Kazety se vrací!

[starecd]

konosuke: půjčovny byly parádní, horší už to bylo se zákazníky, jak se k CD chovali. Poškrábané až hrůza a na jednom CD, titul si už nepamatuju, nějaké čuně zkoušelo pájku, naštěstí to nebylo skrz, bylo to moje první opravené a znovu funkční CD. Ostatní už byly celkem v pohodě, pokud ho někdo neojel ze strany potisku.

Mysteri:mám jich také pár a hrají dobře, až na některé neoriginální obaly. Horší to bylo s CD prodávanými na burze, speciální výběry pomalých rockových a metalových skladeb nevalné úrovně. Ovšem třeba některé tituly ABBY byly slušné, jen kódy byly vybroušené, čili nedohledatelné.

[sinclair]

konosuku, označení Dolby NR je souhrnné označení všech systémů Dolby pro redukci šumu a znamená Noise Reduction. A to umí všechny od Dolby, tedy A, B, C, S a další odvozeniny. třebaže nejsou kompatibilní.
Např. kompandér DBX není od Dolby, ale stejnojmenné firmy, tedy dbx, s Dolby není kompatibilní. Dynamicky řízená předmagnetizace, nazývaná obecně HX Pro /ale je víc druhů/ má obecnou souvislost s Dolby jen volnou.

[konosuke]

nikdy jsem si neoblíbil audio kazety CC...provizorium pro americké technické konzumní neumětěly, na deck Dragon nebo Tascam jsem zkrátka pár tisíc DM neměl, vše ostatní toť křápy hračky pro adolescenty, když magnetický záznam tak leda půlstopý cívkáč a 19.05 cm/s, u kazet o hi-fi těžko může být řeč

[elektrosvit]

Tomu říkám výstižné zhodnocení...

[Otkundes]

Myslím, Konosuku, že na současnou hudební produkci, která nás v našem prostoru obvykle obklopuje, je i ta nejobyčejnější kazeta, přehrávaná na přenosném kazeťáku či walkmanu, dobrá až-až.
Půlstopý záznam na cívkovém mgf, pořízený rychlostí 19,05 cm/s? Ano, ale jen za předpokladu, že mám k záznamu zdroj kvalitního analogového signálu, který ještě neprošel digitalizací, komprimací, remasteringem, ani úpravou na nějakém procesoru dynamiky. A taky, abych měl možnost si ten záznam přehrát a poslechnout. Tedy kvalitní reprodukční řetězec, instalovaný v klidném prostředí, kde nebudu slyšet sousedovic sekačku, štěkot psů, ani pouliční ruch. Jinak jde jen o snobizmus.

[Osmdesat]

Nedávno jsem získal deck Sony TC-K750ES, tak jsem si ho trochu otestoval, a překvapilo mě, co dokáže vytřískat z průměrné obyčejné TDK D.
Dolby HX Pro (to neomezuje šum, ale dynamicky během záznamu mění předmagnetizaci v závislosti na spektrálním složení signálu. Záznam se pak snímá normálně bez dolby) s tím dělá doslova zázraky.
Nahrál jsem na to nabušenou disko skladbu plnou basů a výšek a ani při vybuzení +4 dB tam nebylo patrné zkreslení výšek, sykavek ani basů. Prakticky jako originál. Hlavně ty výšky mě překvapily.

Jinak Fe2O3 je král basů, do výšek se jí moc nechce, CrO2 má dobré výšky, ale pro změnu basuje neochotně.
Ta dynamická předmagnetizace ale problém s výškami u Fe2O3 řeší uspokojivě, takže vlastně se špičkovým tape deckem vlastně stačí i průměrný pásek.
I když i tady platí, že průměrné (značkové) pásky konce 90. let měly lepší vlastnosti než špičkové pásky 70. let.

Metalkové pásky řeší problém vybuditelnosti jak výšek, tak basů, ale byly vždy drahé a bylo jich pomálu. Dnes se dají sehnat sporadicky a za dost přemrštěné ceny.

Metalku jsem taky zkusil, sliboval jsem si od ní přebuditelnost tak +8 dB. Při +6 dB to ale už začínalo chrčet. Mám tu jen Sony Metal-XR 60, kterou jsem si kdysi v devadesátém osmém koupil na pokusy. Možná je to páskem.

[rnbw]

Presne tak, kvalitnu nahravku na kazete tazko rozoznat od CD.

Kedysi som nahraval na kazetaku Sony TC-95, to bolo bez basov. Neskor som skusal smejdovu vezu Elekta, to bolo uplne nepouzitelne, zasumenem, mazanie permanentnym magnetom (a celkovo to hralo otrasne, ziadne basy ani vysky). Potom vezu Sony MHC-801, ktora ma sice plne elektronicky ovladany kazetak s autoreversom na oboch mechanikach a automatikou na nahravanie z CD, ale nahravky nie su kvalitne - mozno blbo nastavena predmagnetizacia? Originalky prehrava super.

Potom som kupil staru vezu Sony XO-D1 (za 300 Sk ). Najprv ma prekvapil gramofon, ze to ma basy aj vysky (oproti Elekte aj NZC070) a potom kazetak, ktory je sice "blby" mechanicky ovladany, ale nahrava najlepsie. Ma manualny prepinac na kazety Type II (CrO₂).

Dobre nahravaju aj veze Aiwa s elektronicky ovladanym kazetakom - tie podporuju aj kazety chrome, metal s automatickym prepinanim. To boli asi najlepsie "spotrebne" kazetaky.

[rnbw]

Presne tak, kvalitnu nahravku na kazete tazko rozoznat od CD.

Kedysi som nahraval na kazetaku Sony TC-95, to bolo bez basov. Neskor som skusal smejdovu vezu Elekta, to bolo uplne nepouzitelne, zasumenem, mazanie permanentnym magnetom (a celkovo to hralo otrasne, ziadne basy ani vysky). Potom vezu Sony MHC-801, ktora ma sice plne elektronicky ovladany kazetak s autoreversom na oboch mechanikach a automatikou na nahravanie z CD, ale nahravky nie su kvalitne - mozno blbo nastavena predmagnetizacia? Originalky prehrava super.

Potom som kupil staru vezu Sony XO-D1 (za 300 Sk ). Najprv ma prekvapil gramofon, ze to ma basy aj vysky (oproti Elekte aj NZC070) a potom kazetak, ktory je sice "blby" mechanicky ovladany, ale nahrava najlepsie. Ma manualny prepinac na kazety Type II (CrO₂).

Dobre nahravaju aj veze Aiwa s elektronicky ovladanym kazetakom - tie podporuju aj kazety chrome, metal s automatickym prepinanim. To boli asi najlepsie "spotrebne" kazetaky.

[konosuke]

tahle zpráva se čas od času vrací, koukněte na datum článku
https://www.novinky.cz/kultura/333713-mladi-britove-zase-kupuji-kazety-pripadaji-si-originalni.html
nové audio kazety v krámu něvidno, kdysi nepřeberná nabídka se redukovala na OKAY Elektro, Maxell a TDK. Jo deck mám Aiwa AD-F910 E sice ve stavu reanimace (tvrdé kladky, řemínky na žvejdu) s vypínatelným dolby HX. Mým favoritem byl vždy Technics RS-B100 ten má snad všechno co si lze přát (až na dolby S) tož tak

[xsc]

[konosuke]

ale ano, tahle skutečnost je mně známá...za americký světadíl se 8-stopy cartridge RCA nikdy neprosadil, asi jak formát Elcaset od strýka Mority

[Osmdesat]

CC kazeta nebyla vynalezena s ambicí stát se hifi nosičem. To je třeba si uvědomit. Původní určení byl nenáročný záznam mluveného slova v přenosných diktafonech.
Licenční politika Philipse neumožňovala licencantům jakkoliv měnit uspořádání stop nebo záznamovou rychlost, což zpočátku použitelnost CC dost omezovalo.
Teprve později, kdy nastal pokrok ve vlastnostech pásků a hlav, se kazeta dostala na své technologické maximum.
Málokdo ví, že byl v návrhu i kvadrofonní záznam. Bylo to řešeno dalším rozdělením levé a pravé stopy. Nedovedu si představit, jak tak uzoučké stopy mohly hrát. Ani nevím jestli existovaly nějaké kvadrofonní decky.

[Osmdesat]

mbw Všiml jsem si v devadesátých letech podivného trendu, kdy záznamová kvalita spotřebních kazeťáků se zhoršovala.
Zatímco ještě v 70. a ještě i v 80. letech měl i ten nejobyčejnější kazeťák vysokofrekvenční mázání, koncem 80. let a hojně v 90. letech výrobci začali montovat místo mazacích hlav permanentní magnety.
Přitom střídavou předmagnetizaci měly až na výjimky všechny (dát tam ss předmagnetizaci si asi už netroufali), to znamená, že vf oscilátor tam být musel, takže ušetřili jen pár centů na mazací hlavě. Přitom to montovali i do jezevčíků v ceně i 8 tisíc!

Já to svého času zkoumal, jak se to mazání permanetním magnetem chová. Samotné smazání ještě šum nezpůsobilo, ale jakmile to prošlo střídavou předmagnetizací, začalo to šumět, takový hluboký šum, jako když hučí vodopád. Pásek se ani nedal příliš vybudit, mívali to nastavené lehce pod 0 dB, když to šlo přes, byl záznam zkreslený.
Nevím, proč to takhle dělali? Možná chtěli přinutit lidi, aby si kupovali dražší tape decky?
Řešil jsem to např. tak, že permanetní mazací hlavu jsem vyloupl a použil k záznamu čistou kazetu, nebo předsmazal kazetu na starém kazeťáku se střídavým mazáním (který tak dobře nenahrával) a pak to nahrál na novějším jezevčíku bez mazací hlavy.
Později jsem tam epoxidem přilepil normální mazací hlavu a přdal mazací oscilátor, upravil záznamovou úroveň, poopravil předmagnetizaci a bylo to dobré.

[sinclair]

Nikoliv. Zjevení těchto šmejdů, typicky pod značkami International a dalšími, jsme si vymohli my sami. Platy zůstávaly na místě, ale ceny slušnějšího zboží prudce vystřelily vzhůru.
První, kdo tohle zboží začal ve velkém nabízet, byli rákosové a to na jejich přímou objednávku nejprve v Hongkongu a Singapuru, o něco málo později i v kontinentální rejži, až se to ti zemědělci naučili prasit.
Jen si na tu dobu vzpomeňte - tenhle šmejd, typicky nazývaný AK-27 či AK-28 nebyl nikdy k dostání v normálním obchodě, ale jen u rákosů. Alespoň tedy zde u nás to tak bylo.
V normálních kšeftech tady u nás se objevovaly Panasonicy, Sony, Aiwa, Sanyo a další značkové věci, nikdy podobný hnus.
Pamatuju si to poměrně dobře - vedoucí z místní prodejny jsem několikrát sháněl klasické, evropské síťové šňůry s osmičkou a plochým 4mm dvoukolíkem, protože jí párkrát přišla zásilka velmi dobrých, přenosných Panasoniců, která ale měla přibalené kabely s tlustými, plochými kolíky - pro Kanadu tuším.
Nevzpomínám si ani, že by se tenhle šmejd kdy objevil v normálních obchodech, třeba pod některou již zaniklou korejskou značkou, třeba Goldstar apod.
Vždycky tenhle hnůj prodávali jen rákosi a polští šmelináři. Včetně kazet a dalších souvisejících věcí.
Všimli jste si, že rákos NIKDY neprodával cívkové pásky???
A pamatuju si velmi dobře i na umné napodobeniny Sony a Panasonic, které se ve skutečnosti u mateřské firmy nikdy nevyráběly. Mělo to ta nejlevnější rejžácká střeva, jenže na to se dalo přijít až otevřením, při koupi ne, pokud jste to na místě nevyzkoušeli. Na to obvykle nebyl čas a ani kvalifikace. Zjistilo se to až doma, někteří se smířili, někteří reklamovali, někteří se směšně pokoušeli "nechat v záruce opravit" s paragonem a záručákem od něčeho jiného stejné zančky v ruce. I bez internetu, jen pohledem do aktuálního tištěného katalogu se dalo snadno zjistit, že je to padělek. Tehdy si rejžák dovoloval mnohem víc, než si dovoluje dneska.
Byly to fakt pěkné napodobeniny, co se ale daly snadno poznat např. 2x-3x přejetím přes pozlacený nápis Sony. Okamžitě to lezlo dolů, byla to sítotisková barva, nikoliv galvanika.

[sinclair]

Tascam používal CC kazetu i na čtyřstopý záznam, volitelně při normální a dvojnásobné rychlosti. Pokud vím a viděl jsem, tak pouze jedním směrem, podobně, jako u půstopého 1/4" sterea. Chvilku se to používalo, ale moc se to jako portable multitrack neuchytilo - ale udělat to uměli.
Je potřeba si uvědomit, že v té době už se na 1/2" pás běžně valilo 8 stop s v plné kvalitě a s Dolby A, na jednopalec totéž, ale i ve 24 stopách, existovalo pár špičkových strojů i pro 2" pásy a až 32 stop. Občas je to vidět v hudebních filmech, na záběrech z opravdu vyspělých nahrávacích studií. Já sám jsem 2" pás na vlastní oči neviděl, ale jednopalec naprosto běžně, ve studiu ve Smečkách blahé paměti, byly dva šestnáctistopé Studery u stolu Neve a tady u nás, na ateliérech byl taky jeden, ale to byl myslím maďar.
"Příruční čtyřstopý multitrack" na baterky a na chatu potřebovalo jen sakra málo lidí..

[Hill]

Konosuke, Amíci si odvezli po druhé světové všechny zajímavé německé patenty a vynálezy včetně nedokončeného vývoje jako válečnou kořist, hodně let z nich těžili a z mnohých dodnes těží.
První komerčně použitelná kazeta vznikla v Německu už v roce 1950, firma Loewe vrhla na trh přístroj Optacord 51WA s páskem 1/4" a rychlostí 19,05 cm/s pro hrací dobu 2x30 minut nebo 38,01 cm/s pro 2x15 minut, zato s rozsahem do 15 kHz v pásmu ±3 dB, hodiny (a o rok později i s gramofonem jako 51WAP, ten měl už i devítku rychlost), to proto, že obsluha magnetofonů včetně zakládání pásku byly hlavně pro hračičky, a výrobci hledali cestu, jak obsluhu a hlavně manipulaci s páskem oprostit od zásahu lidské ruky, prostě zjednodušit je, a tím získat větší zájem zákazníků. Ovšem asi poněkud předčasně - nákup takového přístroje za 700 až 800 marek představoval pro většinu potenciálních zákazníků nejméně rok (spíše déle) intenzivně šetřit, takže to stejně kupovali jen nadšenci. Ovšem tyto přístroje jsou tak robustní, že hrají bez opravy dodnes, v muzeu v Lindenfelsu je i předvedou.
Později se Loewe-Opta vrátila k cívkovým přístrojům a vyráběla celou řadu přenosných Optacordů s na svou dobu velmi dobrými vlastnostmi.
Svým způsobem geniální přenosný kazeťák postavila Saba těsně kolem roku 1962, ale pustila ho na trh až v roce 1964, tedy po nástupu kazety CC. Nepomohly lepší parametry, protože za tu cenu se také zákazníci ptali, jestli tu kazetu bude vyrábět jen Saba a jak dlouho.
Grundig se o vlastní kazetu pokusil ještě později, v roce 1965 (kazeta DC, rychlost posuvu asi 5,04 cm/s (2 ips) stanovená kvůli většímu frekvenčnímu rozsahu záznamu vlastně nemusela být v obvyklé řadě, stejně tu kazetu nešlo nacpat jinam, než do přístroje C100), ale pochopitelně už měl smůlu. Nekompatibilní formát se snad mimo Německo nedostal.
Že trh převálcovala v roce 1963 kazeta CC s řadou omezení a kompromisů, které se překonávaly či obcházely dalších 25 let, kdy už to skutečně dál nešlo, to bylo otevřenou licenční politikou a celosvětovou unifikací. Dosáhla kompatibility dosud v záznamové technice nepřekonané. A co teprve, když přišel Walkman (1979)...

K těm Amíkům: kdyby si Bing Crosby nenechal u Ampexů vyrobit v roce 1947 kopii Magnetophon AEG K2/K4, což prakticky shodně o rok později udělala firma Magnecord, asi by Amíci nahrávali ještě dvacet let na drát, který byl už před rokem 1944 armádním standardem a chráněným vojenským tajemstvím. Prostě páska nepatřila mezi jejich civilní priority. Nakonec i ta jejich slavná osmistopá cartridge se objevila na trhu až 1963.
To tak na okraj, když už jsme se dostali až sem.

[Hill]

Konosuke, Amíci si odvezli po druhé světové všechny zajímavé německé patenty a vynálezy včetně nedokončeného vývoje jako válečnou kořist, hodně let z nich těžili a z mnohých dodnes těží.
První komerčně použitelná kazeta vznikla v Německu už v roce 1950, firma Loewe vrhla na trh přístroj Optacord 51WA s páskem 1/4" a rychlostí 19,05 cm/s pro hrací dobu 2x30 minut nebo 38,01 cm/s pro 2x15 minut, zato s rozsahem do 15 kHz v pásmu ±3 dB, hodiny (a o rok později i s gramofonem jako 51WAP, ten měl už i devítku rychlost), to proto, že obsluha magnetofonů včetně zakládání pásku byly hlavně pro hračičky, a výrobci hledali cestu, jak obsluhu a hlavně manipulaci s páskem oprostit od zásahu lidské ruky, prostě zjednodušit je, a tím získat větší zájem zákazníků. Ovšem asi poněkud předčasně - nákup takového přístroje za 700 až 800 marek představoval pro většinu potenciálních zákazníků nejméně rok (spíše déle) intenzivně šetřit, takže to stejně kupovali jen nadšenci. Ovšem tyto přístroje jsou tak robustní, že hrají bez opravy dodnes, v muzeu v Lindenfelsu je i předvedou.
Později se Loewe-Opta vrátila k cívkovým přístrojům a vyráběla celou řadu přenosných Optacordů s na svou dobu velmi dobrými vlastnostmi.
Svým způsobem geniální přenosný kazeťák postavila Saba těsně kolem roku 1962, ale pustila ho na trh až v roce 1964, tedy po nástupu kazety CC. Nepomohly lepší parametry, protože za tu cenu se také zákazníci ptali, jestli tu kazetu bude vyrábět jen Saba a jak dlouho.
Grundig se o vlastní kazetu pokusil ještě později, v roce 1965 (kazeta DC, rychlost posuvu asi 5,04 cm/s (2 ips) stanovená kvůli většímu frekvenčnímu rozsahu záznamu vlastně nemusela být v obvyklé řadě, stejně tu kazetu nešlo nacpat jinam, než do přístroje C100), ale pochopitelně už měl smůlu. Nekompatibilní formát se snad mimo Německo nedostal.
Že trh převálcovala v roce 1963 kazeta CC s řadou omezení a kompromisů, které se překonávaly či obcházely dalších 25 let, kdy už to skutečně dál nešlo, to bylo otevřenou licenční politikou a celosvětovou unifikací. Dosáhla kompatibility dosud v záznamové technice nepřekonané. A co teprve, když přišel Walkman (1979)...

K těm Amíkům: kdyby si Bing Crosby nenechal u Ampexů vyrobit v roce 1947 kopii Magnetophon AEG K2/K4, což prakticky shodně o rok později udělala firma Magnecord, asi by Amíci nahrávali ještě dvacet let na drát, který byl už před rokem 1944 armádním standardem a chráněným vojenským tajemstvím. Prostě páska nepatřila mezi jejich civilní priority. Nakonec i ta jejich slavná osmistopá cartridge se objevila na trhu až 1963.
To tak na okraj, když už jsme se dostali až sem.