Magnetofonová nostalgie (odděleno)

[sinclair]

No a jsme zas u toho
B400 - plast+hliník
B100 - dřevo+hliník
B90 - plast+hliník...
B700 plasty+otřesná imitace dřeva na plastech..

Celá řada B5, včetně mizerné B56 byla koncipovaná jako levná a výrobně úsporná. Výjimka B588 s celkem zbytečným dřevem, ale vlastnostmi B58 jenom potvrdila pravidlo.
Mladí tyhle B5x ničili i přesto, že ty trafomotory byly z podstaty měkké a konce s GC511/521 měly jen slabé 2W. To, co v pohodě přežívaly B4 i B100, na plný kotel několik hodin, to přežily B5x jenom výjimečně. Nevypadávaly ani pojistky. Ničilo to ty Ge konce teplotou, na půl ampéru vylezlým Iceo.

[oravan]

[konosuke]

Tesla B113 a odvozené mutace nebyly dvakrát hezké, po seštelování zvuk vycházel ok. Pak jsem ale trochu změnil názor na věc, čs dizajnéři namnoze vařili z vody a v polních podmínkách, ani Philips N4420 vyráběn ještě kolem roku 1980-81 nebyl bůhvíjaký krasavec, almara jak Tesla v lepším saku až na napínáky pásku a tři motory no koukněte sami:
https://www.google.cz/search?q=philips+N+4420&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ved=0ahUKEwiDhoeFmYTaAhWNZFAKHRvuAfEQsAQIKg&biw=853&bih=595

[Hill]

Neodpustím si poznámku k mechanice B5: ta byla kovářsky plechová, jako všechny po ní, ale aspoň ten plech seděl v hliníkovém tlakovém odlitku, teprve pak byl kryt nebo skříňka. Mechanika B4 byla celá tlakovým odlitkem, umožňovala další vylepšení a její náhrada novou řadou mě dost bolela.
S tím mám spojenou také jednu vzpomínku, z roku 1976 nebo snad 77, to už nevím, jen tolik, že se ještě prodávaly už nevyráběné B5:
tehdy jsem dostal na opravu B5, že "už hraje blbě". Hlavy vydřené, futra motoru se otáčela přidřená na hřídeli a vrzala v domcích, setrvačník měl doběh sotva vteřinu. Opotřebení jsem odhadl tak na 8 let provozu. Jenomže to se ještě nevyráběl, byly mu sotva dva roky.
Hlavy i motorek jsem sehnal a vyměnil, zbytek mechaniky rozebral, vymyl ložiska, do kterých se písek nedostal, složil, seřídil...
Majitelka nějak nechápala, jak to, že vydrží tak málo, vždyť předtím asi 7 let měla B42, jen často bez křidélek na unašečích, tak ji dala do bazaru a koupila tu B5.
Jenomže měla také dvě dcery telecího věku, které si magnetofon braly na zahradu. Ustlaly mu v písku, odtud přece nemohl nikam spadnout.
Strašně se všechny divily, že taková blbost, jako absence větracích děr v dolním krytu může tvořit hranici mezi životem a smrtí... nenasával sice moc, ale dlouho. A, i kdyby krátce, stačilo to.
Dlužno podotknout, že holky si to přebraly po svém - od té doby si pak na zahradu s sebou nosily k magneťáku polici ze skříně, aby neležel v tom písku rovnou. Trochu to asi pomohlo, celá mechanika byla zralá na výměnu až za asi tři roky a jejich pásky jsem si netroufl dát na jiný stroj. Doporučil jsem jim, že pár kroků navíc je zavede kolem sběrny, ať se s tím nedřou až na nádraží a pak ještě v Bydžově od vlaku... dodnes nevím, jestli ho donesly domů, a jak to měly doma od vlaku daleko.

[Hill]

Neodpustím si poznámku k mechanice B5: ta byla kovářsky plechová, jako všechny po ní, ale aspoň ten plech seděl v hliníkovém tlakovém odlitku, teprve pak byl kryt nebo skříňka. Mechanika B4 byla celá tlakovým odlitkem, umožňovala další vylepšení a její náhrada novou řadou mě dost bolela.
S tím mám spojenou také jednu vzpomínku, z roku 1976 nebo snad 77, to už nevím, jen tolik, že se ještě prodávaly už nevyráběné B5:
tehdy jsem dostal na opravu B5, že "už hraje blbě". Hlavy vydřené, futra motoru se otáčela přidřená na hřídeli a vrzala v domcích, setrvačník měl doběh sotva vteřinu. Opotřebení jsem odhadl tak na 8 let provozu. Jenomže to se ještě nevyráběl, byly mu sotva dva roky.
Hlavy i motorek jsem sehnal a vyměnil, zbytek mechaniky rozebral, vymyl ložiska, do kterých se písek nedostal, složil, seřídil...
Majitelka nějak nechápala, jak to, že vydrží tak málo, vždyť předtím asi 7 let měla B42, jen často bez křidélek na unašečích, tak ji dala do bazaru a koupila tu B5.
Jenomže měla také dvě dcery telecího věku, které si magnetofon braly na zahradu. Ustlaly mu v písku, odtud přece nemohl nikam spadnout.
Strašně se všechny divily, že taková blbost, jako absence větracích děr v dolním krytu může tvořit hranici mezi životem a smrtí... nenasával sice moc, ale dlouho. A, i kdyby krátce, stačilo to.
Dlužno podotknout, že holky si to přebraly po svém - od té doby si pak na zahradu s sebou nosily k magneťáku polici ze skříně, aby neležel v tom písku rovnou. Trochu to asi pomohlo, celá mechanika byla zralá na výměnu až za asi tři roky a jejich pásky jsem si netroufl dát na jiný stroj. Doporučil jsem jim, že pár kroků navíc je zavede kolem sběrny, ať se s tím nedřou až na nádraží a pak ještě v Bydžově od vlaku... dodnes nevím, jestli ho donesly domů, a jak to měly doma od vlaku daleko.

[konosuke]

Mysteri: Tesla B93 byl velmi málo rozšířen, prošel mi ordinaci jedinej kus...
odpadla celkem zbytečná a téměř nepoužívaná rychlost pásku 4.75, dostal dva měřáky neboť byl stereo, jo ! mít takhle druhou rychlost 19.05 mohl se přiblížit spodní hranici hi-fi. mohl.

[Syron]

B93 mám asi 34 nebo 35 let. Koupil jsem ho v partiovce v Prostějově za 1900 Kč. Mám dojem, že to byla půlka ceny. Je to jeden z mála elektronických přístrojů, co jsem koupil nový. Dodnes nevím, proč byl za půlku. Nejspíš kvůli tomu "unikátnímu" ímu systému unášečů a brzd. Potýkal jsem se s ním několik let, nějakou dobu vždy fungoval jakž takž dobře, a pak se "zparchantěl". Až se mi podařilo kdesi koupit nové unášeče a páskové brzdy z toho správně "namíchaného" plastu, pohrát si se seřízením, a od té doby byl(a je) pokoj.

Ještě závažnější závada ale je vlastně konstrukční vada, špatně navržené vstupní a regulační obvody záznamového zesilovače. V původní verzi bylo skoro nemožné nastavit záznamovou úroveň tak, aby nešuměl nebo už nezačal limitovat. V určitém malém rozsahu vstupního napětí se dal nastavit jistý kompromis. Ale on ten každý zdroj signálu měl jiné výstupní napětí. Každý výrobce si dělal, co chtěl, soudruzi se nedokázali domluvit. Hodně mne tehdy vytočilo, když jsem si nahrál asi hodinu a půl hudby, kterou jsem už nemohl nahrát znovu, a až při přehrávání jsem zjistil, že je téměř neposlouchatelná kvůli zkreslení. Nahrával jsem tehdy, právě kvůli vyloučení přemodulování, kolem -3dB max.

Nakonec jsem to vyřešil přepojením záznamových potenciometrů, snížením zisku vstupního předzesilovače a úpravou následujícího stupně. Už si to přesně nepamatuji, vycházel jsem ze zapojení jiných magnetofonů. Až na tyto problémy je tento magnetofon vcelku dobrý, má dobře navržené tónové korekce a celkem spolehlivý výstup. Svědčí o tom i to, že jsem si ho nechal dodnes. Na jednom školním srazu dokonce sloužil jako zdroj hudby, dokázal dobře ozvučit menší sál i bez zesilovače. Netvrdím, že je to nějaké HIFI, ale to, co se od něj očekává, splňuje. Kromě výše uvedených počátečních problémů neměl jedinou poruchu.

PS: Ten "í" brzdový systém umožňoval provoz ve svislé poloze a třeba pověšení na zeď. í byl proto, že byl blbě navržený.

[Syron]

Mám i B588, můžu potvrdit všechno, co zde bylo napsáno o mechanice i dizajnu. Byl to můj první magnetofon, měl ho i jeden můj kamarád. Kopírovali jsme si navzájem hudbu, nebudu teď komentovat, s jakou kvalitou. Ale byli jsme tehdy mladí a nenároční. Předtím jsem měl zkušenosti s řadou B4. , Měli ho jiní, spolužáci atd. Čeho jsem si nemohl nevšimnout, byl obrovský rozdíl v precizně fungující, spolehlivé a rychlé mechanice, a na druhé straně ta B5ková. Nesrovnatelná rychlost převíjení, (ne)zastavování bez rázů, a podobné "vylepšení" k horšímu.

Ale nějak sloužil, na řeč stačila čtyřka rychlost, ušetřily se drahé a někdy i nedostupné pásky. Poté, co jsem si pořídil stereofonní B93 a "uplácal" si stereofonní přijímač, na kterém už bylo běžně chytitelné stereo vysílání, jsem občas potřeboval i kopírovat stereofonní hudbu. Vyřešil jsem to po svém. Z B588 jsem vytvořil stereofonní přehrávač, a zároveň bylo možné přehrávat původní monofonní nahrávky včetně rychlosti 4,77. Jednoduše jsem "vyhodil" z B588 kompletní elektroniku, ke hlavám připojil napevno nízkošumový předzesilovač zakončený emitorovými sledovači, a zbytek korekčních obvodů byl v zesilovači.

Přepínání korekcí pro čtyřku rychlost jsem neřešil, stejně ta kvalita nahrávek na čtyřku je všelijaká, a nic jiného na tuto rychlost už stejně nikdy nahrávat nebudu. Paradoxně teď ta B588 hraje velmi slušně, líp než originál, a navíc stereo.

[elektrosvit]

V B93 byly použity ve snímacích obvodech operační zesilovače, v jiném mgf. je Tesla tuším nepoužila. Desky z něj v jiných přístrojích nebyly dědičné. Taky jsem si ve schématu všimnul, že magnet koncového zastavovaní není spínán tranzistorem, jak je obvyklé, ale přímo kontakty kovové fólie na pásku. To je dobrá inovace.

Tu 588 mám, s průhledným krytem. Je to laciný hrkač, motor drnčí, plastové panely taky, ale jinak jede. V elektronice zlobívají posuvné přepínače a rády se ulamují tenké drátky. Zvuk v dřevěné skříňce docela ujde, jinak s elektronikou není problém, že by třeba odcházely ty germaniové konce. Když někdo připojil 4Ω zátěž, tak jo, ale jinak tomu moc nevěřím. Snad jedině kvůli nepovedeným tranzistorům. Hrál jsem s ním naplno delší dobu a nic se nestalo. Jestli se něco z řady B5 podařilo, je to nekomerční mgf. B57, který má odlišné zapojení, 5W zesilovač hraje s vnější reprosoustavou pěkně, mechanika je až na pomalé rychloposuvy už vychytaná.

Vzhled B113-B116 kopíroval tehdejší módu, viz zmiňovaný taky celoplastový Philips. Jestli se mi něco nelíbí, jsou to tyhle stojaté přístroje. Byť jsou ze všech Tesel asi nejlepší. Naopak, opět nekomerční B117 se podařil. Dřevěný kufřík a panel vyrobený stejnou technikou jako u B100 vypadají efektně.

[sinclair]

ES, to jsi trefil přesně - jen jsem čekal, kdo si toho všimne první a tipoval jsem Tebe.
Jo, ty chudácké Ge konce odcházely hlavně proto, že v té době tu byla lidem doslova pod kůží zažraná "norma" pro reproduktory i bedny 4Ω. Každý k tomu teda automaticky něco takového připojil.
U levné plastové řady B5 si prakticky nikdo ani nevšiml toho naprosto neviditelně vylisovaného "8Ω 2W" u reproduktorové zásuvky.
8R v té době bylo tak atypických a v prodeji bylo 8R beden i reproduktorů tak málo, že na to každý kašlat vlastně musel..
Prostě tu bylo tehdy tak nějak zažité, že reprák či bedna = 4Ω. Hotovo.
Případně to bylo u těch magneťáků i mnohem míň ohmů, pokud se po baráku našly další bedny a repráky Osobně jsem v jedné B100, co byla na pařbě několik hodin zatížená asi jen dvěma ohmy, měnil 2x pouze pojistky.
Později jsem to spočítal na přesně 2,5 ohmu na kanál plus nějaký ty dráty - byly to dvě bedny, každá se dvěma šedými AN633.50 z RPD paralelně. Ale zastudena to na vyražení pojistek v B100 nestačilo
Nakonec to dopadlo tak, že nám bylo poraděno, abychom místo tupých 0C26 do té B100 osadili tehdy výprodejní SGS Ates AD143.
Prodávali je v Brodě, v doprodeji na Moravské 98 za 10,-Kčs.
To byly fantastické tranzistory, co ani horké nezničily budiče a nevyrážely pojistky. Byly původně vedené jako ND do nějakého polského autorádia. Vynikající tranzistory, co už dneska nikde nejdou sehnat. Byly by ideální třeba do replik TW30G.
Koncové i budicí tranzistory na obecně vyšší napětí moc k mání nebyly a výkon se z tranzistorů tehdy doloval hlavně proudem, tedy nižší impedancí. Napájení 70-80V byl absolutní strop pro všecko a přes to nejel vlak.
ES, umíš si představit to zoufalství mladého natěšeného kluka, co se dva víkendy dře s kartónama do sběrny, aby si vydělal na čtyři KD503, tehdy byl kus za 365,-Kčs a pak je za necelé tři vteřiny všechny oddělá?
Jen kvůli nezodpovědnosti autorů některých schémat v knížkách.
Dodnes si přesně pamatuju, který zapojení to bylo..

[TAKJAN]

Já měl jen A3, ta vydržela neskutečně moc, celý učňák, až později kolísání otáček motorku. Pak něco z čtyřkové řady, místo měřáčku to mělo dvě žárovičky pro indikaci úrovně. Pak M2405S, to už bylo dost dobrý, na 19ku. Pak zas kazeťák, AIWA FX 410. Jo, ještě CONDOR.

[Celeron]

Já měl od roku 1973 B4. V roce 1979 jsem do ní nabastlil stereo ale jen přehrávání z B100. V roce 1982 jsem měl od kámoše, co byl dva roky na služebce v Kuvajtu půjčenej třímotorák Akai 630 aby mu ho nikdo v bytě neukradl. Nic lepšího jsem nikdy před tím ani potom neměl v ruce. Akai mě tak namlsal, že jsem po jeho vrácení asi tři roky nevěděl, co jinýho. Nakonec B116 ale to byla těžká zpátečka...

[Hill]

Ano, na 8 Ω jsme skutečně nebyli zavedení, zatímco za železnou oponou se běžně dělalo s rproduktory 8 Ω, Sony šel i do 15 Ω, tedy v domácím audiu. Skutečně - kde se šlo za výkonem, muselo se přes proud, protože průrazná napětí polovodičů dlouho limitovala dosažitelný výkon nebo použitelnou zatěžovací impedanci. Zatímco přetížení lampového konce nemívalo fatální následky, polovodiče zdaleka tak odolné nebyly. To ale bylo známo, a dodnes je, známo jen nemnoha zasvěceným. Zbytku spotřebitelů to bylo úplně jedno. A návod nečetli.

Proběhla tu zmínka o B113 - B115. které přišly příliš pozdě na trh, aby si někde vydobyly svými elektroakustickými vlastnostmi významnější místo, navzdory levně vyhlížejícímu designu byly hodnocené zpětně po letech i na Západě velmi pozitivně. Stručný výtah z překladu tohoto hodnocení jsem uvedl například ve vláknu o indikátorech.
Inu - o deset let dříve by takové stroje byly prodejné i na tradiční západní trhy se Sonety a Bé čtyřstovkami, tedy do zemí Beneluxu. Vždyť se řada B11x začala vyrábět v době, kdy už venku cívkáč těžko našel zákazníka, leda by to byl Revox, TEAC, Denon nebo aspoň Akai, tito výrobci však skončili s cívkami těsně po roce 1980...

[Hill]

Ano, na 8 Ω jsme skutečně nebyli zavedení, zatímco za železnou oponou se běžně dělalo s rproduktory 8 Ω, Sony šel i do 15 Ω, tedy v domácím audiu. Skutečně - kde se šlo za výkonem, muselo se přes proud, protože průrazná napětí polovodičů dlouho limitovala dosažitelný výkon nebo použitelnou zatěžovací impedanci. Zatímco přetížení lampového konce nemívalo fatální následky, polovodiče zdaleka tak odolné nebyly. To ale bylo známo, a dodnes je, známo jen nemnoha zasvěceným. Zbytku spotřebitelů to bylo úplně jedno. A návod nečetli.

Proběhla tu zmínka o B113 - B115. které přišly příliš pozdě na trh, aby si někde vydobyly svými elektroakustickými vlastnostmi významnější místo, navzdory levně vyhlížejícímu designu byly hodnocené zpětně po letech i na Západě velmi pozitivně. Stručný výtah z překladu tohoto hodnocení jsem uvedl například ve vláknu o indikátorech.
Inu - o deset let dříve by takové stroje byly prodejné i na tradiční západní trhy se Sonety a Bé čtyřstovkami, tedy do zemí Beneluxu. Vždyť se řada B11x začala vyrábět v době, kdy už venku cívkáč těžko našel zákazníka, leda by to byl Revox, TEAC, Denon nebo aspoň Akai, tito výrobci však skončili s cívkami těsně po roce 1980...

[konosuke]

Tesla A3 portable, škaredá jak noc, absence autostopu, VU měřák velikosti desetníku, externí napájecí zdroj velký jak briketa, válcovala zvukem kdejaký
tuzexový JVC, Toshiba, National, Sharp...kdo na to slyšel ? skoro nikdo

[TAKJAN]

Byl jsem za ni rád, lepší než nic.. Zdroj jsem udělal vlastní, malý, do zásuvky.

[oravan]