Olověné akumulátory teorie.

[EKKAR]

Těch 14,1 - 14,25 platilo pro NEVÁPNÍKOVÝ olověný baterky, vyráběný celosvětově až někdy do roku 1990. Legura deskovýho olova vápníkem zmenšujícím samovybíjení se začala podle patentu firmy EXIDE používat v 80. letech U NĚKTEREJCH AUT, primášem v týhle cestě byli Švédi a Volvo, který tím nahnali spoustu % využitelný kapacity u baterek v jejich obvyklým klimatu.
ALE.
Po roce 1990 se vápníková technologie začala používat mnohem víc, obvyklý bylo na baterky nalepovat nebo je potiskovat reklamním nápisem "Ca-Ca" nebo "Calcium technology" - pro tyhle baterky platí už zmíněná mez TĚSNĚ POD PLYNOVÁNÍM s hodnotou 14,45-14,5V. A dělaly se zas prakticky všude, protože se zjistilo, že ten vápník opravdu šetří Ah, protože zmenšuje samovybíjení rekombinací iontů na rozhraní deska-elektrolyt bez uzavřenýho obvodu. Dneska už se ten nápis na baterky nedává, jen někde v návodu nebo malinkým písmem na nálepce je doplněný "Calcium technology" - zhruba stejně, jako se v civilizovaným světě už prakticky nepoužívá označení benálu známýho u nás jako "Natural" jeko "Bleifrei", "Sansplomb" nebo "Unlead" - prostě proto, že u pump běžně žádnej jinej k mání není. Takže uu všeho, co má altík s regulátorem a pochází výrobou z období 1990 a mladšího se dá uvažovat o nastavení regulátoru dobíjení na 14,45-14,5V, protože to je napětí, při kterým vápníkem legovaná olověná baterka teprve začíná plynovat a neztrácí tím tolik vody z elektrolytu, jako kdyby vápník v deskách nem,ěla - protože taková by při 14,5V už bublala fest (a musela by se pravidelně co 14 dní-měsíc dolívat destilkou). Dá se říct, že legování vápníkem byl jeden z důležitejch kroků k dosažení prakticky bezúdržbovýho stavu olověnejch baterek - pokud se nezatěžovaly dlouhodobě extrémním proudem ať z ní, tak do ní a dobíjení bylo nastavený na 14,45-14,5V, dalo se říct, že baterka v takovým autě vydržela klidně rok bez doplňování a kontroly - což byl proti těm starším bez vápníku rozhodně obrovskej skok....

[EKKAR]

Těch 14,1 - 14,25 platilo pro NEVÁPNÍKOVÝ olověný baterky, vyráběný celosvětově až někdy do roku 1990. Legura deskovýho olova vápníkem zmenšujícím samovybíjení se začala podle patentu firmy EXIDE používat v 80. letech U NĚKTEREJCH AUT, primášem v týhle cestě byli Švédi a Volvo, který tím nahnali spoustu % využitelný kapacity u baterek v jejich obvyklým klimatu.
ALE.
Po roce 1990 se vápníková technologie začala používat mnohem víc, obvyklý bylo na baterky nalepovat nebo je potiskovat reklamním nápisem "Ca-Ca" nebo "Calcium technology" - pro tyhle baterky platí už zmíněná mez TĚSNĚ POD PLYNOVÁNÍM s hodnotou 14,45-14,5V. A dělaly se zas prakticky všude, protože se zjistilo, že ten vápník opravdu šetří Ah, protože zmenšuje samovybíjení rekombinací iontů na rozhraní deska-elektrolyt bez uzavřenýho obvodu. Dneska už se ten nápis na baterky nedává, jen někde v návodu nebo malinkým písmem na nálepce je doplněný "Calcium technology" - zhruba stejně, jako se v civilizovaným světě už prakticky nepoužívá označení benálu známýho u nás jako "Natural" jeko "Bleifrei", "Sansplomb" nebo "Unlead" - prostě proto, že u pump běžně žádnej jinej k mání není. Takže uu všeho, co má altík s regulátorem a pochází výrobou z období 1990 a mladšího se dá uvažovat o nastavení regulátoru dobíjení na 14,45-14,5V, protože to je napětí, při kterým vápníkem legovaná olověná baterka teprve začíná plynovat a neztrácí tím tolik vody z elektrolytu, jako kdyby vápník v deskách nem,ěla - protože taková by při 14,5V už bublala fest (a musela by se pravidelně co 14 dní-měsíc dolívat destilkou). Dá se říct, že legování vápníkem byl jeden z důležitejch kroků k dosažení prakticky bezúdržbovýho stavu olověnejch baterek - pokud se nezatěžovaly dlouhodobě extrémním proudem ať z ní, tak do ní a dobíjení bylo nastavený na 14,45-14,5V, dalo se říct, že baterka v takovým autě vydržela klidně rok bez doplňování a kontroly - což byl proti těm starším bez vápníku rozhodně obrovskej skok....

[Rendy]

Ano, Ca-Ca technologie už je téměř ve všech obyč. zaplavených baterkách tak 25 let dozadu, možná i víc.

Ale opakuji, že jsou automobilky, které mají dobíjení nastavené na 14.0V nezávisle na roku výroby, takže konkrétně třeba BMW z let 1990-2004 bude dobíjet touto hodnotou (ty novější už budou mít nějakou formu inteligentního dobíjení a dobíjecí napětí tedy bude variabilní dle stavu nabití baterie).

Takže pozor na to, už vidím, jak někdo neznalý, typicky odkojený koncernovými auty, bude brát mantru o 14,5V doslovně a bude hledat chybu v dobíjení a přitom tam žádná chyba nebude...

[Duvsan]

Tie bavoráky sú predpokladám že diaľničné koráby. Pre krátke jazdy je lepších tých 14,5V. Ale všimol som si, že tie aku, aspoň čo mám ja, už šumia kúsok nad 14V. A niekde som čítal, že dlhodobé pohotovostné temperovanie vraj je lepšie nastaviť nie na 13,8V, ale len na 13,1V, z dôvodu elektrochemickej korózie kladnej elektródy.
Na tú zelenú hmotu bacha, je to jed. Či už oxid olova, alebo oxid medi.