kamera ETS 5450

[JiriTom]

[sinclair]

Je to pravda, o lidech jako pan Zdenek Škoda se moc podrobností nedochovalo. O důvodech se můžem jen dohadovat...
Pan ing. Belza by možná věděl.
Ale i když se budete pídit po nějakém podrobnějším "CV" podstatně známějšího člověka, pana Jiřího Jandy, tak toho taky moc konkrétního nenajdete.
To co se najít dá, jsou zčásti útržky vzpomínek pamětníků, 1-2 rozhovory, anebo naopak blbý plky, jak hróózně moc J.J. lezl funkcionářům Svazarmu do řiti, aby něčeho dosáhl.
Je bohužel potřeba jít hodně pozpátku, nejmíň v šesti papírových médiích a nejprv složit celkový profesní obraz toho člověka - co udělal a dokázal, doslova od A do Z.
O člověku jako takovém si už musíte obraz bohužel poskládat sami.
Třeba už z jeho přístupu, pečlivosti, nebo si promluvit s lidmi, co se s ním aspoň znali.
V případě J. Jandy na něčem vzdáleně podobném dělám. Je to ale spíš sumarizace všech konkrétních výsledků jeho práce, než nějaké podrobnosti z jeho života. Nemám bohužel přístup k nikomu, kdo by s ním dlouhodoběji v bývalé Elektronice pracoval a kdo by spolehlivě věděl například o jeho přístupu k režimu, když už je o tom řeč.

Stejně tak třeba P. Šrait. Nebyl bůhvíjaký odborník, ale pro děcka a ABC udělal hromadu dobré práce. Všecko, co kdy uveřejnil, mi chodilo.

[Crifodo]

Když jsem se v AR ptal na Škodu, odpovídal mi snad Havliš? že nic moc už nevědí a že hlavně v té pomatené době, jak píšu výše, v podstatě přišli o archiv, nebo ho v euforii vyházeli? nebo je někdo vystěhoval, už nevím.
Faktem bylo, že AR byl formálně časopis svazarmu a vydavatelem Naše vojsko, tedy instituce přímo proojené s režimem a že se tedy buide hodně věcí měnit. byť už poslední roky "perestrojky" si mohl Hofhans nebo kdo dovolit opatrně ustříknout nad nějakým kazeťákem z Rakouska.
Zkrátka, o Škodovi už asi nikdo nic, přestože ty jeho knížky jsou kultovní.

O Šraitovi jsem se loni bavil s panem Tomanem, ještě žijícím nestorem - šéfredaktorem ABC, Šrait to taky zabalil už poměrně dávno.
Škoda že jsem se před pár lety nerozhoupal do Rožnova, měl jsem domluveno schůzku s panem Matějcem, 80+, vývojářem prvních československých CRT včetně pověstné 7QR20.

[jirka5]

[Crifodo]

Asi záleží fakt na době (věku) kdy to koho potkalo. Ještě před Šolimem to byli ti elektrikáři z papíru, od stejného autora, to bylo dost masochismus ale on tím sledoval prostě od píky didaktické záměry zeširoka. To chápu.

Že dělali všechno na koleně chápu taky, dělali to i jiní. Pro studenta bylo shánění součástek pakárna, natož pro malýho smrada. Kapesný na zmrzlinu a kino si našetřil na pár germanií který průběžně odpaloval. Aby si zaplatil sluchátka za 300, pájku za 100, ladičák, dostal se k vrtačce a pákovkám aby si udělal pertinaxovou desku s nýtovacími oky, nemožnost. A profi měřicí přístroj nejsprostšího provedení? totální psycho. Mimochodem ten měřáček s prohozenou funkcí otočný cívky a magnetu, tedy vlastně cejchovaný galvanoměr s uložením hrotu na skle je pologeniální.
V Šolimovi je mírně na hraně ta propaganda na Svazarm a celkově kolektivismus, který se tehdy pěstoval. Kniha v roce 1968 vyšla, tj. při tehdejší délce porodu od rukopisu do tiskárny mohla být realita tak 1965 zrod myšlenky?
Mimochodem II jsem z nostalgie nedávno to sluchátko z krabičky opět zrealizoval, prostě to funguje
O Škodovi trabantistovi nevím?

[jirka5]

Abych pravdu řekl, té knížky jsem se dost záhy zbavil, protože mi pro můj věk a zkušenosti již nepřipadala dosti důstojná. Pamatuji se ale, že tam byla popsána např. výroba náhrady páčkového přepínače, který tehdy stál asi 4 Kčs, což mi přišlo dost absurdní. Sluchátka a jiný telefonní šrot jsem dostával od známého mechanika. Takže taky absurdita.
Pan Škoda napsal někdy kocem 50. let do AR reportáž o Lipském veletrhu, která se tehdy dosti vymykala požadované konformitě. Nijak neskrýval svůj obdiv nad úspěchy elektrotechnického průmyslu NDR a nákupními možnostmi tamních radioamatérů. To si ostatně ještě jednou zopakoval v návodu na měnič pro zářivku 8W, koupenou v NDR, tehdy u nás nedostupnou. Cca v r. 1970 mu vyšel návod na cyklovač stěračů na trabanta, kde mluví o svém "pryskyřníku". Z toho soudím, že se z něj stal trabantista. Ještě před tím mu vyšel ve VTM návod na elektronický gong pod názvem "Nezvoťe, kukejte". O papírových elektřikářích ale opravdu nic nevím.
Se součástkami byl pro malého kluka problém. Tenkrát sice byla v nyšem okresním městě poměrně dobře zásobená prodejna s radiosoučástkami a bazar, kde občas prodávali tzv. amatérské směsi, pamětníci dobře vědí, igelitový sáček s různými nepoužitými (a někdy také nepoužitelnými) součástkami, převážně odpory a kondenzátory. Dokonce i u nás na vsi měli v elektře tranzistory 103NU70 za 10 Kčs nebo 156NU70 za 32 Kčs a samozřejmě také elektronky, které mě tehdy moc nezajímaly. Jenom pro zajímavost, EL84 stála tehdy 15 Kčs. Občas jsem se také dostal do Prahy, kde byly v Myslíkově ulici dva bazary, v Žitné Radioamatér a v Martinské Tesla. Pro mě jako pro kluka to byl tehdy úplný ráj, jenomže jsem samozřejmě neměl peníze. To mě donutilo poměrně záhy začít melouchařit, abych se stal finančně samostatným, takže jsem vyráběl různé přijímače a později také konvertory na 2. program. Později jsem samozřejmě taky začal opravovat rádia. To už jsem ovšem měl Avomet II, který tehdy stál 1100 Kčs. Jen pro zajímavost, moje maminka měla tehdy jako vedoucí pracovník 1680,- brutto. Musela to pro ni být tenkrát velká finanční oběť. Od 15 let jsem začal chodit na brigádu do podniku, kde se vyráběly rozváděče. Měl mě na starost pan mistr, před válkou vyučený radiomechanik, v 50. letech nezákonně vězněný (mimochodem, je o něm zmínka v jednom čísel RJ), který byl docela velký pedant, takže ony bastlmetody a la Šrait nebo Škoda jsem musel velice rychle opustit.

[Crifodo]

Nejen páčkový přepínač ale i výstupní trafo nebo potenciometr z tuhy. o trafo ale mělo speciální důvod v tom, že se současně použilo jako indukční hledač vedení nebo přijímač v indukční smyčce. Jak říkám, Škoda sledoval současně s bastlením (nebo hlavně) i didaktický účel, jak věci fungujou v základech a to člověku naskládání kostiček z Lega nedá. Takových knížek ale bylo víc, vyráběly se zvonky, elektromotorky, galvanické články, bzučáky, teploměry, většina z toho se dala koupit za pár korun. Něco se naopak zoufale koupit nedalo protože to centrální řízení nepovažovalo za potřebné nebo to průmysl nestíhal, takže tam bastlení smysl mělo. Třeba magnetofonové hlavy nebo telegrafní klíče. Přijímače se bastlily všude po světě, protože těch 600 Kčs kromě výzvy byla i citelná položka v domácím rozpočtu. Dneska k neuvěření je, aby deset korun byla suma odůvodňující celý večer kutění. Jestli jsi měl známého mechanika z kterého padala telef. sluchátka tak to byl velký úlet.
No a jestli fotři bastlili dynamické přenosky a fušovali na soustruhu mezikola na magnetofony tak možnosti malých spratků byly proti tomu nulové, proto ty přepínače na překližce a papíroví elektrikáři.
V padesátých letech psal Škoda vysloveně ideové články do AR, to soudruzi jen lítali, jak doba vyžadovala, proti tomu je už Šolim buržoazní selanka, už jen v tom jak vzpomíná na soukromnické časy a výměnné pobyty českých dětí v Sasku. Ale i takový Souček psal knížky pro děti poplatné režimu.

[sinclair]

Ono soudruhování nebylo v 50. a 60. letech nikde nic výjimečného.
Třeba první RK, tématicky spíš zaměřené na začátečníky, nebo i samo AR.
Naopak lze s jistou poťouchlostí vystopovat, jak rázně bylo uťato soudruhování, v téměř "opozičním" HaZ s koncem ročníku 1968.
Tam se to objevovalo výhradně v souvislosti s demonstrativně přetištěnou komunikací s výrobními podniky, případně s kritikou šlendriánu v nich, ale už zřídka jinde.
V následujících ročnících, 69-71, už slovo "soudruh" vůbec nikde nenajdete.
Nízký až nulový normalizační vlezdoprdelismus byl podle mě jednou z hlavních příčin zániku toho periodika. Ostatně se zpětně divím, že to dokázali udržet až do konce roku 71, byť s poměrně neutrální náplní.
Pokud pan Škoda svými ideově zabarvenými knížkami a články pomohl trochu vyrůst třeba jen 50 klukům, bylo to dobře, ať byly psány jakkoliv.
V zájmu objektivity ale dlužno dodat, že jiní frekventovaní autoři se přílišné ideologické podbarvenosti vyhýbali, pokud to šlo. Třeba pan Janda byl celkem frekventovaný autor už od začátku 60. let, ale něčeho podobného jsem si u jeho článků nikdy nevšiml. Kromě občasného povzdechnutí mezi řádky, jak u nás není k dostání to či ono potřebné.

[Crifodo]

No jo nám se to kecá, když jsme takovým dilematům nemuseli být vystaveni.
Ačkoliv, o tolik jiné to zas není, není to dlouho co se mi zvedal kufr z jednoho učitele na dni otevřených dveří pro budoucí učně, šaškoval se samolepkama "pořízeno s přispěním EUxxxblabla" na trenažér pro výuku, ačkoliv věděl že odpoledne se vyhodí nejen samolepka ale celý vylhaný trenažér. Takoví by soudruhovali tehdy nadšeně, tím jsem si jist. Však taky nejeden z dneších hlavounů v Bruseli byl zamlada zdatný marxista jak známo.
To už mi připadají přijatelnější ti co tenkrát věřili na nějakou beztřídní společnost, i když je fakt že do elektrotechniky to cpát nemuseli tak jako ten Souček, který cintal o nepotřebě telefonních počítadel v komunismu.
Tauš se nějaké ideologii taky celkem zásadně vyhnul i když jako pracovník s mládeží asi musel mít kladný vztah k režimu, nebo aspoň ho věrohodně napodobovat.
V každém případě bez problémů dosáhli u svěřenců velmi slušné znalosti a orientaci v oboru i celkově.

[jirka5]

Netuším, jestli pan Tauš v partaji byl či nebyl, a myslím si, že to byl především velký nadšenec pro zavádění videotechniky u nás, vynikající pedagog a vedoucí kroužku a později velmi schopný manažer, který dokázal překonat všechny byrokratické překážky socialismu a založit si vlastní firmu byť pod hlavičkou SPŠST, potažmo Školské správy NVP.
Z vlastní zkušenosti vím, že začátkem 80. let byl vykonáván nátlak na vedoucí pracovníky ve školství (a nejen v něm), aby vstoupili do KSČ. Kdo byl ve vedoucí pozici nebo učil informatiku, tak to byla podmínka dalšího vykonávání povolání. ETS byla pro bolševiky docela důležitá firma, protože vyráběla videotechniku pro pražské metro, kterou by jinak bylo nutno dovézt za devizy z takzvaných kapitalistických států. Takže asi tak.
Mimo školství se to řešilo tak, že pokud někdo do té strany nechtěl a oni ho potřebovali jako odborníka, protože by jeho absence mohla ohrozit fungování podniku (střediska), tak mu tam nasadili kovaného straníka, který tam do všeho kecal a dělal dusno. To byla snad ještě horší varianta.

Crifodo má na mysli asi knížku Ludvíka Součka Kam nedosáhne hlas. "Ještě ji mám schovanou". Je pravda, že v ní byly nějaké bolševické kydy, to asi patřilo k době. Tato kniha je ovšem vynikajícím způsobem zpracovanou populární encyklopedií vývoje sdělovací sdělovací techniky od pravěku do počátku 60. let. Kniha má na tu dobu neobvyklý čtvercový formát a velmi progresivní grafickou úpravu se spoustou archivních obrázků. Pro malého kluka velmi motivující kniha, kéž by takové vycházely i dnes.

[Crifodo]

Historie firmy ETS (kamery a monitory) by mohla být zajímavá, ale netuším co stálo za tehdejší exkluziviotu dodávek pro metro, jestli to byla manažerská obratnost v mantinelech socialistické ekonomiky nebo soudruzi zaspali poptávku nebo to fakt nikdo jiný neuměl.
Je totiž zjevné, že TV přijímače uměla řada kolektivů od 4001 přes oravu až později Karlín nebo kde se dělaly ty Miánesy a Alše.
Udělat verzi bez vf dílu, s AV vstupem nemohlo být technicky problém stejně jako vhodnější zakapotování do prašného prostředí.
Kamery na profesionálním základě taky uměli tradiční výrobci, od počátku ČST s primitivními kamerami (parametrově, ne počtem elektronek) pro čb TV až po docela vymakané studiové SECAM. Kromě toho fungoval dovoz od maďarského výrobce CCTV kamer Hiradás.
Spíš bych se přikláněl k tomu, že k pražskému dopravnímu podniku jako k zákazníkovi šli tehdy z Panské schopní lidi s obchodním duchem.
Ano, Součkovy čtvercové knížky Co oko nevidí (optika) a Kam nedosáhne hlas (spojovací technika) byly velmi zajímavé s vynikající polygrafickou úrovní té doby. Jestli si Souček musel vylepšovat pozici několika větami k ideologii netuším. On byl Souček docela záhadná bytost a hlavně jeho konec a nikdy nevydaná poslední kniha jsou mírně řečeno nejasné příběhy.

[xsc]

Studiový Secam? Teslácké kamery jely v PALu jako celé Kavky, Secam se z toho dělal až transkodérem na výstupu. Secam studio bylo původně v Brně a Ostravě, ale to bylo ruské. I tam přešli později na PAL.

[sinclair]

Crifodo, nepochybně to bylo tak, jak píšeš k závěru.
I Jandova Elektronika uměla být podstatně pružnější, než kterákoli instalační divize Tesly, ono jich ostatně zase tolik nebylo.
Pamatuju si docela dobře kompletní /a výborné/ ozvučení velkého i malého sálu ZK Svitu, kompletně vybaveného svazarmovskou Elektronikou - od mikrofonů Shure na jejich štendrech až po vysloveně zákaznické reprosoustavy.
Stejně tak byly audiotechnikou vybavené všechny veřejné prostory místního superhotelu Alexandria, fungovalo to tam léta letoucí s občasnými malými zásahy - to když si personál udělal soukromou pařbu a v TW140 Studio strachy vyletěly pojistky
Uměli zákaznicky a zároveň designově velmi citlivě vyrobit reprosoustavy, které vůbec nerušily ten prvorepublikový, zčásti funkcionalistický luxus, ve kterém byl celý hotel původně vyveden.
Při nedávné "rekonstrukci" šla všechna ta uvedená nádhera komplet do řitě, za což by dotyčný architekt měl viset na lampě před hotelem, pro výstrahu kolegům. Stalo se tak plně dle dnešního hesla "to je starý, to je na hovno a pryč s tím, dejte tam sádroš"...
Pokud se na to jeden "od fochu" nezaměřil, odkud to vlastně takhle dobře a zároveň příjemně nevtíravě hraje, tak to prostým laickým okem nebylo zpozorovatelné..
Výbava ala Elektronika byla poměrně častým zjevem, pokud se nejednalo o vysloveně drahou investičku ve statisících, jako třeba velké rozhlasové ústředny apod. Na tohle měly faktický monopol jen Vráble a pár málo pověřených, vždy velkých servisů Tesly.
Ještě v r. 1988 ale nebylo bohužel možné, jako fyzická osoba si koupit třeba AUA4712 a někam ji instalovat, byť by na to člověk měl kapitál...
Myslím, že ETS se svou pružností spadala do stejné kategorie, jako Elektronika. Ta ale měla výhodu záštity Svazarmem - jak to bylo u ETS, to netuším. Ale musel "nad tím" jistě být někdo velký a silný, neboť metro samo bylo i finančně velké sousto.

[jirka5]

Vzpomínám si, že bedýnky značky Elektronika byly též instalovány pří první rekonstrukci (dokončena 1985) v Divadle Jaroslava Průchy v Mladé Boleslavi. Opravdu hrály příjemně a nevtíravě, ovšem zase tak nenápadné nebyly, aspoň v přísálí byly upevněny konzolkami na stěny dosti nápadně. Vždycky jsem zkoumal, jestli jsou nízkoohmové nebo na 100 V. ale na štítek ze země pořádně vidět nikdy nebylo. Nevím však, že by někdy dělali zesilovače s výstupem 100 V. Sinclaire nevíš, který systém se používal?

Trochu jsem zapátral ve své paměti a také ve starších ročnících AR. Nalezl jsem rozhovor s Ing. Gustavem Taušem z r. 1972.

[sinclair]

V té Alexandrii to bylo všechno 8R/16R a zapojovaný různě sérioparalelně podle toho, jak hlasitě v daném místě měly hrát.
Byly to /až na čtyři třípásmové standardní výjimky RS338B ve hlučném SnackBaru/ jenom dva druhy dvoupásmovek.
Ty, co byly osazený ARN5608 a ARV3608, měly takřka čtvercový vnější profil a objem okolo 13-15 litrů, byly celkem ploché a měly rámeček se skosenou hranou a tkaninou v různých odstínech hnědé - podle okolního dřeva.
Druhý typ, většinou štíhlý a barevně/tvarově laděný do prostředí, byl dozajista vyrobený na míru a osazený zajímavěji - 2x ARX364 v sérii a mezi nimi jeden ARV168. Objem kvůli jejich štíhlosti nízký, tak okolo 6-7 litrů.
Mám dojem, že tyhle ARX snad používali jenom Jandovci a myslím byly ještě v malých kulových reproduktorech ARS124/125. Jinak nikde asi.