Magnetofonová nostalgie (odděleno)

[ronoda]

B 93 Tesla, dostal se mi už podruhé do ruky s odpálenými konci. Vlastně jen pravý kanál. (opravdu odpálený, plast v prostředku integráče chybí).
Po projití schématem je pravý konec "ve vzduchu" když se hraje na repro v magnetofonu. Neměl by tam být zatěžovací odpor 4Ω ?
- mám poslední úplně novou desku konců, nechtěl bych ji vystavit tomuto nebezpečí. Mám pravdu nebo ne? Jsou tam MBA810A.

[TheLastUnicorn]

Problém nebude, že výstup visí ve vzduchu. Že to odnesl právě pravý kanál bude nejspíš v tom, že mu jednoduše někdo vykroutil krk. Taky bych doporučoval zkontrolovat stav kondenzátorů...

[vlastoTN]

Treba skontrolovať koľko je na zdroji,po prejdení na 230V tam môže byť už príliš hraničné napájanie ak nie aj prekročené

[sinclair]

Kdyby se aspoň někdo namáhal se podívat, že v B93 jsou koncové stupně napájeny ze stabilizátoru s KU611 /tzv. tranzistorová Zenerka/.
Změna napětí sítě z 220V na 240V je tedy zrovna těm MBA810 tedy úplně jedno. Tomu zbytku ostatně taky.
Spíš bych nejprve zkontroloval, kolik přesně je na výstupu toho KU611, zdali není třeba načnuté.
Na emitoru KU611 by mělo být /podle tolerance Zenerek/ něco mezi 15 a 16V a musí být také v pořádku elektrolyt C4.
Na kolektoru /pouzdře/ KU611 musí být totéž napětí, jako je na elektrolytech C1 a C2 500uF, tvořící zásobník energie pro stabilizátor. Na bázi KU611 by mělo být napětí asi o 0,6-0,7V vyšší, než na výstupním emitoru.

U dotyčného, pravého kanálu by se určitě měl zkontrolovat i Boucherot na výstupu střílejícího MBA810. To je ta sériová RC kombinace R246 + C238 /jde o poněkud větší, asi 0,5W odpor 1R a obvykle polštářkovou keramiku TK782 100n/. Prověřit také elektrolyt C234.

Na elektrolytech té části zdroje, která napájí koncové zesilovače /můstek z KY702F, elyty C1 a C2/ by nemělo být víc, než asi těch 23-24V.
Zenerky v bázi KU611 jsou napájeny z druhé části s vyšším napětím, přes pojistku Po2, diodu D5 a pro bázi toho KU611 to filtruje elektrolyt C3.
KU611 mívají velký rozptyl bety a při její dolní hranici /klidně jen 20/ zrovna toto zapojení s cizí referencí funguje dost blbě.

Ty vážně kvůli vadným MBA měníš celé desky konců??

U levého kanálu je ten odpor 4R7 proto, aby chudák 2W kontrolní smeták nebyl ničen plným výkonem MBA810. K ničemu jinému tam není, není to žádná předzátěž, jak se může při nepozorném pohledu zdát.

[ronoda]

sinclair*** ten konec vyměním celý jen a jen proto, že mi tady leží desítky let až ho budu potřebovat no a teď ta doba nastala;-). Když skončila výroba mgf na Kijevské, tak těch dílů k likvidaci bylo na náklaďáky, jak elektro, tak mechanika a plasty. Ten konec jsem si vzal jen tak, že se jednou bude hodit. Sice uteklo třicet let a více, a teď se tedy hodí Jen jsem ho nechtěl hned odpálit, pokud by to bylo nevhodně zapojené dle schématu.

[sinclair]

Ta deska, co někde ležela skoro 40 let bez napětí, bude velmi pravděpodobně v ještě horším stavu, než ta občas provozovaná..

Taky se Vám někomu zdá, že elektrolyt 10uF na vstupu MBA810 je nějak divně hodně? Ten šváb má přece vstupní odpor zhruba těch 100k, co tam je ten odpor na zem..
A takových, fakt divných věcí, je v B93 víc.
Mně elektrická část tohoto magneťáku přijde jako regulérní pomsta.
Za něco, anebo někomu konkrétnímu

EDIT:
Tak v Boucherotu tady nejsou polštářkový keramiky, ale ještě hovňáky, který musí okamžitě ven a oba, nahradit TC206 100n/250V, nebo placaté TC215 100n/100V, červené hranaté jugoše KCU2610 100n/160V a tak podobně.
Je to deska zřejmě zpočátku výroby, protože já si z B93 hovňáky už nepamatuju. Pak se místo nich chvilku montovaly buď TC235, jugoše, bulhary MPTr-96, anebo naposled ta keramika Nn či Nq.
Ty hovnovitý kondenzátory, po tolika letech, už neplní funkci ani rámcově
Na té nepoužité desce jsou krom toho odformované všecky elyty.
Začni ale tím zdrojem.
Až prověříš ten, tak na té původní desce v magiči vyměň ty hovňáky, jestli tam ještě jsou, dej nové MBA810DAS a bude pokoj.

[ronoda]

Tak toho čtyřicetiletého odpočinku se taky bojím. Ale při nejhorším to prostě vyhodím, alespoň budu mít pro mě omluvitelný důvod;-)
EDIT: Dám na tvé rady. Ale ta deska nebude nejstarší, ale naopak.
Podle usměrňovacích diod, podle chladičů a taky podle toho, že jsem to sebral v době kdy se vyváželi zbytky z výroby B93.
EDIT II: ještě foto

[ronoda]

Když už je to vlákno o nostalgii, mám jeden dotaz. Poznáte co je to za typ magnetofonu z B5kové řady? Popř. nějaké info. Dík

[Celeron]

Řekl bych že nějakej "žvanil" k promítačce ale číslo nevím.

[elektrosvit]

K promítačce je B57. Toto je nějaká speciální úprava, asi pro záznam komunikace? Už jsem jej v inzerci viděl, bohužel bez bližších podrobností.

Co se týká odchodu MBA, tipnu si špatný odvod tepla z IO. Zatímco v B700 a 730 dosedal poměrně velký chladič přímo na křidélka, tady se zřejmě odvádí teplo pomocí kovových distančních sloupků do plechového šasi. Nebo je konstrukční řešení jiné? Chladiče na levé desce jsem v B93 neviděl, předpokládám, že by se pod spodní kryt nevešly. Pokud jde o originál, pak se patrně výrobce snažil chlazení IO vylepšit.

Náhradní zatěžovací odpor na zásuvce pro pravý kanál se neosazoval ani do dalších typů. Že výstup při nepřipojení repro "visí ve vzduchu" by nijak vadit nemělo. Hlavně nesmí dojít ke zkratu, MBA nemá ochranu.

[ronoda]

Teplo se skutečně přes sloupky odvádí do šasi. Jen nejsou kovové ale z duralu a májí tvar "pacholete" nahoře průměr stejný jako šíře křidýlek a dole cca 20mm.
- jak tu někdo psal, je to taková pomsta všem, co do toho vlezou Jen ta spojka je zajímavá, divím se, že ji nepoužili i jinde.

[Hill]

Ta spojka v B9x mě taky mrzela, že ji nedali do řady B7 a následujících, vždyť většina mechanických dílů byla jednotná, snad existovaly jen tři kombinace rotujících částí a dvoje různé řemínky. A řady B7 a B9 se začaly montovat souběžně.
Rozhodně byla tato spojka spolehlivější, než ten "vnitřní náhon hrnku". Ale už se stalo.
Konečně řez tou spojkou už tu taky někdy proběhl:

[Hill]

Ta spojka v B9x mě taky mrzela, že ji nedali do řady B7 a následujících, vždyť většina mechanických dílů byla jednotná, snad existovaly jen tři kombinace rotujících částí a dvoje různé řemínky. A řady B7 a B9 se začaly montovat souběžně.
Rozhodně byla tato spojka spolehlivější, než ten "vnitřní náhon hrnku". Ale už se stalo.
Konečně řez tou spojkou už tu taky někdy proběhl:

[xsc]

Mám B90 a z té spojky jsem moc nadšený nebyl. Po čase se prodřel ten "hrneček" na konci pružiny a celá spojka začala nádherně vrzat, i když jinak fungovala. Taky byla dost citlivá na nastavení výšky.

[Syron]

Ta B93 měla navíc dost blbě vyřešené vstupní obvody záznamového zesilovače. Nedalo se na ni pořádně nic nahrát. Buď byl v nahrávce pekelný šum, nebo byl vstup přebuzeny. Díky nevhodně zapojenému potenciometru. Dodnes ho mám, byl to můj první stereofonní magnetofon. Musel jsem překopat vstup a přemístit potenciometr regulace úrovně záznamu. Ale už si nepamatuji, jak jsem to zapojil. A hodně jsem si užil s brzdami a tremolem. Jinak měl obstojně navržené korekce a vzhledem k 8Ω bednam nebyl problém se zesilovačem. Na školním srazu dokázal slušně ozvučit menší hospodu.

[Hill]

B93 byl zapojený tak, aby spolehlivě nahrával ze zdrojů signálu s výstupy podle DIN potažmo ČSN. S nimi problém neměl. Potíže vznikly až při propojování s tehdy i občas dostupnými zámořskými tunery, magnetofony a CD přehrávači (tehdy převážně japonského původu), jejichž výstupy byly pro Evropu často opatřené konektorem DIN, ale někdy svérázně zapojeným, zato téměř vždy na něm byl signál v úrovni LINE, a ani ta mnohdy nebyla dodržená, například na výstupech CD přehrávačů se běžně vyskytoval signál v efektivní úrovni i 1,5 V a špičkami dost přes 2 V, což při připojení na gramofonový vstup B93 o citlivosti 200 mV znamenalo přebuzení. Zatěžovali jsme proto vstupy odpory kolem 10 kΩ nebo přímo děliči 40k/6k8 (ty se vešly do konektoru šňůry) nebo se šňůra přestřihla s mezi konce přišel tandemový potenciometr 2x10k/G, kterým se úroveň nastavila na vhodnou pro záznam.

[Hill]

B93 byl zapojený tak, aby spolehlivě nahrával ze zdrojů signálu s výstupy podle DIN potažmo ČSN. S nimi problém neměl. Potíže vznikly až při propojování s tehdy i občas dostupnými zámořskými tunery, magnetofony a CD přehrávači (tehdy převážně japonského původu), jejichž výstupy byly pro Evropu často opatřené konektorem DIN, ale někdy svérázně zapojeným, zato téměř vždy na něm byl signál v úrovni LINE, a ani ta mnohdy nebyla dodržená, například na výstupech CD přehrávačů se běžně vyskytoval signál v efektivní úrovni i 1,5 V a špičkami dost přes 2 V, což při připojení na gramofonový vstup B93 o citlivosti 200 mV znamenalo přebuzení. Zatěžovali jsme proto vstupy odpory kolem 10 kΩ nebo přímo děliči 40k/6k8 (ty se vešly do konektoru šňůry) nebo se šňůra přestřihla s mezi konce přišel tandemový potenciometr 2x10k/G, kterým se úroveň nastavila na vhodnou pro záznam.