Kombo Sunn Solos II

[Xeon_sk]

Díky Leoši za výklad. Jak už víš, sám jsem se nějakých 6NU74 nakupoval. Proto se o tyto konce ještě trochu zajímám.
V dobách Transiwattu 100G, možná o 5 let dřív, podobné kejkle dělali i firmy zvučných jmen. Ten Gibson má alespoň napěťovou stabilisaci klidového proudu, Vox nemá ani to. Mimochodem, s tím Voxem měli Beatles blíže neurčené problémy, zřejmě jim občas krknul, co jiného. Konec měl výkonové transistory na chladiči ohnutém z Al plechu a tyto transistory neměli ani v napájecích větvích poistky, spoléhalo se na síťovou. Už vidím, že kdyby jsme se britského konstruktéra zeptali proč je tam nedal, tak by s klidem inglišmena odvětil - nač?

[Hill]

Ten termostat v tom VOXu byl někde na chladiči koncáků?

[Hill]

Ten termostat v tom VOXu byl někde na chladiči koncáků?

[sinclair]

No počkej počkej - Beatles hráli zásadně na flaškové modely, jestli se dobře pamatuju, tak to byly napřed AC30, na basu zdvojený a pozděj AC100 a pak snad něco reklamně upraveného pod jinou značkou, ale bezpečně všecko na lampách. Někde se to dá dohledat, já to na netu někde četl - byla to dost přesná specifikace, překlad z anglického rozhovoru/reportáže s jejich bývalým dlouholetým technikem.
Jejich bigbít by tehdejší tranzistory nemohly přežít, i kdyby to bylo nakrásně "vyšperkovaný". Ale fakt je, že 2N3055 se dělají sériově snad od roku 1965 - přesněji to bude vědět Vašek.
S germaniem byl vždycky problém. Oživil jsem si svoje začátky, když jsem stavěl repliky stovek a repasoval několik TW30G a dokonce i 3G. Spousty nových, nepoužitých a dobře skladovaných malých bambusáků už vůbec nebylo k použití a vyhodit jsem musel i některé velké výkoňáky.
Zajímavé je ale to, že řada NU73 a 0C26/27 byla perfektně zachovalá, ačkoli tam byly i pěkně staré kusy, ještě s nálepkama.
Do třicítek jsem dával zásadně 0C27, aby nedostával budič 103NU71/GC509 tak po řiti, chodí to s nimi perfektně. GC509 jsem tam dát musel, páč 0C77 v použitelným stavu už nešly sehnat, předepsané budiče rozpiskou jely na hranici Uceo, nebo za ní, nechtěl jsem riskovat průstřel docela dost drahých a pracně spárovaných 0C27. Ta jedna dioda ale při hlasitějším hraní předpětí neudrží. Je tam potřeba proti originálu přidat dopředu ke koncákům termistor a natáhnout k němu dráty. Je to v těch dvou společných bužírkách, ani to není moc poznat.

Stovka potřebuje buď zásadně zvětšit žebra /ale pak už to teda není originál/, anebo stáhnout kliďák, pokud chceš brát plný výkon třeba do 100V trafa. Anebo prostě nehonit , aby to bylo jenom vlažné.
Já taky vybíral páry ze 7NU74. Mají větší betu, než šestky a celkově jsou na tom líp i s Iceo a Icbo. Anebo jsem prostě měl doma kupu blbých šestek. Vybíral jsem i na co nejmenší počáteční zbytkáče zastudena, ale bylo mi to hovno platný. Jak ten bambus ucítí horko, je zle

To jen v ostbloku se všude valily haldy pojistek, protože normy a hlavně aby se toho při havárce poničilo co nejmíň.
Což o to, myšlénka to néni špatná, ale:
Když už je provalený celý ss vázaný konec, tak co ještě stojí za to zachraňovat? Trafák. Usměrňovač /pokud ten zkrat nepřežije, ale většinou jo/ stojí pár korun a možná je probitím konců probitej taky a dávat pojistky mezi sekundár a grec je pitomost, se kterou jsou kvůli nabíjecím proudům u větších výkonů jen komplikace.
No tak to jistili jen primárem, aby zachránili relativně drahé trafo a ostatní vzal čert, když už je to stejně probitý.
Někteří výrobci se později snažili pojistkama kdekudy chránit i fólie na deskách, ale od určitých šířek už to jednak stejně není upálitelné a jednak dřív stejně vypadne ta primární pojistka. Pokud tam nedal kus drátu, pochopitelně. Znám spoustu píčusů, co si při výměně síťovky nevšimli toho téčka, rvali tam efka a divili se, že je to furt pálí. No tak vzali kus licny, omotali pojistku chlupem z licny a bylo. To pak byly škody, že to fakt stálo za to, chytala plamenem i izolace na drátech.
PA koncáky se jen s primární T-pojistkou či dokonce tepelným jističem dělají už nejmíň 30 let, možná víc. Ale co pamatuju starší britské konce, tak ty v sobě měly pojistek 6,3x32 celkem dost.

Hille bezpečně jo. Jak jinak by to mohlo odepnout buzení?
I když jsou 2N3442 známý držáky, asi si nenechaly líbit všecko. Mají sice 140V, ale jen 10A a 117W. Jsem přesvědčený, že při tomhle napájení musela být zátěž nejníž osmiohmová, čtyři ohmy při tomhle napětí a horké by to neustálo.
Nevím, jestli se v té době už dělaly v Motorole 2N3773, s těma by byla jiná zábava

[ZVUK2000]

Které označení je správné? (nula) 0C27 nebo OC27.

[sinclair]

Nula pane, nula. Jako absence žhavení. Nedělám si prdel.
Tento systém značení byl zpočátku - po dobu své oficiální existence - částečně odvozený od značení elektronek. C je trioda, v tomto případě polovodičová, nula je nulové žhavení a 27 je označení typu.
Ale obecně, hovorově skoro nikdo neřekne jinak, než "ó cé dvacetsedmička", nikoliv "nula cé dvacetsedmička". Tohle značení, stejně jako NU, NN, NZ, NQ apod. byla pitomost a brzy na to sami přišli. Ale než na to přišli, už toho byly kvanta vyrobený a osazený, tak to u stávajících nechali tak.
Sice byl jeden pokus přeznačit 105NU70 až 107NU70 na GC525-GC527, ale to se moc nechytlo, resp. vyrobili jich takto označených velmi málo - já sám nemám ani jeden. Přitom by to bylo odpovídající ke GC515-517, mohli z toho udělat tři signálové komplementární páry a vázat tak některá dvoustupňové až třístupňová zapojení přímo.
Ale ani u jedné vodivosti si neuměli poradit se šumem, takže se to do nf techniky stejně moc nehodilo, byť se s tím vyrobila spousta spotřebky. Zvlášť, pokud bylo potřeba udělat vstupy s vysokými impedancemi pro krystalové přenosky gramofonů. U magnetofonů a nízkoimpedančních hlav s malým ss odporem či mikrofonů okolo 200 ohmů to ještě šlo, ale optimum impedance zdrojů signálu pro tyhle bambusy bylo okolo dvou kil, někde i míň. Pak se ten šum dal unést.
Trochu jsem tak vylepšil odstupy repasovaného TW30G na vstupech tuner a mgf - zmenšením všech odporů jejich vstupních děličů 10x a vyhozením nutných kompenzačních keramik 22pF. Pak byl při přepnutí na tuner vstup předzesu zatíženej odpory 2k2 místo původních 22k a šum citelně spadl.

[Xeon_sk]

Ano, Hille vypínal při mezní teplotě.

[sinclair]

Až teď jsem si všiml u toho Sunnu, že v grecu u výkonového vinutí je 33VAC, takže s tím napájením 2N3055 a rezervami jsem se moc nespletl
Takže i s tou tvrdostí bázového děliče je to ještě horší, než jsem počítal při oněch předpokládaných 60V /zmátl mě ten filtrák na 75V/.

Tak nevím - nebylo by jednodušší třeba spínacím termostatem šlusovat přímo vstup budicího zesilovače, než mu pracně odepínat napájení? Považoval bych kousek stíněného kablíku s úrovní 1,5V k termostatu za menší škodu, než tahat napájení budiče dohromady půlmetrem drátu tam a zpátky.
Případně zbytečně snižovat celkově spolehlivost aparátu tím, že při opětném sepnutí /po vychladnutí/ budu opalovat kontakt toho termostatu nabíjecím proudem kýblu 1250uF/40V, co je zavěšený hned za ním..
Ten Vox nehořel - takhle, jak je zapojený?
Ten Gibson je už úplná hrůza - tam dva EB přechody má uhlídat jedna dioda? No, nevím tedy..

[Syron]

No, nezpochybňuji, že jsem se v době těch ASO500 a podobných zabýval jinou "elektronikou", ale vím, že v době germania byl trochu problém masového rozšíření NPN výkoňáků nebo komplementárních párů. Nakonec i těch křemíkových komplementárních výkonových moc nebylo. Řešilo se to často právě těmi budícími trafy, se všemi důsledky na kvalitu zvuku.
Bavíme se snad ale o tom konkrétním zapojení. To schéma v odkazu se mi zobrazuje velmi mizerně, moc se z toho nedá vyčíst. Pokud by bylo napájecí napětí uváděných 33V, při dané konstalaci odporů v bázích a emitorech by v tom případě na bázích bylo asi 0,5V. Zdroj napětí s Graetzem a kondíkem při nulovém odběru má napětí rovné přibližně vrcholové hodnotě střídavého efektivního napětí mínus úbytek na diodách. při nulovém proudu je tento úbytek nějakých cca 0,5V na diodu. Zrovna tak Ube křemíkového tranzistoru je při minimálním proudu báze někde mezi 0,5-0,6V. Zdůraznil jsem, že v daném zapojení má právě svůj vliv to, že napětí není stabilizované. Při zvyšování odběru z uvedeného zdroje napětí postupně klesá někam k efektivní hodnotě střídavého napětí, případně i níž. Pokud by autor uvedeného zesilovače těmi 33V označil napětí naprázdno, pak by za provozu klesalo k nějakým 20V. Já si spíš myslím, že těch 33V je tam za provozu. Pokud tomu tak není, pak máš pravdu Ty, a já jsem napsal nesmysly.
Naopak, pokud bez zatížení je na kondenzátoru to zhruba vrcholové napětí, pak je na bázích přibližně až do 0,7V, tedy 0,5x1,41. A to už znamená pořádně otevřené tranzistory. Tedy znamenalo by to, pokud by nepůsobily ty 2 zpětné vazby. První je zmiňovaná proudová záporná ZV vlivem emitorových odporů, ta mnou popisovaná obdoba zapojení se společným kolektorem. Její vliv je sice malý a fungovala by plně jen při tvrdém stabilizovaném napětí. Ale právě to, že napájecí napětí při malých odběrech je naopak velmi měkké, působí ještě další, paralelní napěťová zpětná vazba z kolektoru, na němž vlivem procházejícího proudu hlavně při malých hodnotách proudu, klesá napětí dost podstatně. Klesá samozřejmě i Ube tranzistorů, a tím i proud. Vlivem sériového zapojení vždy 2 tranzistorů se vlivem stejného proudu dané dvojice a spárování jejich parametrů rozdělí napájecí napětí téměř přesně na polovinu. Ve druhé dvojici je tomu podobně. Celé zapojení se ustálí na určitém celkovém "klidovém" odběru a odpovídajícím napájecím napětí. Při zahřátí se sice zvýší odebíraný proud vlivem změny Ube min, ale zároveň klesne napájecí napětí naprázdno, a tím i celkový klidový proud. Pokud by všechny čtyři tranzistory byly na společném chladiči, mělo by celé zapojení být dostatečně stabilní.
Jak jsem už napsal, jednotlivé tranzistory pracují v podstatě jako zdroje proudu. Linearita není samozřejmě nijak moc růžová, ale působí zde záporná zpětná vazba, při malých proudech dost silná, která naopak působí na zlepšení linearity velmi příznivě. Pro daný účel a s dostupnými součástkami docela vyhovující.
Vůbec nemám v úmyslu zpochybňovat zkušenosti kohokoli jiného, ale kompenzace klidových proudů a návrh (nejen) koncového zesilovače byl mojí maturitní prací. Uvedené zapojení považuji za ve své době velmi promyšlené. V jednoduchosti je síla.
Sinclaire, začal jsem psát svůj příspěvek v době, než jsi napsal upřesnění zejména těch 33V AC, takže napětí naprázdno není 33V ale zhruba o 10V víc se všemi důsledky na Ube atd.

[sinclair]

Co kruci pořád máš s tím společným kolektorem?
Ještě bych snad doplnil, že to zapojení vůbec není geniální, je to úsporná nouzovka jak vyšitá, taková znouzectnost.
Mnohem "vychytanější" zapojení, v podstatě polovina toho, o čem se bavíme je v provozu tak prachmizerná, že to bylo hodně špatně už v roce 1973, kdy to ve Vráblích vzniklo. Přestože je tam bázový dělič napěťově stabilizovaný a teplotně kompenzovaný, stejnosměrně ujíždí výstup /primár výstupního trafa/ až o ±0,5V i víc, podle rozdílů v koncových tranzistorech.
Po koncových tranzistorech je v tomto konkrétním zapojení požadován i napěťový zisk.

[Xeon_sk]

Leoši, Beatles, tedy Paul Mc Cartney hrál na elektronkových zesilovačích s jedinou výnimkou. Mezi April 1963 – June 1963 používal transistorový zesilovač Vox T 60 a pak Vox AC 100. Ten T-60 se Ti bude líbit
Prosím Tě, napiš par vět k tomu TW 200S. Nemusíš jít příliš do detailú, když nechceš, to se dá pochopit. Třeba jen rozdíly oproti TW50S. Viděl jsem jich pár na fotkách. Z toho není poznat ani kolik tam je vlastně výkonových transistorú, dokonce jsem viděl jednu modifikaci s deskou jako AUJ 637, nebo tak něco.

[sinclair]

TW200 Stereo má jen jeden pár 2N3055 na kanál, KD606 je tam použita jako A budič, ideově je to prakticky TW50S, až na pár drobných vylepšení a změn, souvisejících s vyšším napájecím napětím a výkonem.

Ten vrak s vrábelskými deskami kdosi prodával jako "TW200" na Aukru, ale se skutečnou TW200S už to nemělo společného vůbec nic, jenom kastli a místo VU metrů tam byly tuším jen díry, dopředu i dozadu byly vrtány jacky a celkově to bylo škaredé jak sviňa. Přesto to nějaký blázen snad za pět či šest tisíc koupil. Tak si říkám, jakou asi potenciální "cenu" mají moje dva, plně originální kusy a bez zásahů..

Když vydržíš pár týdnů, dodám kompletní schéma i s hodnotami všech součástek a poznámkami.
Fotodokumentaci jednoho, zcela původního a dost zachovalého kusu má na stránkách sběratel a fanda do Transiwattů, "pctun", ale nemá to moc dobře vyfocené. Ale je moc šikovný, vyrobil velice pěknou repliku TW30G a nakreslil znovu, trošku úhledněji i celou jeho desku, má to všechno na svém webu.
Mám ještě sadu fotek jednoho z dvou vlastních kusů a zkusím to někam uložit, je to hodně velké, s velkým rozlišením.
Poslal mi ho kamarád Jarda H. - je to zcela nepoužitý, naprosto původní kus v.č. 105 v excelentním mechanickém i elektrickém stavu, bez jediného škrábanečku. Ležel roky rokoucí někde ve skříni divadelního skladu jako "záložní" inventář, zatímco "provozní" kusy byly dávno vyřazeny a rozebrány na díly.
Některé z důležitých dílů mi Jarda před lety poslal. Jde o sadu originálních, zachovalých a celkem podstatných, jinak dnes ztěžka vyrobitelných dílů /přední a zadní eloxované panely se sítotiskem, odlévané boční chladiče, krytky výkoňáků, indikátorové desky, indikátory a kupa dalších dílů/, ze kterých by při trošce úsilí šla postavit minimálně ještě jedna, možná i dvě repliky s původním kabátem.
Z jednoho mého kusu by ovšem bylo nutné demontovat celou desku spojů, tu okopírovat na původní hnědý či modrý cuprextit z Gumonu Bratislava a osadit původním materiálem - není tam vůbec nic zvláštního, co by ještě dnes nešlo sehnat, či spíš najít po šuplíkách - vyjma budicích traf. Nějaké originální 2N3055 RCA od Vaška mi taky ještě zbyly, jsou změřena i budicí trafa, síťové trafo, napěťové poměry v budiči atd. Takže vyrobit ještě pár mechanických dílů dovnitř /držáky elytů, traf apod./ a samozřejmě na původní, starý typ EI plechů s atypickými třmeny navinout síťové trafo i obě budicí. Budicí trafka jsou to tatáž jádra i kostra, jaké mají budicí trafa z AUJ635, EI20x20, šlo by to navinut na ně. Síťové trafo je sice hovado, ale vcelku standardní EI50x50.
Čistě v teoretické rovině se můžeme bavit o zapůjčení jednoho kusu, pokud by sis z těch dílů jeden exemplář chtěl dostavět.
Nemám to teď zrovna jednoduché ani doma, ani se zdravím.
Jestli o to opravdu vážně stojíš, tak prosím vydrž.

P.S. Jak tak koukám, mám doma docela poklady - nepoužité originály VALVO 0C28 i 0C35. Jsou to celkem ucházející bambusáky, ty 0C28: 80V, 8A, 30W, 0,3MHz, 20-65, ale podle katalogu Valvo doporučené jako spínače - fakt je, že se hodně používaly do měničů akumulátorových fotoblesků a prý zpočátku i u spojů, v záložních měničích 60VDC/230VAC 50Hz pro dálkové volby, kde je později nahradili maďarskými ASZ - zase bych raději odkázal na Vaška, bude o nich vědět víc.
Je to zvláštní celé - 0C44 jsou původně vf-mf tranzistory s poměrně vysokým Ft, asi jako naše 156NU70..asi podstatně míň šuměly, než běžné nf trandy jako 0C72 a spol.
I to použití Baxandallu je na tu dobu a hlavně účel naprosto atypické.
Podle mě to muselo hrát dost na hovno
Koneckonců i tady se ve Svazarmu na vstupy cpaly 156NU70, žeáno
Rodil jsem ježky, když jsem je vybíral do TW100G i jinam.

[Syron]

Sinclaire, nemusíš se rozčilovat. OBDOBA zapojení se společným kolektorem ve vztahu k teplotní kompenzaci je zřejmá. Pokud tedy bez signálu jsou k napájecímu napětí připojeny dvě dvojice sériově zapojených tranzistorů, a budeme posuzovat samostatný tranzistor, působí emitorový odpor jako zátěž. Při zvětšení proudu se zvýší napětí na emitoru, a tranzistor se přivře, klesne proud, sníží se napětí na emitoru. Tedy naprosto zřejmá záporná zpětná vazba, stabilizující emitorový proud. Jenže tohle by stoprocentně fungovalo pouze při tvrdém stabilizovaném zdroji, a bez vlivu druhého z dvojice tranzistorů. Protože ale je tento tranzistor prakticky stejný(pokud je spárovaný na výše uváděných 2,5%), lze předpokládat, že se chová velmi podobně, a lze jeho vliv pro tento případ zanedbat. V tomto případě nevidím ani náznak společného emitoru. Druhá věc je, že při emitorovém odporu 0,27 Ohm by klidový proud byl "poněkud mimo". Nebo taky při 33V a studených tranzistorech možná nulový, záleží, při jakém Ube se tranzistor začne otevírat.
Jenže: v konkrétním zesilovači je zdroj nestabilizovaný, má svůj vnitřní odpor, který se navíc mění v závislosti na zatížení. Proti předchozímu jsou zde tedy dva zásadní rozdíly. Jednak vnitřní odpor zdroje tvoří, hlavně při malých proudech, kolektorovou zátěž, tedy dá se mluvit o společném emitoru. Při větších proudech se vliv kolektorové zátěže zmenšuje, a naopak se zvětšuje vliv emitorového odporu. Ale mnohem důležitější je ta napěťová paralelní zpětná vazba z kolektoru. Ta je nejúčinnější právě při nejmenším klidovém proudu. Pokud začne tranzistorem(tranzistory) protékat proud, napětí na kolektoru začne klesat. Tím klesne i vlivem děliče napětí na bázi, čímž klesne proud tranzistorem, odlehčí se zdroj, zvýší se napětí na děliči atd. Toto je velmi účinná stabilizace klidového proudu. Vlivem vzájemného ovlivňování obou tranzistorů v dvojici a obou dvojic navzájem se celá soustava ustálí na určité hodnotě dané parametry součástek a zdroje. Při tepelné vazbě mezi tranzistory na chladiči se navzájem přenáší i vliv teploty, takže je tu i teplotní stabilizace celého můstku. Všechny změny se navzájem přenášejí přes napájecí zdroj a naopak.
K té napěťové nesymetrii: Ano, dá se předpokládat, že nějaká vznikne. Ale proud přes reproduktor opět prochází nějakou dvojicí tranzistorů ze zdroje, a výše popsaným způsobem se vykompenzuje na přijatelnou úroveň.
Teď bych se zeptal, je to zapojení opravdu tak pitomé a primitivní, nebo autor "měl za ušima"? A, prosím, netahej sem žádné Vráble, KD503 a podobné. A už vůbec sem nezaváděj nějaké teplotně stabilizované a kompenzované předpětí bází a podobné sice dnes hojně používané a účinné, ale zde absolutně nepoužitelné metody. Můžu Ti zaručit, že pokud dáš do bází místo odporu 10 Ohm křemíkové diody, celé to zabiješ. Kdyby to bylo možné, dali by je tam výrobci. Buď to bude šíleně zkreslovat, nebo se z toho zakouří.
Trošku jsem se rozpálil. omlouvám se, neber to nijak ve zlém. Velmi si vážím Tvých zkušeností, každý z nás máme ty své zkušenosti. Já osobně jsem schopen, než něco odsoudím, se zamyslet a přijmout i jiný názor. Ale promiň, musel bych si Tě přestat vážit. Vzpomeň si na svou první reakci na tento zesilovač, na ventilátor atd. Nedovedu si představit, že by někdo v té době pustil na trh něco, co by bylo tak špatné. Dokonce i tak zprofanovaný výrobce, jako z Thaivanu, vyráběl sice levné výrobky s pochybnou pověstí, ale řada z nich by dodnes fungovala, pokud by si soudruzi z EU a jiní stále nevymýšleli důvody, jak nás donutit vyhazovat funkční věci.
Ještě k Tvé poznámce o začátečníkovi, který by chtěl poučovat kozáky, a doporučené literatuře. Zapomněl jsi ještě na Zdeňka Škodu: S tranzistorem a baterií. Na jeho otázku "co se stane, když sem dáš?" Většinu těch knížek jsem četl, i mnohé další. Třeba tu Škodovu téměř před 50i lety. První páječku jsme si s bráchou vyrobili z pumpičky na kolo, kusu silného měděného drátu, slídy, odporového drátu a dřevěné ručky na srp. Bylo to v létě 1967. Ta další byla kupovaná Tesla 50W. Volbu Ludvy Svobodomyslného jsem poslouchal v přímém přenosu na vlastnoručně zhotovený audion. Ruské tanky projížděly naší vesnicí zase o prázdninách právě když jsem seděl na hromadě sněhových zábran a poslouchal výzvy k zachování klidu, tentokrát na reflexním přijímači. Dodnes vidím ty kusy asfaltu vytrhané ze silnice, a také, jak jsme rychle "sjeli" za tu hromadu, a dívali jsme se škvírou mezi vrstvami. Je pravda, že jsem se nezabýval hudebními aparaturami, varhany mi hrály dostatečně hlasitě i bez "beden", a místní rozhlas jsem opravoval až o nějakých zhruba 10 let později. V naší vesnici byly tehdy ty KD pětsettrojkové moduly, ale ty se kupodivu nekazily, i když dráty vedly i do okolních vesnic. Zato vždy. když se párkrát zablýsklo. přišel soudruh tajemník, že jim zas nejde rozhlas. Vzal jsem si do kapsy sáček s MAA 503, vytáhl většinou dva z objímek, nasadil nové a byl jsem slavný, Za odměnu jsem dostal od zmíněného soudruha krásný posudek, na jehož základě ve vojenské opravně zjistili, že mne nemohou přijmout. Přes několik "Kamarádů" jsem zjistil, že jsem politicky nespolehlivý, jako varhaník a syn varhaníka.
V době, kdy Ty jsi opravoval spotřební elektroniku a revidoval místní rozhlas, já jsem také opravoval- malotraktory, fekální vozy a ruské kombajny SK4. Studoval jsem až někdy v roce 80-82, dálkově, a zřejmě proto, že potřebovali naplnit stav. Do 22 hodin jsem dělal na frézce, v 6 hod. ráno vyrazil do Olomouce, a o půl čtvrté už zase stál u frézky. Jediné volno, které jsem od zaměstnavatele dostal, byl tzv. svatý týden.

[Xeon_sk]

Zaujímalo ma, ako sú chladené výkonové tranzistory. Pravdepodobne sa nachádzajú spoločne na čiernenom U profile, ktorý prebieha po šírke prístroja. Ich púzdra sú chránené zvláštnym krytom.

[sinclair]

Ale vůbec se nerozčiluju. To jsi mě asi ještě nečet rozčileného.
Tahám sem Vráble z toho důvodu, že je to principiálně naprosto stejné zapojení, byť jen jedna polovina, je dokonalejší a funguje přesto tak blbě, že si ani neumím představit, jak to hraje v můstku.
Každý svazák či bastlíř, co se někdy dostal k podobně zapojenému, 100W modulu AUJ635 z obecního rozhlasu potvrdí, že to hraje úplně nahovno a právě díky nechutnému zkreslení, způsobenému nulovým klidovým proudem, který navíc nejde nijak jednoduše zvednout.
Ty moduly byly nespolehlivé jak prase, měl jsem jich na starosti dohromady 44 stojanů AUC2100, tedy 440 stejných modulů. Zkreslovaly úplně všecky, je to zcela ě navržené stejně, jako byl ten, co ten konec navrhoval a i ten Sunn, ten je ještě horší, protože je mnohem starší.
Tobě vůbec nedochází, že ten předpěťový dělič se prostě MUSÍ teplotně kompenzovat a napětí z jeho části, které směřuje do báze proti emitoru, prostě stabilizované být musí.
Zdání nějaké funkce a principu ještě zdaleka nemusí souhlasit s realitou, to téměř nikdy.
Pokud se pamatuju, tak ve výkonových rámech i 100W blocích AUJ635 žádné MAA503 nebyly, ty byly až v pultových ústřednách od AUA230 výše, tak nechápu, proč je sem pleteš. AUJ635, ideově zapojené úplně stejně, jako zde uvedené ASO500 většinou zásahy bleskem do sloupu vedení rozhlasu přežily. Z velké části díky výstupnímu trafu a uzemněné skříni výkonového rámu.
AUJ byly jak na 100V, tak na 240V dráťáku tak zoufale nespolehlivé, že se po cca třech letech různých modifikací začal vyvíjet úplně nový a úplně jiný 100W modul. Jedna z vydařených modifikací je AUJ636, která má právě úplně jiné předpěťové obvody konců a jako jediná je teplotně naprosto stabilní, drží klidový proud a hraje naprosto čistě. Poznáte ten modul podle toho, že na obou svých bočních stranách nemá KZ710 na chladičích, ale místo nich dva malé moduly se dvěma elektrolyty, třemi diodami, dvěma či třemi odpory a tavnou pojistkou. Má i podstatně složitější síťové trafo, což si právě vyžádala úprava předpěťových obvodů. Začal se vyvíjet úplně nový modul, který se pak vyráběl ve třech modifikacích až do konce Tesly a má označení AUJ637 - a je to něco zcela jiného, parametrově i spolehlivostně.
Kruci Syrone, když o tom naprostý hovno víš, čím tohle zapojení muselo projít, aby z toho lezl jakžtakž čistý zvuk, nic podobnýho mi tady prosím nepiš.
Každý z nás má nějaké praktické zkušenosti a podle nich potom referuje. Ty jsi v době, kdy jsi opravoval rozhlas byl buď úplně hluchý, nebo si ten ohavný zkreslený zvuk prostě už nepamatuješ.
Směšné je, že valná většina potíží AUJ635 se dala zlikvidovat odstraněním diletantských chyb, vzniklých už při vývoji.
K tomu Sunnu se už nebudu vyjadřovat, pro mě je to naprosto jasné, můžeš si to teoreticky rozebírat po všech stránkách a mít z toho třeba maturitu, mně je to fuk. Za ta léta, co se pohybuju téměř výhradně mezi zesilovači a podobnými věcmi, jsem už viděl a slyšel ledacos - dokážu za skoro 40 roků docela dobře odhadnout, jak se to či ono zapojení /kór takhle mizerné/ bude v praxi chovat - a vždy tomu tak bylo. Kolikrát jsem se seknul, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky.
Plané teoretizování, naprosto odtržené od praxe si nech někam jinam, kde nejsou protřelí kozáci, co podobných zařízení za svůj dosavadní život opravili či upravili mnohé stovky, možná i přes tisícovku.
V době, kdy tyhle konstrukce vznikaly, to byly skutečně znouzectnosti - nebyly komplementáry, nebyly zkušenosti s charakteristickými parametry prvních velmi výkonných tranzistorů, nebyly zkušenosti s rozptylem jejich výroby, se SOA, s rozptylem mezních parametrů a neuměli toho tenkrát mnohem víc.
Důkazem jsou stovky podobných zapojení z té doby, které sice dávají výkon, ale bez větších nároků na kvalitu výsledného zesíleného signálu.
Dokonce i bývalí pastevci ovcí ve Vráblích po pár letech provozu pochopili, že tohle není cesta ke spolehlivému a přiměřeně kvalitnímu zesilovači. Jestli chceš vidět pokus o trochu slušně hrající koncový zesilovač v totožném zapojení /budicí trafo, dva SE stupně v sérii/, tak si najdi RK1/73 a podívej se ve schématu výkonového zesilovače toho mixpultu, jak vypadá slušný předpěťový obvod koncového tranzistoru a co se s tím najebali, než to dotáhli do této podoby. Je tam dokonce vysvětlena i funkce toho konce /je vysvětlena i v servisu k AUC2100/, tak se můžeš něco ještě přiučit.
Na toto téma, tedy takto prachblbě zapojené konce se už odmítám bavit. Nikdy jsi nic podobného nejspíš neměřil a na škopku nepozoroval, co z toho leze.
Kdyby bylo trochu víc času a já byl zdravější, vezmu dvě dobrá budicí trafka z AUJ635, postavím ten Sunn budič, primáry těch trafek dám paralelně a jednotlivé sekundáry rozházím mezi můstek z dobrých 2N3055, aby bylo správně nafázováno.
Pak vezmu multimetr, skop a napíšu, co jsem kde našel a co slyšel.
To ovšem teoretika Tvého formátu nemůže přesvědčit - takže to radši necháme tak, jak to je. Ty budeš to zapojení po teoretické stránce chválit a já zas nechám výsledek tohoto experimentu poslechnout jiným a mohl bych zveřejnit i fotky ze skopu a i proudy, které kudy tečou.
Ani tohle maturitního teoretika nepřesvědčí, on bude trvat na tom, že to zapojení je teoreticky správně a není důvod, proč by mělo zkreslovat a s teplotou i napětím ujíždět jak prase.
Tak to nechejme každý na svém.
Každý, kdo někdy byl nucen půlku toho dokonalejšího zapojení z ASO500 opravovat a potom jej slyšel, tak mi dá zapravdu, že zkreslení je neposlouchatelné a hodí se akorát tak pro ten místní rozhlas.
Jistou výhodu to ale má - provoz bez kliďáku a téměř bez správného předpětí přináší slušnou teplotní bezpečnost - i když ty 2N3055 budou mít 80°C, pořád jimi poteče tak málo, aby to nespustilo lavinový jev klidový proud-ohřev.

"Já osobně jsem schopen, než něco odsoudím, se zamyslet a přijmout i jiný názor. Ale promiň, musel bych si Tě přestat vážit. Vzpomeň si na svou první reakci na tento zesilovač, na ventilátor atd. Nedovedu si představit, že by někdo v té době pustil na trh něco, co by bylo tak špatné. Dokonce i tak zprofanovaný výrobce, jako z Thaivanu, vyráběl sice levné výrobky s pochybnou pověstí, ale řada z nich by dodnes fungovala, pokud by si soudruzi z EU a jiní stále nevymýšleli důvody, jak nás donutit vyhazovat funkční věci."
To hovoří samo za sebe.

[Sendyx]

Nemůžu si pomoct, já tam žádné zapojení se spol. kolektorem nevidím - z hlediska klid. proudu je to SE, s emitorovým odporem a poměrně měkkým zdrojem.

[Sendyx]

Nemůžu si pomoct, já tam žádné zapojení se spol. kolektorem nevidím - z hlediska klid. proudu je to SE, s emitorovým odporem a poměrně měkkým zdrojem.