lépe. Naopak, když jsou páskové brzdy v B73 v pořádku, plní svůj úkol lépe, než u podobného uspořádání od jiných výrobců.
Akai: zapojení uvnitř připomíná spíše bastl pokročilejšího radioamatéra, naštěstí díky třímotorovému pohonu mechanika témeř žádná, Regulace tahu pásku není zcela plynulá (ani přivíjecí motor ani odvíjecí motor pro protitah nejsou řízené proporcionálně, ale skokově, což v praxi kupodivu není znát)
Elektrické parametry:
B73 i Akai GX620 jsou při použití dobrého nového pásku elektricky rovnocenné, na devítku rychlost je Tesla dokonce lepší v kmitočtové charakteristice "přes pásek", vejde se do užšího tolerančního pole v celém normou předepsaném kmitočtovém rozsahu a ještě něco mimo něj. Parametry uvedené výrobcem jsou překročené se značnou rezervou. Na devatenáctku rychlost jsou na tom oba typy stejně. B73 obsahuje také velmi slušný výkonový zesilovač poctivých 2x 10 W sinus (ve skutečnosti o něco víc) s fyzilogickou regulací průběhu a plnokrevnými korekcemi výšek a hloubek.
Zato se staršími pásky, zejména mají-li nerovný povrch (zadřený prach, popraskaná aktivní vrstva) vysoko vyniká Aiwa díky hlavám se zostřeným polem před štěrbinou (Focussed Field *), na němž většina drop-outů způsobená mikrometrovým oddálením aktivní vrstvy pásku od pólových nástavců snímací hlavy není slyšet - pokles úrovně "v díře" není zdaleka tak výrazný, jako u Tesly s hlavami ANP935. Proto jsem Akai GX620 repasoval týden - ačkoli vyčištění a rozhýbání zabraly sotva 2 hodinky, zbytek týdne jsem přepisoval několik zajímavých originálů z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, které na jiných strojích zněly příšerně děravě.
Ovšem ta Aiwa je deck, tedy bez koncových stupňů, ty ostatně většině uživatelů nesloužily ani v B73, nebo byly využívané jen příležitostně.

*) Sony také používal označení F&F (ferrite & ferrite head), u něj to ale znamenalo hlavy s feritovým jádrem i feritovými pólovými nástavci, což je něco jiného, než hlavy GX používané firmou Akai.

[konosuke]

B73 jsem neměl jenom občas obsluhoval no a vždycky mě trefoval šlak jak to mohli ti konstruktéři tak dobastlit že VU měřáky byly zapojeny trvale v pozici "před páskem" tedy prostý příposlech - u vlajkové 3-hlavé mašiny ! bez ohledu na polohu tape monitoru...našli se i znalci co to ocenili, já ne. Následník B113 a jeho odvozené mutace přinesl změnu ve správném směru a spokojenosti uživatelů.

[Hill]

Tak tohle mi vadilo nejméně - při záznamu je důležité to, co jde na pásek, a při snímání to je už jedno, co na pásku jednou je, to tam je, už to nezměním.
Stejně ty měřáky ukazují jinak při záznamu a jinak při snímání, rozdíl je větší na devítku rychlost, korekce dělají svoje. Prostě to, co ukazují ty indikátory při snímání, je hodnota sotva orientační, pro vážnější práci bezcenná.
V takovém případě je lépší použít mixpult s VU-metry (jejich údaj je bližší tomu, co skutečně slyšíme) a na indikátorech magneťáku jen hlídat nepřebuzení pásku.

[Hill]

Tak tohle mi vadilo nejméně - při záznamu je důležité to, co jde na pásek, a při snímání to je už jedno, co na pásku jednou je, to tam je, už to nezměním.
Stejně ty měřáky ukazují jinak při záznamu a jinak při snímání, rozdíl je větší na devítku rychlost, korekce dělají svoje. Prostě to, co ukazují ty indikátory při snímání, je hodnota sotva orientační, pro vážnější práci bezcenná.
V takovém případě je lépší použít mixpult s VU-metry (jejich údaj je bližší tomu, co skutečně slyšíme) a na indikátorech magneťáku jen hlídat nepřebuzení pásku.

[elektrosvit]

Hlavní výhodou B73 je kvalitní vestavěný stereozesilovač. V následujících B113 a 115 s MDA2020 už to není ono. Výklopný díl elektroniky s modulky je fajn při hledání závad, ale už jsem nepřišel na to, jak se s co nejmenší námahou dostat k deskám potenciometrů, které jsou uchyceny v předním panelu. Jejich demontáž nakonec nebyla potřebná, tak jsem to dál neřešil. U inovované přivíjecí spojky nejde měnit předpětí bronzové pružiny. Místo posouvatelné pojistné podložky u starších typů je na hřídeli nalisováno pouzdro, s kterým nešlo hnout. Jinak mechanika o tolik lepší není. Když dále uvážíme těžko sehnatelné otočné přepínače funkcí (navíc zapájené v oboustranné desce), často ulámané potenciometry, je dneska výhodnější B73.

[konosuke]

ano tak to bylo...slovutné firmy (Sony, Akai...) šetřily za matroš na takovejch marginálních cipovinách jako deska zadního krytu - z tvrdého perforovaného papíru (obchodní jakost tzv.prešpan) - u stěny nebyl vidět - když jsem poprvé otočil tu stříbrnou věž necku éry ČSSR za 30 papírů nevěřil jsem svým vočím, dneska si říkám: možná že už tenkrát věděli co dělají

[TheLastUnicorn]

Jsem věděl, že první, co se zde bude rozebírat, je sololitový zadek u GX-620, která samozřejmě vůbec nemá skříň z dřevotřísky, ale z lisovaných plechů. Z dřevotřísky jsou pouze ozdobné bočnice.
Co má naproti tomu B73? Aha...ta má zadní dekl z plastu. Vlastně celá skříň je z vrzajícího, kroutícího se plastu, kde se nesmí ani silněji dotáhnout šroubky, jinak se vytrhnou ty plíšky se zaávity z předního panelu. A když se nevytrhnou, tak se alespoň nadzvedne a zvlní celá vrchní čast rámu...ktoerý je opět z hnusnýho plastu, jen je na něm jakýsi dřevoimitující nástřik. To pochopitelně jen ta široká plocha. Hrany nemají ani ten nástřik. B73 má dekl chránící cívky. To má i GX-620, jen toho mickeymouse už málokdo vlastní. Ono když se řekne A, mělo by se říct i B.
Vlastně celé to srovnání je napsáno velice účelově tak, aby z toho jako vítěz vyšla B73...tak se zmíní zadní dekl, kmitočtový rozsah přes pásek na 9,53cm/s - tomu taky nevěřím, protože moje měření říkaly něco jinýho...každopádně zvukově jsou si ty magneťáky zejména na rychlosti 19cm/s opravdu velmi podobné. Jenže to je podobný skoro všechno.
Můžem jít krok po kroku s tím, dáme fotografie a detailně popíšeme každou část. Pak by celé to srovnání mělo možná nějakou váhu. Jinak je to jen podsouvání svého vlastního, nijak dál nepřenosného názoru.
Neglorifikuju GX-620. Je to jen stroj střední třídy jakých je vícero. Ale vedle B73 lze postavit spíš Sony TC-366/378/399. Velkýho akaie rozhodně NE.

[pida_m]

pánové, pánové,
- Srovnávat B73 s GX620 je asi jako srovnávat Grundig TS 1000 /příčina mých puberťáckých polucí/ s Akai GX747 /již 20let vlastním/.
Pamatuji se jak jsem byl coby puboš šokován tou papundeklovou zadní stěnou na nějakým SONY tapedecku zapůjčeném z Thermalu - K.Vary/ když jsme natáčeli K.Varský Symonický orchestr do podkresu nějaké hry pro Divadlo Víti Nezvala tamtéž, kde jsem působil několik let jako zvukař.
- Komerční pásky se opravdu daly poznat podle pachu. Neomylné byly Scotch, které navíc byly tenčí.
- V divadle jsme ale používali 1km bandy, /na starých asi Naimann -dřevo/ které opravdu měli hrubější vrstvu neaktivní, kvůli smekávání pásu protože neměli cívky, jen kovový střed a dalo se na ně /revers/ tužkou psát, což bylo při střihu důležité /kdo zná ví/. Teď jsem si vzpoměl že pan sinclair zde hodil kviz zda jsou středy magnetické.. du to zjistit hned jak do píši tento blábol.
- lepící pásky mám dodnes SCOTCH v černobílé krabičce /41 splicing tape 7/32inchx66eet a dole je napsáno 3M/ - dodnes lepí. Lepící krabičku - sadu AGFA s růžovým plastem nahoře s tím rygolem na lepení a s lepící páskou a zavádějícími pásky uvnitř mám tady v šuplíku.


EDIT: kovové středy profi /1km-38/ pásek vlažně reagují na neodym magnet!
píďa-táta.

[Hill]

Ale to účelově čteš, popsal jsem jen své zkušenosti, získané při opravě a seřizování obou strojů, když jsem je měl v roce tuším 2004 vedle sebe v dílně. Nepomlouvám Akai, chodí skvěle, ale nebudu zbytečně tupit B73 kvůli plastovému rámu, který na tuhost šasi nemá valný vliv, pokud vůbec nějaký (a třískat s ním o beton, abych to zjistil, nehodlám), když v elektroakustických parametrech s novými LN nebo LH pásky jsou prakticky rovnocenné a nahrávky záměnné, tedy aspoň na devatenáctku. Konečně, stroj, který devatenáctku má, by snad na devítku nemusel ani běhat, pokud nejde o přepis pro někoho, kdo podobný stroj nemá.
V jakém jsou stavu oba kusy dnes, nevím. Fakt je, že v Akai je podstatně méně gumových záležitostí, než v B73, a guma stárne. Dnes naprostá většina jednomotorových strojů je téměř beznadějně v háji s převody. Akai má logicky větší šanci dodnes fungovat. Navíc optika předního panelu a obrovských cívek také dělá svoje. Notes s naměřenými charakteristikami asi hned tak nenajdu, psal jsem to vždy do nejbližšího, který byl po ruce, a od té doby jsem dílnu i s tím metrákem papírů dvakrát stěhoval...
Mimochodem - toto vlákno je o tom, na čem přehrávat staré pásky. A v tom dávám Akai přednost, tolik jsem z nich tesláckou hlavou nedostal.
O to víc mě překvapila jiná B73, kterou jsem měl v práci minulý týden. Údajně 25 let nebyla zapnutá, nevím, v jakých podmínkách byla skladovaná, ale měnil jsem jen hlavní hnací řemínek, hlavy, namazal ložiska a déle lihem čistil přítlačnou kladku, i když tu jsem až na původní tvrdost nezměkčil, přesto dostatečně.

[Hill]

Ale to účelově čteš, popsal jsem jen své zkušenosti, získané při opravě a seřizování obou strojů, když jsem je měl v roce tuším 2004 vedle sebe v dílně. Nepomlouvám Akai, chodí skvěle, ale nebudu zbytečně tupit B73 kvůli plastovému rámu, který na tuhost šasi nemá valný vliv, pokud vůbec nějaký (a třískat s ním o beton, abych to zjistil, nehodlám), když v elektroakustických parametrech s novými LN nebo LH pásky jsou prakticky rovnocenné a nahrávky záměnné, tedy aspoň na devatenáctku. Konečně, stroj, který devatenáctku má, by snad na devítku nemusel ani běhat, pokud nejde o přepis pro někoho, kdo podobný stroj nemá.
V jakém jsou stavu oba kusy dnes, nevím. Fakt je, že v Akai je podstatně méně gumových záležitostí, než v B73, a guma stárne. Dnes naprostá většina jednomotorových strojů je téměř beznadějně v háji s převody. Akai má logicky větší šanci dodnes fungovat. Navíc optika předního panelu a obrovských cívek také dělá svoje. Notes s naměřenými charakteristikami asi hned tak nenajdu, psal jsem to vždy do nejbližšího, který byl po ruce, a od té doby jsem dílnu i s tím metrákem papírů dvakrát stěhoval...
Mimochodem - toto vlákno je o tom, na čem přehrávat staré pásky. A v tom dávám Akai přednost, tolik jsem z nich tesláckou hlavou nedostal.
O to víc mě překvapila jiná B73, kterou jsem měl v práci minulý týden. Údajně 25 let nebyla zapnutá, nevím, v jakých podmínkách byla skladovaná, ale měnil jsem jen hlavní hnací řemínek, hlavy, namazal ložiska a déle lihem čistil přítlačnou kladku, i když tu jsem až na původní tvrdost nezměkčil, přesto dostatečně.