Do kterého rádia se pustit pro začátek?

[jirka5]

to Sinclair:

Diefenbacha mám taky, kromě toho taky Pabsta, myslím že dokonce dvě knihy od něj, jednu na tranzistorvé, druhou na lampové přijímače, ale úmyslně jsem prezentoval toho Michálka, protože je zaměřen především na naše rádia a je zaměřen především na naše rádia a jsou v něm dobře vysvětleny funkce obvodů, zatímco ty ostatní jsou zaměřeny na německé Geräty osazené Nazis-kovovými helmami. Tučka se přiznám, že neznám. Co se týká opravářských postupů, napsal jsem již, že doba se změnila.Osobně jsem nikdy necpal do potenciometrů brzdovou kapalinu, ani Diavu ne, neštípal jsem vývody vyměňovaných součástek nad plošným spojem, jak doporučoval pan Český, ani jsem nepájel vývody vf lanka za pomoci novoduru či acylpyrinu, jak doporučovali jiní. Co já vím, jaké prasárny se ještě dělaly....

Ke kvalitě výrobků Tesla bych chtěl říci všeobecně asi toto. V druhé polovině padesátých let nastalo jakési období renesance. Výrobci se pomalu začali oprošťovat od těžkopádných šasi s klíčovými elektronkami a "dogmatickým" jednotným osazením (netřeba snad vypisovat) a od ponuře vypadajicích skříní, prosadila se koncepce zapuštěné ozvučnice, podélné stupnice s otvory pro hřídelky hlasitosti a ladění, pod tím klávesový přepínač rozsahů, vše symetricky uspořádáno. Ze skříní se pak zmizely horní zakulacené hrany a černý nástřik vševh hran. Barevné tóny skříní přitom zesvětlely. Dalo by se říci, že skončilo období "film noir" a začalo období "bruselského" designu. Prvním nesmělým představitelem této vlny byl asi přijímač 521A Popular, i když měl ještě černou skříň a neměl tlačítkový přepínač. Naopak velkým krokem zpět bylo gramrádio Tábor II, které svojí obludností a zamračeností směle mohlo soutěžit o titul nejošklivějšího rádia světa. V kategorii univerzálů by to mohl být Accord 402U. To jsou však jen mé subjektivní dojmy. Nesporné však je, že potom následovala řada designově špičkových rádií a jejich klonů, jako 624A Chorál, 721A Festival, 625A Hymnus, 627A Variace, 805A Filharmonie, 532A Echo. Tato řada asi končí přijímačem 536A Teslaton. Všimněte si, že toto období "vzletu" končí v roce 1964, kdy byla výroba rádií delimitována do Bratislavy. Nechci, aby to kolegové ze Slovenska špatně pochopili, ale zkrátka byla zlikvidována konkurence, která i za socialismu panovala mezi závody Tesly Přelouč, Kolín a Bratislava. A likvidace konkurence vede vždy k poklesu kvality i šíře sortimentu. V následujících letech se na radiopříjímač přestávalo pohlížet jako na kus nábytku a začal to být jen přístroj, jehož vzhled se postupně technizoval.
V sedmdesátých a osmdesátých letech pak v běžné olbchoní síti nebylo k dostání snad vůbec nic, co by průměrného fajšmekra aspoň trchu uspokojlo. Neexistovaly vůbec přístroje, které by byly určeny k uspořádání do věže. Všechno mělo samorostlé rozměry, i když jsme žili v centrálně řízeném hospodářství. Závistivě jsme pokukovali po pultech v sousední NDR, kde byla nabídka přece jen nesrovnatelně širší. Koupit jsme si tam však nic nemohli, na přidělených 80 DDR Mark na den nestačilo. A i kdyby stačilo, tak tu byli nesmlouvaví němečtí celníci. Kdo tedy chtěl něco lepšího než nabízel socialistický maloobchod, musel si sehnat bony a jít do Tuzexu. Ale ani tam to nebylo jednoduché, to už je ovšem jiná kapitola.

[elektrosvit]

Souhlas. Až na ten Accord, protože 420U bylo Trio. Accord patří někam na počátek 50. let. Populáry rozhodně nejsou všechny černé, dokonce si troufám tvrdit, že světlé převažují. A Teslaton, jak už bylo výše vzpomenuto, moc mezi podařené výrobky nepatří. Spíše je řada ukončena Echem. Přesunutí výroby do Bratislavy se asi vyhnout nedalo, protože ostatní závody se musely specializovat na výrobu magnetofonů, jejichž výroba narůstala, a na další speciální techniku.

[Osmdesat]

Schéma pro Resprom A-104 mám vysosané z rádyjomuzea.org, trochu jsem se v něm hrabal, chtěl jsem ho přeladit na západní normu. Protože se FM ladí zasouváním a vysouváním jader v cívkách, "vyřešil" jsem to prostým předvykroucením jádra. Někam do poloviny FM ccir jsem se dostal, pak už se tomu moc nechtělo. Rádio má docela hromový zvuk na ty 4 watty, má to zvláštní regulací basů a výšek, při jejichž vytočení na max to hraje i "hifi".
Je to ale takový anachronický přístroj - koncepcí opožděný aspoň o 15 let, taky nechápu, proč to sem v 70. letech bylo voženo. Ale zřejmě si to své zákazníky našlo.

[jirka5]

Samozřejmě, 420U bylo Trio, 420A byl Tenor, už jsem to opravil. A co se týká Populárů - nevím, čím to je, ale vždycky jsem měl štěstí jen na ty černé
Každý má holt svoje zkušenosti.

Přesuny výroby byly myslím nařízeny hlavně administrativně a hlavním důvodem zřejmě byl opravdu rozvoj speciálních výrob. Uvítal bych, kdyby tady promluvil pamětník, některý bývalý zaměstnanec Tesly, jestli ovšem není do dneška vázán mlčenlivostí

Pro ty mladší ještě uvedu, že jako pozdní dozvuky roku 1968 se objevila snaha vrátit některé výroby zpět. Kolínská Tesla tak začala vyrábět první čs. přijímač s integrovanými obvody, kapesní IN70, Pardubice dodaly na trh (úmyslná formulace) stolní elektronkový radiopřijímač Kankán a televizor Jasmín, oba tyto přístroje údajně vyrobeny v kooperaci s polským výrobcem. Nevím, v čem kooperace spočívala, protože v nich z Tesly nebylo prakticky vůbec nic. Televizor Jasmín byl v té době snad 7 let starou licencí Philips a proti tehdejšímu vývoji Oravy byl velmi zastaralý a také velmi žravý a poruchový. Jediným snad opravdu přínosným výrobkem té doby byl pardubický tuner 632A.

Další vlna návratu civilních výrob nastala kolem r. 1984, kdy ústřední orgány seznaly, že československý maloobchodní trh je příliš chudý, takže uložily našim státním podnikům, aby se částí své produkce zaměřily na maloobchod. Nejhmatatelnějším výsledkem tohoto úsilí bylo zavedení výroby přenosných barevných televizorů Mánes Color, později Aleš Color a Brožík Color v Tesle Strašnice. To už se však blížil sametový puč a s ním neodvratný pád čs. elektronického průmyslu.

[sinclair]

Termín "hromový zvuk" si zapamatuju, dost dobrý

[sinclair]

Jediné dva přístroje, které šly "postavit do věže" byla pozdější inovovaná designová úprava Musicu 30 Stereo a tuneru ST100. Music měl stejný panel z kartáčovaného hliníku, sady isostatů s kulatými stříbrnými hmatníky a knoflíky potenciometrů velmi podobné knoflíku ladění na ST100. Plusmínus centimetr se na ST100, nebo vedle dal posadit gramofon NC420, který se dělal jak s černým, tak se stříbrným předním plechovým štítkem - ty stříbrné, starší tam nesly nápis Supraphon /včetně NC440, mám ji/.
Jenže to bylo až opravdu na sklonku výroby M30S, kdežto ST100 se dělal dál - a nebyl k němu dál dostupný rozměrově odpovídající zesilovač, o gramofonech a magnetofonech ani nemluvě.
A o Supraphon Studio I. /ZC20+NC410+RK60/ asi nemá cenu ani mluvit, vyrobili toho pár stovek kusů a beztak to nemělo k sobě designově stejný tuner.
Tenhle rozměrový a designový průser se táhl napříč celým oborem až do hořkého konce.
Naprostý výsměch jsou třeba tunery 3603A a 3606A, vestavěné v kastli svých bratří se zesilovačem. Jen se v nich proháněli pavouci, jak byly prázdné a zbytečně velké. Ani toho posledního feferóna v Bratislavě nenapadlo to aspoň rozměrově, když už ne designově sjednotit třeba s AZS215-217. Jojo, tehdá si klepali po čelech skoro všichni, psalo se o tom v amáru i jinde - a nic.

Soudruzi, tak takhle by to teda nešlo. Konstruktivní kritika samozřejmě ano - ale prdel si z nás dělat nebudete!

[jirka5]

Sinclaire, úplný souhlas.

Jenom by mě ještě zajímalo, jestli vůbec a kam se tyto naše elektronické zázraky vyvážely.

[elektrosvit]

Přijímače Kankan a Jantar byly kompletně vyráběné v Polsku ve firmě Diora a pod tímto označením se tam i prodávaly. Pro náš trh byl nápis Diora nahrazen nápisem Tesla. V tom celá kooperace spočívala, stejně jako v případě dalších přístrojů. Napadá mě teď třeba tranzistorák Tesla Contura, který má dokonce dole symbol RFT. Nebo radiomagnetofon Tesla SKR701, rovněž s logem RFT. Oba přístroje nemají s Teslou nic společného, vyráběny byly ve VEB Stern-Radio Berlin. A pak s otazníky Diamant, Safír, Condor...

[jade]

[elektrosvit]

Když budeš instalovat šasi s magnetodynamickou přenoskou, bude třeba vyřešit jeho odhlučnění. Jinak bude gramorádio kvůli vestavěnému reproduktoru při vyšší hlasitosti vazbit.

[Lukas-Peca]

A ten gramofon s mezikolem bude do reprodukce přenášet nesnesitelný hluk a navíc u něj nejde nějak rozumně nastavit přítlak. Pokud je původní přenoska špatná, tak tam nabastli čínskou krystalovou přenosku z ebaye, nic lepšího tam nejen nemá smysl dávat, ale ani tam nebude přijatelně fungovat.

[sinclair]

HC15 by tam mělo vejít. Když tam kdysi vešlo HC14, tak HC15 taky.
Pak ještě ztrojnásobit žhavicí napětí pro MM předzesík, anebo stylově postavit na malý vedlejší šásko malej, elektronkovej předzesík pro magnetodynamiku.
Stačí na to jedna trochu vybraná ECC83, nebo ještě líp 6N2P či 6CC41 podle vzoru "Shure M65" /jedna jeho půlka a část korekcí/ a bude to naprosto dokonalý a stylový
Žhavení i anodový napětí jsou tam s rezervou dostupný.

[Lukas-Peca]

Tam není HC14, ale HC07.

[sinclair]

Ale já tam tu HC14 jedenkrát narval!
Tak si říkám, že při těch bohatýrských rozměrech by tam mělo i HC15/16 vejít.

[jade]

Šásko HC 16 mám, ale s krystalovou přenoskou, skoro nejeté.. Mám tam plastovou hlavu, ne tu plechovou redukci .
Jinak tu mám ještě šasi HC 13 a "torpédo" HC 13-50.
Stojí některé z nich za něco?

I když aspoň ta výhoda, že se se ramínko HC 13 a HC 16 samo spouští a zvedá už stojí za to, ono to ruční pokládání u HC 07 často způsobí u nepovolané obsluhy škrkance na deskách. Zvláště dneska už pro to má málo kdo cit.