Transiwatt 3

[sinclair]

Jo - a výsostně mě sere a žere pár věcí, kterým už dlouho nemůžu přijít na kloub.
1. Kdo je skutečným autorem-konstruktérem TW200 Stereo.
2. Proč se za celou dobu jeho výroby/existence svazarmovci nepochlubili jeho alespoň slepým, informativním schématem. Pochlubit se něčím novým, nebo něčím výjimečným, to patřilo k jejich téměř bontonu, o všem podstatném se vědělo.
U první verze TW200 se žárovkami a chladiči uvnitř bych to chápal, byla příšerně nespolehlivá, ale ta nejznámější verze už ne. Nikde prostě nic není, prostě ani to příslovečné hovno.
Přitom svazarmovci se nikdy s ničím netajili - včetně relativně složitých věcí, jako byl v té době třeba univerzální TW100G, později polokřemíkový TW100L, Transimix 6 Stereo, TM102B a později i třeba "velké" mixy TM120, TM140 a úplně všechno domácí HiFi, včetně beden.
Pochlubili se /předčasně/ i později odpískaným TW100S, který s tehdejšími, i vybíranými KU607 stál opravdu za prd. Měl být totálně zkratuvzdorný, ale právě kvůli mizerné SOA spínacích KU607 vždycky odešel celý. A 2N3055 se v té době už vesele vyráběly ve všech velkých polovodičových firmách.

Spíš to ale bylo vždy naopak - takový TW3G, TW30G a všechny další, následující typy vyšly jako samostatný stavební návody.
Někdy i ve více periodikách. Třeba ten skoro nejstarší, zde zmiňovaný Transiwatt 3G. Vyšel skoro současně, jak postupovaly vývojový práce, v RK2/65 a pak i v AR 1965. Plus podrobný popis v HaZ 1967, zveřejňované doplňky jako stupňový fyzioregulátor přímo pro TW3G, včetně eventuálního postupu přeosazení na pašované Si polovodiče.
Návody na TW40 Junior a TW120 měly snad pět dotisků a stavěli to i lidi, co sotva uměli pájet.
Ale co si pamatuju, tak avizovaný univerzální řídicí předzesilovač TP120 se už nikde neobjevil, nebo o tom aspoň nevím.
Vždycky mi to přišlo, jako snaha všech těch lidí okolo J. Jandy dostat toho co nejvíc mezi obyčejný lidi-bastlíře a zpopularizovat to.
Jeden příklad za všecky - TW40, legenda už z roku 1974.

Ten TW200 je prostě taková divná výjimka, okolo které se prostě mlčelo.
Vzhledem k jeho relativní jednoduchosti moc nechápu, proč.

[danhard]

100W z páru 2N3055 ? a jedna je ve zdroji ?

http://www.ok1hga.nagano.cz/archiv/zesilovace/Transiwatt%20TW200/

[sinclair]

Ta jedna TO3 v podobě KD606 na každý straně je budič, jedna KD607 nalevo jako zdroj-násobič pro oba budiče.
Při daný filtraci a výkonu trafáku to těch 100W do OSMI dává jakžtakž spolehlivě. Ty RCA musely být tenkrát dobrý. Rbe tam vychází vinutím budičáku na pár ohmů.

[danhard]

Myslel jsem si to, budič je v A a potřebuje trochu čistý napájení.
Na těch fotkách jsou jen dvě KD606, místo té třetí je asi 2N3055.
Výkonově to ty tranzistory asi snesou, ale betu mají při 5A už mizernou.

TW100S byla už v r.68, ale s KUčkama to prostě nešlo.
http://hifivlk.sweb.cz/tran.jpg

[Xeon_sk]

Kdo je skutečným autorem-konstruktérem TW200 Stereo?
Ja mám pocit, ale nemám na to nijaký dôkaz, že autormi sú Šellinger a Pražan. Myslím, že tam je zrejmý ich rukopis. Názov Transiwatt sa používal bez ohľadu na prvého autora J. Jandu.

[ok1hga]

[ok1hga]

[Xeon_sk]

Prípadní záujemcovia o históriu Transiwattu 100S alebo Transiwatu 200 by sa mohli vrátiť v čase do roku 1966, keď sa dostal na trh zosilňovač Sharma Mattes SSP 200, 2x100W sinus. s 2x2N3055 nakonci. Časť zapojenia sa použila pri TW100S a myšlienka na neho tiež asi nedala spať tvorcom TW200. Pozornému oku iste neunikne istá podobnosť budiaceho stupňa s koncom Transiwattu 40.

Podrobnosti: http://101iq.com/mattes/index.html

[sinclair]

Já si zase myslím, že právě TW140 Studio nese rukopis J. Jandy víc, než třeba TW44 Junior. A že bylo autorství TW140 Studio Šellingerovi přiznáno jen papírově.
Šellinger s Pražanem jsou "podepsáni" i pod TW100G, TW100S, TW50S a dalšími věcmi - ale ty věci všechny nesou rukopis a technickou invenci J. Jandy. Možná některé pozdější, modernější a složitější konstrukce má "na triku" někdo jiný - myslím tím třeba mixpulty TM120, TM140 a pár dalších věcí. Tam jsem téměř žádné stopy Jandovy práce a Jandových postupů nenašel.
Je ale možné, že TW200 Stereo jako finální konstrukci /nikoli ale návrh/ opravdu dělal někdo jiný. Spojové desky, navržené a vyrobené systémem dělicích čar, J. Janda běžně v ničem nepoužíval a nic ani takto nikdy nenavrhoval.
V TW200 bych asi na první nástřel viděl nejvíc rukopis ing. Jiřího Svobody /byl v HiFi Servisu-Elektroakustika zaměstnán také a dlouho/, který právě tímto stylem i s tímto způsobem rozmísťování součástek /a vyvádění venkovních spojů na jednu stranu/ pracoval velmi často. Prakticky na všem, pod čím je podepsán jako autor.
Duchovním otcem volných drátů U v bužírkách místo vázání svazků, bužírek navlečených na letovacích očkách apod. je ale jednoznačně J. Janda. Už od TW3G dále - v podstatě až do doby, než se objevily kabely PNY a PNLY.
Když si pozorně prohlédnete knihu "Stavebnice tranzistorových zesilovačů a přijímačů", nebo i pár dalších konstrukcí z knih "Radioamatérské konstrukce 1-3", tak právě konstrukce J. Svobody tomu stylu, jak je zpracována a osazena hlavní deska TW200 Stereo, odpovídá nejvíc. Jen dost málo dalších lidí z elektroakustické branže pracovalo tímto stylem.
J. Janda by také už z principu nenechal velké, těžké 15W drátové odpory TR509 v robustních, mobilních zesilovačích jen tak viset na vlastních přívodech.

[sinclair]

Zapojení konce Mattes SSP200 je už v HaZ l.p. 1967 a kompletní schéma realizovaných TW100S podle tohoto nápadu je tuším v č. 7/1968 a 8/1968.
Mattes s 2N3055 fungoval údajně bezvadně, TW100S ale pohořel na KU607, to víme.

[danhard]

Pohořelo to na tom, že od těch tranzistorů chtěli moc.

[Xeon_sk]

Ja som ten Transiwatt 100S staval v roku 1970. Nechodilo mi to. Mal som nejakú mizernú dvojicu KU 605, takú akú kamarát, čo pracoval v Tesla VRÚSE "priniesol z roboty". Mali betu 5 a tým to skončilo. U tých tranzistorov bol potrebný výber z väčšieho počtu kusov a to v mojom prípade nešlo. Hlavne preto, že KU 605 stáli hodne Kčs, už som zabudol koľko. Pamätám si, že som v tej dobe kúpil pár 2N3055 za 1000 Kčs, takže KU mohli stáť asi polovicu.
Čo píše Leoš o autorstve TW200 je veľmi pravdepodobné, možno by pomohlo, keby sa nám podarilo zistiť dobové zloženie vyššieho manažmentu Klubu elektroakustiky. Mne sa javilo ako pravdepodobné, že to robili Šellinger a Pražan, pretože tam sú frézované bočnice a niekoľko detailov aké mal Transiwatt 100. Koncepcia otvoreného rámu s elektrolytmi v strede sa potom dosť používala, minimálne dovtedy, kým to boli také kýble. U Šellingera bolo známe, že mal zvláštne mravné zásady a rád viedol tým, bez adekvátneho prínosu. Možno preto nikdy nevznikla dvojica Šellinger Janda.
Mal som niekde aj fotky toho Mattesu. Je to koncepčne urobené ako elektrónkový zosilňovač. Ohýbané šasi, viac vodičov ako plošákov, hore elektrolyty, sieťák, tranzistory na profilovaných Al chladičoch a dekel z dierovaného plechu.

[sinclair]

Ne Vašku, ty tranzistory jsou na žebrech TW200S dobře.
Na každém žebru je ve dvou chlívkách a dolních pozicích jeden výkonový pár, v jedné horní pozici pak budič KD606. Na levé straně je navíc ten stáblfiltr KD607 pro napájení obou áčkových budičů, sráží to z těch +48V na +35V.
Taky ten pátý kýbl 5G/50V v jejich řadě, je přídavná filtrace pro ty budiče. Výkonový pár 2N3055 je vždy v dolních pozicích těch chlívků v žebrech, vychází tak nejkratší ty tlustší napájecí dráty.
Budicí KD606 je taky co nejblíž budicímu trafu i zdroji, v každém žebru je vzadu nahoře. V levém žebru vpředu nahoře je ta lichá KD607 jako ten stáblfiltr, na pravém žebru je ta pozice v předním chlívku vyvrtaná taky, ale je volná.
Napájení konců je mírně na hraně, dostává to ±48V při 220V sítě.
Při 230V už jsou ty elyty přes papírovou čáru, ale drží. Stačí je při prvním spouštění opatrně variákem najet na konečných asi 53V, který ještě v pohodě ustojí.
Ale vážně si nemyslím, že by 100W a jen DO OSMI bylo pro jeden pár poctivých RCA 2N3055 moc. Blíží se to k hraně, ale ze SOA to do nějakých 45-50°C a osmi ohmech ještě nevyjede. A při přirozeném signálu ty žebra jsou skoro studený.
Jeden kus mám úplně origo a nepoužívaný, do druhého jsem dával ty původní RCA 3055 od Tebe. Kvůli "bontonu" jsem dal i hodně starý exempláře KD606 a drží to v pohodě všecko.
Navíc se tím nekrmily nijak těžké zátěže - prakticky bez výhybek, hlavní zátěže byly sloupy s osmi sérioparalelními 4R ARO667 a pár výškáči přes kondíky. Teda nic, co by vypadalo jako těžký komplex.
TW200S odcházely nejspíš proto, že lidi ignorovali, co je napsáno vzadu u reprozásuvek a místo 2A výstupních pojistek cpali dráty, když jim to při 4R vyletovalo. Při 4 ohmech už ten konec jede přes čáru i úplně ledový. Jo a prý občas odcházely v několika málo divadlech, kde byly nasazený a pracovaly tam do převoďáků na 100V linky. Na to, jak údajně byly strašně nespolehlivý, se jich z necelých 600 vyrobených teda dochovalo docela dost

[sinclair]

Ty chladicí žebra TW200 jsou přesné Al odlitky.
Až tak přesné, že dosedací plochy všech TO3 nejsou ani ofrézované dohladka.
U TW100G ale frézované jsou, z plného materiálu 20mm a výška žeber je jen 10mm. Tam ale každá celá boční strana zesilovače chladí jen jeden 6NU74. Áčkový budič 4NU73 je na hliníkovém subpanelu, co drží potenciometry, za tou přední plastovou maskou.

[sinclair]

Tohle je, co se týče SOA tranzistorů, podstatně větší sviňárna.
Napájení ±95V, pět párů 1943/5200 a 750W do čtyř..Trafák asi tak 1,5kVA.
American Audio VLP-1500. Odešel T11 a s ním skoro celý zbytek osazení.
Je to proflákaný, jak když zkroutíš tři dráty do sebe, upálený všecky balasty i stopry a ještě asi osm dalších odporů.

[danhard]