Otázky z úplných základů, aneb...

[julo245]

keď mam kondenzator ľavy polep 10volt a pravy 5volt a zmeny sa napatie
v bode laveho polepu /nejakym klopnym obvodom/ na 2volt trvalo, ake bude mať kondenzator napatie teraz/ na polepoch/ Keď mam obyčajny tranzistor napr.npn kolektor a emitor spravne pripojeny na bateriu a baza je bez napatia volna zoberiem kondenzator nabity napatim a jeho kladny polep pripojim na bazu /zaporny nikde nie je pripojeny/ tranzistor zopne ?
vždy so myslel že v elektrickej scheme su na zem vodici rozne napatia
/potencialy/ keď je tam jednym vyvodom pripojene vela suciastor konden-
zatorov minusovymi polepmy a kazdy ma na minus polepe ine napatie .

[Hill]

Hej, tranzistor zopne.
Samozřejmě, když připojíš ten kondík přiměřeně nabitý a správně polarizovaný, ať už mezi bázi a emitor nebo mezi bázi a kolektor. Přechodem báze-emitor musí protékat proud, aby otevřel cestu kolektor-emitor. Na druhu vodivosti tranzistoru pak záleží, jestli k tomu musí být báze kladnější, než emitor (NPN, nebo naopak zápornější, než emitor (PNP).
To je řeč o nejběžnějším zapojení.
Ovšem může se stát, že nabitý kondenzátor připojíš opačně. Dokud bude napětí na něm rozumně malé, obvykle do 5-7V, nic se nestane, obvodem báze proud nepoteče, tranzistor zůstane nevodivý. Ovšem, když to s napětím přeženeš, prorazí se přechod báze-emitor a zůstane vodivý, zatímco přechod kolektor-emitor už nikdy. A to se kdysi dělaly i tranzistory, které snesly opačnou polaritu jen do asi 0,5V, proto se při návrhu obvodu musel dávat mimořádný pozor na to, aby k tomu nemohlo dojít ani vyjímečně.

Jeden bod, jeden drát, jeden plech, zkrátka cokoliv, co je mezi sebou vodivě spojené, má vždy jen jeden potenciál.
Může jich samozřejmě mít víc proti více různým bodům, ale to zase patří do oblasti trápení teoretiků. Daleko jednodušší je prohlásit takový uzel, do kterého se schází nejvíc vývodů, za referenční, vztažný, prostě za nulu, zem či kostru.
Vcelku bez ohledu na to, jestli ten drát či plocha spoje jsou spojené se skutečnou zemí nebo nejsou. V zapojení samotném to zem, kostra, nulový bod, prostě je a všechna napětí je proti čemu měřit. Úžasně nám to zjednodušuje pohled do světa schémat, jednu ze šňůr voltmetru není potřeba od té kostry odpojovat pro mnoho naměřených hodnot, které nám takto o stavu a pochodech v zapojení řeknou daleko víc, než kdybychom měřili jednotlivá napětí mezi dvojicemi jiných uzlů v zapojení.
Příklad: koncový zesilovač, aby neomezoval jednu či druhou půlvlnu signálu, musí mít na výstupu trvale polovinu napájecího napětí, protože od této poloviny je to k plusu stejně daleko, jako k mínusu, a střídavý průběh pak může využívat celý rozsah.
Nebo jiný příklad: když budu měřit napětí mezi bází a emitorem tranzistoru někde v předzesilovači, naměřím u křemíkového asi 0,65V. To je hodnota jen říkající, že nejspíš bude tranzistor v pořádku, ale neznamená to, že automaticky to bude hrát. Nevím totiž, jak velký proud tento úbytek napětí vyvolal na přechodu báze-emitor, tento úbytek napětí se totiž v rozsahu proudů báze nijak výrazně nemění a navíc bývá kus od kusu trochu různý i u jednoho typu. K tomu potřebuji ještě napětí kolektor-emitor, jestli vůbec je v rozsahu, při kterém lze předpokládat, že ten tranzistor zesilovat bude.
Tak je jedno, jestli naměřím proti zemi na bázi +1,2V, na emitoru +0,55V místo změření jejich rozdílu mezi bází a emitorem. Ale, když při napájení třeba 9V zjistím, že na kolektoru je proti zemi +2 až +8V, znamená to, že by to nějak zesilovat mělo a, jestli signál neprochází, musím chybu hledat v zapojení někde jinde. A tento tranzistor si nechat napotom, jestli bude signál zkreslený, tak si pohrát s jeho pracovním bodem a dostat jeho kolektor na rozumnější napětí, třeba někam mezi +4 až +6V. To samozřejmě záleží na vlastnostech zapojení okolních součástek, neber to jako univerzální nápovědu.

[Hill]

Hej, tranzistor zopne.
Samozřejmě, když připojíš ten kondík přiměřeně nabitý a správně polarizovaný, ať už mezi bázi a emitor nebo mezi bázi a kolektor. Přechodem báze-emitor musí protékat proud, aby otevřel cestu kolektor-emitor. Na druhu vodivosti tranzistoru pak záleží, jestli k tomu musí být báze kladnější, než emitor (NPN, nebo naopak zápornější, než emitor (PNP).
To je řeč o nejběžnějším zapojení.
Ovšem může se stát, že nabitý kondenzátor připojíš opačně. Dokud bude napětí na něm rozumně malé, obvykle do 5-7V, nic se nestane, obvodem báze proud nepoteče, tranzistor zůstane nevodivý. Ovšem, když to s napětím přeženeš, prorazí se přechod báze-emitor a zůstane vodivý, zatímco přechod kolektor-emitor už nikdy. A to se kdysi dělaly i tranzistory, které snesly opačnou polaritu jen do asi 0,5V, proto se při návrhu obvodu musel dávat mimořádný pozor na to, aby k tomu nemohlo dojít ani vyjímečně.

Jeden bod, jeden drát, jeden plech, zkrátka cokoliv, co je mezi sebou vodivě spojené, má vždy jen jeden potenciál.
Může jich samozřejmě mít víc proti více různým bodům, ale to zase patří do oblasti trápení teoretiků. Daleko jednodušší je prohlásit takový uzel, do kterého se schází nejvíc vývodů, za referenční, vztažný, prostě za nulu, zem či kostru.
Vcelku bez ohledu na to, jestli ten drát či plocha spoje jsou spojené se skutečnou zemí nebo nejsou. V zapojení samotném to zem, kostra, nulový bod, prostě je a všechna napětí je proti čemu měřit. Úžasně nám to zjednodušuje pohled do světa schémat, jednu ze šňůr voltmetru není potřeba od té kostry odpojovat pro mnoho naměřených hodnot, které nám takto o stavu a pochodech v zapojení řeknou daleko víc, než kdybychom měřili jednotlivá napětí mezi dvojicemi jiných uzlů v zapojení.
Příklad: koncový zesilovač, aby neomezoval jednu či druhou půlvlnu signálu, musí mít na výstupu trvale polovinu napájecího napětí, protože od této poloviny je to k plusu stejně daleko, jako k mínusu, a střídavý průběh pak může využívat celý rozsah.
Nebo jiný příklad: když budu měřit napětí mezi bází a emitorem tranzistoru někde v předzesilovači, naměřím u křemíkového asi 0,65V. To je hodnota jen říkající, že nejspíš bude tranzistor v pořádku, ale neznamená to, že automaticky to bude hrát. Nevím totiž, jak velký proud tento úbytek napětí vyvolal na přechodu báze-emitor, tento úbytek napětí se totiž v rozsahu proudů báze nijak výrazně nemění a navíc bývá kus od kusu trochu různý i u jednoho typu. K tomu potřebuji ještě napětí kolektor-emitor, jestli vůbec je v rozsahu, při kterém lze předpokládat, že ten tranzistor zesilovat bude.
Tak je jedno, jestli naměřím proti zemi na bázi +1,2V, na emitoru +0,55V místo změření jejich rozdílu mezi bází a emitorem. Ale, když při napájení třeba 9V zjistím, že na kolektoru je proti zemi +2 až +8V, znamená to, že by to nějak zesilovat mělo a, jestli signál neprochází, musím chybu hledat v zapojení někde jinde. A tento tranzistor si nechat napotom, jestli bude signál zkreslený, tak si pohrát s jeho pracovním bodem a dostat jeho kolektor na rozumnější napětí, třeba někam mezi +4 až +6V. To samozřejmě záleží na vlastnostech zapojení okolních součástek, neber to jako univerzální nápovědu.

[julo245]

Ked ma cievka na sebe striedave napatie v jej strede je presne 0volt?
Posielam obrazok z knihy ktoremu nerozumiem .Ak pripojim na cievku
/jeden zavit/ voltmeter podla obr.a nenameram nic .Ak pripojim
podla obr. b nameram induk.napatie .Preco?

[ok1hga]

co to máš za knihu ?

[ok1hga]

co to máš za knihu ?

[ok1hga]

a co naměříš takto ???

[ok1hga]

a co naměříš takto ???

[Hill]

Na Nepraktovy ani na Ladovy ilustrace to nevypadá, tak to v té knize asi opravdu někdo myslí vážně....
Až dosud jsem měl dojem, že máš blbého fyzikáře, který ti cpe do hlavy ty nesmysly, jako že jde stanovit potenciál obou nezapojených vývodů proti nějakému jinému bodu v prostoru, aniž bys ho aspoň na jeden z vývodů uměle přivedl.
A ono je to přímo z knihy. To jsou mi věci.
V tom případě mě také zajímá jméno autora, název knihy, a kdy že to vyšla.

[Hill]

Na Nepraktovy ani na Ladovy ilustrace to nevypadá, tak to v té knize asi opravdu někdo myslí vážně....
Až dosud jsem měl dojem, že máš blbého fyzikáře, který ti cpe do hlavy ty nesmysly, jako že jde stanovit potenciál obou nezapojených vývodů proti nějakému jinému bodu v prostoru, aniž bys ho aspoň na jeden z vývodů uměle přivedl.
A ono je to přímo z knihy. To jsou mi věci.
V tom případě mě také zajímá jméno autora, název knihy, a kdy že to vyšla.

[breta1]

No, ono to ve finále asi nebude přímo z knihy, možná je to jen obkreslené, a to možná špatně, chybí tam možná jakýsi tyčový magnet, který se do toho strká atd atd.
Připomíná mi to vtip z totality, kdy na vesnickém plakátu programu kina je uvedeno:
-uvádíme švédský pornografický film
-název - Baba dala vojákovi

Kino je narváno, před promítáním se ale omlouvá pořadatel za chybičky v programu

-nejde o švédský, ale sovětský film
-nejde o pornografický, ale panoramatický film
-nejmenuje se to Baba dala vojákovi, ale Balada o vojákovi.

[julo245]

Borci sorry.
Je to naopak .Obrazok a/ spravne ,obrazok b/ nenameram napatie
žiadne .Ale prečo nenameram žiadne?
L.Franko ELEKTROTECHNIKA je to jedna super kniha)

[julo245]

Je moja uvaha spravna? Potencial v schemach mozem zistit tak.ze
zmeram napatie. Tam kde je napatie napr :10volt oproti nule ,tak na nule
je potencial nula a v druhom bode merania potencial 10 volt .Je moja uvaha spravna?
Ak maju dva body potencial 5a 10volt a dalsie dva10a 15
volt ,aky ma to vyznam pre naboj ? V druhom kona naboj vacsiu pracu?
Co sa presne mysli praca naboja ?

[Bernard]

Možná máš super knihu, ale potom je nějaká chyba u tebe. Musíš taky číst text a snažit se porozumět mu, mně se zdá, že jenom koukáš na obrázky.

Když změříš napětí mezi dvěma body, tak změříš rozdíl jejich potenciálů. Například:
Auto ziskalo při jízdě elektrostatický náboj, který se po zastavení projeví potenciálem 4567 V mezi karosérií a zemí. Otevřeš dveře, vykloníš se z auta, jeden fous od voltmetru píchneš do země a druhý na (-) pól baterie. Prístroj ukáže 4567 V. Přeložíš fous z (-) pólu na (+) póĺ baterie. Naměříš 4579 V. Napětí baterie vypočítáš jako rozdíl potenciálů jejích pólů: 4579 V - 4567 V = 12 V. Stejný výsledek dostaneš, když dáš fousy rovnou na póly baterky. A ten se nemění, i kdybys jindy naměřil potenciály třeba 10500 V a 10512 V, baterka zůstane na 12 V.

S tím vystačíš na celý život, jen s napětím. Potenciál klidně pust z hlavy, ubyde ti problémů.

[Bernard]

Možná máš super knihu, ale potom je nějaká chyba u tebe. Musíš taky číst text a snažit se porozumět mu, mně se zdá, že jenom koukáš na obrázky.

Když změříš napětí mezi dvěma body, tak změříš rozdíl jejich potenciálů. Například:
Auto ziskalo při jízdě elektrostatický náboj, který se po zastavení projeví potenciálem 4567 V mezi karosérií a zemí. Otevřeš dveře, vykloníš se z auta, jeden fous od voltmetru píchneš do země a druhý na (-) pól baterie. Prístroj ukáže 4567 V. Přeložíš fous z (-) pólu na (+) póĺ baterie. Naměříš 4579 V. Napětí baterie vypočítáš jako rozdíl potenciálů jejích pólů: 4579 V - 4567 V = 12 V. Stejný výsledek dostaneš, když dáš fousy rovnou na póly baterky. A ten se nemění, i kdybys jindy naměřil potenciály třeba 10500 V a 10512 V, baterka zůstane na 12 V.

S tím vystačíš na celý život, jen s napětím. Potenciál klidně pust z hlavy, ubyde ti problémů.

[Hill]

A to jako má náboj konat práci mezi těmi body nebo jako proti čemu?
Obávám se, že ti tu asi nikdo nerozumí, jinak by se nás jich přidalo víc.
Já taky vždycky jen hádám, o co ti vlastně jde, a snažím se dostat tvé potenciály do vztahu k nějakému pevnému bodu. A vždycky zjistím, že jsem se radoval předčasně.
Nevím, jak je to napsané v té knize, ale buď je blbě napsaná kniha, nebo jsi přeskočil to, co si neumíš představit, a jen to blbě interpretuješ.
Každý náboj, když najde cestu, se snaží zaujmout vyrovnaný stav, čímž vykoná práci a zanikne. Asi jako voda ve splachovači hajzlíku: má potenciál (výšku). Když spláchneš, vykoná práci a steče do takové výšky, že už níže nemůže. Buď do mísy, jímky, čističky odpadních vod nebo až do moře. Kterákoli z těchto hladin může posloužit za nulovou, referenční čili vztažnou, to záleží na tom, kterou je výhodnější za nulovou použít.
Podobně kostra zařízení nemusí mít potenciál země, ale jde od ní změřit napětí na kondenzátoru.
EDIT: koukám, než jsem to dopsal, byl Bernard rychlejší. A má pravdu, to s tím autem je dobrý příklad.
Tak doplním: v autě je lepší měřit napětí proti kostře auta, protože není problém i nepříliš přesným voltmetrem změřit rozdíl mezi 11V a 14,4V, což je tak typické kolísání napětí mezi vybitou baterkou a za jízdy plně nabitou.
Ale rozdíl mezi 4578V a 4581,4V plusu baterky proti zemi už snad nejde ani těmi nejpřesnějšími přístroji změřit, případně na nich přečíst.
Konec editu

Aniž bys v pochopení statiky a vztahů napětí mezi dvěma body udělal nějaký výraznější pokrok, přeskakuješ k jevům čistě dynamickým, jedním z nichž pohyb vodiče v magnetickém poli nebo naopak pohyb magnetického pole v blízkosti vodiče bezesporu je.
Proto jsem změnil název vlákna..

Ve vodiči, který prochází nehybně stejně nehybným magnetickým polem, se totiž neindukuje vůbec nic. K indukci napětí dochází jen v případě, že magnetické pole vzniká, zaniká nebo se pohybuje, a i to ještě nikoli rovnoběžně s vodičem. Vždy tam musí být vzájemný pohyb magnetického pole a vodiče.
V tom obrázku, cos tu obkreslil, je to jasné: když budeš měřit napětí na samotném závitu podle prvního obrázku, naměříš na jeho koncích napětí úměrné intenzitě magnetického pole a rychlosti, jakou se mění ta intenzita nebo jakou rychlost má složka pohybu magnetického pole kolmá k ose vodiče.
Když zapojíš voltmetr podle druhého obrázku, tvoří vývody měřidla další závit, ve kterém se indukuje stejné okamžité napětí, jako v tom měřeném závitu. Ta napětí mají stejnou okamžitou velikost i stejnou okamžitou polaritu, a "tlačí se proti sobě" tedy mezi nimi není žádný rozdíl, který by obvodem měřidla protlačil nějaký proud. Proto měřidlo nic neukáže.
Ale, jestli je ta kniha tak dobrá, jak tvrdíš, mělo by to v ní být vysvětlené dostatečně jasně.

[Hill]

A to jako má náboj konat práci mezi těmi body nebo jako proti čemu?
Obávám se, že ti tu asi nikdo nerozumí, jinak by se nás jich přidalo víc.
Já taky vždycky jen hádám, o co ti vlastně jde, a snažím se dostat tvé potenciály do vztahu k nějakému pevnému bodu. A vždycky zjistím, že jsem se radoval předčasně.
Nevím, jak je to napsané v té knize, ale buď je blbě napsaná kniha, nebo jsi přeskočil to, co si neumíš představit, a jen to blbě interpretuješ.
Každý náboj, když najde cestu, se snaží zaujmout vyrovnaný stav, čímž vykoná práci a zanikne. Asi jako voda ve splachovači hajzlíku: má potenciál (výšku). Když spláchneš, vykoná práci a steče do takové výšky, že už níže nemůže. Buď do mísy, jímky, čističky odpadních vod nebo až do moře. Kterákoli z těchto hladin může posloužit za nulovou, referenční čili vztažnou, to záleží na tom, kterou je výhodnější za nulovou použít.
Podobně kostra zařízení nemusí mít potenciál země, ale jde od ní změřit napětí na kondenzátoru.
EDIT: koukám, než jsem to dopsal, byl Bernard rychlejší. A má pravdu, to s tím autem je dobrý příklad.
Tak doplním: v autě je lepší měřit napětí proti kostře auta, protože není problém i nepříliš přesným voltmetrem změřit rozdíl mezi 11V a 14,4V, což je tak typické kolísání napětí mezi vybitou baterkou a za jízdy plně nabitou.
Ale rozdíl mezi 4578V a 4581,4V plusu baterky proti zemi už snad nejde ani těmi nejpřesnějšími přístroji změřit, případně na nich přečíst.
Konec editu

Aniž bys v pochopení statiky a vztahů napětí mezi dvěma body udělal nějaký výraznější pokrok, přeskakuješ k jevům čistě dynamickým, jedním z nichž pohyb vodiče v magnetickém poli nebo naopak pohyb magnetického pole v blízkosti vodiče bezesporu je.
Proto jsem změnil název vlákna..

Ve vodiči, který prochází nehybně stejně nehybným magnetickým polem, se totiž neindukuje vůbec nic. K indukci napětí dochází jen v případě, že magnetické pole vzniká, zaniká nebo se pohybuje, a i to ještě nikoli rovnoběžně s vodičem. Vždy tam musí být vzájemný pohyb magnetického pole a vodiče.
V tom obrázku, cos tu obkreslil, je to jasné: když budeš měřit napětí na samotném závitu podle prvního obrázku, naměříš na jeho koncích napětí úměrné intenzitě magnetického pole a rychlosti, jakou se mění ta intenzita nebo jakou rychlost má složka pohybu magnetického pole kolmá k ose vodiče.
Když zapojíš voltmetr podle druhého obrázku, tvoří vývody měřidla další závit, ve kterém se indukuje stejné okamžité napětí, jako v tom měřeném závitu. Ta napětí mají stejnou okamžitou velikost i stejnou okamžitou polaritu, a "tlačí se proti sobě" tedy mezi nimi není žádný rozdíl, který by obvodem měřidla protlačil nějaký proud. Proto měřidlo nic neukáže.
Ale, jestli je ta kniha tak dobrá, jak tvrdíš, mělo by to v ní být vysvětlené dostatečně jasně.

[Bernard]

Hille, dnes se nějak překonáváme. Ten příklad s vodou v hajzlíku se mi bude hodit.

[Bernard]

Hille, dnes se nějak překonáváme. Ten příklad s vodou v hajzlíku se mi bude hodit.

[julo245]

chapem ze naboj b/ ziskava pohybom potencial ale pohybom dalej od
naboja a/ alebo smerom knemu ?Ak naboj ziska potencial potom moze vykonat pracu?Ak ju vykona strati potencial. Zaujimave je ze len pohyb
je praca , som myslel ze nejake posobenie je praca.Ziska potencial a potom to moze vratit ?Ked ma kostra nulovy potencial su tam naboje v pokoji?Ked sa da naboj do pohybu tak pomocou pritazlivosti alebo odpudivych sil?

[julo245]

Pri potencialy mi ide o to ,ze v scheme sa kostra udava za bod s nulovym napatym ./potencialom/kondenzatory pripojene zapornym polepom /na ktorom podla mojho nazoru maju rozne zaporne napatia / to nijak neovlyvna ze stale tam je nula ved su tam priamo pripojene ? To tam nejdu ani vyrovnavajuce prudy medzi polepmy zapornymi po kostre?

[Hill]

Ne. Na kostře bude po všechny připojené kondenzátory jeden stejný potenciál. Na jejich druhých polepech budou napětí, na které jsou nabité jednotlivé kondenzátory. To uvedení na stejný potenciál je vlastně aplikace jednoho z Kirchhoffových zákonů v praxi.
Vyrovnávací proudy by tím spojem mohly téci jen v případě, že volné konce těch kondíků, tedy alespoň dvou z nich, spojíš. Pak se začnou vyrovnávat náboje, k čemuž je potřeba proud. Mezi kondíky, které nejsou oběma vývody zapojené do obvodu přece žádný proud nemůže téci.

Napřed si ale ujasněme, nač se potřebuješ zabývat zrovna přítažlivými a odpudivými silami mezi náboji. Ať tu nesuplujeme školní učebnice a podobnou literaturu s teorií, kterou třeba někdy využiješ, třeba nikdy.

Jestli se chceš zabývat praktickou elektronikou, je dobré vědět, kde to najít, až to někdy budeš potřebovat, ale umět do detailu to nemusíš, v praxi se s tím moc často pracovat nedá. Aplikací, v nichž bys tyto znalosti uplatnil, je hodně málo a zdaleka ne každý se k nim může aspoň přiblížit. Proto si myslím, že se hnípeš a topíš v detailech, aniž bys směřoval k tomu užitečnějšímu. Pak pro stromy nevidíš, že jsi v lese.
Co bys ale měl umět i vzbuzen ve dvě ráno: jak změřit napětí, proud, odpor, jak sériově a paralelně spojovat součástky, aby to dělalo přesntě to, co chceš, rozhodně uplatnění Kirchhoffových zákonů a Ohmova zákona v praxi, mít představu o reaktancích, impedancích, chování polovodičů... a tím začít.
A postupovat od jednodušších obvodů ke složitějším, aby se ti ta logika, proč, co a jak, zadřela pod kůži a vedla rovnou k porozumění složitějším konstrukcím.
K tomu se naučíš vyhledávat chybějící informace, ale ty, které ti budou skutečně k řešení problému chybět, časem zjistíš, že na další řešení něčeho jiného jsou i ty málo, tak se naučíš i to další potřebné... jak se totiž budeš snažit naučit všechno, aniž bys měl představu o tom, jak to ve skutečnosti vypadá, naděláš si v hlavě jen nepoužitelný maglajs.
Někdo potřebuje dřív umět pracovat například s elektromotorickou silou, indukčnostmi a indukcí, jinému to nebude chybět, protože se bude zabývat třeba nf technikou, kde se cívky používají hodně málo. Zato bude potřebovat znát chování výkonových tranzistorů nebo MOSFETů při velkých rozkmitech napětí a při velkých proudech...

Asi moc nerozumíš tomu, co ti chci říci a ty si myslíš "to se mu to kecá, když se to učí už přes 50 let"... ale jinak to opravdu nejde. Znám inženýra, který byl skvělý teoretik a skutečně se dokázal naučit vzorečky a zvládnout jakoukoli písemku i zkoušení: absolvoval ČVUT s červeným diplomem, ale moc se do elektriniky nepouštěl. Radši rozváží kancelářské potřeby po prodejnách. Určitě je to škoda, ale on šel na tu průmku proto, že to byla výběrová škola a chtěl si dokázat, že se na ni dostane. Základy ale na rozdíl od nás většiny ostatních neměl žádné...

[Hill]

Ne. Na kostře bude po všechny připojené kondenzátory jeden stejný potenciál. Na jejich druhých polepech budou napětí, na které jsou nabité jednotlivé kondenzátory. To uvedení na stejný potenciál je vlastně aplikace jednoho z Kirchhoffových zákonů v praxi.
Vyrovnávací proudy by tím spojem mohly téci jen v případě, že volné konce těch kondíků, tedy alespoň dvou z nich, spojíš. Pak se začnou vyrovnávat náboje, k čemuž je potřeba proud. Mezi kondíky, které nejsou oběma vývody zapojené do obvodu přece žádný proud nemůže téci.

Napřed si ale ujasněme, nač se potřebuješ zabývat zrovna přítažlivými a odpudivými silami mezi náboji. Ať tu nesuplujeme školní učebnice a podobnou literaturu s teorií, kterou třeba někdy využiješ, třeba nikdy.

Jestli se chceš zabývat praktickou elektronikou, je dobré vědět, kde to najít, až to někdy budeš potřebovat, ale umět do detailu to nemusíš, v praxi se s tím moc často pracovat nedá. Aplikací, v nichž bys tyto znalosti uplatnil, je hodně málo a zdaleka ne každý se k nim může aspoň přiblížit. Proto si myslím, že se hnípeš a topíš v detailech, aniž bys směřoval k tomu užitečnějšímu. Pak pro stromy nevidíš, že jsi v lese.
Co bys ale měl umět i vzbuzen ve dvě ráno: jak změřit napětí, proud, odpor, jak sériově a paralelně spojovat součástky, aby to dělalo přesntě to, co chceš, rozhodně uplatnění Kirchhoffových zákonů a Ohmova zákona v praxi, mít představu o reaktancích, impedancích, chování polovodičů... a tím začít.
A postupovat od jednodušších obvodů ke složitějším, aby se ti ta logika, proč, co a jak, zadřela pod kůži a vedla rovnou k porozumění složitějším konstrukcím.
K tomu se naučíš vyhledávat chybějící informace, ale ty, které ti budou skutečně k řešení problému chybět, časem zjistíš, že na další řešení něčeho jiného jsou i ty málo, tak se naučíš i to další potřebné... jak se totiž budeš snažit naučit všechno, aniž bys měl představu o tom, jak to ve skutečnosti vypadá, naděláš si v hlavě jen nepoužitelný maglajs.
Někdo potřebuje dřív umět pracovat například s elektromotorickou silou, indukčnostmi a indukcí, jinému to nebude chybět, protože se bude zabývat třeba nf technikou, kde se cívky používají hodně málo. Zato bude potřebovat znát chování výkonových tranzistorů nebo MOSFETů při velkých rozkmitech napětí a při velkých proudech...

Asi moc nerozumíš tomu, co ti chci říci a ty si myslíš "to se mu to kecá, když se to učí už přes 50 let"... ale jinak to opravdu nejde. Znám inženýra, který byl skvělý teoretik a skutečně se dokázal naučit vzorečky a zvládnout jakoukoli písemku i zkoušení: absolvoval ČVUT s červeným diplomem, ale moc se do elektriniky nepouštěl. Radši rozváží kancelářské potřeby po prodejnách. Určitě je to škoda, ale on šel na tu průmku proto, že to byla výběrová škola a chtěl si dokázat, že se na ni dostane. Základy ale na rozdíl od nás většiny ostatních neměl žádné...