Cena Bastlířů 2017 (oddělené vzpomínky dědků na totáč)

[hafca]

U nás asi byly jiné časy. Bylo mi 14 a prodali mi vzduchovku Slavia 620 i s diabolkami. Občas byl problém s náboji do poplašňáku, ale to taky řešilo přes starší kámoše. Ale je pravda, že poplašňák volně koupit nešel, ale sehnat se dal.

[hafca]

U nás asi byly jiné časy. Bylo mi 14 a prodali mi vzduchovku Slavia 620 i s diabolkami. Občas byl problém s náboji do poplašňáku, ale to taky řešilo přes starší kámoše. Ale je pravda, že poplašňák volně koupit nešel, ale sehnat se dal.

[sinclair]

My jsme tyhle klukoviny dělali v době, kdy po půdách bylo tolik munice i zbraní, že by s tím šel udělat další převrat, kdyby to někdo dal všecko do pucu a do kupy.
Žádná organizace tohoto státu není relevantně schopna zjistit, kolik mezi lidmi doteď zůstalo plně funkčních zbraní.
My jsme svoje první pokusy dělali taky s hliníkovým pudrem, suříkem apod., Travex byl v určitých situacích dost nevyzpytatelný a vědělo se, že pár vrstevníků na to dojelo chybějícími prsty, nebo popálenou hubou.
Později jsme úplně beze strachu, ve svěráku páčili kulky z dlouhých, asi kulometných nábojů s takovým širokým zadkem - v těch bylo skvělého materiálu.. Na jedné půdě jsme totiž našli bednu, plnou složených origo pásů, bohužel kulomet nikde, možná byl někde líp schovaný.
Měli jsme s tím čtyři co dělat, abychom s tím vůbec pohnuli - nakonec jsme ty pásy rozmotali, jaksi rozdělili na části a vyexpedovali do bezpečí
Dneska by nás, tehdy 10-12-leté kluky bez uzardění označili za nebezpečné teroristy, neboť po našich pokusech pravidelně zůstávaly nejmíň půlmetrové díry v zemi, ustřelené betonové sloupky starého oplocení apod.
Celá partyja totiž byla až na jednoho složená ze synů řemeslníků zvlášť užitečných profesí - instalatér-topenář, automechanik, střelmistr v nedalekém lomu..a většina synů uměla s vercajkem svých otců poměrně dobře zacházet - to tehdy bylo na dědinách a malých městech běžné. A dál to radši nebudu rozvádět
Hezky se na to vzpomíná, trochu s mrazením v zádech, to ale přejde po přepočítání všech prstů a zjištění, že i po tak divokém mládí jich zůstalo na rukách všech 10 a celkem nepoškozených:-)
Mnozí ale takové štěstí neměli, namnoze právě ti, co experimentovali právě s Travexem. My jsme se mu radši vyhýbali, "profesionální" materiál byl paradoxně bezpečnější, si myslím.
Říkalo se tehdy o Travexu, že je série od série jinak namíchaný a taky se úplně jinak chová. S některými směsmi bylo možno štěrchat v zavařovačce bez nebezpečí a některé z ničeho nic, stojící na stole v "konkurenční" pokusné boudě, půl boudy odstřelily..Ještě, že tam v tomtéž momentu neměli jinou munici, to už by jinak laxním dospělým /k našim pokusům/ asi neušlo a nějakou podržce či zaracha by to asi stálo
Po různých nepoužívaných půdách, kam se dospělým blbě lezlo, bylo tolik zajímavých věcí, že by jeden nevěřil. Minimálně rok celá parta /4-6, jak kdy/ kouřila skvělé, origoš americké PallMallky, bez filtru a ve tmavě červeném měkkém obalu, jichž jsme našli na jedné takové půdě celou nasyslenou bedýnku ještě od války, asi ze zásob UNRRA. Chutnaly výborně a nikdo se z nich neposral To až později komusi bylo zle, myslím z kubánských Partagasek. To nešlo kouřit snad ani prdelí..

[fredis]

Co dodat. Bejvávalo..

[konosuke]

byly to nebezpečné zábavy ale šlo se sem-tam něco přiučit do hodin chemie, termodynamiky a kinetiky, suřík, hliník, síra, sanitra a cukr, hyper (manganistan draselný) peroxid či karbid byly volně prodejné substance

[breta1]

konosuke
Trať Karviná-Ostrava (jezdil jsem tím na gympl na Hladnov) byla postrachem řidičů tramvají této linky, jako kluci jsme dávali na koleje poplašňáky, ale kladli jsme je na koleje s odstupem tak, aby ty šlupky vytvářely takový známý jednoduchý rytmus, byli jsme vlastně takoví muzikanti bubeníci, umělci, ne teroristi.
Též diabolek byl dostatek - jeden hodný pán nám vyrobil jednoduchou raznici, my jsme rozřezávali podélně staré olověné vodovodní trubky, vyrovnali je do roviny a razili jsme z toho takové duté misky, lítalo to stejně jako diabolky.

[Celeron]

Můj strejc byl cca 14 let v 1945. Ten si užil víc než Sinclair. Celá dráha Smidary-Vysoký Veselí (již existuje jen násep) byla plná vagónů ve kterých byly hromady vraků všeho možnýho z války od letadel po obrněnce. A kvéry, mašinkvéry a kanóny z letadel a patróny tam byly taky. Divím se, že kluci smidarský ty jejich války přežili. Pamatuju zamlada, že mu z toho všeho zůstala kolopás motorka Katenkraft a sajda už nevím, jestli to byl bavorák či co? Mělo to boxera, řazení a zpátečku na nádrži, náhon na zadní kolo kardanem a obrácený páčky na řidítkách. Jo už je to přes 50 let.

[sinclair]

Jo, tehdy měli lidi jiný starosti, než hlídat kluky, aby někde něco nešlohli..
Komunisti by se i v těch sedmdesátkách velice divili, co všecko i 35 let po válce zůstalo na těch citovaných půdách, sklepech, bunkrech v okolních lesích..Jako děcka jsme neměli žádné starosti, ani nějak extra moc povinností doma, takže to často probíhalo tak, že se prásklo aktovkou do rohu, hup na kolo a dorazili jsme až v osm večer, v létě v devět.
Nevím, jak ve velkých městech, ale v malých a v jejich "vesnických" částech asi lidi uvažovali jinak, všecky baráky měly půdu a většina lidí heslo "co když se to zas bude hodit". Od obecně neblahých zkušeností z padesátek tehdy uplynulo "jen" 20 let, moc lidí mělo v živé paměti, co všecko se tehdy dělo a málokdo z lidí, co jsem znal, bolševikovi věřil.
Malé město má tu výhodu a i nevýhodu, že není tak docela anonymní - a tak bylo celkem jednoduché si na vyhlášené bolševické sviňáky a těch pár desítek estébáckých hajzlů dávat pozor.
Jenže po 68 ty hony na slušný lidi začaly znova a v 70-kách to fakt jelo na plný pecky, bylo potřeba být obezřetný. Naštěstí většinu z nás rodiče před mnoha lidmi i jejich potomky varovali a tak většina z naší obezřetné generace /kromě pár po hubě či obuchem od esenbáků/ přežila celkem bez úhony i osmdesátky, v mnoha věcech ještě divočejší

[konosuke]

breta1: ta trať musela vést kolem šachty ČSA závod Jindřiška, taková malá těžní věž tam stála, znám to okolí moc dobře, býval na prázdninách u bábiny co tam bydlela, špinavé rybníky měsíční krajina (důlní škody) a chytat načerno, to jo to nám šlo, jeden hlídal na stromě či nejde porybnej nebo policajt
pro vzduchovku pasovaly kuličky na výrobu nábojů do brokovnice, kilová pixle za dvacku to se vyplatilo akorát že rozměrové tolerance byly méně přesné než diabolky

[zdenoeddie]

[zdenoeddie]

[hafca]

U nás bylo něco podobného u nádraží, ale jen v malém. I tak se tam ale našly kusy elektronu, kterého piliny po smíchání s hypermanganem dokázaly divy. Jen ty puchýře od pilníku byly nepříjemné.

[hafca]

U nás bylo něco podobného u nádraží, ale jen v malém. I tak se tam ale našly kusy elektronu, kterého piliny po smíchání s hypermanganem dokázaly divy. Jen ty puchýře od pilníku byly nepříjemné.

[xsc]

Zajímavé, že se tu nikdo zatím nezmínil o peracetonu, dnes prý oblíbené výbušnině mezi teroristy. V mém okolí to vyráběli dva "mladí chemici", ale ta potvora je dost nestabilní hlavně při sušení. Naštěstí nikdy nepřehnali množství, takže kromě občasné destrukce vybavení to přežili ve zdraví.

[fredis]

Ale zmínil. Hafča.

[hafca]

Dělal jsem z toho bouchací kuličky, které jsem nosil po kapsách. Ještě dnes mám mrazení při vzpomínce na ně. Ale rány to byly, to zas jo. Naštěstí jsem toho nechal včas a nic mi nechybí.

[hafca]

Dělal jsem z toho bouchací kuličky, které jsem nosil po kapsách. Ještě dnes mám mrazení při vzpomínce na ně. Ale rány to byly, to zas jo. Naštěstí jsem toho nechal včas a nic mi nechybí.

[Celeron]

Kuličky taky, taky. V kapse jsme je ale ve staniólu nenosili, takže se nemohlo přihodit něco, co by "mělo vliv na funkci rostlináře", viz Vesničko má, středisková.

[konosuke]

poměrně bezpečné byly bouchajdy - patrony do poplašňáku zabalené do novinového papíru impregnovaného roztokem sanitry ve vodě a usušené, zapálit a rychle zdrhnout byl čas, za 3-4 minuty to prásklo