Zesilovač

[pucka]

Zdravím lidičky,
může mi někdo říct, jaký je rozdíl mezi zesilovačem s IO a elektronkama? Nemyslím tím zapojení, ale přenos zvuku - zkreslení atd.
Muzikanti na elektronky nedají dopustit. Je li to tak v čem je lepší?

[rezis]

Elekronky mají papírově mnohem horší zvuk který je pro ucho líbivý to je můj poznatek.

[rezis]

Elekronky mají papírově mnohem horší zvuk který je pro ucho líbivý to je můj poznatek.

[Hill]

Ono nejde ani tak o to, zda je lepší ten, nebo ten. Prostě každý je zvukově trochu jiný.
Ale, jako všude, kde se hovoří o části nějakého zařízení, můžeš jakkoli dobré vlastnosti zesilovače úplně zabít nevhodnými či pouze nepřizpůsobenými reprosoustavami, nekvalitním zdrojem signálu, nevhodným obvodovým řešením koncového stupně, předzesilovače, napájecího zdroje... Prostě všechno jde udělat dobře nebo špatně.

Obecně se pokládají elektronkové zesilovače za vhodnější pro živou produkci kvůli pozvolnějšímu nárůstu zkreslení při přebuzení a je jim odpouštěno i poněkud vyšší zkreslení (ale jiného charakteru, než u tranzistorových). A taky si nechají víc líbit, což při živém vystoupení není vůbec na škodu, ale kdo se s nimi má tahat...

S tranzistorovými a integrovanými zesilovači lze naproti tomu v podstatně menším prostoru konstruovat vysoce účinné zesilovače vyšších výkonů, se zkreslením o řád dva menším, snadno přenosné...

Ale, ať nezdržuju, to je téma na několik knih: projdi starší fóra a diskuse a najdeš tak těch názorů víc. Zahrab se do literatury a najdeš to tam někdy i s teoretickými rozbory a naměřenými hodnotami. A hlavně - zapřáhni uši a poslouchej, jak ti to hraje.

[Hill]

Ono nejde ani tak o to, zda je lepší ten, nebo ten. Prostě každý je zvukově trochu jiný.
Ale, jako všude, kde se hovoří o části nějakého zařízení, můžeš jakkoli dobré vlastnosti zesilovače úplně zabít nevhodnými či pouze nepřizpůsobenými reprosoustavami, nekvalitním zdrojem signálu, nevhodným obvodovým řešením koncového stupně, předzesilovače, napájecího zdroje... Prostě všechno jde udělat dobře nebo špatně.

Obecně se pokládají elektronkové zesilovače za vhodnější pro živou produkci kvůli pozvolnějšímu nárůstu zkreslení při přebuzení a je jim odpouštěno i poněkud vyšší zkreslení (ale jiného charakteru, než u tranzistorových). A taky si nechají víc líbit, což při živém vystoupení není vůbec na škodu, ale kdo se s nimi má tahat...

S tranzistorovými a integrovanými zesilovači lze naproti tomu v podstatně menším prostoru konstruovat vysoce účinné zesilovače vyšších výkonů, se zkreslením o řád dva menším, snadno přenosné...

Ale, ať nezdržuju, to je téma na několik knih: projdi starší fóra a diskuse a najdeš tak těch názorů víc. Zahrab se do literatury a najdeš to tam někdy i s teoretickými rozbory a naměřenými hodnotami. A hlavně - zapřáhni uši a poslouchej, jak ti to hraje.

[pole]

Najlepsie je vliezd do dakeho posluchoveho studia, alebo na vystavu, kde ti pustia aj taky aj taky amp. Pripadne ho mozes porovnat so svojim donesenym a podobne....

Ale pisal som o lamach semestralnu pracu. Tu ti predkladam asi hlavne rozdiely ne je toho este ovela viac (ako hill povedal na 10 knih:):

Medzi hudobnými znalcami je už dávnejšie známe že zvuk zosilnený elektrónkovým zosilňovačom je uchu príjemnejší a akoby mäkší než zvuk z polovodičového zosilňovača. Elektrónky momentálne vo svete zvukovej techniky prežíva renesanciu.

Elektrónkové zosilňovače síce dosahujú reálne horšie merateľné výsledky THD skreslenia často krát aj 1 – 3 percentá pri plnom vybudení. No na rozdiel od polovodičových zosilňovačov ktoré pri skreslení produkujú veľmi nepríjemné nepárne harmonické zložky, elektrónkové zosilňovače produkujú najmä párne násobky vstupného signálu čo ľudské ucho nevníma ako výrazné skreslenie skôr naopak. Preto sa pri popisovaní charakteru zvuku elektrónkového zosilňovača stretávame s výrazmi ako zamatový, jemný, príjemný zvuk.

Ďalšou z príčin takzvaného tranzistorového zvuku je aj skreslenie TIM (tran sientintermodulation distortion). TIM skreslenie sa objavuje vtedy, keď sú vstupné obvody zosilňovača preťažené signálom spätnej väzby, ktorá sa snaží vyrovnať skreslenie a oneskorenie výkonovej časti výkonového zosilňovača. Elektrónkové zosilňovače majú podstatne menšie TIM skreslenie pretože sú „rýchlejšie“ než tranzistorové zosilňovače, a najmä používajú oveľa slabšiu spätnú väzbu. Často krát sú zapojené aj bez spätnej väzby.

Elektrónové zosilňovače majú značne navrch najmä pri „slepých“ posluchových testoch, kedy sa porovnáva viac druhou zosilňovačov rôznej koncepcie a tie sú uložené za nepriehľadnou plachtou. V ľudskom uchu totižto niesu žiadne meracie zariadenia

Na tzv elektronkovy zvuk ma velky vplyv aj vystupny transformator. Pretoze ma vyssi vystupny odpor nez tranzistorovy koniec, tak menej tlmi basovy reproduktor neztranzistorovy koniec. Ide o pripad ked je "bassak" rokmitany signalom a signal nahle skonci. Pretoze je pri tomto stave cievka repraku v tranzistorovom zosiku prakt do skratu reprak sa rychlo ustali. Ale prevodove trafo tlmi menej a reprak akoby dokmitava.

Taktiez v Polovodicove zosiky pracuju na radovo nizzsich impedanciach nez elektronkove. To znamena ze aby sa casove konstanty napr vazobnych clenou vyrovnali v polovodicovych zosikoch musime pouzit vysoke kapacity vo vazobnych clenoch jednotky-desiatky uF a tak sa pouzivaju hlavne elity. Kdeszto pri lampach stacia stovky nano faradov a tam mozme pouzit nepolarizovane kondiky MKT, MKP a potobne a tie maju vyrazne lepsi zvvuk ....

[pole]

Najlepsie je vliezd do dakeho posluchoveho studia, alebo na vystavu, kde ti pustia aj taky aj taky amp. Pripadne ho mozes porovnat so svojim donesenym a podobne....

Ale pisal som o lamach semestralnu pracu. Tu ti predkladam asi hlavne rozdiely ne je toho este ovela viac (ako hill povedal na 10 knih:):

Medzi hudobnými znalcami je už dávnejšie známe že zvuk zosilnený elektrónkovým zosilňovačom je uchu príjemnejší a akoby mäkší než zvuk z polovodičového zosilňovača. Elektrónky momentálne vo svete zvukovej techniky prežíva renesanciu.

Elektrónkové zosilňovače síce dosahujú reálne horšie merateľné výsledky THD skreslenia často krát aj 1 – 3 percentá pri plnom vybudení. No na rozdiel od polovodičových zosilňovačov ktoré pri skreslení produkujú veľmi nepríjemné nepárne harmonické zložky, elektrónkové zosilňovače produkujú najmä párne násobky vstupného signálu čo ľudské ucho nevníma ako výrazné skreslenie skôr naopak. Preto sa pri popisovaní charakteru zvuku elektrónkového zosilňovača stretávame s výrazmi ako zamatový, jemný, príjemný zvuk.

Ďalšou z príčin takzvaného tranzistorového zvuku je aj skreslenie TIM (tran sientintermodulation distortion). TIM skreslenie sa objavuje vtedy, keď sú vstupné obvody zosilňovača preťažené signálom spätnej väzby, ktorá sa snaží vyrovnať skreslenie a oneskorenie výkonovej časti výkonového zosilňovača. Elektrónkové zosilňovače majú podstatne menšie TIM skreslenie pretože sú „rýchlejšie“ než tranzistorové zosilňovače, a najmä používajú oveľa slabšiu spätnú väzbu. Často krát sú zapojené aj bez spätnej väzby.

Elektrónové zosilňovače majú značne navrch najmä pri „slepých“ posluchových testoch, kedy sa porovnáva viac druhou zosilňovačov rôznej koncepcie a tie sú uložené za nepriehľadnou plachtou. V ľudskom uchu totižto niesu žiadne meracie zariadenia

Na tzv elektronkovy zvuk ma velky vplyv aj vystupny transformator. Pretoze ma vyssi vystupny odpor nez tranzistorovy koniec, tak menej tlmi basovy reproduktor neztranzistorovy koniec. Ide o pripad ked je "bassak" rokmitany signalom a signal nahle skonci. Pretoze je pri tomto stave cievka repraku v tranzistorovom zosiku prakt do skratu reprak sa rychlo ustali. Ale prevodove trafo tlmi menej a reprak akoby dokmitava.

Taktiez v Polovodicove zosiky pracuju na radovo nizzsich impedanciach nez elektronkove. To znamena ze aby sa casove konstanty napr vazobnych clenou vyrovnali v polovodicovych zosikoch musime pouzit vysoke kapacity vo vazobnych clenoch jednotky-desiatky uF a tak sa pouzivaju hlavne elity. Kdeszto pri lampach stacia stovky nano faradov a tam mozme pouzit nepolarizovane kondiky MKT, MKP a potobne a tie maju vyrazne lepsi zvvuk ....