Písmena a,b nepředstavují dva náboje, ale jeden náboj Q1, který se šine z místa (a) do místa (b), a působení náboje Q0 se projevuje v místě (a) intenzitou pole Ea, v místě (b) intenzitou pole Eb. Ta intenzita má převážně směr spojnice k místu výskytu toho Q0, i síla na ten Q1 má ten směr, na výpočet práce se počítá jen složka síly, rovnoběžná se směrem pohybu v každém okamžiku. Když má ta složka a pohyb stejný směr, práce roste, když mají opačný směr, práce klesá. Když má směr kolmý k pohybu, žádná práce se nekoná. V detailech je to složitější, musíš nejdřív získat potřebné vědomosti.
Když náboj Q1 procestuje dráhu z bodu (a) do bodu (b) a zpět do (a), vykonaná práce je nulová a potenciál vzhledem na bod (a) taky nulový, vždyť ten Q1 se v tom bodě zase nachází.
Práce NENÍ jen pohyb, ale i působení síly rovnoběžné se směrem pohybu.
Vše, o čem tu mluvím, patří do oblasti elektrostatiky. Náboj je vázaný na nějaký hmotný nosič (Coulomb používal železné kuličky) a pohybuje se v nevodivém prostředí. Pohyb náboje ve vodičích, to je úplně jiná pohádka.
Zaujimalo by ma ak mam dva zdroje ,ktore maju rovnake napatie napr:
10voltov ,ale prvy ma potencial 0,10volt a druhy 10,20volt .Prud bude
tiect stejny v obidvoch pripadoch?Na co je dobre vediet ze aky ma bod
v scheme potencial ? Pre prud alebo naboj to je?
Ked mam dva zdroje a spojim ich kostry ,ktore pokladam za nulovy potencial ale oni v skutocnosti maju rozdielne potencialy ,co sa stane?Dojde k nejakemu vyrovnaniu potencialov?
Založen: Sep 10,
2004 Příspěvky: 19534 Bydliště: Jičín, Český ráj
Zaslal: po březen 03 2014, 22:26 Předmět:
Už toho začínám mít dost: o jakých potenciálech to pořád žvaníš?
Přece kostra (stejně tak pospojení, ochranný vodič, zem) je tam kvůli uvedení na stejný potenciál. A, jestli je něco stejné, tak je to prostě stejné. Když něco nepropojíš, nemůžeš potenciál určit, protože není ta reference, od které bys to mohl změřit!
Jestli v zapojení není nic jiného, než dva zdroje a jeden z nich má mínus na potenciálu 0V a plus na 10V, což měřitelné je, znamená to jediné: má-li mít druhý zdroj napětí 10V vývody na potenciálech 10V a 20V, musí s tím prvním zdrojem být v sérii, jinak ti nic na záporném pólu toho "posunutého" zdroje nemůže zaručit, že skutečně bude mít vývody na potenciálech 10V a 20V.
Když budou ty zdroje v sérii, pak proti nule naměříš mezi nimi +10V a přes oba zdroje v sérii pak napětí +20V.
Ano, pak můžeš říci, že mínus druhého zdroje sedí na potenciálu plusu prvního zdroje.
Potenciál sám o sobě neexistuje, dokud nevytvoříš bod v zapojeném obvodu, proti kterému můžeš napětí změřit. To samozřejmě nevylučuje situaci, že tento bod je spojený s dalším zdrojem napětí (potažmo tedy potenciálu) spojeným druhým pólem s potenciálem země, který je zvykem pokládat za nulový. Ale bez toho spojení to opravdu nejde.
Jak totiž ten druhý zdroj od prvního odpojíš, naměříš na plusu prvního zdroje proti nule +10V, ale na žádném z vývodů druhého zdroje nenaměříš nic, jen mezi vývody. Ale co se zdrojem, jehož vývody nikam nevedou?
Jak říkal můj třídní "n-nedáme tam zdroj, d-dáme tam babaterku" - u ní nehrozí nebezpečí zkratu přes ochranný vodič sítě. K tomu by mohlo dojít při pokusu sériově spojit výstupy síťových zdrojů, pokud by alespoň jeden z nich neměl spolehlivě a přísně oddělenou primární a sekundární stranu.
Ale pořád jsi nepochopil, jak je to s těmi napětími, tak tohle už by na tebe bylo v tuto chvíli příliš složité...
Teda: když vedle sebe položíš na stůl tužkovou baterii 1,5V, plochou baterii 4,5V a destičkovou baterii 9V, jaký budou mít potenciál?
v jednej scheme som videl intergracny clanok kde zmenov/zvatsovanym/ dlzky širky
impulzu stupalo napatie.Preco ? Lebo sa kondenzator nestacil vybit?
a napatie sa scitavalo?
Založen: Sep 10,
2004 Příspěvky: 19534 Bydliště: Jičín, Český ráj
Zaslal: út březen 04 2014, 6:09 Předmět:
Správně, elektricky žádný potenciál. Samozřejmě jsou tam napětí vždy mezi kladným a záporným pólem každé jedné baterie, ale chybí tam ten bod, který by umožnil změřit napětí (rozdíl potenciálů) například mezi plusem devítivoltovky a mínusem ploché baterky.
Přesněji řečeno, nějaký společný potenciál navíc mají - ty baterky na stole jsou asi 80 cm nad podlahou, když je shodíš, vykonají práci, protože spadnou na potenciál podlahy. Když je chceš dát zpět, vykonáš práci, a zvednutím na desku stolu jim opět ten potenciál vrátíš. Ale elektrický potenciál to není.
Pokud jde o integrační článek, tak jedno z možných zapojení je toto:
Na jeho levou stranu přivedu konstantní napětí a C1 se začne přes R1 nabíjet. Jenže tím, jak se kondenzátor nabíjí, zmenšuje se rozdíl mezi napětím zdroje a napětím na kondenzátoru, nebo můžeš říci mezi vstupní a výstupní svorkou článku (měřeno proti společné "zemi").
To ale znamená, že klesá napětí na odporu R1 (označíme si ho třeba UR1), podle Ohmova zákona je proud odporem přímo úměrný napětí a nepřímo odporu, tedy proud tekoucí odporem klesá. Protože zatím nemáme na výstup vpravo připojený žádný odběr (také se říká zátěž), jen voltmetr, který neodebírá téměř nic a můžeme jeho odběr zanedbat, jde veškerý proud odporem na nabíjení toho kondenzátoru. Jenže ten proud se zmenšuje, takže napětí na kondenzátoru neroste podle přímky, ale rychlost nárůstu UC1 se zmenšuje, charakteristika je exponenciální.
Tohoto jevu se dá využít různě a také se to dělá.
Když už se ptáš na jednu oblast, tedy PWM, pak jsou dvě možnosti: buď je na vstupu přepínač (to je jedno, jestli elektronický nebo mechanický), který na tu vstupní svorku přivádí střídavě napětí z plusu zdroje nebo se od zdroje odpojí a místo toho spojí vstupní svorku s kostrou. Kondenzátor se tedy v rytmu tohoto přepínání nabíjí přes R₁ a také přes něj vybíjí. Čím rychlejší přepínání, tím lépe integrovaný průběh, až se napětí ustálí na velikosti dané vstupním napětím a vzájemným poměrem časů nabíjení a vybíjení.
Ale často nebývá na vstupu přepínač (ono vybíjení kondenzátoru přes R₁ je poněkud neekonomické, i když například pro účely měření a regulace se to používá také). Bývá tam jen spínač, který jen přerušuje a spíná napájení ze zdroje. Každým impulsem se C₁ nabije o něco víc. Ale jednou to napětí dosáhne napětí zdroje a dost. I když spínač sepne, odporem nepoteče proud, protože napětí se vyrovnala. Co teď?
Zatížíme obvod nějakým odporem, který něco odebírá a bude kondenzátor zase vybíjet. Spínač sepne, napětí poroste, ale proud teče nejen do C₁, ale také do zátěže. Spínač rozepne, proud teče jen z C₁ do zátěže. Jinak totiž nemá kam. Důsledkem však je, že po odpojení zdroje zase klesne napětí na kondenzátoru až těsně k nule, ale nikdy se nepřiblíží plnému napětí zdroje, protože R₁ tvoří se zátěží dělič napětí, který určuje, jaký podíl z napájecího napětí na výstupu, resp. na zátěži, nakonec zbude, až bude napájení trvalé, kondenzátor nabitý a jeho nabíjecí proud klesne k nule a v obvodu se neuplatní.
U integračního článku LR je místo R₁ cívka a místo C₁ je odpor, který může být přímo zátěží, nemusí tam tedy být odpory dva, to s tím děličem není tak zlé, cívka ká malý ohmický odpor, pro některé zátěže zanedbatelný.
jistý Reichl na stránkách fyzika.jreichl.com napsal(a):
V případě integračního článku, ve kterém je místo kondenzátoru cívka s indukčností L, odpovídá čelo vstupního impulsu nárůstu magnetického indukčního toku v cívce a následná změna polarity vstupního napětí pak odpovídá situaci, kdy začíná cívkou procházet indukovaný proud ve shodě s Faradayovým zákonem elektromagnetické indukce a Lenzovým zákonem....
...a já s ním souhlasím.
Celkem stručně, ale názorně, i s naznačením protékajících proudů, je to vysvětlené například tady, i když tam místo baterie a přepínače nebo spínače je zakreslený jen vnitřní odpor zdroje pulsů.
Abys věděl, nejvíc mi pomohlo, když jsem se seznámil s vlastnostmi součástek a jejich chováním v různých zapojeních, představit si vždycky, co se v obvodu děje. Už jen proto, že rovnou mi pak bylo jasné, jestli mi to podle výpočtu bude fungovat, nebo jestli mi vyšla blbost a musím začít znovu.
A ještě maličkost: stihl jsem se podívat ještě na další stránky o elektřině a magnetismu na té stráce o fyzice od J.Reichla, a líbí se mi. Jednoduché vysvětlení pro představu a, kdo zvládne téma a chce o tom vědět víc, už nejspíš pak zvládne srozumitelně naformulovat dotaz pro gůglení nebo na fórum.
este jedna vec ,ked mam bateriu 4.5volt a bateriu 9volt spojim ich zaporne vyvody bude tiect spojovacim vodicom nieco?asi nie.
2/ked do stredu odporoveho delica kde je 5 volt a druheho odporove
delica kde je 2,5volt dam kondenzator ,tak bude na kondenzatore 5a 2,5volt . A v mieste kde je 5 volt prijde striedavy signal s rozkmitom 2volt
tak bude tam 6 volt raz a druhy4volt? a na druhom polepe kondenzatora
3.5 raz volt a druhy 1.5volt?
Inac dakujem za tvoju snahu ale ja nemam v okoli niekoho kdo by mi
poradil , preto nechcem ta moc otravovat .)
Založen: Sep 10,
2004 Příspěvky: 19534 Bydliště: Jičín, Český ráj
Zaslal: út březen 04 2014, 18:49 Předmět:
Pokud si na tebe najdu chvíli, odpovím, protože jsem rád, že máš opravdový, teda ozajstný, záujem.
Jdeš na to ale od detailů, které se ti budou daleko snadněji řešit později, až se ti zažijí ty základy. Na nich teprve jde stavět a, když bude třeba, tak teprve vzít lupu a podívat se na problém ve velkém detailu.
K tvé první otázce odpovídám: když z baterií, jejichž záporné póly jsou navzájem spojené, neodebíráš žádný proud, samozřejmě tím spojovacím drátem žádný proud neteče.
Ale, když na jednu nebo obě baterie připojíš nějaký spotřebič (ty spotřebiče jsem naznačil pomocí odporů), už to pokaždé neplatí.
V případě a) skutečně mezi bateriemi neteče žádný proud, protože každá si živí vlastní okruh a ten drát mezi sebou nepotřebují. Tedy, není-li k tomu v příslušném zařízení jiný důvod, nemusí být nutně ty mínusy navzájem spojené.
V případě b) už vidíš, že ten zemní spoj slouží oběma proudovým okruhům současně. Napětí jsou stejná, odpory jsou stejné, tedy i proudy jsou stejné, jako v případě a), ale teď už tyto proudy musí projít i úsekem mezi bateriemi. Jeden proud tam, druhý zpět, což se neprojeví střídavým proudem, ale tím, že v tom úseku, kdybys ho přerušil a vrazil tam ampérmetr, bys naměřil rozdíl těchto proudů.
Jen v jediném případě, že by byly oba proudy naprosto stejné, nenaměřil bys žádný proud propojovacím vedením mezi mínusy baterek. On tudy totiž skutečně přestane téci, uzavírá se přes obě baterie a oba odpory a vlastně ani ten propoj mezi mínusy baterek nepotřebuje: odstraň ho a obvodem poteče pořád stejný proud, protože baterie budou v sérii a jejich napětí se sečtou, odpory budou v sérii a jejich hodnoty se sečtou, čili proud v obvodu zůstane stejný I=I1=I2. Nemá se kde rozdělit, aby odbočil.
Dokud nejde o proudy opravdu velké, které by na tom nepatrném odporu úseku drátu mezi bateriemi mohly vyvolat nějaký úbytek napětí, který by byl měřitelný, můžeš ty úbytky zanedbat a pokládat ten zemní drát za nekonečně kvalitní kostru.
Ovšem stane se, že jsou proudy ve značném nepoměru, například jeden proud je tisíckrát silnější, než druhý, a tam už by k nějakému "nepochopitelnému" ovlivnění mohlo dojít.
Pro takový případ se nabízí řešení podle varianty c), kde se všechny proudy sejdou v jediném uzlu. Ten je tak krátký, že má vlastně téměř nulový odpor a protékající proudy na něm nenechají žádný škodlivý úbytek napětí, každý proud si jde sou cestou. Schválně si zkus nakreslit další varianty připojení zátěže, pro každý zdroj zvlášť si zakresli, kudy proud poteče.
Ano, jestli přivedeš na dělič kromě stejnosměrného napětí také střídavé tak, aby v uzlu děliče mělo rozkmit 2V, bude na té jedné straně kondenzátoru skutečně napětí kmitat mezi 4V a 6V v rytmu frekvence toho střídavého napětí.
To ovšem neznamená, že stejná amplituda střídaviny bude na opačném polepu kondenzátoru.
Záleží totiž na tom, jakou kapacitu bude mít ten kondenzátor ve vztahu k frekvenci střídaviny a vnitřním odporům obou děličů.
Vnitřní odpor děliče je rovný podle pana Thèvenina odporu paralelní kombinace obou odporů děliče.
Ale tento "náhradní" odpor je s kondenzátorem v sérii, vlastně jsou tam dva - jak odpor, který budí kondenzátor, tak odpor druhého děliče, do kterého kondenzátor pracuje.
Zjednodušeně řečeno, čím méně se stihne měnit střídavým napětím náboj v kondenzátoru, tím lépe se střídavý signál kondenzátorem přenese. V tomto případě.
O minimálních kapacitách potřebných k tomu, aby se přenesl nějaký nejnižší kmitočet, se můžeme bavit později. Zatím pro informaci: s hodnotami součástek, které použil Bernard, je nejnižší přenášený kmitočet necelé 2Hz, kmitočty podstatně vyšší přenese kondík bez pozorovatelné ztráty.
tece_netece.gif
Komentář:
Nebo takto... ukázka, že proud může téci i zemním spojem.
Můj severouherský bratře. Vřele ti doporučuju tento javovský simulátor http://www.falstad.com/circuit/index.html
dá se na něm spoustu pochopit a ještě si tam můžeš simulovat jednoduché obvody
Založen: Nov 17, 2011 Příspěvky: 6510 Bydliště: U Litomyšle.
Zaslal: st březen 05 2014, 19:13 Předmět:
To je hezký (simulátor) ale nemůžu ho spustit. Zastaralá JAVA. Když ji aktualizuju, nejdou jiné věci :-)) _________________ Spát je dobré. Být mrtev je lepší. Nikdy se nenarodit je nejlepší.
tak ze naboj na nulovom potencialy ma nulovy potencial, zdvihnem
ho dodam mu pracu a on sa dostane na nejaky potencial .Potom
a klesa spat na nulovy potencial klesa jeho potencial a robi pracu ?
Na nulovom potencialy su zaporne aj kladne naboje?Ked stupa potencial
kladneho naboja tak potencial je kladny /plus/a ked zaporneho stupa tak
je potencial zaporny?Preco potencial je raz 10volt a raz -10volt?Alebo
potencial nema znamienka je skalarny?
Založen: Sep 10,
2004 Příspěvky: 19534 Bydliště: Jičín, Český ráj
Zaslal: čt březen 06 2014, 6:36 Předmět:
Když bude řeč čistě jen o náboji uloženém v kondenzátoru, chemickém článku nebo akumulátoru, pak ano: uzavřením okruhu obvodem začne téci proud a napětí klesá s tím, jak klesá náboj. Všechny uvedené součástky mají totiž nějakou kapacitu.
V případě, že máš dva takové prvky v sérii, je pochopitelně jeden z nich "posazený" na napětí (potenciálu) neuzemněného konce druhého. Toto napětí ale nemusí vždy jen klesat: může být vytvořené zdrojem přivádějícím toto napětí odjinud, například síťový zdroj, dynamo, toto napětí může být i střídavé. Protože toto napětí může být trvalé (proud pro práci se přivádí z jiného zdroje) nebo trvale sledovat průběh nějaké funkce (sinusový, případně více sinusových o různých kmitočtech a amplitudách, které dohromady tvoří průběhy obdélníkový, pilový, případně obecně jakýkoli, třeba analogový zvuk, obraz, signál z měřicí sondy teploty, tlaku....).
Potenciál náboje se ale může projevit jen jako napětí mezi něčím a něčím jiným. Jestliže tedy máme zvolený nulový bod, uzel, kostru, zem, referenční bod (název je vhodné vybrat tak, aby v daném zapojení vyjadřoval význam a nenadělal nám v tom guláš větší, než v tom máš) a připojíme do něj po jednom vývodu od všeho, co může pojmout nějaký náboj, pak na zbývajících vývodech budeme mít napětí proti tomuto bodu. Říkáme, že na tomto nulovém bodě není napětí, všechny volné vývody pak mají proti tomuto bodu napětí kladné, záporné, střídavé (třeba, když spojím volné vývody cívky a nabitého kondenzátoru, proběhne mezi nimi několik period střídavého proudu, tlumené kmity).
Teprve po uzavření okruhu s nějakou vnější součástkou se tím uzlem začnou náboje pohybovat, ale nezůstávají v něm.
Napětí na tom uzlu samozřejmě může nějaké být proti jiné zemi, to je důležité vědět, když chceš udělat rozbor, co se děje v zapojení, sestavení vzorce by bylo příliš komplikované, ale vidíš, že si můžeš zapojení "říznout" na dílčí obvody. Pak bude mít každý z těchto jednodušších obvodů vlastní zem, která bude "plavat" na potenciálu daném jiným obvodem, který má vlastní zem, kostru, nulový bod... ale to už jsme zase někde jinde, o pár lekcí.
Zkrátka ten nulový bod, co jsme si zvolili, říkejme mu KOSTRA_1, nemá žádný potenciál a s nábojem se počítá jen uvnitř těch součástek, na každé z nich se projevuje jako nějaké stejnosměrné napětí mezi jejími vývody. Teprve při nabíjení nebo vybíjení se začne náboj pohybovat ve formě proudu tímto bodem, ale nezůstává v něm.
Jestli tento bod KOSTRA_1 připojím na nějaké další napětí proti jiné zemi, říkejme jí KOSTRA_0, posunu jeho potenciál od této druhé země někam jinam, ale to nebude náboj z toho prvního obvodu, ten je pořád tam, uložený v kondenzátorech, a čeká. Jen ta všechna napětí proti bodu KOSTRA_0 se posunula o rozdíl napětí ΔU=UKOSTRA_1 - UKOSTRA_0.
Dovoluji si tě ale přitom upozornit na to, že po uzavření obvodu běží elektrony štafetu od záporného polu ke kladnému, protože elektronů je na záporně nabité elektrodě nadbytek, na kladné nedostatek. On vlastně žádný elektron neběží skrz spotřebič celou cestu najednou - je zrovna volný, tak doběhne k dalšímu atomu, protože se v něm vytažením volného elektronu zrovna uvolnilo místo. A dál půjde zase, až se místo opět uvolní. Mažoretky tohoto pohybu využívají jako jednu z figur, na které se hezky kouká.
Elektrochemický zdroj, jakým je baterie nebo akumulátor (pro jednoduchost stačí zatím tyto dva), dokonce tuto nerovnováhu způsobuje chemickým procesem uvnitř článku, ale to už je záležitost aniontů a kationtů, které v důsledku chemické reakce koukají náboj udržet, ty elektrony na jedné elektrodě vytláčejí, na druhé přitahují.
Ale teď to přijde: kdysi si někdo s někým dohodl, že směr proudu se bude počítat OD PLUSU k MÍNUSU a vektor napětí se tak bude kreslit také. Asi ještě nevěděli o elektronech, nebo co.
Takže sice vyznáváme nepřijatelnější model, že nositelem náboje ve formě proudu jsou elektrony, které se pohybují opačným směrem, ale je nám to howning platné: celý svět to kreslí a počítá obráceně.
Proto si raději zvykni na napětí, proudy a jejich směry tak, jak se s nimi počítá ve vzorcích a schématech, a nepouštěj se zbytečně do elektronů, nábojů, potenciálů... dokud to nebudeš v nějakém konkrétním případě potřebovat.
Jinak se za chvíli dostaneme do oblasti elementárních částic a kvantové fyziky, což je sice krásná věda, ale tudy cesta k poznání elektrotechniky a elektroniky vede jen oklikou přes oběžnou dráhu Neptuna.
Zapomeň tedy na chvilku na náboj, už jsme si řekli, že je to jako s vodními hladinami v zásobní nádrži, bude se to jednou hodit, ale zatím to jen poněkud zamlžuje to podstatné - že napětí umí obvodem tlačit proud a tím vykonávat práci. Třeba prácičku nepatrnou, jen otevírat ventilek pro proud z jiného zdroje v tranzistoru, elektronce, ale práce to je. Někdy činná, jindy jalová. Ale na to jednou také dojde.
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru. Nemůžete připojovat soubory k příspěvkům Můžete stahovat a prohlížet přiložené soubory
Informace na portálu Elektro bastlírny jsou prezentovány za účelem vzdělání čtenářů a rozšíření zájmu o elektroniku. Autoři článků na serveru neberou žádnou zodpovědnost za škody vzniklé těmito zapojeními. Rovněž neberou žádnou odpovědnost za případnou újmu na zdraví vzniklou úrazem elektrickým proudem. Autoři a správci těchto stránek nepřejímají záruku za správnost zveřejněných materiálů. Předkládané informace a zapojení jsou zveřejněny bez ohledu na případné patenty třetích osob. Nároky na odškodnění na základě změn, chyb nebo vynechání jsou zásadně vyloučeny. Všechny registrované nebo jiné obchodní známky zde použité jsou majetkem jejich vlastníků. Uvedením nejsou zpochybněna z toho vyplývající vlastnická práva. Použití konstrukcí v rozporu se zákonem je přísně zakázáno. Vzhledem k tomu, že původ předkládaných materiálů nelze žádným způsobem dohledat, nelze je použít pro komerční účely! Tento nekomerční server nemá z uvedených zapojení či konstrukcí žádný zisk. Nezodpovídáme za pravost předkládaných materiálů třetími osobami a jejich původ. V případě, že zjistíte porušení autorského práva či jiné nesrovnalosti, kontaktujte administrátory na diskuzním fóru EB.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Profil
Soukromé zprávy
Přihlášení
