Magnetofonová nostalgie (odděleno)

[konosuke]

Rondo, je pěkný - ten B400 s plexi vokýnkem v deklu to je tak už dovybaveno z fabriky ?
provoz "jak kazeťák" nepřichází v úvahu poač v tom krytu byly přilepeny molitanové válečky co zajišťovaly
cívky s páskem při přepravě aparátu tož akože to ? ale magič jsem, pravda, "in natura" nikdy neviděl...

[sinclair]

To je jen designérská hračka.
Okénko bylo ledabyle přilepeno a vypadávalo, takže poslední série už jej neměly. Celé víko totiž nemá žádné výztuhy na příčný zkrut a proto, při "tvrdém" přilepení, spoj praskal.
Bylo to přilepený na úzké schodovité hraně a při lehkém zkrutu víka, při otvírání přes tlačky, to prasklo. Byla v práci story, že okýnka vypadávala už při předvádění na prodejnách.
Jeden kus s dírou v krytu mám, ale okénko se někam ztratilo.
Stejně tak je těžké najít B400 bez prasklého plastu na uchu k přenášení. Taky pěkná kokotina, asi tak stejná, jako lepit Al plechy na plast..

[konosuke]

ano...páskovej PVC držák ála B42 (chudší příbuzný) byl naproti tomu zcela ok
což, "inovace" no a sloupek unášečů vyztužen ocelovým šroubkem co vydržel mnohem víc

[elektrosvit]

Kus s okénkem jsem nikde neviděl. Nebyly určené na vývoz? Držadlo taky nemám a ohebné z B4 se použít nedá, je příliš krátké. Kvalita lepení ozdobných plechů se liší kus od kusu. U mého přístroje upadl hlavní díl zcela, později jsem sehnal vrak s dobrým krytem, na němž plechy drží a ani nejsou ošoupané.

[konosuke]

ani B43 stereo s interními repráky nebyl v krámu běžně vidět. vývozní artikl omezené série,
proto pro tuzemsko B43A - občas někde hraje dodnes (přečte pásky 19.05 cm/s)

[sinclair]

Elektrosvite, kam by proboha v roce 1974 vyváželi monofonní cívkový přístroj, komplet osazený bambusem?
Leda snad do NDR, ale tam byli zásobováni odvedle a jinde to nemohlo být prodejné jinak, než za nějaký dumping.
Designově je to nejhezčí čs. magnetofon a je škoda, že to shodili těmi "drobnostmi". Třeba tím, že nikoho ani nenapadlo se zamyslet nad tím, co udělá natvrdo lepený Al plech na černém, zevnitř vytápěném plastu.
Nejde si nevšimnout, že v oblasti ovládání jsou plechy menší, trojdílné a tedy jakžtakž drží, ale v oblasti cívek, protože celou plochu nechali z jednoho kusu, je to katastrofa.
Už jsem viděl stroje, které to měly v oblasti cívek asymetricky a všelijak šikmo rozpůlené. Samozřejmě všecky s tím problémem, že nešel doplnit šedý elox na nových hranách.
Dtto to držadlo.
Nedovedu si představit hňupa, co by polystyrenový výlisek bez dodatečné, nebo spíš zalisované výztuhy, nechal přesně uprostřed namáhat vahou 7kg na lom. Protože základ držadla je sice silné, ale pružné ocelové pero, tak to nemohlo dopadnout jinak.
Kdyby aspoň jeden z magnetofonů, nechali při zkouškách někoho poponášet po fabrice, přišli by na to.
Já mám ale pořád dojem, že ta reinkarnace B4 byla celá spíchnutá hrozně narychlo.
Není mi sice úplně jasné, kde bolševici vzali tolik mědi, aby jí mohli plýtvat na stíněné kablíky, ale tak nějaká dohoda s Pinochetem asi vznikla.
Sice byl pro režim fujfuj, ale mědi bylo zapotřebí všem a ubozí Allendovi pohrobci by se jí asi nenažrali, že.
V externím skladišti bych měl mít ještě další dvě B400, z toho jednu krásnou, ale z hlavy si nevybavím, jaký mají dekly.
Jedna z nich má určitě ucho v pořádku a protože byla asi málo, nebo krátce používaná, tak nemá v oblasti cívek ten plech ošoustaný od cívek vyboulením. Drží i chromové pokovení na páskové dráze a knoflíkách.

[konosuke]

ve stejný době (přibližně teda) aj Unitra flágala své "mono to je ono" a sice
model ZK145 a ZK125 (2-stopý, elektronkový) no pro pana Jana ! lic.Grundig
mírný zvrat nastal vývojem a expedici ZK120T a ZK140T no a pak ZK146, ZK147) byl u nás k dostání,
pěkný kufřík) ale že v kooprodukci Pardubice jak píše v učebnici guru Bozděch no nevím...

[sinclair]

Kono myslím, že píšeš pičoviny.

[konosuke]

konkrétněji nešlo by ?

[sinclair]

ZK125?

[ok1hga]

[ok1hga]

[sinclair]

Tak to jo, to se omlouvám.
Já jen, že jsem toto provedení ZK120 ve vnitrozemí nikdy neviděl

[ronoda]

Ty čtyřstovky s oknem byly určeny pro německé obchoďáky. Úspěch se moc nedostavil, tak se to doprodalo u nás.
---Jinak zájem o víko stále trvá, i bez průhledné části.

[sinclair]

Zaregistroval jsem tam ještě jednu rozdílnost, která asi jen náhodou souvisí s absencí zásuvky pro AZZ941.
Všecky kusy se zásuvkou a okénkem, mají ve stabilizátoru a na koncovém stupni tranzistory Tesla 0C30. Novější kusy, většinově bez okénka a zásuvky pro AZZ941, mají na konci 2NU72 a stáblu 3NU72, jsou bez označení Tesla, s hodně hrubou dosedací plochou, napohled škaredá povrchovka.
Malé tranzistory řady GC /stabilizátor a invertor/ jsou v novější verzi maďarského provedení, ne Tesly.
Mám podezření, že v případě těch NU72 jde o ten rumunský dojezd výroby.

[Hill]

B400 s okénkem jsem v roce 1992 rozbíhal v domě č.p.17. Majitel (jinak vývojář tkalcovských stavů Hans) byl na větvi z toho, že vystačím jen s lihem z lékárničky, jemným olejem na sintrovaná ložiska a saponátem. Stačilo vyčistit, lehce namazat, odmastit, co mastné být nemá, nakonec oba řemínky a obložení potřít saponátem a nechat rozleštit. Za pulhodinku hotovo. Kontakty přepínačů měl kupodivu v dobrém stavu, i když nevím vic o tom, že by se pro export dávaly kvalitnější. A on že už se rozmýšlel, jestli má ten stroj vyhodit, protože mu v servisu odhadli cenu, za kterou by pořídil novějšího Akaie. S nějakým placením jsem ho poslal do háje, že hoistorický kousek v takovém stavu si to zasloužil. A on pro nás udělal dost, tak taky.
Akai nechtěl a byl nadmíru šťastný, že si ještě pohraje na B400.
Sponát byl univerzální z místní fabriky Yplon, olej se používal ve fabrice Picanol, ta tehdy byla hned vedle, na tom plácku před ní, co tam už nic nestojí, byla montovaná budova, v níž jsme se učili rozebrat, složit a diagnostikovat stavy.
To byla ta, co měla tak velkou impedanci smyčky v síti, že při startu motoru zhasly a znovu startovaly zářivky, jak jsem tu už kdysi psal.

[Hill]

B400 s okénkem jsem v roce 1992 rozbíhal v domě č.p.17. Majitel (jinak vývojář tkalcovských stavů Hans) byl na větvi z toho, že vystačím jen s lihem z lékárničky, jemným olejem na sintrovaná ložiska a saponátem. Stačilo vyčistit, lehce namazat, odmastit, co mastné být nemá, nakonec oba řemínky a obložení potřít saponátem a nechat rozleštit. Za pulhodinku hotovo. Kontakty přepínačů měl kupodivu v dobrém stavu, i když nevím vic o tom, že by se pro export dávaly kvalitnější. A on že už se rozmýšlel, jestli má ten stroj vyhodit, protože mu v servisu odhadli cenu, za kterou by pořídil novějšího Akaie. S nějakým placením jsem ho poslal do háje, že hoistorický kousek v takovém stavu si to zasloužil. A on pro nás udělal dost, tak taky.
Akai nechtěl a byl nadmíru šťastný, že si ještě pohraje na B400.
Sponát byl univerzální z místní fabriky Yplon, olej se používal ve fabrice Picanol, ta tehdy byla hned vedle, na tom plácku před ní, co tam už nic nestojí, byla montovaná budova, v níž jsme se učili rozebrat, složit a diagnostikovat stavy.
To byla ta, co měla tak velkou impedanci smyčky v síti, že při startu motoru zhasly a znovu startovaly zářivky, jak jsem tu už kdysi psal.