teplotný koeficient kondenzátorov

[ZdenekHQ]

[ZdenekHQ]

[Milan]

Vůbec bych si nebyl jistý , zda je opakovatelné měření takto malých změn rozměru na základě měření změny kapacity ( nějaké tisíciny pF) možné.
S různými vlivy prostředí se mění vše a změny kapacity budou asi větší než to, co chci měřit . Tak kromě teploty, vlhkosti , tlaku apod . třeba vnější všudypřítomné elektromagnetické pole, působící silově jednak na vlastní membránu, jednak indukující proudy v měřících obvodech násobně větší
než signál měřené změny kapacity. Tipnul bych si velikost signálu tak zlomky µV , takže jen odstínit ( a "odšumit" ) zařízení na tuto úroveň bude velký problém. Domnívám se, že realizace je reálná jedině v takové konstrukci,kde se veškerý ten vnější bordýlek změn bude kompenzovat ,čili nějaká dvojitá přesně symetrická membrána či co to je. Anebo úplně jiný princip ,např . měření fázového posunu odrazu laserového paprsku, ale asi to narazí vzhledem k rozměru na délku vlny a technickou realizovatelnost . No , máš před sebou " velký krajíc" , ale je to zajímavé a přeji ti hodně dobrých nápadů při realizaci.

[ZdenekHQ]

Co se týká laseru, na tom principu pracují i 3D mikroskopy, možná by to byla cesta, jen asi trošku drahá.

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Konfok%C3%A1ln%C3%AD_mikroskop

[ZdenekHQ]

Co se týká laseru, na tom principu pracují i 3D mikroskopy, možná by to byla cesta, jen asi trošku drahá.

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Konfok%C3%A1ln%C3%AD_mikroskop

[EKKAR]

Třeba za války ve vojenskejch rádiostanicích se teplotní "courání" kapacity řešívalo spojováním vícero kondíků s různým teplotním koeficientem, v některejch případech i s opačným - byly z různejch hmot a vzájemně se při změnách teploty kompenzovaly ...

[EKKAR]

Třeba za války ve vojenskejch rádiostanicích se teplotní "courání" kapacity řešívalo spojováním vícero kondíků s různým teplotním koeficientem, v některejch případech i s opačným - byly z různejch hmot a vzájemně se při změnách teploty kompenzovaly ...

[Milan]

Jak je podstatné volit řešení s kompenzací vnějších vlivů ukázuje následující historie : Počátkem 80. let bylo v Tesle Liberec započato s vývojem infrapasivního čidla pohybu do systému EZS , dnes zcela běžné věci za pár korun. Problém byl vlastní infradetektor ,který byl embargován. Ten byl ve spolupráci s Teslou vyvíjen v Monokrystalech Turnov , byl to vlastně základní fyzikální výzkum včetně vývoje vhodných materiálů . Povedlo se, ale detektor byl "jednoduchý" ,víc technologie neumožňovala . Materiál citlivý na infra je citlivý i na spoustu věcí jako teplotu , tlak atd. Protože
přijímané výkony jsou nepatrné a vnější vlivy velké , část problému kvazistatických změn byla řešena obvodově elektronikou , vliv třeba prudkých ,ale absolutně nepatrných změn tlaku hermetizací. A ta když se nepovedla dokonale , znamenalo to v praxi , že bouchnutí dveřmi na druhém konci chodby dlouhé 50m znamenalo poplach - prostě s čidly průsery ,servis stále po instalacích a nikdo nedokázal vysvětlit vedení, že se to elektronikou již spravit nedá.
V té době měla již např. firma Heimann detektor , který měl aktivní plošky dvě - jednu pro vlastní snímání infra a druhou od infra odstíněnou pro kompenzaci všeho možného bordýlku z venku , a s těmito detektory problém nebyl , vyhodnocovala se jen rozdílová složka signálu z obou půlek ,tedy změna náležící jen infra a ne jiným vlivům ( samozřejmě symetrie nemůže být dokonalá, ale princip dovoluje potlačit rušivé vlivy o několik řádů).