Regent Vermona 600H

[sinclair]

Ahoj všichni restaurátoři,
nenašla by se u někoho mechanicky, zvenčí dobře zachovalá reprosoustava k zesilovači 600H, které byste se chtěli zbavit?
Původní osazení je 1x15" L3701 4ohm/50VA + 4x elipsa L5904 6ohm/6VA, kondenzátor, tlumivka a odpor. Nic z toho ale nepotřebuju, jde mi o skříň.

Myslím, že skříň 600H je mechanicky i hliníkovým štítkem úplně stejná se skříněmi soupravy Regent Vermona 1000H - která má dva kusy, jen k zesilovači 1000H jsou ve skříních použity osmiohmové verze basových reproduktorů.
Typové číslo skříně bohužel nevím, soupravu 1000H mám zastavěnou tak, že se k nim zezadu bohužel nedostanu.

Rád koupím skříň i úplně prázdnou, či elektricky poškozenou - potřeboval bych jen opravdu zachovalý futrál, přední výplet a štítek s logem, všechny reproduktory mám.
Do klasické inzerce to nedávám záměrně, neboť uživatelé do cca 35 let věku stejně nebudou vědět, oč kráčí. Kdyby bylo třeba, dodám fotku.
Díky za tipy, nabídky.

[Celeron]

S tím ti nepomůžu ale v létě jsem dával dohromady starej lampičkovej Regent 60 z roku cca 1974. Plochej plecháč děrovaná krabice, zepředu štekry čtyř vstupů, nahoře v trochu dolů odsazený části panel s poťákama. 2x EL34. Byly k tomu dvě bedny po dvou cca 28 cm reprákách. Klasika, převržený pivo. Na to že to místní šumaři tahali 30 let po zábavách a 10 let to někde leželo, tak zesák celkem dobrý ale bedny vorvaný a domlácený jako sviňa.
Koukal jsem na net, vono se to snad dělá dodnes.

[sinclair]

Mám ho, je to ale starší, než myslíš. Asi jsi se nedíval na štítky s razítkama na trafech, vždycky tam mají měsíc a rok výroby.
Já mám na výstupáku jak na potvoru srpen 1968, na síťáku ten papírek už chyběl.
Je v krásném stavu, šedo-modrá metalíza, i s originál šedivýma boxama s litýma vyklápěcíma ušima, v každém jsou dvě 12" L9060.
Ty vyklápěcí uši pak od ulbrichtů přesně okopíroval Jakos Uh. Hradiště a používali je na ForteVocal 60-tky.
Na to, že to má "ubohých" 50W sin, tak ty čtyři širokopásmové 12" dělají neuvěřitelný virvál, co se ještě dá i poslouchat
Celý osazení předku i inverze je ještě origo RFT, byly zdravý jako řípy.
Věřím v pohodě tomu, že na to kdysi mohla zpívat a dávat jedny klávesy menší kapela.

[sinclair]

Kdysi dávno, když jsem si dopisoval s Lutzem z vermona.de, tak mi psal něco v tom smyslu, že snad pro vnitřní trh v NDR měla existovat verze se 6+1 vstupem a vestavěným hallem. Ale neviděl jsem to ani na fotkách z toho webu, tak kdovíjak to bylo. V té době snad žádné větší mixážní zařízení ani nevyráběli.

[Celeron]

Sinclaire, pro příště, to pívo v lampičkovým zesáku, čím to jde nejlíp dolů? Ty starý zahnědlý uschlý fleky je docela problém něčím odstranit. Navíc to dělá celkem slušný svody, jestli to po čase nějak teplem z flašek zkarbonizuje či co...
Ten co jsem měl na stole tak měl fialovej kladívkáč bočnice a zbytek béžová nebo písková, už byl dost zašlej a vyšisovanej. Na ty trafa jsem se nekoukal, ty muzikanti začali hrát kolem 1974.
Jo a ty Forťajzny. V těch jsem kdysi opakovaně vyměňoval vejškáče. Nebyly v tom dvě ARV161 přes 4M/160V? Plus 8 ks (nebo 10?) ARO, číslo jsem zapoměl.
Nedělal jsi do toho pro ARV nějakou ochranu? Matně pamatuju, že když si to na stotřicítku hvízdlo vazbu tak ARV občas odešly...
Jo jak to vlastně bylo? Boehm, pak Regent a pak Vermona, nebo opačně?

[Celeron]

Koukám Sinclaire, že na mě prdíš....

[sinclair]

Ale nee, jen jsem na tohle vlákno pozapomněl.
Skoro jakýkoliv chlast se dá jednoduše odstranit teplou destilovanou, demineralizovanou vodou s kapkou nějakého smáčedla, pokud je to přístupné. Smáčedla jen tolik, aby to odstranilo povrchové napětí, ale nepěnilo. Uzavřené věci, co nejdou jednoduše rozebrat, vyčistit a složit /třeba uzavřené, plastové tahové potenciometry a podobné elmech. věci/ se bohužel musí vyměnit, pokud to ještě lze. Impregnovaným trafům neublíží prakticky nic, stačí je při 70-80°C vysušit tak, aby se zbytky mohly odpařit. Pokud tam zůstanou, může to při oteplení jen smrdět, ale slušná vakuová impregnace vždy zabrání tomu, aby pivo či fernet něco propojil, naleptal a tak. Neimpregnovaná EI-M trafa /Regent-Vermona většinou!/, to je průser. Pokud se to nepovede co nejdřív horkem vysušit...několik takových traf jsem v minulosti musel vyhodit.
Vybělit zažrané, tmavé fleky lze jednoduše neředěným Savem.
Pokud to důkladně zaschne na případných deskách, nezůstane toho moc zatečeného pod součástkami a nepoškodí to jinak nic jiného /občas koroze přívodů součástek/ je to sice škaredé, ale funkci to většinou nějak zásadně nevadí. Pokud to škaredé vadí /u sbírkových věcí třeba/, tak prostě součástku po součástce ven, umejt, součástku zkontrolovat vizuálně i změřit a pokud to třeba nenapadlo čepičky odporů apod., tak oškrábat starou povrchovku vývodů až na čistý základ, znovu pocínovat a vrátit na místo.
Takhle se dají trávit dlouhatánské zimní večery a přitom to jednoho neskutečně unaví - bolej z toho záda, jak je nad tím člověk furt sehnutý a přitom nevstává hledat na jiné místo nové součástky a při tom se neprotáhne. Po jedné takové podobné "operaci" jsem se půl hoďky nemohl narovnat...
Původně byly v prvních sériích Forte 60 Vocal, z konce 60.let 100 mm výškáče ARV231, ještě s AlNiCo magnety. Velice brzo je ale nahradili feritovými typy ARV261 a ARV265 /podle výsledné impedance/.
Hořely všecky stejně a stejně brzo, protože zrovna tyto 1,5W typy zabíjí 6dB výhybka ve formě kondu 2/4uF vyloženě z fleku a hned.
Měl jsem Vocalek svého času osm a už na prvním páru, po druhé výměně výškáčů, jsem i do těch dalších dokupovaných dával tlumivku a sufitku 12V/5W. Dost to pomohlo, už to neodcházelo ani hvízdnutím vazby, ale paradoxně při "běžné" reprodukci. Při hvízdnutí to ta žárovka jakžtakž účinně ochránila, ale při déletrvající plné zátěži to neustály, ty výškáče mají asi jen 10 mm papírovou cívečku s drátem nula nula hovno. A přestože jsou docela citlivé, tak na sestavu s 8ks 8" to prostě nestačí. Jednu dobu byly odpojené, než se našla nějaká vyhovující náhrada - v podobě asi 10 cm velkých, docela zvukově slušných piezáků Motorola KS...cosi, koupených za pár babek u vídeňského Conrada.
Na klasické, dynamické a výkonné PA výškáče ala kopie HF20 či McFarlow GT9/80 prostě nebyly prachy, měli to tehdy všichni dost drahé.
Vocalky se nejvíc dělaly 8 a 16-ohmové. Reproduktory v nich byly nejprv v Jakosu a potom i v pár družstvech a podnicích, co je "licenčně" vyráběly, prý nějak tříděné - ale bohužel nevím jak.
Neřekli mi to ani v opravně ValMezu, když jsem tam dovalil "pár" těch přeznačených ARO668 z Vocalek na opravu, nevěděli to. Ale opravené na běžných 8 ohmů fungovaly dlouho a úplně stejně, jako "výběrové".
Byly značené tak, že dolní půlky původních, kulatých červenobílých štítků těch ARO-ček byly zamalované tmavočervenou Jawa barvou a na ní byly dvě bílé, nebo oranžové tečky, podle impedance. I 100 mm výškáče byly značené podobně.
Nejčastěji používali "šasi" ARO-ček s lepeným feritem, tedy nejspíš asi ARO668 a ARO669 - lepené byly údajně ve VO levnější, než typy, co měly zastříklý ferit v černém či oranžovém plastu. Ale viděl jsem později vyrobené, originální, nekuchané Vocalky a se standardními ARO666/ARO667 - asi podle dostupnosti, jako ostatně u všeho tehda.
Vím ale spolehlivě o dvou krásných origo kusech, vyrobených podle štítku v jakémsi OPP Vyškov, stabilně umístěných a zapojených, s impedancí 48 ohmů každá. Jsou v sériové dvojici připojené přímo na 100V rozvod z ústředny AUA230, takže si obě berou z linky necelých 100W. Vtipný. Kdyby je chtěl někdo snadno šlohnout, pardon zachránit do sbírky, dám tip i adresu Mám tip i na dvě zcela originální ARS850, kompletní, funkční, odpojené
Já měl všecky bývalé kusy Vocalek, včetně nynějších sbírkových, vyrobený v Jakosu UH. Ty kusy, které se vyráběly jinde, buď nemají uvnitř jako tlumení hobrové kmitací panely vůbec, případně je mají odfláknuté a netěsnící, nebo všelijaké náhražky včetně 20mm molitanu.
Kvůli úplné absenci, nebo s náhražkami tohoto původního tlumení tyhle generická provedení Vocalek typicky, "AROčkovo-širokopásmově" bučí někde okolo 150Hz, či o cosi výš. To můžu ze zkušenosti potvrdit, bez té hobry to není k poslouchání, má to opravdu nechutný zvuk, fakt to vysloveně bučí. Dělají to např. i ničím netlumené, či blbě tlumené reprosloupy s těmito AROčky.
Takový typický, plechem ještě vynásobený případ je venkovní, válcový 25W/100V reprosloup ARS503. Citlivost proti ostatním venkovním reprákům /krom tlakáčů/ je sice skvělá, směrovka taky, ale ten plechovkový zvuk, no tfuj.
Zčásti souběžně s Vocalkami se dělaly podobné bedny, ale s devíti kusy 8" a 2xARV265, označené byly jako Electrawatt S50. Tři sériové trojice standardních ARO paralelně, viděl jsem je jenom v impedanci 8 ohmů. Byly taky v černé kožence, o fous užší a asi o 10cm vyšší, bez sklápěcích uší. Jedna svislá řada AROček byla o půl průměru přesazená výš a do vzniklé pauzy vmáčkli ty dvě ARV. Přední tkanina byla tak hustá a tlustá, že ARO vůbec nebyly vidět, jako tomu je u Vocalek.
Dodnes nevím, kde a kdo tyhle bedny vyráběl, ani jak dlouho.
Kromě toho bedny s 12ks eliptických ARE668 dělala s názvem Guitar 100 i hořovická Delicia, s jejich typicky žlutou přední hadrou, v nemožném formátu /jakoby Vocalka naležato, nebo obrovité kombo/, sklápěcíma ušima a naprosto í impedancí 12 ohmů. Nebylo možný je rozumně k ničemu přizpůsobit, aniž by zesilovač nebyl přetížený, nebo aby byly využité. Zvuk i citlivost měly, až na chybějící výšky poměrně dobrý, zřejmě zásluhou těch elipťáků a jejich množství - ale tak jejich primární určení bylo asi opravdu kytarové, přestože se používaly v kombinaci s jinými bednami i na předek. Měli jsme tyhle obludy na intru a pak jsem na ně náhodou narazil ve skladu i na vojně, ve společnosti Delicií Vocal 30. Na intru byly ty velké obludy čtyři, dvě a dvě na sobě, pokud se pamatuju, tak nikdy se ani jedna z nich neposrala. Dávili jsme všecko furt nadoraz, byly nejprv napájené z přetížených 8R výstupů dvou Mono 130 s Monomixem 7, pak z asi 120W tranzistorových konců, se zapojením z kteréhosi staršího RK.
Slušně vyrobené Forte 60 Vocal, nebo jejich dobré domácí kopie byly ve své době opravdu "univerzální", používali je snad všude a všichni, co neměli možnost si vyrobit něco vlastního. Ono ostatně ani nebylo podle čeho a taky nebylo moc na výběr, z čeho vlastně.
Takové ARO835, když už se nááhodou povedlo je v několika stejných kusech koupit a byly na to peníze /kolem 400,-Kčs za kus/ těch 30-40W sice nějakou dobu vydržely, ale...bohužel ne zas moc dlouho.
Když už si někdo dal tu práci s jejich dobrým přizpůsobením k zesilovači, tak jednu ARO835 se čtyřmi elipťáky přes kondík dokázala s kytarou či nedejbože basou zakrátko odpálit i ta Mono 50. V jednom kuse měly ty zesilovače "světlé oko pozpátku", jinak řečeno trvale, nebo i záměrně přebuzené.
Určitě se tyhle a podobné kombinace mnoha K6 či E6 dělaly i často používaly i díky otřesné situaci na trhu - že nikdo jiný v tuzemsku a ve větším počtu nic podobného nevyráběl.
Vlastně ani Vráble ne - pokud nepočítám 20W a 25W meziříčské sloupy, tu trošku z Delicie, anebo blbě dostupné RS508/516 sloupy od Jandy.
I na známých dobových fotkách začínajících, nebo undergroundových kapel ze 60. - 70. let, případně i ve filmech jsou často vidět nejrůznější dělanika, včetně fakt pěkného, někdy i dráťákového bizáru. Výjimečně s nějakými ARO711 a nejobvykleji ve společnosti omlácených AZK401 či Mono 50