Amplitudová modulace

[breta1]

příklad.
Nosný harmonický signál vysílače je 100kHz, zvukový modulační harmonický kmitočet je 1kHz.
Obsazeny jsou celkem 3 kmitočty
99kHz (dolní 100-1=99),
dále nosná 100kHz
a dále 101kHz (horní 100+1=101).

[Bernard]

K tomu sčítání a odečítání:
Všechno to jsou sinusovky, jen mají různé frekvence. Kdybys třeba nosnou vlnu s frekvencí 5 moduloval signálem o kmitočtu 1 , dostal bys teoreticky čtyři frekvence:
1 : modulační signál, sin t
5 : nosná vlna, sin 5t
6 : horní postranní pásmo, sin (5+1)t
4 : dolní postranní pásmo, sin (5-1)t

Na obrázku jsou v pořadí zelená, modrá, rudá, fialová. Už je to jasné?

[Bernard]

K tomu sčítání a odečítání:
Všechno to jsou sinusovky, jen mají různé frekvence. Kdybys třeba nosnou vlnu s frekvencí 5 moduloval signálem o kmitočtu 1 , dostal bys teoreticky čtyři frekvence:
1 : modulační signál, sin t
5 : nosná vlna, sin 5t
6 : horní postranní pásmo, sin (5+1)t
4 : dolní postranní pásmo, sin (5-1)t

Na obrázku jsou v pořadí zelená, modrá, rudá, fialová. Už je to jasné?

[Hill]

[Hill]

[Fredy00]

Tu poslední větu prosím rozveď, té nerozumím. Jinak děkuji, ostatní pochopeno.

[Atlan]

Stacilo nastudovat ten odkaz co som dal tam je všetko

[Bernard]

Tak ještě příklad, jak se to může vytvářet. Dva zdroje kmitočtů 100 kHz a 1 kHz jsou v sérii, na grafu V(n+m) je průběh jejich součtu. Na nelineární charakteristice diody se ten součet zdeformuje, při větším signálu je rozkmit menší, při menším větší, což ukazuje graf V(n003). Pomalá změna (těch 1 kHz) filtrem C1+R2 neprojde, a na výstupu AM je ten amplitudově modulovaný signál - graf V(am).

[Bernard]

Tak ještě příklad, jak se to může vytvářet. Dva zdroje kmitočtů 100 kHz a 1 kHz jsou v sérii, na grafu V(n+m) je průběh jejich součtu. Na nelineární charakteristice diody se ten součet zdeformuje, při větším signálu je rozkmit menší, při menším větší, což ukazuje graf V(n003). Pomalá změna (těch 1 kHz) filtrem C1+R2 neprojde, a na výstupu AM je ten amplitudově modulovaný signál - graf V(am).

[WLAB]

[WLAB]

[WLAB]

Bernard:
Alespon ten soucet posli pres neco s kvadratickou charakteristikou, at to dava nejake +- ucebnicove vysledky, takhle se zas muze objevit dotaz proc to ma tak bohate spektrum, nebo proc to nedela na signalu pekne symtericke AM "burtiky" .

[WLAB]

[ok1hga]

[ok1hga]

[Hill]

Jak píše Atlan, v tom odkazu je všechno.

Ale k těm postranním pásmům: amplitudovou modulací se přenáší, mimo jiné a například, rozhlas na dlouhých, středních a krátkých vlnách, kde se vysílají obě postranní pásma.
Běžný hudební signál, kterým se moduluje nosná, není složený z jediného kmitočtu, ale z několika současně, přitom jde až na výjimky o průběhy hodně odlišné od sinusovky, takže jsou jeden každý z nich složený z většího množství sinusovek různých kmitočtů, které tvoří akustické spektrum.
Tak při vysílání přichází na modulátor současně mnoho akustických kmitočtů a všechny tyto kmitočty se rozloží souměrně kolem nosné frekvence (jako součtové i rozdílové) a vytvoří tak postranní pásma.

[Hill]

Jak píše Atlan, v tom odkazu je všechno.

Ale k těm postranním pásmům: amplitudovou modulací se přenáší, mimo jiné a například, rozhlas na dlouhých, středních a krátkých vlnách, kde se vysílají obě postranní pásma.
Běžný hudební signál, kterým se moduluje nosná, není složený z jediného kmitočtu, ale z několika současně, přitom jde až na výjimky o průběhy hodně odlišné od sinusovky, takže jsou jeden každý z nich složený z většího množství sinusovek různých kmitočtů, které tvoří akustické spektrum.
Tak při vysílání přichází na modulátor současně mnoho akustických kmitočtů a všechny tyto kmitočty se rozloží souměrně kolem nosné frekvence (jako součtové i rozdílové) a vytvoří tak postranní pásma.

[WLAB]

OK1HGA:

A co jako?
Nasobeni neni smesovani??? A co asi dela kruhovy smesovac, ktery podle prepinaciho signalu nasobi ten druhy stridave +1 a -1?

At uz je smesovac "aditivni" nebo "multiplikativni", vzdy tam pro ucely vzniku AM dojde k nejake forme nasobeni. Muzu signaly secist a prohnat pres kvadratickou charaketristiku a stejne pri tom nasobim.

Ostatne pro AM jsou dulezite produkty druheho radu, takze pokud secteny signal prohanim nelinearnim prvkem, je dobre, aby jeho charakteristika byla pokud mozno kvadraticka, cokoliv jineho plodi humus navic, ktery muze ale casto nemusi jit odfiltrovat. Takova charakteristika byva nekdy problem, takze takhle realizovane smesovace nepatri k nejlepsim... Dalsi jejich problem je, ze smesuji i signaly spolecne prichozi s "RF" signalem vzajemne mezi sebou ne jen s LO... to multiplikativni nedelaji...

A na okraj ten prvek vubec nemusi byt polovodicovy ci vakuovy, staci jakakoliv nelinearita, aby nastalo smesovani. Treba "prebuzeny" magneticky obvod.....

[ok1hga]

souhlas s Hillem

[ok1hga]

souhlas s Hillem

[Bernard]

Chudák Fredy00, tak mu ještě přiložím, ale může za to WLAB!

Pro humanitně založeného studenta elektrotechniky bude bližší nějaká umělecká alegorie:

Filharmonie hraje nějakou Nedokončenou, čas plyne, melodie se line a pan dirigent mává taktovkou. V každém časovém okamžíku má akustický signál v uchu posluchače nebo na membráně mikrofonu nějakou jednu hodnotu, a jak čas běží, vytvářejí ty hodnoty onu symfonii. To je situace v doméně času.

Najednou pan dirigent zasekne orchestr, nic nehraje, a dirigent se ptá hráčů, s jakým tónem skončili. A ti přiznávají, jeden subkontra Fis, jiní velké G, malé d, ais', c'' ..... Čas přestal běžet, hudba nezní, ale dostáváme informaci, jaké bylo její tónové (spektrální) složení v tom okamžiku, kdy to dirigent zarazil. To je tedy pohled v doméně spektra.

Další zkušenost je, že pokud se poslouchá ta symfonie přes zesilovač, který zkresluje (má nelineární charakteristiku), ve výsledném zvuku jsou i cizí tóny, které nezahrál žádný nástroj. Ze spektrálního pohledu tedy přibývají do celkové harmonie i jiné falešné tóny.

A zpět k té AM, ta je jako nějaké duo, jeden nástroj hraje tón A·sin xt, druký zas B·sin yt. Do diody na schématu jde jejich součet, (A·sin xt + B·sin yt), a nelinearita té diody je příšerně zkreslí. Kdyby charakteristika té diody v tom použitém úseku byla dejme tomu parabolická, výstupní signál by byl úměrný druhé mocnině toho vstupního:

k·(A·sin xt + B·sin yt)² = k·(A²sin²xt + 2AB·sin(xt)·sin(yt) + B²sin²yt)

Z trigonometrických vzorců plyne, že první člen v závorce představuje frekvenci 2x, ten třetí zas 2y, a ten prostřední vede na frekvence x+y a x-y, jak už to uvedl mtajovsky. V spektrální oblasti nám tedy ta nelinearita z tóńů dvou nástrojů udělala čtyři tóny úplně jiné, mezi nimi tón se součtem původních dvou kmitočtů a s jejich rozdílem.

Takže na závěr chci říct, že ten červený graf je pohledem v časové oblasti, je tam periodický signál chvílemi menší, chvílemi větší, ale není na něm vidět, že se skládá z nějaké nosné a součtu a rozdílu frekvence nosné a modulační. To je totiž pohled na spektrum signálu, a to se z časového grafu nevidí. Ovšem ti, co to vědí, o tom mluví, jakoby to tam viděli.

[Bernard]

Chudák Fredy00, tak mu ještě přiložím, ale může za to WLAB!

Pro humanitně založeného studenta elektrotechniky bude bližší nějaká umělecká alegorie:

Filharmonie hraje nějakou Nedokončenou, čas plyne, melodie se line a pan dirigent mává taktovkou. V každém časovém okamžíku má akustický signál v uchu posluchače nebo na membráně mikrofonu nějakou jednu hodnotu, a jak čas běží, vytvářejí ty hodnoty onu symfonii. To je situace v doméně času.

Najednou pan dirigent zasekne orchestr, nic nehraje, a dirigent se ptá hráčů, s jakým tónem skončili. A ti přiznávají, jeden subkontra Fis, jiní velké G, malé d, ais', c'' ..... Čas přestal běžet, hudba nezní, ale dostáváme informaci, jaké bylo její tónové (spektrální) složení v tom okamžiku, kdy to dirigent zarazil. To je tedy pohled v doméně spektra.

Další zkušenost je, že pokud se poslouchá ta symfonie přes zesilovač, který zkresluje (má nelineární charakteristiku), ve výsledném zvuku jsou i cizí tóny, které nezahrál žádný nástroj. Ze spektrálního pohledu tedy přibývají do celkové harmonie i jiné falešné tóny.

A zpět k té AM, ta je jako nějaké duo, jeden nástroj hraje tón A·sin xt, druký zas B·sin yt. Do diody na schématu jde jejich součet, (A·sin xt + B·sin yt), a nelinearita té diody je příšerně zkreslí. Kdyby charakteristika té diody v tom použitém úseku byla dejme tomu parabolická, výstupní signál by byl úměrný druhé mocnině toho vstupního:

k·(A·sin xt + B·sin yt)² = k·(A²sin²xt + 2AB·sin(xt)·sin(yt) + B²sin²yt)

Z trigonometrických vzorců plyne, že první člen v závorce představuje frekvenci 2x, ten třetí zas 2y, a ten prostřední vede na frekvence x+y a x-y, jak už to uvedl mtajovsky. V spektrální oblasti nám tedy ta nelinearita z tóńů dvou nástrojů udělala čtyři tóny úplně jiné, mezi nimi tón se součtem původních dvou kmitočtů a s jejich rozdílem.

Takže na závěr chci říct, že ten červený graf je pohledem v časové oblasti, je tam periodický signál chvílemi menší, chvílemi větší, ale není na něm vidět, že se skládá z nějaké nosné a součtu a rozdílu frekvence nosné a modulační. To je totiž pohled na spektrum signálu, a to se z časového grafu nevidí. Ovšem ti, co to vědí, o tom mluví, jakoby to tam viděli.