Oprava úsporky ???

[Otkundes]

Černání konců zářivkových trubic bych viděl v principu jejich činnosti. Stejně jako u elektronek, vlákna na koncích, jsou zdrojem volných (emitovaných) elektronů. Proto se vlákna u běžných trubic musí před zapálením výboje nažhavit a za provozu jsou již následně udržována na (nižší) provozní teplotě, doutnavým výbojem. Vznikajícím teplem, je pak opálen luminofor v okolí vlákna. Pokud Vám trubice nechce z nějakého důvodu zapálit, vlákna jsou žhavena příliš dlouho a vznikajícím přebytečným teplem, je proces černání trubice u vývodů, podstatně urychlen. Stejně tak můžete očekávat postupné černání luminoforu při přetížení trubice, použitím předřadníku s vyšším výkonem.

[helios]

Duvsan:
černanie koncov trubíc a tým zníženie životnosti je dané hlavne ich poddimenzovaním, použitím horších materiálov. Výrobca chce totiž viac predávať a nemá záujem robiť trubice so životnosťou 10 rokov, robí ich tak, aby vydržali záručnú dobu plus pár mesiacov. Výrobca je spokojný, ekológovia napodiv tiež a podvedený spotrebiteľ, ktorý za veľa peňazí kúpil šmejd nikoho nezaujíma. Hlavne, že sa točia peniaze.
Vitajte vo zvinutom kapitalizme...

[Duvsan]

Takže riešenie by bolo dať naddimenzovanú trubicu a dostaviť žeravenie? Je možné zistiť optimálne prúdy?

[weed_smoker]

V jednom AR A1995 byl popis opravy úsporky,který se přepálilo vlákno smyčkou drátu z e SYKFY kabelu.
Opravená úsporka fungovala hodinu,pak vyhodila jistič B10 i B3x25 před nim.Prdnul v ní kondenzátor,zmizlo několik cestiček a budou zcela jistě mrtvý i diody na vstupu.






BTW.Elektronika z úsporky rozsvítí i lin.trubici 18/20W(tenkou i tlustou),ale na delší provoz se osvědčily jenom destičky s tranzistorama v pouzdrech s dírou na chladič(13003 s pouzdrem jako BD135-140/235-240) a na ně dát malý Al profily.

[Hydrawerk]

Obecně na jakékoliv pokusy doporučuji pouze kvalitní (i když zrovna pokažené) úsporky známých značek (Philips, Osram, asi Sylvania, možná Ikea). Ty neznačkové bývají poddimenzované a nevydrží žádné experimentování.

[Otkundes]

Když koukám na tu úpravu, spočívající ve dvou závitech měděného drátu, omotaných na obou koncích trubice, ani se dosaženému výsledku nedivím. Co jsem měřil odpor vláken úsporek, obvykle mělo každé kolem 10 Ω, některé až ke 20 Ω. Je jasné, že tranzistory pulzního zdroje a kondík mezi vývody trubice (obvykle 3k9/1000V), musel být přetížen. Na druhé fotce je vidět i vadný filtrační kondík, který je zapojen za Graetzem, ještě před měničem, což může být primární příčina zničení úsporky.
Nicméně, úsporka byla před tímto pokusem patrně stejně na vyhození, uživatel se alespoň pokusil ji před vyhozením oživit a získal zkušenost...

[Duvsan]

Mne v pôvodnom stave, len s vláknami nakrátko, vydržala svietiť, ani neviem, hádam štvrť roka. Akurát sa dlho rozsvecovala.
S tým drôtom to zase tak celkom blbý nápad nie je. Len by som (po výmene zmieneného elytu) toho drôtu namotal podstatne viac. Druhá otázka je, koľko. Samozrejme, zvitok pôvodne medzi vláknami by šiel preč - alebo nie? Možno niekedy skúsim. Drôt mám lakovaný a ešte opradený bavlnou. Pôvodne spolutvoril rotor komutátorového morota. Len sa žiaľ pomaly míňa.
Ale späť k úvodnej otázke. Prečo černá jeden koniec, keď menič je dvojčinný? Alebo čo ešte môže byť ten druhý tranzistor, ak by menič bol jednočinný blokovací?

[Otkundes]

Jedná se o dvojčinné zapojení, střídavě spínaji oba tranzistory. Fóliový kondík mezi vývody trubice bych nedoporučoval vyřadit, má svou důležitou úlohu: pokud zářivka nenaběhne, je součástí rezonančního obvodu a zajišťuje vyšší spínací kmitočet. Tím je též zajištěn vyšší výkon předřadníku, potřebný ke startu trubice. Po jejím nastartování, výboj v trubici kondík překlene a tím ho vyřadí. Frekvence spínání tranzistorů tak poklesne, včetně poklesu výkonu předřadníku, na provozní výkon. Pokud budete přidávat do série další indukčnosti (závity na koncích úsporky), sériový rezonanční obvod rozladíte. Při startu, mezi těmi cívkami, budete mít NF napětí několika stovek voltů. Na pokusy je to možná dobé řešení, ale do lampy bych si to nedal...
Pokud Vám černá jeden konec zářivky, poukazuje to na zvýšené tepelné namáhání u černajícího konce. Třeba pokud je jedno vlákno překlemováno, po předchozím přerušení.

[Duvsan]

Ten zvitkáč som myslel vyhodiť po úprave tým drôtom. Potom by tam nemal byť potrebný. Keby som to správne vymákol a čas od času vymenil elyt, malo by to vydržať veľmi dlho. Rozladenie nie je problém, frekvencia nie je nijak kritická.
Ale dodatočne som si uvedomil, že takéto riešenie je vhodné pre konštrukcie s "nekonečnou" trubicou. Sú i také koncepcie, už sa tu spomínali. Mať takú, hneď po vypršaní záruky by som to rozmotal a drôt by som nahradil tým mojim opradeným. Keby som chcel tuniť stávajúcu úsporku po prerušení vlákna, tak buď prevádzka s vláknami v skrate - ale po výmene patričných súčiastok za silnejšie, aby to malo výkonovú rezervu, alebo by som namotal ten drôt, ale len ako "elektródy", čiže čosi ako EEFL. Alebo ešte lepšie, nie drôt, ale pásiky plechu, napr. z konzervy.
Ohľadne toho černania jedného kraja, asi sme sa neporozumeli. Ide o lineárnu lampu, podsvit pod kuchynskú linku. Elektronika bez úprav, tú som urobil len nedávno, výmenou toho fóliáka. Nahradil som ho kusom z bývalej (odpálenej) úsporky. Kapacitu má o stupeň nižšiu (už si nepamätám, pôvodný bol tuším 4n7 a tento je 3n3 alebo tak nejak), ale v tom problém nevidím. Viac tu.
BTW, partí toto vlákno do tejto sekcie?

[Otkundes]

Duvsan:
Bavíme se o opravách úsporek. Proto neřeším, zda Váš dotaz a má následující odpověď, ještě patří do této sekce EB.
Trubice (i její konce) jsou v obvodu zapojeny v sérii. To znamená, že stejný proud protéká oběma konci trubice (i žhavícími vlákny) a proto není možné podezírat elektroinstalaci (předřadník úsporky), z vlivu na černání jen jednoho konce trubice. Leda by byla za provozu přítomna stejnosměrná složka proudu, čemuž však sériově zapojené kondíky, v úsporce zabrání. Váš problém s černáním, by poukazoval na rozdíly v chlazení konců trubice, což může být u lineární trubice pod kuchyňskou linkou, způsobeno třeba provozem nějakého tepelného spotřebiče, nebo nevhodnou konstrukcí svítidla (lampy)...
Opravoval jsem již několik úsporek a pokaždé jsem vysledoval, že ty dva tranzistory, pracují přes primární vinutí trafa (toroid se třemi vinutími), do společné tlumivky (2 až 5 mH), která je v sérii s kondenzátorem (cca 47 nF), prvním žhavícím vláknem (cca 10 Ω ), kondenzátorem (cca 3,9 nF/1 kV) a druhým žhavícím vláknem (opět 10 Ω). Z toho usuzuji, že se vlastně jedná o zatlumený sériový rezonanční obvod, se skokově proměnným rezonančním kmitočtem, závislým od stavu trubice: svítí/nesvítí. Pokud ten svitkový kondík (3,9 nF) vyřadíte, předřadník bude trvale kmitat na nižším kmitočtu, při jmenovitém (nižším) výkonu. Pak ovšem nemusí úsporka vůbec naběhnout. Na druhé straně, zvýšením frekvence při startu, se značně zvýší výkon předřadníku a tím i proudové a tepelné zatížení tranzistorů.
Jestli v režimu startu úsporka včas nenaběhne, tranzistory se můžou přehřát a odejít do křemíkového nebe.
Jestli si chcete v úsporce občas měnit ellyt, nic proti. Ale s problémem startu a životnosti úsporky to přímo nesouvisí.
Pokud chcete v úsporce použít kvalitnější, lépe dimenzované součástky, možná narazíte na problém nedostatku místa a zajištění kvalitního chlazení v uzavřeném prostoru, nehledě na jejich prodejní cenu.
Běžnou úsporku v současné době pořídíte za několik desítek korun, značkovou o trochu výše.
Pokud se ve Vašem případě nejedná o zvědavost a bastlířský zájem, vymyslet a realizovat lepší a spolehlivější řešení, stojí Vám tyto úpravy úsporky vůbec za námahu?

[Artaban001]

Zdarec.
Nestejný černý konce jsou i u indukčních předřadníků. Můj pohled na věc je asi takový:
Obě vlákna jsou pokryty emisní vrstvou. Pokud zářivka svítí, teplota vláken se udržuje na určité velikosti. Pohledem do částí, kde není luminofor je vidět, že slabě žhaví. Působením tepla a ionizované směsi rtuti a pomocných plynů - a dnes i sodíku dochází ke změně vlastností emisních vrstev. A podle mě jedno vlákno se opotřebuje víc než druhý a zářivkou začne procházet stejnosměrná složka, která rozdíl v opalování vláken prohloubí.
U blokovacích měničů se většinou používá zápal vysokým napětím. Výboj na studeným vlákně podle mě nejvíc poškozuje emisní vrstvu. Výboj nejvíc působí na vlákno na "horký" straně měniče..
Spořivka:

Proudově buzený střídač napájí sériový rezonanční obvod složen z tlumívky a kondenzátoru, co je připojen paralelně k volným koncům zářivky. Proud omezuje pouze odpor žhavících vláken a popřípadě vazební kondenzátory. Vlivem vysokého napětí nakmitaného na kondíku zažehne výboj. Vlivem výboje se do rezonančního obvodu zařadí odpor tvořený výbojem, který snižuje Q obvodu a napětí na kondenzátoru se sníží vlivem výboje. Proud omezuje tlumívka. Frekvence střídače určuje právě vlastnost obvodu se zářivkou.. Ovšem i tento střídač má tzv "horký" a "studený" konec - studený konec je tvořen jedním kondenzátorem co je navázaný na DC napájecí napětí, nebo dvojicí kondenzátorů v polomostě. Na "Horký" konec působí navíc hmota svítidla a proto výboj na horký straně vzniká ochotněji a tudíž se víc opaluje vlákno. (hmota svítidla a konec trubice tvoří kondenzátor o velmi nízké kapacitě, která ovšem má vliv na výboj). Úsporka provozovaná v nekovovým svítidle má vlákna opálený přibližně stejně (podle výrobních tolerancí).
A před propojováním vláken varuji. Vlákna jsou pojistky. Pokud se přepálené vlákno zhoupne a zůstane ležet na stěně trubky, při zápalu výboje, kdy se vlákno bez svýho žhavení nejvíc zahřívá vlivem velkého spádu mezi výbojem a kovem, dojde k prasknutí skla a úniku náplně. Navíc ničím neomezovaný proud přetíží tranzistory a nakmitané přepětí odstřelí kondenzátor. Celý tenhle proces končí kouřovými efekty a v lepším případě odstřelením tavné pojistky v předřadníku. Takhle odpálený předřadník už nemá cenu opravovat..

Poznámka:
Dá se o elektrolýze hovořit i v případě, když za elektrolyt považuju ionizovaný sloupec plynu v zářivce napájené stejnosměrným proudem?

[Duvsan]

Myslel som celé vlákno. Nejde predsa o silnoprúd, ale o slaboprúd.
Ďakujem za vyčerpávajúce odpovede. Takže to začne nerovnakými vlastnosťami vlákien a rozdiely sa prevádzkou prehlbujú. To znie logicky.
Neoplatí sa s tým dlho bavkať, ceny sú nízke a záruka je dva roky. Len ma to trochu štvalo. Keby to šlo nejak jednoducho vyriešiť, od veci by to nebolo. Nuž tak budem otáčať trubicu.
Svietidlo je plastové.
Keby som vlákna nechal nepovšimnuté a urobil bastl a-la EEFL (kond nechal paralelne), podľa uvedeného riskujem prasknutie skla trubice. Správne? Nešlo by to vyriešiť podložením slkenej priadze, aká sa používa pri výrobe transformátorov? Vyrobiť zdroj VN zase taký problém nie je, obyčajným diódovo-kondenzátorovým násobičom. Kondenzátory by určovali mäkkosť. Js. prúd by už (hádam) nevadil.
Prečo by zionizovaný plyn nemohol spôsobovať elektrolýzu? Podľa mňa áno, môže. Ale tu nejde o to, aspoň nie len. Katóda sa rozprská po vnútornej strane skla.
Otázka. Pri skratnutých vláknach sa ony zahrejú vlastnou prevádzkou. Dosvedčuje mi to pomalé rozsvecovanie tej "opravenej" úsporky. U normálne zapojeného pri normálnej prevádzke, po zapálení výboja ten zvitok má ešte nejaký účinok, alebo akoby tam už vôbec nebol?

[Otkundes]

Artaban001:
To je zajímavá myšlenka. Má však svá úskalí:
V případě klasické instalace s tlumivkou, by snad bylo možno o vzniku stejnosměrné složky proudu uvažovat. Jak ale zdůvodníme včerejší Hillovo zjištění z vedlejšího vlákna, že z několika stovek vyřazených trubic, pouze několik kusů má nestejně opálené oba konce?
V případě elektronických předřadníků, je snad v sérii s každou trubicí indukčnost a kondík, který stejnosměrnou složku v obvodu nepropustí?
K elektrolýze v trubici nedochází, jedná se o vedení elektřiny ve zředěném plynu (obvykle směs argonu a rtuti) - doutnavým výbojem.

Duvsan:
Ale ano, úsporku lze za jistých okolností opravit. V tomto vláknu se to popisuje a po této inspiraci jsem si jich sám též několik opravil. Jde však o efektivitu takového počínání. Pokud si člověk v dílně jen hraje a zkoumá jak to uvnitř funguje - OK. Ale opravovat větší množství úsporek a předělávat jim ošizenou elektroniku, se jednoduše nevyplatí.
Co se týče nažhavení přerušených a dodatečně zkratovaných vláken, to funguje asi takto:
Nažhavené vlákno (to nepřepálené) kolem sebe emituje elektrony, které jsou přiložením vysokého napětí urychleny k protějšímu (přepálenému) vláknu. Srážkami s atomy zředěného plynu v trubici, je plyn zionizován a ionty jsou přitahovány k vláknu. Ionty pak při dopadu předají svou kinetickou energii přerušenému vláknu a tímto bombardováním, ho postupně ohřejí. Úspěšnost opravy trubice, zkratováním přerušeného vlákna, je proto podmíněna dostatečným napětím při jejím zapalování. Pro úplnost ještě dodám, že toto bombardování ionty se děje střídavě, v rytmu 50Hz u obou vláken a proto vlákna zůstávají žhavá, i když jimi již neprotéká startovací (žhavící) proud.
Trubici můžete rozsvítit třeba i VF energií, nebo stejnosměrným zdrojem, a to i bez žhavení. Kdysi jsem to úspěšně zkoušel s anodovým zdrojem BS-275. Ale mít nad kuchyňskou linkou ss zdroj o napětí kolem 600 až 800 V, není to pravé ořechové. Nehledě na množství takto generovaného světla a životnost trubice.
U zapálené úsporky je kondenzátor (zvitok), zapojený mezi vlákny na koncích trubice, překlenut výbojem a již se dále za provozu neuplatní. Asi stejně jako startér u klasické instalace s tlumivkou. Právě tímto "vyřazením" tohoto kondíku, stoupne kapacita v sériovém rezonančním obvodu o jeden řád (jsou v obvodu dva kondíky v sérii a ten menší je překlenut výbojem) a tím dojde ke snížení frekvence a výkonu měniče.

[Duvsan]

Dík. Myslel som skratnúť obe vlákna. Ked som skratol len to prerušené, vydržalo to len niekoľko dní.
U klasického systému máš tých 600-800V, nie?
Verzia a-la EEFL by bola reálna?

[serviceman]

Jistě, bez žhavení to jde taky. To je jen výmysl Philipse. V Americe zářivky nemají žhavení vůbec a zapalují se jen vysokým napětím. (když se jí nechce, stačí po trubici přejet smetákem). Myslím klasické trubice, jak kompaktní, nevím.