|
Zdravím.
Tak mě napadlo,že také přispěji do tohoto vlákna.Nejsem abstinent,ale zase nejsem ten, koho by zákaz prodeje chlastu nějak trápil.Je smutné,že to došlo tak daleko,že zisk oslepil pány"podnikatelé"a slepnou nebo i umírají konzumenti.
Příspěvek je ve třech bodech,které jsem poskládal z různých zdrojů.Obrázek nechť si udělá čtenář sám.
To to nevím kde jsem zahlédl,ale cítím to podobně tak jsem si to uložil:
1.
Prostému vody podej,má-li žízeň a pramen nenajde,avšak hlupce nech ponejprv hledati,leč nenajde-li i jemu číši naplň.Nehledej u něho jeho rozpaky,nemaje soudnosti,ani tyto nemá.Však i on má právo životem jít,byť nepřinesl světla žádného.
2.
z diskuse článku o konopí asi na novinkách cz:
13. 03. 2012 18:47 santawizard píše:
ahoj kluci a holky
Ať se vám to líbí nebo ne,cesta za osvícením či království božím je cestou změněného stavu vědomí.Mít magické nebo náboženské zkušenosti tady a teď v tomto životě není totéž jako mít magické a náboženské zkušenosti až potom a tam v posmrtném životě.I když bludy nejsou moudra a halucinace nejsou vidiny,toto se často kritizuje dohromady nejvíce samotnýma atheistama .Vždyť pro svou víru či nevíru zavírali jeden druhého do vězení a do blázince na převýchovu odjakživa.Proto je dodnes na světě nejenom velké množství všelijakých lumpů a cvoků,ale i velké množství všelijakých politických vězňů a pseudobláznů.Úkolem kriminologie a psychiatrie je míti ve věci jasno!!
Výňatek z knihy:
3.
Alkoholismus a drogová závislost jako forma duchovní krize:
Popis závislosti jako formy duchovní krize má svůj smysl, přestože se od ostatních
charakterističtějších druhů Psychospirituálních krizí ve svých vnějších projevech značně liší.
U závislosti, podobně jako ve stavech posedlosti, je duchovní rozměr zastíněn destruktivní a
sebedestruktivní povahou poruchy. Zatímco u jiných podob duchovní krize se lidé setkávají s
problémy, protože mají potíže vyrovnat se s mystickým zážitkem, tak problém u závislosti tkví naopak
v silné spirituální touze a ve skutečnosti, že se dotyčnému jedinci nedaří navázat kontakt s mystickou
dimenzí.
K dispozici je celá řada důkazů svědčících, že za touhou po alkoholu a drogách se skrývá nevědomá
žízeň po transcendenci a celistvosti. Mnozí lidé léčící se ze závislosti vypovídají o neustálém hledání
nějakého neznámého prvku či rozměru, který jim v životě chybí a rovněž hovoří o své nenaplňující a
frustrující snaze po získání alkoholu, drog a jídla, touze po vztazích, honbě za majetkem nebo dokonce
mocí, jež jsou projevem neutuchajícího úsilí tuto žízeň uhasit (Grof 1993).
V předchozí kapitole se zmiňuji, že mezi mystickými stavy a alkoholovou či drogovou intoxikací
existuje jistá povrchní podobnost. Společnými prvky obou stavů jsou pocity rozplývání individuálních
hranic, mizení rušivých emocí a povznesení se nad světské problémy. Ačkoli intoxikace alkoholem
nebo narkotiky postrádá mnohé důležité charakteristiky mystických stavů, například klid a jasnost
mysli, posvátnost a bohatost filosofických vhledů, lze říci, že zmíněná podobnost zážitků postačuje,
aby alkoholika či drogově závislého svedla na falešnou cestu.
Americký filosof a psycholog William James, který si této spojitosti byl vědom, ji ve svém díle The
Varieties ofReligious Experience {Druhy náboženského zážitku) líčí takto:
Alkohol má nad lidmi
takovou moc nepochybně díky své síle stimulovat mystické schopnosti lidské povahy, obvykle udušené
holými fakty a suchou kritičností střízlivých chvil. Střízlivost umenšuje, rozděluje a říká ne, zatímco
opilost rozšiřuje, sjednocuje a říká ano" (James 1961).
Rovněž si uvědomoval, jaký má tato
skutečnost význam z hlediska terapie, což velmi pregnantně vyjádřil ve svém slavném výroku:
„Jediný lék na dipsomanii "1" je religiomanie"
"1" dipsomanie - zastaralý výraz pro alkoholismus, (poznámka autora)
Nezávislý vhled a postoj, který k této problematice zaujal C. G. Jung, výrazně přispěl k vybudování
celosvětové sítě Programů dvanácti kroků (Twelve Steps Programs). Není všeobecně známo, že tento
slavný švýcarský psychiatr rovněž sehrál velmi významnou úlohu v historii organizace Anonymní
alkoholici (Alcoholics Anonymous - AA). Informace o této méně známé stránce Jungova díla můžeme
načerpat z dopisu spoluzakladatele AA Billa Wilsona, který mu v roce 1961 napsal (Wilson a Jung1963).
Jung léčil jistého pacienta Rolanda H., který ho navštívil poté, kdy vyčerpal všechny ostatní metody
léčby alkoholismu. U Junga podstoupil přibližně jednoroční léčbu, po níž následovalo dočasné
zlepšení, avšak krátce nato opět propadl alkoholu. Jung mu řekl, že je beznadějný případ a navrhl mu,
že jeho jedinou šancí je vstoupit do náboženské komunity a doufat, že se mu podaří dosáhnout
hlubokého duchovního zážitku. Ro-land H. se připojil k evangelickému hnutí Oxford Group, které
kladlo důraz na sebekázeň, zpověď a službu, a prošel duchovní proměnou, která ho vysvobodila z pout
alkoholismu. Poté se vrátil do New Yorku a stal se velmi aktivním členem tohoto hnutí. Dokázal také
pomoci jistému Edwinu T., příteli Billa Wilsona, který zase Wilsonovi pomohl vyřešit jeho osobní
krizi. Bili Wilson měl během svého silného duchovního zážitku vizi řetězce celosvětového sdružení
alkoholiků, kteří si navzájem pomáhají.
O řadu let později Wilson napsal Jungovi dopis, v němž mu připomenul, jak významnou úlohu v
historii společnosti AA sehrál. Jung s odkazem na příběh svého pacienta odpověděl:
„Jeho touha po
alkoholu byla stejná, byť na nižší úrovni, jako duchovní žízeň po celistvosti, "vyjádřeno středověkým jazykem po sjednocení s Bohem"
Dále poukázal, že latinský výraz „spiritus" má dvojí význam -
alkohol a duch. Své přesvědčení, že člověka může z ničivého vlivu alkoholu vysvobodit pouze hluboký
duchovní zážitek, výstižně vyjádřil výrokem:
„spiritus contra spiritum".
Další klinický výzkum tyto
Jamesovy a Jungovy vhledy plně potvrdil (Grof 1980).
Léčba alkoholismu a drogové závislosti přináší některé specifické problémy, které si vyžadují
samostatné pojednání mimo rámec ostatních druhů duchovních krizí. Je to především prvek
fyziologické závislosti a progresivní povaha této poruchy, které si vynucují zvláštní opatření.
Dříve
než přistoupíme k řešení psychologických problémů, které se skrývají v hloubi závislosti, je nezbytné
přerušit chemický cyklus, jenž neustále nutí k užívání látek. Proto musí pacient ve zvláštním
residenčním zařízení projít určitým obdobím abstinence a detoxikace.
Jakmile je tento proces ukončen, je možné zaměřit pozornost na Psychospirituální kořeny daného
problému. Již jsem uvedl, že alkoholismus a drogová závislost vyjadřují zcestným způsobem touhu po
transcenden-ci. Proto, aby se terapeutický program mohl setkat s úspěchem, musí položit značný důraz
na duchovní složku tohoto problému a začlenit ji jako nedílnou součást léčby. Historicky nejlepší
výsledky v boji se závislostí vykazuje program Anonymní alkoholici - AA a Anonymní narkomani
(Narcotics Anonymous - NA), což jsou sdružující organizace nabízející komplexní přístup, jenž
vychází z filosofie Dvanácti kroků, kterou nastínil Bili Wilson.
V průběhu programu alkoholici nebo závislí postupně shledávají a přiznávají, že ztratili nad svým
životem kontrolu a propadli bezmocnosti.
Úkolem terapeuta je pak povzbuzovat je, aby se celému procesu poddali a vše přenechali vyšší moci.
Bolestný přehled vlastního života předkládá k nahlédnutí určitý výčet špatných skutků, což však skýtá
základ pro nápravu veškerých činů, jimiž kvůli své závislosti ublížili jiným. Jedince, kteří již abstinují
a ze své nemoci se zotavují, je pak třeba motivovat, aby své poselství předávali dalším závislým
osobám a pomáhali jim se svého návyku zbavit.
Program Dvanácti kroků má nedocenitelný význam z hlediska podpory a vedení, které alkoholikům a
závislým, od počátku léčby až po řadu let trvající období abstinence a postupného zotavování,
poskytuje.
Protože se tato kniha zaměřuje především na léčivý potenciál holotropních stavů, pokusím
se nyní dále rozvést, zdali a jakým způsobem mohou tyto stavy pomoci v léčbě závislosti.
Tato otázka
úzce souvisí s jedenáctým krokem, který zdůrazňuje potřebu „zlepšení
prostřednictvím modlitby a
meditace - vědomého kontaktu s Bohem, ať tento pojem chápeme jakkoli".
Jelikož holotropní stavy
mohou zprostředkovat mystické zážitky, je zcela nepochybné, že do této kategorie patří.
To je zatím vše.
Na konci článku o alkoholu jsem napsal:"to je zatím vše" Nyní když shledávám kolik čtenářů zde nahlédlo i třeba jen z důvodu jak pokračuje kauza s otráveným chlastem,tak možná i z důvodu přečtení si příspěvku o závisloti na alkoholu a jejím skoncování s ním,který jsem našel v knihách autora prof.Stanislava Grofa a dovolil si ho zde zavěsit, bych chtěl příspěvek doplnit jěště malou částí z jeho díla o bádání v lidském vědomí a vnímavému čtenáři "přihrát na smeč" v hledání odpovědí na jakoukoliv otázku,která mu vyvstane v mysli pokud se vydá na cestu "Sebe-objevování." Malá část, jsem nazval příspěvky,které přidávám pod tento text.Opět z díla jmenovaného autora.Jsou si dost podobné a mohou čtenáře uvést v omyl,že jsou stejné,ale i tak maj co říci. Jsou "vytržené" z díla . Někdo může namítat,že jsou to nesmysly,ale až se přesvědčí, své závěry jistě přehodnotí.Zase se najde někdo,kdo mě označí za Nešpora nebo podobného,ale to mě nemůže urazit,protože vím co za tím vězí.Každý z nás se jistě v životě setkal s případy alkoholiků a nebo schizofreniků "bláznů".I já jsem měl to "potěšení".V rodině jsme měli snad vše co se dá výjmenovat.Snad to bylo i dobře. Dobře v tom smyslu,že jsem mohl snáze pochopit očem pan Grof píše.Kdo nezažil,ten asi bude pohrdat jakoukoliv snahou o nápovědu.Také nechci,aby to tak bylo posuzováno.Je to na samém čtenáři zda příjme těchto pár řádků jako malou nápovědičku jak dál z toho, co na nás všechny doléhá.Na někoho méně na druhého více.Každý to řeší po svém.Kdo zvolil láhvinku,ten se PRAVDY nedobere.To je napsané v již prvním příspěvku dosti jasně! Víc bych asi již neměl,i když je toho mnoho co by se dalo jěště napsat.Snad jen jedno:obraťe pozornost k sobě samým. Jestli černoprdelníci nedokázali za 2000 roků lidem vysvětlit co chtěl "Pán" svým činem dokázat,tak se asi těšili na církevní restituce,jinak to není možné.Při samotném čtení z děl prof.Grofa asi nebude nutné vyhledávat látky k vyvolání stavu změněného vědomí, to se možná dostaví samo o sobě,alespoň někomu,tomu věřím.Některé knihy jsou dostupné na internetu ke stažení,některé bohužel nejsou dostupné vůbec.Snad v knihovnách,ale i tam se ztrácejí.Proč?Na to si najde odpověď jistě každý sám. Ještě malý dovětek,který mě napadl.Slovo "pacient" by čtenář tohoto příspěvku měl vstřebat,jinak mu asi unikne oč tu běží.Dvě ukázky z knihy také není moc,ale snaha byla.
Opět si vypůjčím na začátku dva citáty,které mám zase od někud?A pak je ta ukázka z knih p.Grofa.
"Není moudrý ten,kdo ví mnoho,ale ten,kdo ví,čeho je třeba."
"Systematické cvičení různých forem změněných stavů vědomí, která
charakterizuje rituální a duchovní život starých a domorodých kultur,
nevyhnutelně vede k pochopení přírody a reality,vztahů mezi vědomím a
hmotou a tak se v základu velmi liší od systémů víry v technologizovaných společnostech."
Nyní jmenované ukázky:
1.
Psychedelické zážitky, které zasahují do perinatální a transpersonální úrovně, mají rovněž hluboký
vliv na systém hodnot a životní zaměření dotyčného pacienta. Psychické přijetí pomíjivosti a smrti
ústí v uvědomění si marnosti a absurdnosti veškerých grandiózních ambicí, lpění na penězích,
postavení, slávě a moci i sledování dalších dočasných hodnot, což pacientům usnadňuje vzdát se
světských cílů i všech hmotných statků. Dalším významným posunem je změna orientace v čase, kdy
minulost a budoucnost ztrácí na významu a důležitá je pouze přítomná chvíle, neboli „život ze dne na den".
Dalším významným důsledkem ztráty strachu ze smrti je radikální otevření se spiritualitě, která má
univerzální charakter přesahující všechna náboženská a církevní vyznání. K tomu zpravidla dochází, ať
se setkání se smrtí odehrává v reálné situaci během zážitků blízkých smrti nebo čistě psychickým
procesem, například při meditaci, zážitkové terapii či v průběhu spontánních psychospirituálních krizí.
V závěru bych se ještě rád stručně zmínil o některých nejširších možných důsledcích, které tato
problematika s sebou nese. To, zda věříme nebo nevěříme v reinkarnaci a karmu či jinou formu přežití
vědomí po smrti, má hluboký vliv na naše chování. S myšlenkou, že víra v nesmrtelnost má hluboký
morální vliv, se můžeme setkat u Platóna, který ve svých Zákonech slovy Sokrata říká, že nedbat o
posmrtné důsledky vykonaných skutků by bylo „požehnáním pro zlotřilce". Moderní autoři jako Alan
Har-rington (Harrington 1969) a Ernest Becker (Becker 1973) zdůrazňují, že masové vytěsňování
smrti vede k sociálně patologickým projevům, které mají nebezpečné důsledky pro celé lidstvo.
Moderní výzkum vědomí toto stanovisko plně podporuje (Grof 1985).
V období, kdy bezuzdná chamtivost a zhoubná agresivita spojená s existencí zbraní hromadného ničení
se staly hrozbou nejen pro přežití lidstva, ale možná i pro život na celé planetě, je třeba se vší vážností
posoudit jakoukoli cestu, která skýtá nějakou naději.
2.
Perinatální zdroje nenasytné chamtivosti:
Mnozí lidé, kteří podstupují biograficky zaměřené psychoterapie, v jejich průběhu zjišťují, že v
určitých úsecích mezilidských vztahů není jejich život autentický. Například problémy s rodičovskou
autoritou vedou ke specifickým formám pozdějších potíží s autoritativními osobnostmi; příčiny
opakovaných dysfunkcí v sexuálním soužití lze najít u rodičů, kteří slouží jako vzor sexuálního
chování; záležitosti mezi sourozenci ovlivňují budoucí vztahy s vrstevníky a podobně.
Avšak jakmile člověk v rámci procesu sebezkoumání dosáhne perina-tálních zážitků, najednou odhalí,
že problém neautentičnosti dosavadního života se nevztahuje pouze na určité úseky, ale má zcela
všeobecný dopad. Ke svému překvapení a úžasu zjišťuje, že se jeho celková životní strategie ubírá
nesprávným směrem, proto ani nemůže na své pouti najít naplnění. Příčinou je skutečnost, že tato
životní strategie byla především motivována strachem ze smrti a ovládána nevědomými silami, jež se
vztahují k porodu. Tento otřesný zážitek se nám nepodařilo odpovídajícím způsobem zpracovat a
integrovat, takže jsme se vlastně narodili anatomicky, ale nikoli emočně.
Je-li oblast našeho vědomí pod silným vlivem latentních vzpomínek na zápas v porodních cestách,
prožíváme pocity neklidu a nespokojenosti se současnou situací, které lze promítat na celé spektrum
různých situací, například na nespokojenost s fyzickým vzhledem, nedostatek hmotných statků,
neodpovídající sociální postavení a vliv, malý podíl na slávě nebo moci a podobně. Takový člověk
proto cítí, stejně jako dítě uvízlé v porodních cestách, že je třeba drát se dále kupředu a vydobýt si
lepší situaci.
Ať už je současná skutečnost jakákoliv, nikdy není dostatečně uspokojivá a vždy se zdá, že se řešení
najde v budoucnu. Naše fantazie nám vytrvale modeluje obraz budoucnosti, která je lepší a šťastnější
než ta přítomná. Zdá se nám, že dokud těchto cílů nedosáhneme, bude náš život pouze provizoriem,
přípravou na lepší budoucnost a nikoli plnohodnotnou existencí. Výsledkem takové strategie je životní
model „šlapacího mlýnu" nebo také „krysích závodů". Existencialisté hovoří o autoprojekci do
budoucna. Toto zaměření představuje základní sebeklam prosazující se v lidském životě. V podstatě se
jedná o strategii, která je předem odsouzena k nezdaru, neboť není schopna poskytnout uspokojení, jež
se od ní očekává. Z této perspektivy je zcela lhostejné, zda přinese ve hmotném světě nějaké výsledky
nebo ne.
Nedaří-li se nám cíle dosáhnout, potom přetrvávající nespokojenost zdůvodňujeme nesprávným
výběrem opravných opatření. Pokud se nám ho podaří dosáhnout, nebude to mít na naše základní
pocity žádný velký vliv. Přetrvávající nespokojenost pak zdůvodňujeme tím, že jsme si stanovili
špatný cíl, nebo že jsme nebyli dostatečně ambiciózní, a proto bude třeba naše plány rozšířit a vytýčit si
nové cíle.
Jedná se o zcela mylnou diagnózu, neboť zmíněný neúspěch vyplývá ze strategie, která je ve své
podstatě nesprávná a v zásadě není schopna zajistit trvalé štěstí. Jde o vzorec, jenž odpovídá za
bezohledné a absurdní sledování megalomanských cílů, které ve svém důsledku přinášejí nezměrné
utrpení a řadu globálních problémů. Tento vzorec, právě z důvodu, že není schopen zajistit
opravdovou a trvalou spokojenost, lze prosazovat na mnoha různých úrovních, ať už se jedná o výši
bohatství nebo důležitost postavení. Jediná strategie, která je schopna výrazně snížit vliv tohoto iracionálního
pudu, spočívá ve vědomém znovuprožití a integraci porodního traumatu v rámci
systematického zkoumání vlastního nitra.
Transpersonální příčiny nenasytné chamtivosti:
Moderní výzkum vědomí a zážitkové psychoterapie nám odhalují, že nejhlubší kořeny naší
nespokojenosti a neutuchajícího volání po dokonalosti leží daleko za hranicemi biografické a
perinatální oblasti. Nenasytná touha, která hýbe lidským životem, má v konečné podobě transpersonální
povahu. Hledání dokonalosti je slovy Dante Alighieriho „onou touhou, která způsobuje, že žádná slast
není úplná, proto také žádná radost v tomto živote nemůže být tak velká, aby uhasila žízeň v naší duši"
(Dante 1990).
V nejobecnějším smyslu lze povahu nejhlubších transpersonálních příčin nenasytné chamtivosti
pochopit z perspektivy koncepce Keňa Wil-bera pojmenované projekt átman (Atman Projecť) (Wilber
1980). Podle ní je naší pravou podstatou božství - můžeme je nazývat Bůh, Buddha, brahman nebo
Tao - a třebaže nás proces tvoření od našeho zdroje odděluje a odcizuje, povědomí o této skutečnosti
nikdy zcela neztrácíme. Nejhlubší motivační silou psýché je, a to na všech úrovních, návrat k tomuto
zážitku naší božskosti. Avšak limitující podmínky postupných vývojových etap nám brání, abychom
dosáhli plného zážitku osvobození v Bohu a jako Bůh.
Skutečná transcendence si žádá smrt odděleného já, avšak strach ze zániku a ulpívání na egu vede
jedince k tomu, že místo átmanu vyhledává napodobeniny nebo náhražky, které odpovídají jeho
konkrétnímu stadiu vývoje. Pro plod a novorozeně to znamená uspokojení, jež zažívá v bezpečném
lůnu nebo na blahodárném prsu. U dítěte jsou to specifické psychické potřeby odpovídající jeho věku,
u dospělého to mohou být, kromě jídla a sexu, také peníze, sláva, moc, rozhled, znalosti a mnoho
dalších.
Protože v hloubi nitra se nám ozývá pocit, že naše pravá identita tkví v totalitě kosmického tvůrčího
procesu a v tvůrčím principu samotném, neexistuje žádná náhražka projektu átman, a to v jakémkoli
množství nebo rozsahu, která by byla plně uspokojivá. Pouze přímý zážitek vlastní božské podstaty
uskutečněný v holotropním stavu vědomí může uspokojit naše nehlubší potřeby. Konečné řešení
problému nenasytné chamtivosti tudíž nelze nalézt v žádném světském úsilí, ale pouze ve vlastním
nitru. Lze to jasně ilustrovat slovy mystika a básníka Džaláluddína Rúmího:
Světec ví, že všechny naděje, touhy, lásky a náklonnosti lidí k různým věcem - otcům, matkám,
přátelům, nebi, zemi, palácům, vědě, práci, jídlu, pití - jsou touhou po Bohu a všechny tyto věci ji
jenom zahalují závojem. Když lidé opustí tento svět a spatří Krále bez těchto závojů, pak pochopí,
že šlo jen o závoje a clony a že předmětem jejich touhy byla ve skutečnosti Jediná Věc. (Hines
1996).
Posvátné techniky a možnosti přežití lidstva:
Zjištění, že kořeny lidské agresivity a nenasytné chamtivosti sahají mnohem hlouběji, než předpokládá
akademická psychiatrie, a že jejich objem je vskutku nesmírný, se může zdát na první pohled velmi
pesimistické. Tento dojem však více než dostatečně vyvažují objevy nových terapeutických
mechanismů a transformačních možností, dosažitelných prostřednictvím holotropních stavů vědomí na
perinatální a transpersonální úrovni psýché.
V průběhu dlouhé řady let psychoterapeutického výzkumu jsem mohl u mnoha lidí, kteří se vážně
zabývali systematickým zkoumáním vlastního nitra, pozorovat hluboké emoční a psychosomatické
uzdravení i radikální proměny osobnosti. Někteří z nich se věnovali meditacím a pravidelné duchovní
praxi, jiní měli psychedelické zážitky nebo se aktivně účastnili různých zážitkových psychoterapií či
jiných forem sebezkoumání. Hluboké pozitivní změny jsem mohl rovněž zaznamenat u mnoha dalších
lidí, kterým se dostalo náležité podpory v průběhu spontánních příhod psychospirituálních krizí.
Podaří-li se nevědomé obsahy z perinatální úrovně vynést na povrch vědomí, obvykle dochází i ke
snížení agresivity a člověk se stává mírumilovnějším, spokojenějším sám se sebou a tolerantnějším k
jiným. Zážitek psychospirituálního znovuzrození spojený s pozitivními prenatálními nebo
postnatálními vzpomínkami redukuje iracionální pudy i ambice a přesunuje pozornost z minulosti a
budoucnosti na současný okamžik. Tím se zvyšuje schopnost radovat se z běžných životních situací -
každodenních činností, lásky, přírody či hudby. Dalším významným přínosem procesu hlubinného
zážitkového sebezkoumání je objev kosmické spirituality a její mystické podstaty, které vycházejí z
hlubokého osobního zážitku.
V důsledku transpersonálních zážitků, v podobě ztotožnění s jinými lidmi, skupinami, zvířaty,
rostlinami a dokonce i anorganickými hmotami a přírodními procesy, obvykle dochází k dalšímu
prohloubení procesu duchovního otevření se a proměny. Člověk může prožívat události ode
hrávající se v jiných zemích, kulturách i historických obdobích a dokonce také mytologická a
archetypální témata z kolektivního nevědomí. Zážitky kosmické jednoty a vlastní božské podstaty
vedou ke zvýšení intenzity vnímání sounáležitosti s veškerým stvořením a přinášejí pocity úžasu,
lásky, soucitu a vnitřního míru.
Z počátečního psychologického sondování nevědomé psýché se nyní automaticky stává filosofické hledání smyslu života a duchovní pouť. U lidí, kteří se napojili na transpersonální oblast vlastní psýché,
se vyvine pocit vděčnosti a úcty k veškerému životu. Jedním z nejnápadnějších důsledků různých
forem transpersonálních zážitků je spontánní projev a rozvoj hlubokých humanitárních a ekologických
zájmů a potřeb sloužit společnému prospěchu, které vycházejí z takřka buněčného povědomí, že veškeré
hranice ve vesmíru jsou neskutečné a relativní a že každý z nás je totožný s celou strukturou bytí.
Najednou zcela jasně víme, že nemůžeme v přírodě nic učinit, aniž by se to současně nějak neodrazilo na
nás samotných. Rozdíly mezi lidmi, ať už se týkají pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, politického
přesvědčení nebo náboženského vyznání, se nyní pro nás stávají čímsi zajímavým a obohacujícím, a ne
něčím zastrašujícím. Je zcela zřejmé, že tato transformace, pokud by proběhla v dostatečně velkém
měřítku, by zvýšila i naše šance na přežití.
Naposledy upravil milous2 dne st leden 16 2013, 14:35, celkově upraveno 1 krát.
|
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Profil
Soukromé zprávy
Přihlášení
(jinak jim ani říkat nelze), kteří vyrábí falešné lihoviny zpravidla používají jako výchozí surovinu technický (denaturovaný a tedy NEZDANĚNÝ) líh. Ten potom dále upravují tak aby se dal znovu pít. Zpravidla používali líh z Polska, denaturovaný pouze jednou látkou-Bitrexem. Ten způsobí odpornou hořkou chuť. Tito "podnikatelé" látku rozkládají pomocí Sava. Výsledný líh je stále plný škodlivých látek ale dá se znovu pít. Z něj se pak vyrábí falšované lihoviny.
.....
...). Měla by se provádět minimálně dvěma látkami aby bylo maximálně znesnadněno tzv. čištění tohoto lihu zločinci vyrábějícími falešný alkohol. Látky by měly dodat odpornou chuť, ale v žádném případě by nesměly být jedovaté.
), nebo jako přísada do nápoje formou prášku, nejlépe samozřejmě se ZLATÝMI ŠUPINKAMI 
(viz MDAI Gold).
