Magnetofon Tesla B115

[rvx73]

lubos1961: na to uzemňování hlavy zírám ...

třeba by nám to danhard mohl objasnit, proč se to takto dělalo

[Hill]

Díky, Luboši, další příklad, že to jde.
Ty dva tranzistory v sérii jsou tam hlavně proto, že v zavřeném stavu (při záznamu) musí vydržet poměrně velkou amplitudu napětí předmagnetizace na hlavě při záznamu na chromky: efektivní hodnota přibližně 23 V znamená amplitudu kolem 65 V. A to jedno kácéčko opravdu neunese.
Amplitudu úbytku napětí vyvolaného záznamovým proudem lze úspěšně zanedbat, pohybuje se pod řádem stovek mV.

[Hill]

Díky, Luboši, další příklad, že to jde.
Ty dva tranzistory v sérii jsou tam hlavně proto, že v zavřeném stavu (při záznamu) musí vydržet poměrně velkou amplitudu napětí předmagnetizace na hlavě při záznamu na chromky: efektivní hodnota přibližně 23 V znamená amplitudu kolem 65 V. A to jedno kácéčko opravdu neunese.
Amplitudu úbytku napětí vyvolaného záznamovým proudem lze úspěšně zanedbat, pohybuje se pod řádem stovek mV.

[kratz]

Hille a ostatni, diky moc za schematka. Ja byl ted tyden pryc, tak to musim jete projit a nastudovat.

[danhard]

Při záznamu se uzemnil vstup, jedna strana hlavy a při čtení druhá strana hlavy, kudy šel při záznamu záznam.
Nemusel tam být mechanický přepínač na citlivém místě v cestě snímaného signálu.

[Hill]

No, měl jsem z toho trochu strach, co to udělá se zvukem, když jsem viděl schéma. Pak jsem měl ale možnost porovnat zvuk stejných nahrávek (z těch mlsných na jakékoli zkreslení například Variace pro trumpetu a varhany G.F. Händela) z B73(mechanické přepínače) a B115 (tranzistorové spínače) přes stejný zesilovač i bedny a nebyl jsem schopný rozeznat slyšitelný rozdíl.
Ty tranzistory tam fungují skutečně dobře a navíc jsou i po letech spolehlivější, než hromada mechanických kontaktů v cestě signálu.

[Hill]

No, měl jsem z toho trochu strach, co to udělá se zvukem, když jsem viděl schéma. Pak jsem měl ale možnost porovnat zvuk stejných nahrávek (z těch mlsných na jakékoli zkreslení například Variace pro trumpetu a varhany G.F. Händela) z B73(mechanické přepínače) a B115 (tranzistorové spínače) přes stejný zesilovač i bedny a nebyl jsem schopný rozeznat slyšitelný rozdíl.
Ty tranzistory tam fungují skutečně dobře a navíc jsou i po letech spolehlivější, než hromada mechanických kontaktů v cestě signálu.

[danhard]

S jedním tranzistorem to jde tak do -5V, pak se otevírá be dioda v závěrném směru.
Jsou ale tranzistory, které jsou více symetrické a mají vyšší -Ube.
2SC3326

[Hill]

To jsou, ale na takové Tesláci neměli devizy.
Dnes před nimi za některé nápady, jak z ničeho udělat NĚCO, smekám. Jen tedy jsme nesmekali a měli jsme ještě vlasy. Ty mi smekly dřív, než jsem dokázal ten nepoměr nemožného k výsledku dokázal ocenit...

[Hill]

To jsou, ale na takové Tesláci neměli devizy.
Dnes před nimi za některé nápady, jak z ničeho udělat NĚCO, smekám. Jen tedy jsme nesmekali a měli jsme ještě vlasy. Ty mi smekly dřív, než jsem dokázal ten nepoměr nemožného k výsledku dokázal ocenit...

[AdamVarga]

Ja by som trocha ubral pozornosť zo snímacieho zosilňovača a trocha by som chcel posvietiť aj na záznam.

Čítal som tento dokument http://hparchive.com/Application_Notes/HP-AN-89.pdf aj keď teda som úplne nedočítal (zatiaľ).

Zopár vecí ktoré ale boli spomenuté a to sú zosilňovače s prúdovou väzbou. Obzvlášť záznamový. Vraj to eliminuje potrebu ekvalizácie a vzhladom na to že čo to robí a ako to tú hlavu napája a aj to dáva zmysel.

Teoreticky by šlo do B115 zakomponovať zosilňovač s prúdovou väzbou a mohla by to byť aj 1:1 výmena originálneho záznamového zosilňovača za taký zosilňovač s takou väzbou, bez potrebnej zmeny čohokolvek mimo tej dosky...akurát by sa už záznamový prúd nedal regulovať tak ako pôvodne ale na doske záznamového zosilňovača. Malo by to byť možné keďže na hlavnej doske minimalizujú prienik VF z predmagnetizácie do záznamového zosilňovača a snímanie prúdu by bolo možné realizovať na doske záznamového zosilňovača bez nejak extra problémov aj s klasickým operákom..

Ešte tam spomínali aj prúdový zosilňovač pre snímanie z pásky ktorý by tiež eliminoval nárasť vysokých frekvencií na páske..akurát si neviem ako by taký prúdový zosilňovač mohol vyzerať a nehovoriac o tom že nemal by som nejak skvelí pocit žaťažovať hlavu pretože by to postupom času mohlo odmazať záznam. Obávam sa toho lebo keď zaťažím hlavu tak podobne ako keď pustíme magnet do medeného potrubia tak ten magnet spomalí pretože to magnetické pole indukuje napätie do medi ktorá spiatočne odporuje vytvoreným magnetickým polom z indukovaného napätia(alebo prúdu priznám sa neviem ako sa uplne presne vyjadriť.. Toto isté sa môže a asi aj bude odohrávať v hlave a páske akurát páska sa lahko odmagnetuje...

Znie to všetko super a pekné že to kompenzuje za indukčnost pri nahrávaní no neviem či sú ešte iné vlastnosti hláv ktoré zosilňovač s prúdovou väzbou nevie vykompenzovať.. A tým myslím elektrické. Mechanické záležitosti ako kolmosť štrbiny šírka štrbiny a saturácia jadra - vzduchová medzera za nahrávacou štrbinou atď...

[Hill]

Jestli by nebylo lepší prostudovat si, jak to dělali různí výrobci, a popřemýšlet, proč že se zapojení ustálila na principiálně velmi podobných schématech. A proč to dělali jak výrobci, kteří koukali na to, aby se toho prodalo co nejvíc, tak výrobci, kteří si mohli dovolit nebýt lacinými, protože se na jejich stroje čekalo na pořadník, principiálně stejně.
Ony se ty výstřelky, jako záznamová hlava ve smyčce zpětné vazby, sice sem tam objevily (například při záznamu frekvenčně modulované nosné, kdy záznam probíhal bez předmagnetizace), podobně, jako předmagnetizace druhou hlavou naproti té záznamové (cross-field), ale ukázalo se, že strmě narostly požadavky na elektrickou i mechanickou stabilitu a přesnost, takže to nenajdeš ani u studiových strojů, kde se na dolar nehledělo, na spolehlivost, kvalitu a dlouhodobou stabilitu ale ano.

Frekvenční závislost impedance hlavy není třeba potlačovat tím, že ji zapojíš do smyčky zpětné vazby, aby se k ní zesilovač choval, jako zdroj konstantního proudu: v důsledku větší šířky vzduchové mezery navíc její indukčnost s kmitočtem klesá i o více, než 15 % na dekádu.
Obvykle má záznamová hlava šířku štěrbiny 5-15 µm, na té šířce příliš nezáleží, je to zase kompromis: z hlediska promagnetování magnetické vrstvy by se hodila štěrbina ještě širší, protože na pásku zůstane stejně jen to, co hlava zaznamenala hranou pólového nástavce na odběžné straně. Jenomže jde také o to, aby se opotřebovávaly pólové nástavce i štěrbina rovnoměrně a štěrbina se nezanášela, s tím při větší šířce štěrbiny už roste technologický problém. Proto se štěrbina širší nedělá. Jádro hlavy se ale také za žádných okolností nesmí dostat do oblasti magnetického nasycení, jedna štěrbina nestačí, proto záznamová hlava musí mít i zadní štěrbinu, součet tlouštěk obou "vzduchových" mezer přesycení zabrání. Daleko důležitější u záznamové hlavy je naprosto přímá a ostrá hrana odběžného pólového nástavce. "Zubatý" okraj má za následek znečitelnění výšek. Proto tento nástavec musí být obzvlášť přesně broušený do roviny. Bohužel nejde udělat nekonečně ostrý.
Na okraj: univerzální hlava naproti tomu potřebuje co nejužší štěrbinu kvůli snímání, ale musí slevit z citlivosti - je to cena za širší zadní štěrbinu, která tam brání přesycení jádra při záznamu. Čistě snímací hlava vlastně potřebuje jen jednu štěrbinu, a to co nejužší.

Není přece problém obejít frekvenčně závislou impedanci záznamové hlavy větším výstupním napětím záznamového zesilovače a větším linearizačním odporem v sérii s hlavou. Když to používali Willi Studer i Kudelski, Grundig, Philips, Tandberg i Morita, Telefunken, Saba, Tesla, Marantz, Braun, Uher, Bang s Olufsenem (ti na to dokonce byli dva), prostě všichni?
Pro ANH200 stačí sériový odpor asi 2,5 kΩ na to, aby záznamový proud klesl na 20 kHz o méně, než 3 dB. K tomu je potřeba výstupní efektivní napětí záznamového zesilovače 450 mV. Při výstupním napětí 1,5 V pak s linearizačním odporem 8k2 se chyba zmenší na 0,4 dB. Má smysl kvůli tomu komplikovat zapojení (a tím myslím, že nadměrně), když v záznamovém zesilovači stejně musíš kompenzovat o řád větší nerovnoměrnosti charakteristiky způsobené dalšími vlivy?
Na druhý okraj: i nejlepší pásky při devatenáctce rychlosti na kmitočtu 16 kHz vykazují rozptyl výstupních úrovní i přes ±1,5 dB od začátku do konce návinu. To si můžeš snadno přeměřit sám.
Nějaké 0,4 dB, které bys získal napájením hlavy ze zdroje konstantního proudu (jejím zapojením do smyčky záporné zpětné vazby) v tom nehrají žádnou roli.

Záznamovým korekcím se nevyhneš tak jako tak: v záznamovém zesilovačí stejně musí být proto, aby výsledný průběh zkratového magnetického toku záznamu na pásku odpovídal normalizovanému. O té spoustě dalších a významnějších vlivů jsme se tu už bavili. Výšky se zdůrazňují v záznamovém zesilovači právě kvůli tomu, aby byly záznamy přenositelné na jiný stroj. Samozřejmě podle posuvové rychlosti, na devatenáctku obvykle musíš záznamový proud na 20 kHz zvednout aspoň o 7 dB, spíše o 9 - 10 dB, na devítku je zdvih o 15 dB na 16 kHz (vše proti zesílení na 1 kHz) obvyklé minimum.
Když to neuděláš, třeba sice přesně dodržíš normalizovaný kmitočtový průběh zkratového magnetického toku pásku, ale budeš muset při snímání daleko víc zdůraznit výšky, abys kompenzoval štěrbinové ztráty snímací hlavy a demagnetizaci výšek při opouštění hlavy záznamové. Ale s nimi zdůrazníš šum.
Proto se při snímání na devítku vyrovnávají snímací ztráty, zejména ztráty štěrbinové, maximálně do 7 - 9 dB, na devatenáctku do 3 dB, aby se s tím zbytečně nepřidával šum.
Zaznamenávaný signál se koriguje (a předmagnetizace se nastavuje) tak, aby celková charakteristika "přes pásek" byla rovná.
Pak lze i předpokládat, že po všech záznamových ztrátách to, co zbylo na pásku, odpovídá normalizovanému průběhu zkratového magnetického toku.
Ten je sice definovaný do 20 kHz, nicméně vzájemná kompatibilita je povinná jen do 12,5 kHz v pásmu 5 dB pro hifi. Jen v PN Tesly jsem našel užší toleranční pásmo pro průběh "přes pásek".

On si ale ke konci analogového magnetického záznamu snad žádný výrobce nedovolil to dělat jinak, přenositelnost záznamů se stala "neopominutelným účastníkem" rozhodovacího procesu.

Jo, a proudový zesilovač asi česky znamená, že hlava je zapojená nakrátko. V tom případě na vstupu zesilovače neporoste od hloubek napětí s kmitočtem, jako u hlavy naprázdno připojené na vstup zesilovače napětí, ale na výškách bude klesat s o to větší směrnicí. Budeš muset zdůrazňovat výšky (i šum) o to víc. A chladit vstup aspoň kapalným dusíkem, jinak se toho šumu nezbavíš. Nutnosti použít korekce tě to stejně nezbaví.
Je možné, že se toho využívá u některého profesionálního stolu, ale ten má taky úplně jinou snímací hlavu, než tu, která se vejde na šasi sedmdesátkové řady. Nebo má u hlavy zvyšující nf trafo.

[Hill]

Jestli by nebylo lepší prostudovat si, jak to dělali různí výrobci, a popřemýšlet, proč že se zapojení ustálila na principiálně velmi podobných schématech. A proč to dělali jak výrobci, kteří koukali na to, aby se toho prodalo co nejvíc, tak výrobci, kteří si mohli dovolit nebýt lacinými, protože se na jejich stroje čekalo na pořadník, principiálně stejně.
Ony se ty výstřelky, jako záznamová hlava ve smyčce zpětné vazby, sice sem tam objevily (například při záznamu frekvenčně modulované nosné, kdy záznam probíhal bez předmagnetizace), podobně, jako předmagnetizace druhou hlavou naproti té záznamové (cross-field), ale ukázalo se, že strmě narostly požadavky na elektrickou i mechanickou stabilitu a přesnost, takže to nenajdeš ani u studiových strojů, kde se na dolar nehledělo, na spolehlivost, kvalitu a dlouhodobou stabilitu ale ano.

Frekvenční závislost impedance hlavy není třeba potlačovat tím, že ji zapojíš do smyčky zpětné vazby, aby se k ní zesilovač choval, jako zdroj konstantního proudu: v důsledku větší šířky vzduchové mezery navíc její indukčnost s kmitočtem klesá i o více, než 15 % na dekádu.
Obvykle má záznamová hlava šířku štěrbiny 5-15 µm, na té šířce příliš nezáleží, je to zase kompromis: z hlediska promagnetování magnetické vrstvy by se hodila štěrbina ještě širší, protože na pásku zůstane stejně jen to, co hlava zaznamenala hranou pólového nástavce na odběžné straně. Jenomže jde také o to, aby se opotřebovávaly pólové nástavce i štěrbina rovnoměrně a štěrbina se nezanášela, s tím při větší šířce štěrbiny už roste technologický problém. Proto se štěrbina širší nedělá. Jádro hlavy se ale také za žádných okolností nesmí dostat do oblasti magnetického nasycení, jedna štěrbina nestačí, proto záznamová hlava musí mít i zadní štěrbinu, součet tlouštěk obou "vzduchových" mezer přesycení zabrání. Daleko důležitější u záznamové hlavy je naprosto přímá a ostrá hrana odběžného pólového nástavce. "Zubatý" okraj má za následek znečitelnění výšek. Proto tento nástavec musí být obzvlášť přesně broušený do roviny. Bohužel nejde udělat nekonečně ostrý.
Na okraj: univerzální hlava naproti tomu potřebuje co nejužší štěrbinu kvůli snímání, ale musí slevit z citlivosti - je to cena za širší zadní štěrbinu, která tam brání přesycení jádra při záznamu. Čistě snímací hlava vlastně potřebuje jen jednu štěrbinu, a to co nejužší.

Není přece problém obejít frekvenčně závislou impedanci záznamové hlavy větším výstupním napětím záznamového zesilovače a větším linearizačním odporem v sérii s hlavou. Když to používali Willi Studer i Kudelski, Grundig, Philips, Tandberg i Morita, Telefunken, Saba, Tesla, Marantz, Braun, Uher, Bang s Olufsenem (ti na to dokonce byli dva), prostě všichni?
Pro ANH200 stačí sériový odpor asi 2,5 kΩ na to, aby záznamový proud klesl na 20 kHz o méně, než 3 dB. K tomu je potřeba výstupní efektivní napětí záznamového zesilovače 450 mV. Při výstupním napětí 1,5 V pak s linearizačním odporem 8k2 se chyba zmenší na 0,4 dB. Má smysl kvůli tomu komplikovat zapojení (a tím myslím, že nadměrně), když v záznamovém zesilovači stejně musíš kompenzovat o řád větší nerovnoměrnosti charakteristiky způsobené dalšími vlivy?
Na druhý okraj: i nejlepší pásky při devatenáctce rychlosti na kmitočtu 16 kHz vykazují rozptyl výstupních úrovní i přes ±1,5 dB od začátku do konce návinu. To si můžeš snadno přeměřit sám.
Nějaké 0,4 dB, které bys získal napájením hlavy ze zdroje konstantního proudu (jejím zapojením do smyčky záporné zpětné vazby) v tom nehrají žádnou roli.

Záznamovým korekcím se nevyhneš tak jako tak: v záznamovém zesilovačí stejně musí být proto, aby výsledný průběh zkratového magnetického toku záznamu na pásku odpovídal normalizovanému. O té spoustě dalších a významnějších vlivů jsme se tu už bavili. Výšky se zdůrazňují v záznamovém zesilovači právě kvůli tomu, aby byly záznamy přenositelné na jiný stroj. Samozřejmě podle posuvové rychlosti, na devatenáctku obvykle musíš záznamový proud na 20 kHz zvednout aspoň o 7 dB, spíše o 9 - 10 dB, na devítku je zdvih o 15 dB na 16 kHz (vše proti zesílení na 1 kHz) obvyklé minimum.
Když to neuděláš, třeba sice přesně dodržíš normalizovaný kmitočtový průběh zkratového magnetického toku pásku, ale budeš muset při snímání daleko víc zdůraznit výšky, abys kompenzoval štěrbinové ztráty snímací hlavy a demagnetizaci výšek při opouštění hlavy záznamové. Ale s nimi zdůrazníš šum.
Proto se při snímání na devítku vyrovnávají snímací ztráty, zejména ztráty štěrbinové, maximálně do 7 - 9 dB, na devatenáctku do 3 dB, aby se s tím zbytečně nepřidával šum.
Zaznamenávaný signál se koriguje (a předmagnetizace se nastavuje) tak, aby celková charakteristika "přes pásek" byla rovná.
Pak lze i předpokládat, že po všech záznamových ztrátách to, co zbylo na pásku, odpovídá normalizovanému průběhu zkratového magnetického toku.
Ten je sice definovaný do 20 kHz, nicméně vzájemná kompatibilita je povinná jen do 12,5 kHz v pásmu 5 dB pro hifi. Jen v PN Tesly jsem našel užší toleranční pásmo pro průběh "přes pásek".

On si ale ke konci analogového magnetického záznamu snad žádný výrobce nedovolil to dělat jinak, přenositelnost záznamů se stala "neopominutelným účastníkem" rozhodovacího procesu.

Jo, a proudový zesilovač asi česky znamená, že hlava je zapojená nakrátko. V tom případě na vstupu zesilovače neporoste od hloubek napětí s kmitočtem, jako u hlavy naprázdno připojené na vstup zesilovače napětí, ale na výškách bude klesat s o to větší směrnicí. Budeš muset zdůrazňovat výšky (i šum) o to víc. A chladit vstup aspoň kapalným dusíkem, jinak se toho šumu nezbavíš. Nutnosti použít korekce tě to stejně nezbaví.
Je možné, že se toho využívá u některého profesionálního stolu, ale ten má taky úplně jinou snímací hlavu, než tu, která se vejde na šasi sedmdesátkové řady. Nebo má u hlavy zvyšující nf trafo.

[AdamVarga]

Prenositelnosť záznamu:
Áno Tesla v tom bola fakt dokonalá hlavne už len preto lebo kolmosť hláv bola tak chaoticky nastavovaná že zatiaľ každý stroj ku ktorému som sa dostal si dokázal len sebe nahrať rozumne.... Fakt úžasná prenosnosť.

No čím ďalej tým viac to vyzerá že to aj fakt vzdám. Či to vôbec bude mať zmysel sa zaoberať s týmto nech sa na to už pozerám hociako..
Totiž ja som počítal s tou ekvalizáciou že tie normy tam určite sú no na Tom dokumente čo som poslal som sa dostal asi len do štvrtiny. Takže neviem. Uvidím čo ďalej ale takýmto tempom z toho ostane len nápad a to nikdy nezrealizovaný.

[Hill]

Mícháš hrušky s jabkama: to se záznamovými korekcemi nemá nic společného - záznam na pásku může mít přece normalizovaný průběh, i když je nahraný hlavou "šejdrem". Bude-li stejně šejdrem i snímací hlava, bude záznam kompatibilní aspoň mezi těmito dvěma přístroji.
Asi moc neznáš řadu B4, tam se ještě hlava seřizovala otáčením šroubků a ty se pak zakáply lakem. A bylo to dlouhodobě stabilní, dokud na hlavě nevznikla lichoběžníková drážka od jednostranně vytahaného pásku, či dokud na seřízení dráhy nikdo nesahal, samozřejmě.
U řady B5 jsem viděl šroubováky taky, ale větší, použité jako páčidla, kterými se rovnala kolmost. Prý tuzemská. Tam jsem se už ani nedivil. Lze tedy předpokládat, že tento pokrok zasáhl i mechaniky B7 a B9.
Snad jen v B73 zase použili tenčí šroubovák na otáčení šroubky.

Odchylky v kolmosti hlav jsou ale závada, kterou je třeba kvůli kompatibilitě odstranit.

Univerzální kompatibilita předpokládá, že už záznam byl pořízený záznamovou hlavou s přesnou kolmostí, kdy štěrbina hlavy svírá s osou pásku mezinárodní pravý úhel (u čvrtstopého záznamu ±0°04', u půlstopého je tolerance poloviční, aby to nerušilo). Pochopitelně snímací hlava vyžaduje nastavení stejně přesné kolmosti, jinak je celá ta drbačka s korekcemi k ničemu.

[Hill]

Mícháš hrušky s jabkama: to se záznamovými korekcemi nemá nic společného - záznam na pásku může mít přece normalizovaný průběh, i když je nahraný hlavou "šejdrem". Bude-li stejně šejdrem i snímací hlava, bude záznam kompatibilní aspoň mezi těmito dvěma přístroji.
Asi moc neznáš řadu B4, tam se ještě hlava seřizovala otáčením šroubků a ty se pak zakáply lakem. A bylo to dlouhodobě stabilní, dokud na hlavě nevznikla lichoběžníková drážka od jednostranně vytahaného pásku, či dokud na seřízení dráhy nikdo nesahal, samozřejmě.
U řady B5 jsem viděl šroubováky taky, ale větší, použité jako páčidla, kterými se rovnala kolmost. Prý tuzemská. Tam jsem se už ani nedivil. Lze tedy předpokládat, že tento pokrok zasáhl i mechaniky B7 a B9.
Snad jen v B73 zase použili tenčí šroubovák na otáčení šroubky.

Odchylky v kolmosti hlav jsou ale závada, kterou je třeba kvůli kompatibilitě odstranit.

Univerzální kompatibilita předpokládá, že už záznam byl pořízený záznamovou hlavou s přesnou kolmostí, kdy štěrbina hlavy svírá s osou pásku mezinárodní pravý úhel (u čvrtstopého záznamu ±0°04', u půlstopého je tolerance poloviční, aby to nerušilo). Pochopitelně snímací hlava vyžaduje nastavení stejně přesné kolmosti, jinak je celá ta drbačka s korekcemi k ničemu.

[TheLastUnicorn]

Tak v zásadě, když jsem dělal přestavbu magneťáku, tak postup byl následující:
1. nové hlavy a co nejpřesnější seřízení
2. návrh snímacího zesilovače: korekce doladěny pomocí kmitočtového pásku na co nejrovnější průběh
3. záznamový zesilovač a oscilátor

No a pak jsem stejně ty korekce ještě 3x upravoval do současného stavu. A stejně bych to udělal jinak, kdybych dělal magnetofon znovu. Ovšem magnetofon již nejspíš nikdy dělat nebudu, protože na to není čas. A kdyby byl, asi bych to postavil celý nanovo včetně mechaniky. Stabilní rám z Bosch profilů, hlavy Nortronics na frézovaný základni z duralu, nějaký šikovný motory, malé PLC s touch panelem...
A možná bych se na to vykašlal a řekl si, že stavět další Ballfinger nemá smysl, protože by to finančně vyšlo nastejno a hrálo by to asi taky stejně.

[Hill]

Trochu jsem si pohrál s konstrukcí snímacího zesilovače s aperiodickým předzesilovačem asi 23 dB přímo u snímací hlavy a korekčním stupněm na původní desce. Šum vstupu korekčního zesilovače se při vyšší úrovni signálu na vstupu uplatní logicky podstatně méně, proto lze použít i běžný šváb NE5532.
Doplnil jsem ho o zádrž mazacího kmitočtu 100 a 200 kHz (přiznávám, oprásknutou od Akai), aby se na vstup korekčního zesilovače pokud možno nedostal vf signál ve funkci odposlechu (MONITOR: TAPE). Potlačení obou kmitočtů je nejméně o 66 dB, i kdyby sériový LC obvod nebyl naladěný úplně přesně na 200 kHz. Sice zde díky rozestupu záznamové a snímací hlavy nehrozí tak akutní riziko průniku předmagnetizačního kmitočtu na vstup snímacího zesilovače, jako u tříhlavých kazeťáků, přesto není na škodu s ním počítat. Předzesilovač u snímací hlavy proti tomu ošetřený není, ale má mnohem vyšší přebuditelnost, než je potřeba, tak to nevadí.
Přineslo to ale komplikaci v korekcích na devítku, ta zádrž se totiž projevuje už od asi 10 kHz. Dostat charakteristiku do tolerance ±0,5 dB proti původnímu průběhu snímacího zesilovače v B115 v co nejširším kmitočtovém rozsahu při obou rychlostech se mi dost dobře nedařilo.
Použil jsem spínání přídavné korekce pro devítku na kostru, jako v B115. Ne proto, že to ušetřilo jeden invertor řídicího signálu proti zapojení uvedenému výše, ale na kolektoru tranzistoru bude signál v řádu maximálně desítek milivoltů a jeho emitor nebude "plavat" na výstupním signálu, jakkoli jsem ani v uspořádání s "plovoucím emitorem" žádné nové zkreslení na osciloskopu neviděl. Ale nehrozí, že by se na přechodu emitor-báze objevilo větší závěrné napětí, které by z bécéčka udělalo generátor šumu.
I když se o kompenzaci části ztrát postará zatlumená paralelní rezonance hlavy s připojeným sériovým RC členem, strmost od asi 8 kHz nahoru se mi nepodařilo prostými RC členy dosáhnout, proto nezbylo, než pro devítku použít indukčnost potažmo sériový rezonanční obvod laděný na asi 22 kHz.
Hodnoty součástek je samozřejmě dobré přeměřit, některé jsou zdvojené paralelně, aby se z nich složila potřebná hodnota. Některé se prostě neseženou ani v toleranci 5 %, natož přesnější, přitom odchylka 10% by mohla vlastnosti, zejména kritický kmitočet TT článku a rezonanční kmitočet "devítkového" rezonančního obvodu dost nepříjemně ovlivnit. Ale to je ve schématu vyznačené.
S předem změřenými součástkami toho není moc co nastavovat, ale chcete-li to zapojení použít jen pro inspiraci a navrhnout vlastní řešení, pak prosím.

[Hill]

Trochu jsem si pohrál s konstrukcí snímacího zesilovače s aperiodickým předzesilovačem asi 23 dB přímo u snímací hlavy a korekčním stupněm na původní desce. Šum vstupu korekčního zesilovače se při vyšší úrovni signálu na vstupu uplatní logicky podstatně méně, proto lze použít i běžný šváb NE5532.
Doplnil jsem ho o zádrž mazacího kmitočtu 100 a 200 kHz (přiznávám, oprásknutou od Akai), aby se na vstup korekčního zesilovače pokud možno nedostal vf signál ve funkci odposlechu (MONITOR: TAPE). Potlačení obou kmitočtů je nejméně o 66 dB, i kdyby sériový LC obvod nebyl naladěný úplně přesně na 200 kHz. Sice zde díky rozestupu záznamové a snímací hlavy nehrozí tak akutní riziko průniku předmagnetizačního kmitočtu na vstup snímacího zesilovače, jako u tříhlavých kazeťáků, přesto není na škodu s ním počítat. Předzesilovač u snímací hlavy proti tomu ošetřený není, ale má mnohem vyšší přebuditelnost, než je potřeba, tak to nevadí.
Přineslo to ale komplikaci v korekcích na devítku, ta zádrž se totiž projevuje už od asi 10 kHz. Dostat charakteristiku do tolerance ±0,5 dB proti původnímu průběhu snímacího zesilovače v B115 v co nejširším kmitočtovém rozsahu při obou rychlostech se mi dost dobře nedařilo.
Použil jsem spínání přídavné korekce pro devítku na kostru, jako v B115. Ne proto, že to ušetřilo jeden invertor řídicího signálu proti zapojení uvedenému výše, ale na kolektoru tranzistoru bude signál v řádu maximálně desítek milivoltů a jeho emitor nebude "plavat" na výstupním signálu, jakkoli jsem ani v uspořádání s "plovoucím emitorem" žádné nové zkreslení na osciloskopu neviděl. Ale nehrozí, že by se na přechodu emitor-báze objevilo větší závěrné napětí, které by z bécéčka udělalo generátor šumu.
I když se o kompenzaci části ztrát postará zatlumená paralelní rezonance hlavy s připojeným sériovým RC členem, strmost od asi 8 kHz nahoru se mi nepodařilo prostými RC členy dosáhnout, proto nezbylo, než pro devítku použít indukčnost potažmo sériový rezonanční obvod laděný na asi 22 kHz.
Hodnoty součástek je samozřejmě dobré přeměřit, některé jsou zdvojené paralelně, aby se z nich složila potřebná hodnota. Některé se prostě neseženou ani v toleranci 5 %, natož přesnější, přitom odchylka 10% by mohla vlastnosti, zejména kritický kmitočet TT článku a rezonanční kmitočet "devítkového" rezonančního obvodu dost nepříjemně ovlivnit. Ale to je ve schématu vyznačené.
S předem změřenými součástkami toho není moc co nastavovat, ale chcete-li to zapojení použít jen pro inspiraci a navrhnout vlastní řešení, pak prosím.

[AdamVarga]

Než začnete čítať
Ospravedlnujem sa za gramatiku a vyjadrovanie a časté preklepy...pisal som to na telefone, o 3tej ráno.

Tak a už mám zas otázku...minule ste ma vyviedli z omylov takže tentokrát iná ale tiez k téme otázka.

Všímam si po menšom gúglení že sú bežné dve normy ekvalizácie a to NAB a CCIR. NAB (National American Broadcast) ako z názvu vyplíva bude americký štandard a CCIR európsky. A teraz mám otázku kam spadá tesla...je to normalizované na CCIR alebo tesla bola teslou a teda vlastne takým vlastným jednoržcom?

Rozmýšlal som hlavne čo tak vyhodit korekcie úple respektive tie originálne...vzdať sa originálnej krivky a vybrať si NAB alebo CCIR krivky? Zdá sa mi to byť prenosnejšie vzhladom na to že každý magnetofon či už teda akai alebo revox atd... bežia na CCIR alebo NAB. Nebudem sice vediet prehrať ("dokonale") pôvodné teslácke nahrávky ale nemyslím že to bude taký drastický problém


Ešte by som porozmýšlal nad iným základom zosilňovača... Čo keby sa použil diferák ? Ako v audio vykonovych zosilňovačoch vstupný obvod.A všetko by bolo v jednom vstupni aj zosilnenie aj korekcie? Dali by sa potom priamo použiť pôvodné korekcie. Je sice pravda že furt budeme závislí od šumových parametrov tranzistorov v diferáku ale nemuselo by to byť tak zlé. Už len dosiahnuť nejakú DC stabilitu...
Vo falstade s originál korekciu a operákom NF zosilnenie a to teda myslím pod 60Hz sa zosilnenie neukludnilo práve narastalo klasajúcou frekvenciou až do 160dB...to na 100% vyvolá DC nestabilitu. A ono to narastalo až po 10Hz...až na 160dB...

Ešte ma napadá.. myslím že by to celé šlo spraviť z jedného operáku...GBW nás v tomto prípade neobmedzuje keďže ideme frekvenciou hore a zosilnením dole a naopak...čím sa vyhneme limitu GBW skoro hociakeho operáka. Aj viac audio precíznych nizkošumovích operákov má dosť velké zosilnenie aby to zmákli. Takže myslím že by to šlo zmáknuť bezpečne jedným operákom aj zosilnenie aj korekciu. Trebalo by akurát dosiahnut stabilitu alebo nejaký cutoff bod kde zosilnenie bude nasledovať originál charakteristiku pretože ak by som tam len 1:1 dal original väzbu tak to by bolo schopnè naozaj až do 10Hz zosilňovať čo je nežiadúce. Myslím že to ani nieje tak nereálne. A tým by sme neboli limitovaný a tranzistory vo vstupe ...čo sa týka šumu. Všetok šumový limit by bol operák samotný.

[Hill]

Samozřejmě, že to jde jedním operákem, ty mají diferenciální vstupy, však se to často používalo i u přístrojů nejvyšší třídy (v kazetových hifi přístrojích například M5220P používal Akai, jiní osazovali NJM4580 nebo CD9608 a podobné, jako A202D nebo A1818, ale ty už byly šumově na hraně; naproti tomu operáky OPA a podobné jsem v žádném magneťáku neviděl).
U dvouhlavých strojů ale častěji najdeš diskrétní vstup, protože univerzální hlavy nedávají příliš velké výstupní napětí, to z čistě snímací hlavy dostaneš ze stejného záznamu i o 10 dB větší úroveň.
Takže ano, šlo by to, ale rozměry okolní bižuterie nejsou nekonečně malé, takže celý snímací zesilovač do prostoru za snímací hlavou obvykle nenacpeš.
Taky si myslím, že zbytečně řešíš v Evropě americkou normu NAB: jak často se dostaneš k páskům nahraným tak, abys tu charakteristiku mohl použít?
V Evropě platila norma CCIR, pro domácí použití měla dolní časovou konstantu 3180 µs (u lampových strojů se používala 1590 µs kvůli snížení brumu a vydržela i do tranzistorových), horní se měnila podle rychlosti pásku, t.j. 50 µs na devatenáctku a 90 µs na devítku.
Ani Tesla si nedovolila používat jiné charakteristiky, než CCIR, jen ještě v řadě B4 používala starou dolní časovou konstantu 1590 µs. Ale on v tom poslechově zase nijak výrazný rozdíl není:
kdo to poslouchal jen z vestavěného repráčku, nepoznal vůbec nic. Bedny a nakonec i sluchátka dodnes mají mezi 50 Hz a 100 Hz různě zvlněnou charakteristiku a to rozhodně o víc, než o ty necelé 3 dB, které by způsobila případná výměna pásků.

Ale nerozumím tvé starosti o nekontrolovatelný nárůst zesílení zesilovače s operákem, někde děláš chybu.
Zisk zesilovače nemůže překročit hodnotu danou činitelem zpětné vazby, i když vyhodíš i ostatní kondíky. Ve výše uvedeném zapojení nepřekročí na kmitočtech pod 20 Hz zisk +22 dB proti zisku na 1 kHz, a to bez ohledu na to, kolik dB má operák naprázdno. Je ale zbytečné tím honit frekvence pod asi 30 Hz v plné úrovni, tak se do něj prostě nepustí - kapacita na vstupu poslouží jako dolní zádrž. Ty kondíky 1 µ na výstupu předzesilovače a vstupu operáku jsou zbytečně velké, můžeš je snížit na 100 n oba, pořád uberou na 16 Hz jen 4 dB a v pásmu od 30 Hz už se nijak neprojeví.
Bez toho elektrolytu proti zemi v sérii s vazebním odporem to dělá například zrovna Akai. Nebudu řešit, jaký vliv na přenos hloubek by mohla mít servosmyčka stabilizující pracovní bod OZ přes odpor kolem 1M do invertujícího vstupu, ale na přenos hloubek určitě vliv nemá.
Prostě ty odpory ve zpětné vazbě tomu větší zisk nedopřejí ani na kmitočtu limitujícím k nule.
A, když navíc do série s příčným vazebním odporem dáš elektrolyt, zde 15 µF a 1010 Ω, to máme časovou konstantu 15 ms, máš z toho horní propust s kritickým kmitočtem 10 Hz, na kteréžto frekvenci způsobí ten elektrolyt pokles zisku už o 3 dB a směrem k nižším frekvencím bude zisk dál klesat až k 0 dB, čili z operáku se stane sledovač se stejnosměrným zesílením 1.
Nakonec i tady by stačila kapacita 10 µF, stejně to zvlnění snímaného průběhu v hloubkách vlivem konečné délky opásání čela hlavy dělá i několik dB, na devatenáctku víc, kompenzovat se nedá, protože se kmitočty maxima a minima se posouvají s poddajností pásku, tak je zbytečné kmitočty do 30 Hz nějak zvlášť řešit. V naprosté většině nahrávek toho pod 30 Hz mnoho nenajdeš.

[Hill]

Samozřejmě, že to jde jedním operákem, ty mají diferenciální vstupy, však se to často používalo i u přístrojů nejvyšší třídy (v kazetových hifi přístrojích například M5220P používal Akai, jiní osazovali NJM4580 nebo CD9608 a podobné, jako A202D nebo A1818, ale ty už byly šumově na hraně; naproti tomu operáky OPA a podobné jsem v žádném magneťáku neviděl).
U dvouhlavých strojů ale častěji najdeš diskrétní vstup, protože univerzální hlavy nedávají příliš velké výstupní napětí, to z čistě snímací hlavy dostaneš ze stejného záznamu i o 10 dB větší úroveň.
Takže ano, šlo by to, ale rozměry okolní bižuterie nejsou nekonečně malé, takže celý snímací zesilovač do prostoru za snímací hlavou obvykle nenacpeš.
Taky si myslím, že zbytečně řešíš v Evropě americkou normu NAB: jak často se dostaneš k páskům nahraným tak, abys tu charakteristiku mohl použít?
V Evropě platila norma CCIR, pro domácí použití měla dolní časovou konstantu 3180 µs (u lampových strojů se používala 1590 µs kvůli snížení brumu a vydržela i do tranzistorových), horní se měnila podle rychlosti pásku, t.j. 50 µs na devatenáctku a 90 µs na devítku.
Ani Tesla si nedovolila používat jiné charakteristiky, než CCIR, jen ještě v řadě B4 používala starou dolní časovou konstantu 1590 µs. Ale on v tom poslechově zase nijak výrazný rozdíl není:
kdo to poslouchal jen z vestavěného repráčku, nepoznal vůbec nic. Bedny a nakonec i sluchátka dodnes mají mezi 50 Hz a 100 Hz různě zvlněnou charakteristiku a to rozhodně o víc, než o ty necelé 3 dB, které by způsobila případná výměna pásků.

Ale nerozumím tvé starosti o nekontrolovatelný nárůst zesílení zesilovače s operákem, někde děláš chybu.
Zisk zesilovače nemůže překročit hodnotu danou činitelem zpětné vazby, i když vyhodíš i ostatní kondíky. Ve výše uvedeném zapojení nepřekročí na kmitočtech pod 20 Hz zisk +22 dB proti zisku na 1 kHz, a to bez ohledu na to, kolik dB má operák naprázdno. Je ale zbytečné tím honit frekvence pod asi 30 Hz v plné úrovni, tak se do něj prostě nepustí - kapacita na vstupu poslouží jako dolní zádrž. Ty kondíky 1 µ na výstupu předzesilovače a vstupu operáku jsou zbytečně velké, můžeš je snížit na 100 n oba, pořád uberou na 16 Hz jen 4 dB a v pásmu od 30 Hz už se nijak neprojeví.
Bez toho elektrolytu proti zemi v sérii s vazebním odporem to dělá například zrovna Akai. Nebudu řešit, jaký vliv na přenos hloubek by mohla mít servosmyčka stabilizující pracovní bod OZ přes odpor kolem 1M do invertujícího vstupu, ale na přenos hloubek určitě vliv nemá.
Prostě ty odpory ve zpětné vazbě tomu větší zisk nedopřejí ani na kmitočtu limitujícím k nule.
A, když navíc do série s příčným vazebním odporem dáš elektrolyt, zde 15 µF a 1010 Ω, to máme časovou konstantu 15 ms, máš z toho horní propust s kritickým kmitočtem 10 Hz, na kteréžto frekvenci způsobí ten elektrolyt pokles zisku už o 3 dB a směrem k nižším frekvencím bude zisk dál klesat až k 0 dB, čili z operáku se stane sledovač se stejnosměrným zesílením 1.
Nakonec i tady by stačila kapacita 10 µF, stejně to zvlnění snímaného průběhu v hloubkách vlivem konečné délky opásání čela hlavy dělá i několik dB, na devatenáctku víc, kompenzovat se nedá, protože se kmitočty maxima a minima se posouvají s poddajností pásku, tak je zbytečné kmitočty do 30 Hz nějak zvlášť řešit. V naprosté většině nahrávek toho pod 30 Hz mnoho nenajdeš.