Magnetofon Tesla B115

[TheLastUnicorn]

Osobne si myslím, že Tvoj problém viazne v nastavení citlivosti snímacích stupňov. Pravdepodobne máš snímanie nastavené na nejaký neobvykle vysoký magnetický tok.
Btw., záznamový prúd sa nenastavuje na úroveň 1V už preto, že prúd sa nemeria vo voltoch. Nechceš to nastavenie radšej zveriť niekomu, kto vie, čo robí a prečo to robí?

[Hill]

Taky se mi zdá, že je poněkud mimo.
Ten 1 V na výstupu zesilovače je referenční úroveň při 1 kHz a měří se na vývodech 15 a 16 základní desky.
Na tuto úroveň se nastavují indikátory na nulu (v režimu SOURCE). K tomu slouží trimry R15 a R16 na desce I.
Nastavení záznamového proudu pomocí trimrů R1 a R2 na základní desce se dělá až úplně nakonec, když máš správně seřízené kolmosti a výšky hlav, správně nastavené úrovně snímání podle referenčního pásku a srovnanou předmagnetizaci (několikrát popsáno výše) s páskem DP25LH.
Přepínač monitor do polohy TAPE a nahrávat ten 1 kHz tak, aby na bodech 15 a 16 základní desky byla úroveň snímaného signálu 1,05 V.
Těch 1,05 V je jen orientační údaj, správná záznamová úroveň by se měla definitivně seřizovat na takovou, při které zkreslení snímaného signálu třetí harmonickou nepřeleze 3%, ale celkový odstup rušivých napětí současně zůstane lepší, než 54 dB.
Jestli ti cokoli z toho, co jsem tu teď napsal, nic neříká, poslechni Unicorna a dej to seřídit někomu, kdo to už někdy dělal.

[Hill]

Taky se mi zdá, že je poněkud mimo.
Ten 1 V na výstupu zesilovače je referenční úroveň při 1 kHz a měří se na vývodech 15 a 16 základní desky.
Na tuto úroveň se nastavují indikátory na nulu (v režimu SOURCE). K tomu slouží trimry R15 a R16 na desce I.
Nastavení záznamového proudu pomocí trimrů R1 a R2 na základní desce se dělá až úplně nakonec, když máš správně seřízené kolmosti a výšky hlav, správně nastavené úrovně snímání podle referenčního pásku a srovnanou předmagnetizaci (několikrát popsáno výše) s páskem DP25LH.
Přepínač monitor do polohy TAPE a nahrávat ten 1 kHz tak, aby na bodech 15 a 16 základní desky byla úroveň snímaného signálu 1,05 V.
Těch 1,05 V je jen orientační údaj, správná záznamová úroveň by se měla definitivně seřizovat na takovou, při které zkreslení snímaného signálu třetí harmonickou nepřeleze 3%, ale celkový odstup rušivých napětí současně zůstane lepší, než 54 dB.
Jestli ti cokoli z toho, co jsem tu teď napsal, nic neříká, poslechni Unicorna a dej to seřídit někomu, kdo to už někdy dělal.

[Paviel]

Hill a TheLastUnicorn ďakujem Vám. Celé som si to prešiel a zistil som, že celé som to mal zle nastavené už hneď na snímacích zosilňovačoch, resp. ich citlivosť. Zistil som aj, že môj merný pás ma 250 Wb.. .
Takže teraz je to konečne tak ako to má byť (odposluch a záznam sú počas nahrávania na rovnakej úrovni). Predmagnetizácia aj záznamový prúd sú nastavené.

[AdamVarga]

Tak by som mal znova otázku na Hilla

Riešim tie motory na kotúče a zisťujem že to ani tak super nebude s tými BLDC motormi. Skôr to bude hrôza zoštelovať to celé.

Obzeral som sa po tých motoroch aké tam skutočne majú byť, vraj Eddy Current motory, ktoré nezoženiem. Tak som ešte rozmýšlal ako sa k tomu dostať najbližšie a napadlo ma že číňan predáva navinuté statory pre BLDC motory. Je to tiež prakticky 3 fázový motor ako tie motory v deckoch len rotor nieje identický.. A ak som dobre pochopil "eddy current motor" bude znamenať že rotor bude z hliníka?

[TheLastUnicorn]

Klasický starý obežák s kondenzátorom systému Papst...ako mali B4-ky, aké sú v Revox-och, Akai-och.
Bez problémov sa ale dajú použiť aj bežné komutátorové DC motory (tak to má riešené napr. Teac X2000). Prečo si si to chcel komplikovať BLDC-čkami neviem...
Všetko to, čo sa snažíš vymyslieť už bolo dávno vymyslené. A že to výrobci ako Studer, Tascam (Teac), Akai, Technics atď. riešili tak, ako to riešili nie je tým, že by boli blbí. Práve naopak. Keď si proste na ebay kúpiš sadu motorov pre niektorý z týchto strojov a urobíš podobné riadenie, získaš funkčnú vec. Kúpiť vhodný motor pre kotúčový mgf nie je v súčasnej dobe jednoduché. Viem to, lebo tieto elaboráty už mám za sebou.
Ja som pre pohon unášačov použil uhlíkové DC motory značky Parvex.

[Hill]

Fak je, že pro cívkáče nebude jednoduché sehnat nějaké střídavé motory k unašečům, ale stejnosměrné kartáčové motorky to zvládnou stejně dobře, samozřejmě, když při převíjení budou stačit na plnou cívku.
Ale i tomu se dá pomoci - při převíjení snímat otáčky odvíjené cívky a, když dosáhne nastavenou rychlost, snižovat otáčky navíjené cívky a otáčky odvíjené tak udržovat na zvoleném konstantním maximu. Omezí se tak namáhání pásku a vliv setrvačné hmoty odvíjené cívky při brždění.

Zajímavou regulaci tahů používal Grundig (asi aby nemusel platit patenty za zpětnovazební regulaci snímáním tahu pásku) třeba u TS945, ale i ve videomechanice řady 300: na kartáčovém motorku hvězdice, snímala se frekvence otáčení. A v paměti byly tabulky pro oba zdroje motorků unašečů při převíjení oběma směry a všech posuvových rychlostech, které každý z motorků potřeboval, ať už táhl přivíjecí unašeč, nebo brzdil odvíjení protitahem. Čím nižší otáčky, tím víc musel táhnout, myslím, že momentové křivky podle proudu motorkem byly v těch tabulkách zohledněné také.
Stejně se tahy definitivně nastavovaly trimrem.
Přesto bych se do tohoto způsobu regulace nepouštěl, dal bych přednost klasickým kyvným kolíkům se snímáním polohy optozávorou pro řízení navíjecího tahu, při rychloposuvech pak pro řízení zatěžovacího proudu motoru odvíjené cívky, případně velikosti "protiproudu".

[Hill]

Fak je, že pro cívkáče nebude jednoduché sehnat nějaké střídavé motory k unašečům, ale stejnosměrné kartáčové motorky to zvládnou stejně dobře, samozřejmě, když při převíjení budou stačit na plnou cívku.
Ale i tomu se dá pomoci - při převíjení snímat otáčky odvíjené cívky a, když dosáhne nastavenou rychlost, snižovat otáčky navíjené cívky a otáčky odvíjené tak udržovat na zvoleném konstantním maximu. Omezí se tak namáhání pásku a vliv setrvačné hmoty odvíjené cívky při brždění.

Zajímavou regulaci tahů používal Grundig (asi aby nemusel platit patenty za zpětnovazební regulaci snímáním tahu pásku) třeba u TS945, ale i ve videomechanice řady 300: na kartáčovém motorku hvězdice, snímala se frekvence otáčení. A v paměti byly tabulky pro oba zdroje motorků unašečů při převíjení oběma směry a všech posuvových rychlostech, které každý z motorků potřeboval, ať už táhl přivíjecí unašeč, nebo brzdil odvíjení protitahem. Čím nižší otáčky, tím víc musel táhnout, myslím, že momentové křivky podle proudu motorkem byly v těch tabulkách zohledněné také.
Stejně se tahy definitivně nastavovaly trimrem.
Přesto bych se do tohoto způsobu regulace nepouštěl, dal bych přednost klasickým kyvným kolíkům se snímáním polohy optozávorou pro řízení navíjecího tahu, při rychloposuvech pak pro řízení zatěžovacího proudu motoru odvíjené cívky, případně velikosti "protiproudu".

[AdamVarga]

[Hill]

Kdysi (tedy někdy kolem roku 2000) jsem zkoušel simulovat zapojení pomocí Electronic Workbench 5, měl jsem přístup ke školní verzi, ta toho moc nedovolovala. Už nebyla poblíž žádná lépe vybavená laboratoř, pro další měření musel stačil tónový generátor (použitý i k napájení můstku RLC10 místo původního vestavěného generátoru), milivotmetr do 200 kHz a osciloskop 20 MHz, kterým jsem se pokoušel najít nějakou vlastní rezonanci hlavy do 200 kHz, ale ta se dala zjistit spíše podle nerovnoměrnosti fázového posuvu, než amplitudy - jakási široká "boule" o převýšení sotva +1,5 dB je v oblasti kolem 80 kHz. Kvůli omezenému počtu použitelných součástek v simulátoru jsem tehdy odladil náhradní schéma (příloha). A nejspíše se na tom podílely i kapacity přívodních vodičů.
To schéma s mírně upravenými hodnotami používám dodnes i v LT Spice, protože pro zátěž nad 100 kΩ se tváří velmi podobně, jako skutečná hlava, odchylka v pásmu do 20 kHz nepřekračuje -1,5 dB.
Ty hodnoty jsem nakonec doladil až v EWb5, a to tak, že jsem měřil hlavu skrz snímací zesilovač v B115, přeměřil hodnoty jeho součástek, celý ho přesypal do simulátoru a nakrýval charakteristiky na sebe.
Mysli na to, že ta hlava má na 20 kHz impedanci k 38 kΩ, takže 100 kΩ zátěže je opravdu minimum. Ještě se proto vyplatí vykompenzovat výšky pomocí paralelní rezonance, přesněji - přisunout ji blíže k přenášenému pásmu. K tomu se hodí na vstup snímacího zesilovače (vlastně paralelně k C1R3) připojit další sériovou kombinaci RC z odporu 22k až 27k s kapacitou 120 - 150 pF. Tím přizvedneš charakteristiku na 20 kHz až o 2,5 dB.

Zvlnění charakteristiky na dolním konci pásma jsem neřešil, kmitočty maxim a minim se mění podle délky opásání čela hlavy i rychlosti posuvu pásku, kolem 80 Hz na devatenáctku to pořád ještě dělalo -1 dB a na 50 Hz asi +2 dB. Jak dlouhé bylo opásání čela, nepamatuji, asi jsem ho ani nekontroloval, prostě jsem to vzal jako fakt, který na devítku neruší ještě vůbec a na devatenáctku si ho stejně nikdo nevšimne (to jen já, že o tom vím).

Pokud jde o záznamovou hlavu ANH200, je to jednodušší: má ve středu pásma 23 mH, stejnosměrný odpor kolem 120 Ω, na záznamový proud tato sériová kombinace pro simulaci stačí, protože při linearizačním odporu 5k6 (odpovídá napětí 1,05 V na výstupu záznamového zesilovače při úrovni 0 dB na kmitočtu 330 Hz) způsobí impedance hlavy pokles záznamového proudu na 20 kHz jen o 1,05 dB. To se pomalu ani nevyplatí rovnat korekcemi v záznamové cestě, protože nad 15 kHz na devatenáctku nemá valný smysl to dorovnávat ani velikostí předmagnetizačního proudu - když ti bude na takovém kmitočtu kolísat úroveň proti 330 Hz jen o ±3 dB od začátku do konce cívky pásku, pak máš hodně dobrý pásek.
Tím chci říci, že kmitočtová závislost záznamového proudu se omezí velikostí linearizačního odporu, takže není třeba pro záznamovou hlavu vymýšlet kdovíjak složité náhradní schéma.

[Hill]

Kdysi (tedy někdy kolem roku 2000) jsem zkoušel simulovat zapojení pomocí Electronic Workbench 5, měl jsem přístup ke školní verzi, ta toho moc nedovolovala. Už nebyla poblíž žádná lépe vybavená laboratoř, pro další měření musel stačil tónový generátor (použitý i k napájení můstku RLC10 místo původního vestavěného generátoru), milivotmetr do 200 kHz a osciloskop 20 MHz, kterým jsem se pokoušel najít nějakou vlastní rezonanci hlavy do 200 kHz, ale ta se dala zjistit spíše podle nerovnoměrnosti fázového posuvu, než amplitudy - jakási široká "boule" o převýšení sotva +1,5 dB je v oblasti kolem 80 kHz. Kvůli omezenému počtu použitelných součástek v simulátoru jsem tehdy odladil náhradní schéma (příloha). A nejspíše se na tom podílely i kapacity přívodních vodičů.
To schéma s mírně upravenými hodnotami používám dodnes i v LT Spice, protože pro zátěž nad 100 kΩ se tváří velmi podobně, jako skutečná hlava, odchylka v pásmu do 20 kHz nepřekračuje -1,5 dB.
Ty hodnoty jsem nakonec doladil až v EWb5, a to tak, že jsem měřil hlavu skrz snímací zesilovač v B115, přeměřil hodnoty jeho součástek, celý ho přesypal do simulátoru a nakrýval charakteristiky na sebe.
Mysli na to, že ta hlava má na 20 kHz impedanci k 38 kΩ, takže 100 kΩ zátěže je opravdu minimum. Ještě se proto vyplatí vykompenzovat výšky pomocí paralelní rezonance, přesněji - přisunout ji blíže k přenášenému pásmu. K tomu se hodí na vstup snímacího zesilovače (vlastně paralelně k C1R3) připojit další sériovou kombinaci RC z odporu 22k až 27k s kapacitou 120 - 150 pF. Tím přizvedneš charakteristiku na 20 kHz až o 2,5 dB.

Zvlnění charakteristiky na dolním konci pásma jsem neřešil, kmitočty maxim a minim se mění podle délky opásání čela hlavy i rychlosti posuvu pásku, kolem 80 Hz na devatenáctku to pořád ještě dělalo -1 dB a na 50 Hz asi +2 dB. Jak dlouhé bylo opásání čela, nepamatuji, asi jsem ho ani nekontroloval, prostě jsem to vzal jako fakt, který na devítku neruší ještě vůbec a na devatenáctku si ho stejně nikdo nevšimne (to jen já, že o tom vím).

Pokud jde o záznamovou hlavu ANH200, je to jednodušší: má ve středu pásma 23 mH, stejnosměrný odpor kolem 120 Ω, na záznamový proud tato sériová kombinace pro simulaci stačí, protože při linearizačním odporu 5k6 (odpovídá napětí 1,05 V na výstupu záznamového zesilovače při úrovni 0 dB na kmitočtu 330 Hz) způsobí impedance hlavy pokles záznamového proudu na 20 kHz jen o 1,05 dB. To se pomalu ani nevyplatí rovnat korekcemi v záznamové cestě, protože nad 15 kHz na devatenáctku nemá valný smysl to dorovnávat ani velikostí předmagnetizačního proudu - když ti bude na takovém kmitočtu kolísat úroveň proti 330 Hz jen o ±3 dB od začátku do konce cívky pásku, pak máš hodně dobrý pásek.
Tím chci říci, že kmitočtová závislost záznamového proudu se omezí velikostí linearizačního odporu, takže není třeba pro záznamovou hlavu vymýšlet kdovíjak složité náhradní schéma.

[TheLastUnicorn]

Co se týče motorů, nevymýšlel bych teplou vodu:
https://www.ebay.de/itm/154374192504?hash=item23f16b3d78:g:yCQAAOSwge9gUMhy
Za 46€ není myslím co řešit a jedná se o funkční věc určenou primárně pro unašeče cívkového stroje. Bude to mít krásný hladký chod bez trhání, neshoří to při trvalé excitaci a řízení je primitivní.
Regulaci tahu optozávorou bych surově obšlehl od Teac-u (X1000, X2000), kterým to funguje výborně a není to složitý.

[AdamVarga]

[Hill]

Nejjistější je oprásknout původní zapojení DBX třeba zrovna z toho TEACu. Máš k němu schéma, desku PCB můžeš použít taky, nebo si navrhnout vlastní, nastavovací předpis je v manuálu. Dva kanály pro záznam, dva pro snímání, nedělají nic jiného, jejich funkce se nepřepíná.
Můžeš shánět RMS detektor µPC1253H2 a řízený zesilovač µPC1252H2, to je asi to nejlepší, co pro normální úrovně kolem 1 V vzniklo, vše po 4 kusech, zbytek spraví dva kousky NJM4580, případně, pokud existují, jejich náhrady. Do stavby nějakého VCA s definovanou závislostí zesílení na řídicím napětí nebo proudu a detektoru RMS z něčeho jiného bych si netroufal.
Ale můžeš se poohlédnout třeba po dvou kouskách AN6291, každý obsahuje kompletní enkodér/dekodér pro dva kanály, dají se napájet až 14 V (chodí od asi 2 V napájení, při něm je ale nelze budit úrovněmi podle specifikace DBX, měly prý být součástí nějakého walkmana, kde do vstupu lezlo typicky 20 mV a obvod se nepřepínal do režimu E, tedy enkodéru).
Měl jsem kdysi v parádě nějakého tříhlavého Technicse (kazeťák), v něm byly právě dva obvody AN6291 a pak jakési Onkyo s obvodem AN7367 napájený souměrným zdrojem ±6 V, ale schéma jsem neměl a jakýchkoli informací málo.
Vstupní úrovně lze přizpůsobit obvodu do jisté míry libovolně, protože obvod se stará o kompresi dynamiky v [dB] 2:1 a v opačném poměru ji pak expanduje. Čili není tak citlivý na to, jak přesně byla při snímání dodržená úroveň, která z enkodéru vylezla při záznamu na pásek (na Wikipedii se tvrdí opak, ale není to pravda), nicméně je citlivý na nesouhlas časových konstant při záznamu a snímání a na zachování kmitočtového průběhu.
A samozřejmě - je stejně citlivý, jako obvod Dolby, na pronikání nežádoucích signálů mimo pásmo (zbytky pomocné nosné a pilotního kmitočtu v MPX stereo a kmitočtu předmagnetizace), ale jejich vliv je v dbx slyšet až nepříjemně moc.
Navíc nahrávka pořízená systémem dbx se na přístroji bez dbx nedá poslouchat a nekomprimovaný záznam se nedá poslouchat přes dekodér dbx.
Kdysi jsem to zkoušel s obvodem HA12072ANT - obsahuje obvod, který se chová, jako dbx kompandér (i když to neinzeruje) pro FM záznam do šikmých stop na videu, ale použil jsem jen ten kompandér - poslechově to bylo kompatibilní s tím Technicsem, ale při maximálním napájecím napětí 5 V se nedalo jít do vstupních úrovní přes 50 mV při 0 dB.
Pochopitelně těch 50 mV bylo i na výstupu, což znamená, že další stupeň musí mít co nejmenší šum vstupu, aby se účinnost dbx skutečně mohla projevit v celé kráse. Nakonec tedy na vestavbu systému dbx do cívkáče nedošlo. Ale hlavní důvody byly dva: jednak mám těch cívkáčů víc, musel bych je dovybavit všechny, jednak už jsem pár let nic na pásky nenahrával, a nezdá se, že by na to ještě došlo.

Pokud jde o zvlnění charakteristiky "přes pásek" v hloubkách, jde o normální fyzikální jev, kdy délka vlny záznamu je tak dlouhá, že ještě, když se pásek vzdaluje od pólového nástavce, nějaký magnetický tok zasahuje pólový nástavec. Vlivy kratších vlnových délek se navzájem stihnou vyrušit, než bude pásek od pólového nástavce dostatečně daleko, ale nevyruší se u velkých vlnových délek. Na devatenáctku to zvlnění ještě nevadí, ale při osmatřicítce už by asi vyžadovalo nějakou další korekci.
Přiznávám, že mě to kdysi překvapilo, když jsem poprvé seřizoval B43, a na devatenáctku rychlost se ta minima a maxima posunula o oktávu výše, než na devítku. To mě přimělo poshánět podrobnější literaturu a vysvětlení od Jána Fortuny v knize Magnetický záznam (vyd. ALFA 1981) se krylo s tím, co jsem naměřil.

[Hill]

Nejjistější je oprásknout původní zapojení DBX třeba zrovna z toho TEACu. Máš k němu schéma, desku PCB můžeš použít taky, nebo si navrhnout vlastní, nastavovací předpis je v manuálu. Dva kanály pro záznam, dva pro snímání, nedělají nic jiného, jejich funkce se nepřepíná.
Můžeš shánět RMS detektor µPC1253H2 a řízený zesilovač µPC1252H2, to je asi to nejlepší, co pro normální úrovně kolem 1 V vzniklo, vše po 4 kusech, zbytek spraví dva kousky NJM4580, případně, pokud existují, jejich náhrady. Do stavby nějakého VCA s definovanou závislostí zesílení na řídicím napětí nebo proudu a detektoru RMS z něčeho jiného bych si netroufal.
Ale můžeš se poohlédnout třeba po dvou kouskách AN6291, každý obsahuje kompletní enkodér/dekodér pro dva kanály, dají se napájet až 14 V (chodí od asi 2 V napájení, při něm je ale nelze budit úrovněmi podle specifikace DBX, měly prý být součástí nějakého walkmana, kde do vstupu lezlo typicky 20 mV a obvod se nepřepínal do režimu E, tedy enkodéru).
Měl jsem kdysi v parádě nějakého tříhlavého Technicse (kazeťák), v něm byly právě dva obvody AN6291 a pak jakési Onkyo s obvodem AN7367 napájený souměrným zdrojem ±6 V, ale schéma jsem neměl a jakýchkoli informací málo.
Vstupní úrovně lze přizpůsobit obvodu do jisté míry libovolně, protože obvod se stará o kompresi dynamiky v [dB] 2:1 a v opačném poměru ji pak expanduje. Čili není tak citlivý na to, jak přesně byla při snímání dodržená úroveň, která z enkodéru vylezla při záznamu na pásek (na Wikipedii se tvrdí opak, ale není to pravda), nicméně je citlivý na nesouhlas časových konstant při záznamu a snímání a na zachování kmitočtového průběhu.
A samozřejmě - je stejně citlivý, jako obvod Dolby, na pronikání nežádoucích signálů mimo pásmo (zbytky pomocné nosné a pilotního kmitočtu v MPX stereo a kmitočtu předmagnetizace), ale jejich vliv je v dbx slyšet až nepříjemně moc.
Navíc nahrávka pořízená systémem dbx se na přístroji bez dbx nedá poslouchat a nekomprimovaný záznam se nedá poslouchat přes dekodér dbx.
Kdysi jsem to zkoušel s obvodem HA12072ANT - obsahuje obvod, který se chová, jako dbx kompandér (i když to neinzeruje) pro FM záznam do šikmých stop na videu, ale použil jsem jen ten kompandér - poslechově to bylo kompatibilní s tím Technicsem, ale při maximálním napájecím napětí 5 V se nedalo jít do vstupních úrovní přes 50 mV při 0 dB.
Pochopitelně těch 50 mV bylo i na výstupu, což znamená, že další stupeň musí mít co nejmenší šum vstupu, aby se účinnost dbx skutečně mohla projevit v celé kráse. Nakonec tedy na vestavbu systému dbx do cívkáče nedošlo. Ale hlavní důvody byly dva: jednak mám těch cívkáčů víc, musel bych je dovybavit všechny, jednak už jsem pár let nic na pásky nenahrával, a nezdá se, že by na to ještě došlo.

Pokud jde o zvlnění charakteristiky "přes pásek" v hloubkách, jde o normální fyzikální jev, kdy délka vlny záznamu je tak dlouhá, že ještě, když se pásek vzdaluje od pólového nástavce, nějaký magnetický tok zasahuje pólový nástavec. Vlivy kratších vlnových délek se navzájem stihnou vyrušit, než bude pásek od pólového nástavce dostatečně daleko, ale nevyruší se u velkých vlnových délek. Na devatenáctku to zvlnění ještě nevadí, ale při osmatřicítce už by asi vyžadovalo nějakou další korekci.
Přiznávám, že mě to kdysi překvapilo, když jsem poprvé seřizoval B43, a na devatenáctku rychlost se ta minima a maxima posunula o oktávu výše, než na devítku. To mě přimělo poshánět podrobnější literaturu a vysvětlení od Jána Fortuny v knize Magnetický záznam (vyd. ALFA 1981) se krylo s tím, co jsem naměřil.

[AdamVarga]

No tak trocha som sa hral v simulátore a tá simulácia hlavy ANH200 mi nejako nevychádza :/

schému som 1:1 odkopíroval podľa prílohy ktorú ste poskytli a mne sa zdá že niečo tam asi bude zle. Prikladám foto charakteristiky ktorú som z nej dostal a aj toho ako to mám načmárané.. robím niečo zle?

Ku tomu DBX sa vrátim asi inokedy, až keď budem mať relatívne funkčný magnetofón kam by som to chcel. Každopádne je prúser zohnať ešte vyrábané integrované obvody pre tieto účely. Bolo by super keby viem 1:1 použiť schému DBX toho TEACu ale bohužiaľ tie integráče sú unobtánium. Najprv sa asi zameriam na snímací zosilňovač.

EDIT: Nikdy si neviem zapamätať označenie tých hláv takže som tie screenshoty nesprávne označil ako ANH200...

[TheLastUnicorn]

Aby si si pozrel servisák od X2000 som Ti radil už dávnejšie. Osobne ten stroj ako taký nemám príliš v láske, ale niektoré veci má výborne riešené. Takisto je dobré sa mrknúť aj do servisákov od GX77, GX747, RT909, niektorých Studerov atď. Dá Ti to pomerne veľa, keď vidíš akým spôsobom sa kto vysporiadal s danou problematikou a ktorou cestou by bolo v súčasnosti najlepšie sa vydať. Často je to lepšie, než hromada teoretizovania a diskutovania na fóre. Snímací stupeň v X2000 je exceletný, ak človek zoženie trandy na vstupný diferák, možno by stálo aj za to ho skúsiť okopčiť.
Dolby B a C sa dá jednoducho riešiť pomocou známych švábov NE645, ale v kotúčakoch od rýchlosti 9,5 nahor v tom nevidím extra zmysel a má to dosť neduhov...typu dýchanie atď.
DBX je účinnejší, na rýchlosti 19 sa s ním dá dosiahnuť odstupov ako CD. Je ale zložitejší a ešte háklivejší na presnosť nastavenia úrovní. Návod na jeho stavbu bol kedysi aj červenom A-Radiu, ale ročník ani číslo už neviem...ale bol myslím navrhovaný z dostupných dielov.

Čo sa týka skratového magnetického toku: Nedá sa vôbec kategorizovať, že niektorý tok je z takej alebo takej doby. Ja mám napr. AKAI GX620 a GX255 nastavený na 185nWb/m, B73 na 250nWb/m a B115 na 320nWb/m. Ono každému stroju vyhovuje najlepšie niečo iné, naviac je to dosť naviazané na konkrétny pás a takisto záleží, či má mašina obvody DOLBY (pre ktoré býva štandardným tokom 200nWb/m). Veľmi teda záleží aj akého skreslenia chceš dosahovať pri úrovni "0VU" na úkor odstupov. Osobne už kašlem na štandardy NAB alebo IEC a svoje stroje nastavujem tak, že si vyskúšam viacero tokov a sledujem, ako sa to chová pri ktorom páse. Ono totiž aj tie VU metre ukazujú na každom stroji inak. Keď si vezmeš niekoľko rôznych typov kotúčakov, všetky skalibruješ na 250nWb/m voči 0VU, na jednom z nich urobíš záznam ideálne nejakej hudby, tak zistíš, že vôbec nebudú ukazovať pri takto širokospektrálnom signále rovnako. Pás nahraný na akai so špičkami blízko "nuly" bude na revoxe ďaleko v červenom poli atď. Takže ak si staviaš mašinu sám, vyber si pás, ktorý chceš najčastejšie používať a skusmo si vyber tok, s ktorým to bude celé makať najlepšie. Či už to bude 150, 185, 200, 250, 320, 370 alebo dokonca 510 je vlastne jedno.

[Hill]

[Hill]

[AdamVarga]