Gramofón Tesla MC600Q, netočí sa tanier

[sinclair]

Je to řada TC276-TC280, dielektrikum polyetyléntereftalát, zkráceně terylen. Dovolená pracovní napětí nenásledují přesně vzestupně dle čísla typu, celá řada byla doplňovaná o další typy postupně.
Tato řada svitků měla měděné vývody k elektrodám bodově přivařené, takže jimi mohly procházet jak mikrovolty, tak i ampéry. Vnější elektroda byla označená na pouzdru kroužkem, nebo byl vývod delší.
Svitek byl zabudován do tenké Al trubky, některé typy ještě se zlatavým eloxem, boky zalévané zeleným a šedým epoxidem.
Velmi malý ztrátový činitel a velmi nízký vnitřní odpor, dají se používat jako impulsní, snáší dobře velké proudy.
Vrábelští zřejmě velmi dobře věděli, proč používali /ještě před spuštěním výroby žlutých/ právě tyto kondy na důležitých místech a cpali je všude, kam se vešly. Naopak se dost vyhýbali hovňákům, pokud je netlačil zadavatel výroby cenou. Vráble totiž dělaly dost výroby i pro Litovel.
To je narážka na jejich fyzickou velikost, jsou přece jen větší, než jiné svitky stejné kapacity a pro stejné napětí.
Měly jeden bonus navíc - v řadě byl typ na napětí 1.600V a to až do kapacity 15n tuším.
Pokud vím, tak od výroby Always před válkou a TC108 chvíli po válce až do výroby pravoúhlých impulsáků pro TV nebyl v sortimentu žádný svitkový kondík na 1.600V.

Nesplést se starou, papírovou řadou TC191-TC195, která měla rovněž boky zalité zeleným epoxidem a stříbřitý povrch, tedy zběžně velmi podobný vnější vzhled.
Tato papírová řada TC191-TC195 se od terylenů liší při pozornějším pohledu jednak označením, jednak červeně ohraničeným "štítkem" s údaji. Dále pak hlavně nechutným svodem, přestože mají vývody zalévané, jako u terylenů.
Velmi mnoho těchto TC195 220n/1000V bývalo vadných vysokým svodem v tesláckých elektronkových koncových stupních MONO50 počínaje, přes MUSIC70, AUJ620 až MONO130 a MUSIC130 konče.
Vždy byly v g1 koncovek a vždy měly takový svod, že velmi ovlivňovaly poměrně měkké nastavitelné děliče záporného předpětí a ničily tak velkým klidovým proudem /nízkým předpětím/ koncové EL34.

Jiné druhy svitků měly vývody k fóliím jen zarolované. Takže např. řada MP hovňáků TC180-TC185 má v konstrukčním katalogu uvedeno min. ss napětí 200mV, papírová řada TC171-TC175 tuším ještě víc, snad až 2V, ale mohu se mýlit - zkusím to najít.

Stačí to tak?

[Artaban001]

Zkrátka polyester. Pod názvem Terylen vygooglite jen nějaký chirurgický nitě. Zrovna (nejen) řada TC 280 je v TESLA katalogu z roku 1988 vedena jako výběh.

[sinclair]

Polyetyléntereftalát /terylen/ asi není polyester.
Správná zkratka toho dielektrika je podle jedné chytré knihy PE-TFT, polyetylén-tereftalát. Nejsem průmyslový chemik, ale v závorce polyesterovými tyhle kondenzátory nazývá jen jedna kniha, které se moc věřit nedá. Ale mohu se plést, nejsem chemik.
Lanškrounský katalog naopak polyesterovými nazývá řadu TC205 a všecky odvozené, kterým my běžně říkáme MKT.
A google TC276 logicky ani znát nemůže, jestliže jejich výroba skončila někdy 87-88.

Ano, byly ve výběhu, protože v tom roce už byly dávno ve výrobě zavedené nejen mnohem menší axiály TC205-209, TC215-219, proti kterým byly TC276-280 handicapovány svým téměř 2x větším objemem.
Fungoval i dovoz tří typů MKT z NDR, další i odjinud z RVHP, ale dělaly se i radiály pro různá použití.
Proto výběh, kterej ještě zdaleka a automaticky neznamená, že jsou špatný. Je to bohužel přesně naopak, teryleny jsou např. pro nf použití to nejlepší, co lze použít. Jsou srovnatelné jen s dobrými MKP.

Úplně všechno googlem najít nejde a je pitomost říkat, že co nezná google, tak neexistuje. Teď mě zrovna napadá třeba aspoň návod, nebo cokoli o Akai DA-A9500. Ty přístroje prokazatelně existují, ale google o nich relevantního neví ani hovno.

[Ondras_Ch]

Polyetyléntereftalát PETP patří do skupiny polyesterů......(pravdu máte vlastně všichni ),nahlédl jsem do konstrukčního katalogu TESLA pasivní elektronické součástky, je tam velice zajímavé počtení o foliových kondenzátorech, materiály, výrobní technologie...

[TomTomUH]

Zdravím všechny, snad tohle téma ještě neumřelo. Mám celkem standardní problém s MC600Q - nedrží otáčky. Prvotní problém byl, že se talíř netočil vůbec, takže kontrola zeleniny, samozřejmě všechny, až na jeden, špatné, takže výměna. Filtrační byly taky vyschlé, takže jsem dal nové a gramofon ožil, talíř se točí. Problém je, že se mu nechce ty otáčky udržet. Ze zoufalství jsem vyměnil i keramiku kolem 1533, měly horší DFko, stav stejný. Ložisko je vyčištěné, promazané, výšku magnetu nad cívkama jsem ladil několik hodin, vždycky to chvíli drželo a pak se LED 33 zase rozblikala. Co je zajímavé, tak na 45 je to bez problémů. Za každou radu, nebo alespoň nasměrování budu velmi vděčný, gramofon používám v sestavě s 820A a nechci měnit...

[EKKAR]

Filtrace zdroje napájení a jeho blokování. Na samotný zapojení kolem řídícího integráče MDA1533 nešahej, maximálně zkontroluj kapacity kolem a vysloveně vadný nahraď - ten integráč je jedna z nejspolehlivějších věcí na celým MC600Q.

[EKKAR]

Filtrace zdroje napájení a jeho blokování. Na samotný zapojení kolem řídícího integráče MDA1533 nešahej, maximálně zkontroluj kapacity kolem a vysloveně vadný nahraď - ten integráč je jedna z nejspolehlivějších věcí na celým MC600Q.

[sinclair]

Zcela přesně. Za celou dobu existence MC600Q a to i v dobách vychytávání jeho největších "špeků" odešla všehovšudy jen jedna TDA1533A, originál myslím Siemens. A to nejspíš proto, že se durch provalily tranzistory zdroje plus ještě cosi a švábík to z nějakého důvodu neustál - vykazoval téměř zkrat na napájecích pinech.
Naopak jsem nikdy neviděl vadný MDA1533A a to i při brutálních poruchách zdrojů včetně průrazu regulačních BD135/136. Nevím, jestli ve všech vyráběných sériích, ale v mnoha exemplářích MC600Q jsem na místech regulačních tranzistorů zdroje i tranzistorů koncových stupňů pro cívky nacházel polské BD135/136. Jsou v měkkém šedém plastu a velice měkkými vývody z poměděného a postříbřeného hliníku. Tyhle BD byly opravdu mizerné a našel jsem jich vadných dost. Po náhradě za KD135/136 Tesla ve zdroji a KD137/138 v koncových stupních už pak byl navždy pokoj.

Rozhodně je nevhodné /podle zaručených receptů některých trollů/ se okamžitě pustit do úplně bezhlavé výměny naprosto všech elektrolytů, aniž by předtím byla provedena nějaká jejich diagnostika a diagnostika obecně. Zkušenost ukazuje, že naprostá většina závad v MC600Q původně vůbec nebyla způsobena elektrolyty Tesla, ale něčím zcela jiným. Přestože většina exemplářů TE002-006 po takové době vykazuje vyšší svod, tak zrovna v MC600Q jsou použity na místech, kde jejich zvětšený svod prakticky nemůže ovlivnit základní funkce.
To se ostatně potvrdí po takové bezhlavé výměně téměř vždycky - přestože je "zelenina" vymeněna, podstata závady dál přetrvává, nebo přibyde i nějaká další.
Zkušenost také ukazuje, že v takto složité elektronice gramofonu, plné cmos obvodů a jiných háčků se nelze šťourat jen s multimetrem, páječkou a jen ti nejbohatší ještě možná s odsávačkou.
Viděl jsem už příliš mnoho zničených plošáků i poničených cmos obvodů na to, abych si mohl myslet něco jiného.

Co lze prohlásit za téměř jisté je to, že ve všech obvodových částech gramofonu, včetně stab. zdroje samotného, velmi zlobí supermitové blokovací keramické kondenzátory. Ať už je na nich stálé ss napětí a jsou jimi tedy blokovány napájecí hladiny, nebo jsou jimi filtrovány signály na vstupy řídicí logiky i jinde. Ty zlobí opravdu hodně. Jsou to typické, žlutohnědé polštářkové keramické kondenzátory, jejichž označení hned pod údajem hodnoty začíná velkým písmenem N. Jejich hodnoty jsou vždy v řádu desítek nF až po 100n. Pohříchu jsou použity typy jen na 12,5V s označením Nn a to i v obvodech zdroje, kde je to hrubě nedostatečné napětí.
Tyto kondenzátory mají jednu charakteristickou vlastnost, danou použitým dielektrikem a tou je stálá polarizace. Pokud se nový kondenzátor tohoto druhu připojí na sebemenší ss napětí, po celkem krátkém čase si vytvoří polarizaci, ač by z principu keramický kondenzátor podobné chování vykazovat neměl.
Ve zkratce - pokud takový keramický kondenzátor ze Supermitu vypájíte za účelem kontroly kapacity a svodového proudu, musíte jej zapájet zpět ve stejné polaritě, jako byl instalován původně.
V opačném případě si automaticky sami vyrobíte dlouhou řadu dalších, úporných závad, neboť přepólovaný keramický kondenzátor tohoto druhu začne téměř ihned vykazovat svodový proud, který se časem i napětím ještě zvětšuje.
Je-li takový kondenzátor připojen na opravdu "tvrdou" napájecí hladinu či blokuje výstup jiného "tvrdého" zdroje napětí, pak jeho nevědomé přepólování často po pár hodinách provozu vede k průrazu do "tvrdého" zkratu, někdy s následnými škodami.
Pokud je takový kondenzátor na velmi "měkkém" napětí, tak náběh jeho svodového proudu vždy způsobí značnou, často zápornou úchylku předepsané napětové hladiny v daném bodě.
Případně takový, nevědomky přepólovaný kondenzátor, použitý např. jako blokování tlačítka, způsobí svým svodem to, že vstup cmos IO "vidí" tlačítko jakoby sepnuté, přestože fyzicky sepnuté není.
Podobných závad se v tak složitém zapojení může vyskytnout celá řada.
Tohoto druhu kondenzátorů je na deskách MC600Q celkem velký počet.
Každé jejich měření je ale jen orientační. Byly vyráběny s tolerancí kapacity -20 až +80% a na můstcích se díky velkému D i obtížněji měří. Důležitější, než přesná kapacita, je u tohoto druhu dostatečně velký izolační odpor. Je-li tento typ kondenzátoru použit dlouhodobě na napětí vyšším, než je povolené maximální stejnosměrné /např. oněch 12,5V u druhu Nn, popř. 32V u druhu Nq/, nemívají izolační odpor bůhvíjak vysoký. Měřit je nutno na můstku či přístroji bez trvalé ss polarizace, pouze malým střídavým napětím - jinak přístroj ukáže vlivem svodu nesmysly.
Hned další v řadě jsou nepříliš kvalitní pertinaxové trimry, u kterých povoluje nýtování vývodů a nastavení je tak velmi nestálé, někdy při doteku trimr i přerušuje. Gramofon takových kvalit si určitě zaslouží na místech důležitých nastavovacích prvků něco výrazně kvalitnějšího, než je korunový pertinaxový trimr - už kvůli časové stálosti nastavení.

Další poznámky k odbornému servisu MC600Q jistě rád sdělí kolega judeware.
Za sebe bych rád předeslal, že MC600Q rozhodně není přístroj, do jehož oprav by se měli pouštět laici, vybavení krom páječky a multimetru jen velkým sebevědomím.

[TomTomUH]

Souhlasím, že do oprav MC600Q by se neměl pouštet někdo s multimetrem a páječkou. Já mám RLC (HP 4263B)můstek, osciloskop, měřič izolačních odporů do 1kV (HP 4339B) a rozhodně nejsem amatér. Chápu u Leoše to, co píše, ve vetšině "blbých" dotazů to rozhodně platí a drtivá většina jsou domácí kutilové s velkým sebevědomím... Filtrační kondy jsou všechny (4x1000uF) vyměneny, ty blokovací na můstku jsou taky nové a prostě už nevím... MC600Q mi prošlo pod rukama několik, u všech typické závady, vždy po odstranění vadných součástek to chodilo perfektně. Toto je snad zakletý kus, kde standardní recepty na opravy nefungují, a proto se ptám, zda-li by náhodou někoho něco napadlo. Mám podezření, že je snad zesláblý magnet v talíři, ale nikoho neznám, kdo by se s tím setkal. O víkendu budu mít k dispozici jiný talíř, tak uvidím...

[EKKAR]

Píšeš že Leoš má pravdu, ale vzápětí popíšeš, žes postupoval přesně tak, jak to Leoš kritizuje = vyměnil jsi elyty TF00x, ale divíš se, že závada přetrvává.

Kup kvalitní keram. kondy a povyměňuj ještě to, co je v blokování napájecích napětí a v RC členech kolem CMOS obvodů - a pak můžeš pokračovat v divení se (v podstatě klidně v obou případech - když to pude i když to nepude ...).

[EKKAR]

Píšeš že Leoš má pravdu, ale vzápětí popíšeš, žes postupoval přesně tak, jak to Leoš kritizuje = vyměnil jsi elyty TF00x, ale divíš se, že závada přetrvává.

Kup kvalitní keram. kondy a povyměňuj ještě to, co je v blokování napájecích napětí a v RC členech kolem CMOS obvodů - a pak můžeš pokračovat v divení se (v podstatě klidně v obou případech - když to pude i když to nepude ...).

[TomTomUH]

Ty elyty byly vyměněny pouze na desce motou (2x 1000uF) a ZDM (2x 1000uF) a to proto, že byly všechny vyschlé, ten gramofon byl pod proudem snad celých 20 let, DPS v místě tranzistorů stabilizátoru je úplně hnědá, jak je to vyhřáté. Každou součástku před vyměněním měřím, nepostupuju metodou pokus-omyl...

[sinclair]

Ano, na té zdrojové desce MC600Q je opravdu horko.
Ještě ke všemu ten chladicí plech z velké části na ty elyty shora sálá, zboku do nich perou teplem velké diody 1N5401, takže ty v prdeli být mohly, to připouštím.
Pokud ale na řadu TF00x či TF02x dlouhodobě nepůsobí nadměrné teplo, tak i po 30 letech mají ještě dost plusovou toleranci kapacity a v pořádku i ostatní vlastnosti. Dokonce i ty kusy, které byly v minulosti použity např. jako výstupní v koncových stupních, nebo i filtrační v primitivních spínaných zdrojích /obecně na pulsním režimu/ toho přežily oproti moderním radiálům opravdu mnoho.
Je to zčásti tím, že se k jejich výrobě zásadně používaly kvalitní i čisté suroviny /holt norma je norma, byť podniková/, takže v leptané fólii se po krátkém čase nezačly objevovat elektrolytem vyžrané díry, jako je to dneska běžné u šuntové produkce z hnoje.
No a zčásti tím, že byly vyráběny s tolerancí běžně +100%, mají tedy i oproti kvalitním a značkovým 85°C elytům nejméně dvojnásobnou rezervu životnosti, než se pokles kapacity pod štítkovou vůbec projeví.
Kdyby ještě ostravský závod Lanškrouna používala striktně u všech velikostí i kapacit tu velice kvalitní, černou gumu, jako v používali v závěru výroby a ne tu původní růžovo-cihlovou, co převzali z TE980-993, co tvrdla a praskala, tak by ta TFka byla prakticky nesmrtelná. Zarolovaný pouzdra okolo těsnicí ucpávky to mělo velice dobře.
Jestliže si tedy některé z TFek "uchcalo" bokem, tak to bylo vždy okolo vnějšího okraje špuntu z růžové gumy, která ztvrdla, ztratila pružnost a smrštila se. U zátek z černé gumy jsem ztvrdnutí a smršťování nikdy nezpozoroval.
Pokud tedy někdo chcete někam tahle axiální TFka z nějakého důvodu montovat /já je mám velice rád a dávám je i do "nových vecí"/, tak dejte rozhodně přednost mladším exemplářům s černou zátkou.
Ne proto, že jsou výrobně mladší /jistý čas se vyrábělo souběžně se zátkami obou provedení/, ale prostě proto, že černá zátka prostě nemá mizerné vlastnosti té růžové a elyt bude v normálních podmínkách sloužit 20 i více let.
Těm s černou zátkou by šlo teoreticky ublížit zase jen trvale vysokou teplotou, prudkými změnami teplot, popř. zmrznutím, trvalým přepětím, opačnou polaritou vyšší úrovně, než běžně snášejí - obecně vším tím, co vadí i každému, třebaže velmi kvalitnímu elytu včetně průmyslových.

V tomto, výše uvedeném smyslu bych ale byl opatrnější u starší "růžové" axiální řady TE980-TE993. Zvláště u pouzder nejmenších průměrů mělo ztvrdnutí zátky z mizerné gumy fatální následky už poměrně brzy, řádově do cca pěti let po montáži a to ani nemusely pracovat v nepříznivých podmínkách. Je to dáno prostým faktem, že u malého průměru pouzdra a zátky malých kapacit /do cca 2uF/70V, 5uF/35V a 10uF/15V/ je smrštěním vzniklá mezera pro malou kapacitu fatální a je to znát mnohem víc, než smrštění u pouzder/zátek velkých průměrů a kapacit.
Tak nějak se stalo, že skladuju poměrně velké množství právě dříve nejpoužívanějších "růžových" TE /myšlena je růžová PVC bužírka na pouzdru/,
S nemilým překvapením jsem při občasném doformování a použití jejich většího počtu do restaurovaného přístroje zjistil, že mnoho kusů právě těchto, úplně nejmenších provedení, vykazuje buď prudký pokles, nebo úplnou ztrátu kapacity. Šlo o ještě ta nejstarší, tzv. subminiaturní provedení, kde např. TE986 1uF/35V má asi jen 2,5mm v průměru. Vůbec to nezáviselo na jejich roce výroby. Téměř všecky 1uF/35V, 1uF/70V, 2uF/15V a 5uF/15V subminiaturního, tenkého provedení jsem musel vyhodit a nahradit je provedením v pouzdře o polovinu většího průměru, popř. toho nejnovějšího provedení, už s modrou samolepicí páskou místo PVC bužírky. Ty drží, zatím.
Takže jestli bych si u veteránů dával na něco pozor, tak jsou to právě tyto axiály řady TE980.
Zelenina, není-li vystavena teplotě, kapacitu ve většině neztrácí, ale postupujícím časem začne být na obtíž jejich zvětšený svod, který měly jako nové jen asi pětinový.
Typicky to vadí v PROMĚNNÝCH či přepínaných signálových obvodech, jako jsou korekce, váha a hlasitost, v různých nastavitelných filtrech a regulacích zisku, kdy při zapínání a vypínání daného filtru dochází vlivem svodu k většímu či menšímu prásknutí, což zařízení jako nové rozhodně dělat nesmělo. Zvětšený svod zeleniny zpravidla nevadí v napájecím řetězci a ve vazebních obvodech, kdy se mezi stupni nic nereguluje.
Jejich svod totiž nebývá nikdy zvětšený natolik, aby svedl pohnout s napěťovými úrovněmi na napájecí šíně, anebo pohnout s pracovním bodem např. tranzistoru, pokud dotyčný obvod a jeho předpětí navrhoval příčetný heterosexuální běloch, Čechoslovák s nějakou praxí a hlavně se znalostmi typických vlastností čs. součástek.
Vysloveně vadných, tj. zcela bez kapacity, s naprosto nepřípustným svodem či jinými negativními změnami je mezi TE002-006 jen málo a z větší části jde o ty zcela nejstarší exempláře, identifikovatelné podle pouzder z jednoho odstínu tmavě či světle zelené barvy.
Novější vyrobené kusy v oranžovém, šedém, modrém a občas i dvoubarevném pouzdru jsou ve všech směrech podstatně lepší.
Jistěže, i mezi novějšími se může najít partyzán-záškodník, zpravidla zase osmahnutý horkem, anebo trvale pracující v obvodu bez polarizace, který je podmínkami degradován a zralý na výměnu.
Ale ještě víc, než takto vysloveně vadných TE002-006 nacházím právě vadné či nabořené supermitové polštářky, co jsou schopny nadělat v obvodu větší paseku, než zmíněné elyty. Tyhle polštářky byly primárně určené jen k blokovacím účelům, ale hodně konstruktérů je použilo v nenáročnějších obvodech a při nedostatku místa i jako vazební - pohříchu v obvodech, pracujících na vysokých impedancích řádu mnoha stovek kΩ až MΩ. Tam takový polštářek se svodem spáchá na pracovním bodu sledovačů takové harakiri, že až člověk nechápe, jak to může o tolik ulítnout, že se dotyčný sledovač stane naprosto neprůchozí. Nepříjemné je na tom to, že "obyčejnou keramiku" většinou nikdo z nekalého chování nepodezírá a jeho výměna přichází až po chvílích naprostého zoufalství a čarování s nestabilním pracovním bodem.
V blokovacích obvodech ale tyto supermitové smějící se bestie páchají stejné sviňárny, naštěstí většinou visí na tvrdším napětí a prozradí je buď velké "opocení", způsobené ohřevem svodovým proudem, anebo velké poklesy napětí na řetězci hned za místem posledního podélného odporu a příčného supermitu k zemi.
Nejzákeřnější jsou supermity ale právě v aplikacích, kde jsou zapojeny např. poblíž vstupů/výstupů cmos logiky a cmos obvodů, primárně pracujích s vysokými odpory - už jsem o tom o něco výše psal.
Druhá jejich zákeřnost vězí ve faktu, že supermity na 12,5V=, použité lehkomyslným konstruktérem jako blokovací u diod grecu třeba jen na 12V≈, nebo v obvodu s napětím okolo 15V=, se zpočátku a i dost dlouho potom nijak dramaticky nebrání.
Viděl jsem na této pozici /i ve stabilizátoru MC600Q/ už poměrně dost vysloveně shořelých supermitů, kdy se v příslušném obvodu s tvrdým napětím postupně zvětšuje jejich svod až do té míry, že začnou topit. Topením jejich svod ještě naroste, ale bohužel se supermit skoro nikdy neprorazí do tvrdého zkratu, ale odporu několika ohmů, až cca do desítky. Na kondenzátoru potom vznikne tepelná ztráta třeba 10-15W, která během krátké doby je schopna protavit díru do plastu, vypálit díru do desky, způsobit další - sekundární škody na dalších součástkách, anebo se dokonce i pokusí zapálit dřevo skříně.
Při tom všem hulení a neštěstí na takto zvýšený "příkon keramiky" většinou nereaguje sekundární jištění /je-li tam vůbec/ neboť to je často předimenzováno kvůli nabíjecímu proudu elektrolytů a jiných důvodů, třeba pársekundovému špičkového odběru. Primární jištění na tohle nereaguje už vůbec, pro 35VA transformátor, který běžně dodává asi tak polovinu, není zvýšení příkonu o 10-15VA důvodem k výpadku primární pojistky, neboť ta je zase dimenzována na plný dovolený příkon trafa a zapínací proudy.
Npříklad jsem si se zájmem prohlížel ohořelé zbytky dvou supermitů, už podle rozpisky měly být typu TK783 100n, tedy na 32V=, kterými byl natvrdo překlenut symetrický sekundár 2x15V≈ na asi 40VA trafu.
Visely tam na dlouhých přívodech jen zbytky 2x2 opálených keramických destiček, okolo hromádky mastného popela ze shořelého tmelu, ve dřevě deklu zevnitř vypálená 5cm díra - a primární jištění na to nic.
Majitel o tom, že se z přístroje hulí a smrdí to jak cigán, fakticky ani nevěděl. A nezjistilo by se to, dokud s přístrojem nepřišel kvůli úplně jiné závadě, nebo až by se zbytky keramických destiček a vývodů zkratovaly natvrdo.
Tenhle nešvar byl v Tesle poměrně rozšířený. Už oněch dovolených 32V= kondenzátoru bylo dost málo na většinu střídavého použití, natož tak, jestli tam z nedostatku typu TK783 nedali TK782 na těch 12,5V=.
Supermity jsou prostě svině štětinatý - ale zase, buďme spravedliví. Kdyby je konstruktéři použili správně a podle dovolených parametrů udaných výrobcem, nemuseli kvůli splnění plánu a prémiím nouzově používat horší náhražky, nestávalo by se to. Minimálně ne v takové míře.
Už od začátku výroby supermitů existoval typ TK784 na 40V= /označení Ns/, už použitelný bez potíží ledaskde, podobně jako dnešní, blokovací keramické monolity na 50V či novější na 100V.
Mimochodem Hradec vyráběl naprosto skvělé 50V blokovací monolity až do 150n, miniaturní a snadno poznatelné podle tvrdého tmelu tyrkysové barvy /zahraniční měly temně modrý či okrový/ a jakoby přesahů drátu bočních přívodů k monolitu. Jsou naprosto skvělé, bezproblémové a moc rád jimi právě supermity nahrazuju - pokud zrovna nezáleží na historické původnosti.
Stejně tak velmi rád používám v zařízeních z 80.let místo TE002-006 dovozové černé radiály z NDR, řadu TGL38928, jugoslávské modré Iskry, nebo občas i radiální bleděmodrou řadu Tesla TF014-018, které se ale vyrobilo velice málo.

Je dobré si při tom všem uvědomit /i u materiálu, použitém do MC600Q/, že se plánovaly dodávky součástek na pět let dopředu.
Třebaže v průběhu pětiletky se mohl objevit modernější a lepší typ, než je třeba hovňák TC180, tak podnik prostě obdržel objednaný hovňák a musel ho chtěnechtě namontovat, chtěl-li vyrábět, mít tržby a lidi prémie.
Nebyla sebemenší šance objednávku aktualizovat-změnit jak co do počtu kusů, tak typu - výrobní podnik už měl také všechno naplánováno a základní materiály pro výrobu součástky objednány na celou pětiletku dopředu.
A tak to vlastně bylo se vším. Litovelští by mohli o hovňákách a jejich nechuti je kamkoli dávat, vyprávět několik dní v kuse. Jednu dobu to bylo až tak zlé, že místo hovňáků 1uF/100V se raději montovaly elyty TE988 1uF/70V, nebo dokonce podnik do těch nejlepších typů dával z vlastní iniciativy drahé a proto dostupné teryleny i bez objednání pět let dopředu.
Na daných pozicích /předzesilovač + korekce AZS, NZC/ s nimi bylo zřejmě méně problémů, než s MP. Že pouzdra MP hovňáků propouštějí vlhkost mikroprasklinami hned po zapájení, později úplnými megaprůrvami, o tom se vědělo už z éry papírových "karamelek" TC150-156, MP karamelek TC160-165, nebo papírových hovňáků TC171-175, materiál pouzdra byl tentýž.
Zkušenější konstruktéři to věděli dávno, z tzv. zrychlených životnostních zkoušek přístrojů na plošných spojích, osazených karamelkami - po konci testu všecky do jedné s roztrhanými pouzdry.

Právě o neplánovaných montážích kvalitnějších součástek by zas mohli vyprávět vrábelští - tam to musela být fakt divočina. V mikrofonních a linkových, trafo-symetrických vstupních šavlích velmi slušné kvality, se v jednom mixpultu se 14 šavlemi daly najít tři hodně rozdílně osazené varianty. Pro kmit. kompenzace MAA50x i korekční členy dlouho neexistovaly žádné kvalitní kondenzátory, tak se prostě montovaly na stojáka doslova narvané 160V a 400V teryleny. Objevovaly se neplánovaně, na přeskáčku i jako vazební, v korekcích, RIAA šavlích a jinde, kde byl potřeba kvalitní kondík a hovňák použít nešel. Bylo to kouzelné - nikdy člověk předem nevěděl, co v tom najde, dokud to neotevřel
Zvlášť markantní to bylo u zařízení, exportovaných do SSSR. Tam byly kvůli spolehlivosti použity i ze Západu dovezené součástky /svitky i elyty ERO, tehdy skvělé axiální, černé Jamicony, bleděmodré axiální i radiální Philipsy, originál přepínače i potenciometry RES a Preh, pozlacené konektory, OZ Texas a S&H a spousty dalších součástek, které jsem v tuzemských verzích stejných přístrojů nikdy neviděl.
Do SSSR se vyvážely i přístroje, co dokonce ani oficiálně neměly tuzemskou verzi, nebo se jich zůstalo pro tuzemsko jen několik málo, většinou neodebraných sovětskou stranou. V ozvučovacích kompletech, montovaných v upravených skříňových Aviích A30 se např. vyskytoval mixážní pult s vestavěným perfektním limitérem, označený jako AUA4122.
V každém voze 2 ks, možnost tandemové spolupráce či stereo, nebo jen prostá záloha pro poruchu. Pult se v nabídkách Vráblí pro ČSSR nikdy neobjevil stejně, jako se neobjevily zesilovače TB500, asi jen jednou Vráble inzerovaly velké modré, venkovní směrové reproduktory s příkonem 150VA, osazené ARM9404.
Tady by nejspíš ani nebyly prodejné...Lidé, kteří je dneska ještě vlastní, je nejspíš koupili za prudce příznivé ceny při rozprodeji toho všeho, co zůstalo na jednom vrábelském nádvoří po r. 1990. Nebo jsou to bývalé skladové zásoby ČSLA, která jich pár stovek kusů měla a používala také..
Soráč Kdo nechce, ať přeskočí.

[judeware]

[judeware]

[sinclair]

Protože bylo asi jednodušší i levnější v dostatečném množství i kvalitě dovézt černé Frolyty z NDR, případně ty modrý Iskry ze SFRJ. Pokud na tom někdo fakt zapracoval, na tom dovozu si trval a zároveň měl opravdu pádný argument pro nepoužití TE002-006.
Obojí bylo vyráběno na základě dobrých licencí, na dobré technologii /fabrika "Frolyt" mmch. jede dodnes, jen se tak nejmenuje/ a obojí bylo poměrně snadno a bez velkých investic dosažitelné. Tedy pokud si to příslušný podnik vyběhal a nespokojil se z lenosti s TE002-006.
Nejde si nevšimnout, že např. v televizorech z Oravy byly Frolyty a Iskry vždy osazené na místech modulů, kde z nějakého důvodu záleželo na spolehlivosti i životnosti toho konkrétního elytu.
TE002-006 tam byly samozřejmě osazovaný taky, ale převážně jenom na místa, kde zhoršováním svých vlastností už po relativně krátkém čase nemohly napáchat nějaké větší škody, popř. úplně znefunkčnit celý přístroj.
Škoda, že se tohoto oravského přístupu nedržely i ostatní fabriky.
Ale možná, že ani dost dobře nemohly - neboť, prohlédneme-li si jakýkoli btv z řady Color 4xx, tak už podle velkého počtu různých dovozových, i z NSZ dovážených komponentů musí být i dnes jasné, že Orava tehdy měla ohledně součástek nemalá privilegia.
Neboť televizor, zvlášť barevný a jejich počet v domácnostech byl jakýmsi virtuálním ukazatelem úrovně socialistického slaboproudého průmyslu.
Logicky byl tedy státní zájem na tom, vyrobit jich maximum a muselo to být i podpořeno rozhodnutím kteréhosi sjezdu tehdejší vlády.
Takže pokud si konstruktéři v Nižné dupli a svorně řekli, že bez xx dovezených položek to prostě nepůjde, tak se dováželo. Museli ale za sebou mít sakra dobrého ředitele, odborně zdatného, co je za to dupnutí nevyhodil, ale dovoz ze své pozice podpořil. Pokud to měl ještě argumentačně podšprajcováno odvoláním se na závěry toho a toho sjezdu KSČ, tak se prostě rozdaly příkazy PZ-kám a dováželo se za valuty, jenom to fičelo.
Z čehož nemálo bastlířů vydatně těží dodneška
Nikdo jiný, krom Oravy a pár málo dalších, si v té době nemohl dovolit vydupat si dovoz a pak osazovat např. špičkové polyesterové svitky renomované firmy ERO v době, kdy se masová výroba TC205-209 teprve těžkopádně rozbíhala.
V aparátech z 80. let je to ještě dnes krásně a názorně vidět, kdo co tehdy mohl a svedl, kdo byl línej jak veš a jenom se vezl a kdo se aspoň trochu snažil.
Je ale třeba se na aparát dívat s kontextem doby, ve které vznikal - bez toho kontextu máte před sebou jen starý, bezejmenný socialistický krám, do kterého se jakousi náhodou dostaly zahraniční součástky...
Všichni ostatní byli víceméně odsouzeni se trápit s hovňáky, s tolerancemi a navlháním TC235-237, nebo k velikým a drahým terylenům. U elektrolytů to bylo dost podobně. Někteří chytřejší konstruktéři raději dávali na důležitější místa řadu TE980 a naštorc, než aby tam použili zelenáč.
Tím velkým odstupem času a neustálým hrabáním se v historických aparátech už to dovedu velmi dobře rozlišit a u většiny nf zařízení poznám i "rukopis" člověka, který dotyčnou desku konstruoval.
Např. třeba v AZS217 každou z desek ve Vráblích konstruoval někdo jiný a je to i docela dobře vidět.

Takové Litovli žádná PZka žádný ERO, Frolyty a podobný lepší zboží nebyla ochotna dovézt a stát zaplatit. Dost to vypovídá o tehdejším vedení podniku. Nevěřím totiž, že by mnozí konstruktéři, už ze své stavovské cti, nikdy o lepší materiál nežádali - tomu prostě nevěřím.
Semotamo někteří ostatní krom Oravy dostali červený, pravoúhlý polyestery Iskra /pokud na ně zbylo/, případně i ruský MPT96, nebo polyester TGL z NDR. Zrovna Orava ale ty Iskry používala zcela běžně a pravidelně. Je jich v C4xx doslova mraky a skoro v každém - naproti tomu v televizorech nebyly ruské MPT96 vůbec žádné a z TGL jen něco málo.
Situace se v Litovli dost podstatně zlepšila v 2. půlce 80. let třeba "vývojem" a výrobou AZS222, jenže to už bylo na všecko stejně dost pozdě.

[jurosdi]

asi jen jednou Vráble inzerovaly velké modré, venkovní směrové reproduktory s příkonem 150VA, osazené ARM9404.

Tak tieto zujímavé reproduktori sú na výstavisku AGROKOMPLEXU v Nitre a v areáli zimných športov na Štrbskom Plese.( teda pre časom som ich tam videl naživo).

[sinclair]

Jeden můj kolega, televizák a příležitostný ozvučovač jich má myslím šest. Koupil je právě ve Vrábloch, když se to tam rozprodávalo a jeli jsme tam spolu, já pro díly a on pro ně. Tenkrát byl v Brodě nějaký leták, ve kterém se říkalo, že se bude rozprodávat exportní technika pro SSSR - protože celý ty Avie nemohli udat. Bylo to levnější, než za kolik byl tehdy samotný reproduktor ARM9404. Dávali to ale samozřejmě bez záruky a bylo těžké zjistit, jak dlouho to na tom nádvoří vlastně stálo.
Ale všecky byly bezproblémově funkční, asi díky tomu, že mají celkem dobře těsnící odnímatelný kryt zvukovodu.
Jsou dobré hlavně v tom, že to není nic podobného, jako reentrantní tlakáč s typickým "plechovým zvukem", ale je to fakticky přímovyzařující, jenom o hodně výkonnější směrový reproduktor.
Taková mnohem výkonnější obdoba klasického, laminátového či plastového "tlampače" ARS432 s ARO711, blahé paměti.
A taky v tom, že 150W reproduktor běžnými zesilovači zničíte jen hodně těžko. Uvnitř je převodní 100V trafo, které je spočítané tak, že má už na 100Hz dost velký pokles přenášeného výkonu.
Jeli jsme tam odsud naložení, že zástěrky škrtaly o cestu a úplně bez peněz, málem nám nezbylo ani na benzín Rok 1991.