Rozhlas po drátě

[souba]

Sehnal jsem tento rozhlas po drátě se dvěmi knoflíky.
Vpravo je klasický přepinač a trafo.
Vlevo není nic.
Pokud si někdo pamatuje co tam bylo budu rád.
Rád bych dal do původního stavu.
Díky za každou informaci.

[Yarda1]

Tohle je v původním stavu, ten pravý knoflík tam je jen pro ozdobu.

[ZdenekHQ]

Levým knoflíkem jsi si vybíral žánr - rock, pop, vážná hudba, mluvené slovo, politické projevy, údernické songy atd...

[ZdenekHQ]

Levým knoflíkem jsi si vybíral žánr - rock, pop, vážná hudba, mluvené slovo, politické projevy, údernické songy atd...

[ccode]

Já jsem viděl dráťák z CCCP , kde bylo možné volit několik programů přepínačem. Třeba ten knoflík byla příprava na přepínač pro výběr programů tam kde se rozhlas po drátě "vysílal" v šírší programové nabídce.

[BIPOLAR]

Jako kluk si pamatuju (měli jsme ho doma koncem 50tých let), tak se poslouchala jedině PRAHA 1. Luxembourg nebo Svobodnou evropu tam dát nechtěli .

[ccode]

Tu širší programovou nabídku měli pravděpodobně v jiných státech (asi tedy v SSSR , když to tak vyráběli ) U nás jsem také viděl dráťák pouze s jedním "programem" .

Pouze jsem si vzpomněl , že jsem ten ruský dráťák viděl (nebyl provozován) a měl přepínač pro volbu více programů . Proto mě napadlo zda ten "volný" knoflík nebyla příprava pro nějaké exportní verze .

Mimo jiné ten ruský dráťák co jsem viděl měl vestavěné i dig. hodiny s itronama a celkem moderní vzhled.

[Yarda1]

Vzpomněl jsem si, že kdysi jsem měl v ruce starší skripta z FEL ČVUT a tam se o rozhlasu po drátě psalo jako o perspektivním zařízení a zdůvodňovalo se to že ve srovnání s rádiem (asi ještě elektronkovým) má rozhlas po drátě podstatně nižší spotřebu elektřiny. Tak asi se předpokládalo, že také bude možný příjem více programů a ten druhý knoflík bude funkční.

[konosuke]

nebo že by tónová clona která se nerealizovala...dráťák měl leda tu výhodu že fungoval i při výpadku el.sítě

[BIPOLAR]

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rozhlas po drátě (lidově dráťák) byl systém pro šíření rozhlasového vysílání pomocí kabelového rozvodu bez použití radiového přenosu. Signál se rozváděl z centrálního zesilovače kabelovým rozvodem. Na výstupu centrální zesilovací stanice byl použit transformátor, který převáděl signál na vyšší napětí (120V, vyjímečně i 600V). Tím poklesly ztráty a sítě mohly být značně rozsáhlé (i několik km). V bytech, ale hlavně kancelářích a dílnách byl rozvod zakončen zásuvkami s ochrannými odpory proti případnému zkratu, do kterých se připojovaly jednotlivé stanice rozhlasu po drátě. Stanici tvořil reproduktor s transformátorkem a regulátor hlasitosti. Vzhledově to byla jednoduchá skříňka s jediným ovládacím prvkem. To byl otočný přepínač, který přepínáním odboček transformátoru skokově reguloval hlasitost. Luxusní provedení stanice mělo výstupní konektor, který umožňoval nahrávat rozhlasový program na magnetofon. Rozhlas po drátě mohl vysílat pouze jedinou rozhlasovou stanici.

V Československu byla síť rozhlasu po drátě budována podle sovětského vzoru. Síť měla zabezpečit nerušené šíření Československého rozhlasu v případě nepřátelského napadení. Skutečně se tak i stalo. V srpnu 1968 po invazi pěti států Varšavské smlouvy bylo po určitou dobu možné podávat informace o dění v Československu pouze prostřednictvím rozhlasu po drátě.

Přestože je rozhlas po drátě minulostí, využívají se obdobné systémy (tzv.stovoltové rozvody) na sportovištích a ve veřejných budovách.

Rozhlas po drátě v Česku vysílal v letech 1954 až 2000

[EKKAR]

[EKKAR]

[Dratak]

Druhý knoflík byl skutečně jen pro ozdobu, aby přístroj designově připomínal skutečné rádio. Rozhlas po drátě byl u nás budován jako dvoustupňová jednokanálová síť s NF rozvodem, takže s využitím druhého knoflíku jako voliče programů se skutečně nepočítalo. Taky že tohle je jeden z prvních modelů, následující typy měly knoflík vždy jen jeden jediný, za to později byly doplněny výstupem pro nahrávání na magnetofon (další pomocné vinutí na transformátorku, kvůli galvanickému oddělení, výstup na pětikolík). V telefonním seznamu na to byly dokonce reklamy: KVALITNÍ MAGNETOFONOVÉ NAHRÁVKY Z ROZHLASU PO DRÁTĚ! .
Síť byla narozdíl od místního (školního, závodního, nádražního....) 100V rozhlasu dvoustupňová, primární a sekundární. Z výkonového zesilovače byl zpravidla výstup 240V, výkon 1200 nebo 2500W, výstupní napětí se v rozvodném stojanu transformovalo pomocným autotransformátorem na 120V. Jedna zesilovačka byla většinou pro jednu městskou čtvrť a rozvod měl 4-5 větví. Z toho kratší větve byly napájeny 120V přes pomocné autotrafo a delší plným napětím 240V. Modulační síť byla rozvedena z městského radiouzlu symetrickými linkami 1,55V/600 ohm, vedených běžnými páry v telefonním kabelu. Každá zesilovačka měla dvě modulační linky, hlavní a záložní, záložní byla pokud možno vedena jinou trasou (po jiném kabelu), aby i v případě poruchy na kabelu byla modulace funkční. Pak měla ještě linku pro zpětnou kontrolu kvality výstupního signálu zpět do radiouzlu. Dálkový přenos modulace byl stíněnými rozhlasovými páry v kabelech. V nouzovém případě se ale jako náhradní zdroj modulace používal i VKV tuner, naladěný na Prahu. Bylo to většinou autorádio v rozvodném stojanu. Mělo vyřazené krátké vlny (ano, jako za protektorátu!) protože jednou se stal případ, kdy nespokojený zaměstnanec tehdejších Spojů pustil do dráťáku z tohoto rádia Hlas Ameriky.... .

Na primární síť byly napojovány účastnické trasformátory, které se daly přepínat na 120V nebo 240V a napájely sekundární 30V síť. Trafo přenášelo výkon 15 nebo 30W, bylo více typů. Jedno trafo ukrmilo třeba celou stranu ulice rodinných domků, nebo tak 2 paneláky. Sekundární rozvod býval ocelovými vodiči, byly po letech tak prorezlé, že se lámaly pod rukama. V lepších případech byly ocelové vodiče izolované, tzv. haketál. V rodinném domku byl přívod napojen z venkovního vedení dvěma jednožilovými kablíky do tzv. růžice, což byla kulatá krabička (zpravidla hned za oknem, kde končily kablíky), kde byl v každém drátu vřazen 150R odpor. Byly tam proto, aby při zkratu ve vnitřním rozvodu (zpravidla dvoulinka) se tento nepřenesl na linku a ta se neodmlčela. Při blízkém zkratu se většinou přetavila 1A pojistka v transformátoru. V paneláku bývaly růžice ve stoupačkách, jedna na patro. Takže při zkratu v bytě se odmlčelo patro, ne ale už celý panelák a porucha se tak dala snadno najít. Vnitřní vedení končilo zásuvkou, do které byla již zapojena tato bedýnka, tzv. účastnický reproduktor.

Primární síť byla většinou vedena dvojicí bronzových vodičů po střechách domů, sekundární síť byla buď hned pod ní, nebo po konzolích přes dvory apod., podle potřeby. Prorezlé ocelové vodiče byly často nahrazovány různými "trvalými provizórii", většinou U vodičem 2x 0,8, tzv. zvonkový drát (spojařsky ranžír). Existovaly i sítě kabelové, používaly se speciální kabely s balónkovou izolací nebo s izolací z pěnového polytetylénu (jako anténní koax) kvůli malé kapacitě mezi žilami.

Byla plánována i síť třístupňová, s napětími 960V -240 nebo 120V - 30V. Měla být v Praze, ale nikdy nic takového (zřejmě i z bezpečnostních důvodů) nebylo uvedeno do provozu.

Rozhlas po drátě u nás vyhrával v letech 1953 (spuštění prvního radiouzlu v Unhošti u Prahy) až 2001 (vypnutí radiouzlu Plzeň, jako posledního v České republice).

[CZJKP1]

Někde jsem kdysi četl, že ten, co to ovládal se naštval na podřízeného a přeladil to na svobodnou evropu a dostal za to padáka.

Jinak asi před á 6 lety jsem našel dvě takovéto ,,kastle" ještě bakelitové že byly z šedého bakelitu a bílé masky ze předu - nové

Ale to je tak vše co se z ranného dětství nedochovalo.

1. kastli jsem používal jako přídavný reproduktor, ale pozděsi se asi vyhodila, neboť tu doma prostě není.

2. kastle. Měl jsem doma hrajícího ,,jezevčíka" avšak z dost poškozenými magnetofonovými mechaniiky ty jsme odpojili a z dědou jsme začali dělat vestavbu do té kastle od rozhlasu. Což jsme něják nedokončili protože staré totalitní lepičky povolili a nebyly jsmsi jisti 3 ma vývodama kterými byly spojené dva moduly takže to nakonec nehrálo a čekalo že to proměříme. Jenže děda do té doby zemřel a to zůstalo u něj v bytě a asi se to vyhodilo.

3. tí kastli jsem viděl jednou na ulici také v dětsví a ona byla dřevěná a já myslel že je to rádio a málem sem to dotáhnul dobů, jene táta byl u toho a řekl my že to byl dráťák (to by byl malér něco přitáhnout domů co se mi nehodí, nevím že je otec tak choulostivej na nepotřebné věci).

[durkovic]

nieje to dávno čo sme spali s rodinou v hoteli v Banskej Štiavnici a tam normálne na izbách ten draťák ešte fungoval, a hral pekne čiste, bol sice bakelitový ale hralo to a dali sa voliť aj tri rozhlasové stanice, celkom na to zaujalo, šikovne to bolo urobené, aj v našom pakenláku v KE mame vedla telefónnych prípojok v obyváku aj pripojku na rozhlas po dráte, ale nikdy nedošlo k tomu aby to fungovalo a to sa písal rok 1976 ked sa panelak postavil, neviem kde tie kavle od tých prípojok dnes vedu a či by sa to dalo ešte realizovať...

[Celeron]

A cim se tyhle site drataku "pohanely" pri tech velkejch vykonech? Paralelni razeni lampickovejch zesilovacu kolem 100W? Nemate nekdo fotku ustredny drataku?
Jirka

[Lukas-Peca]

V jednom horském hotelu na Valašsku je taky síť DR, když jsem tam byl asi před devíti lety naposledy, tak to fungovalo, pouštěli tam myslím Radiožurnál.
Jinak zásuvku DR mají známí v panelovém bytě z 80. let taky, ale prý to nikdy nepoužívali. V našem paneláku z r. 1972 jsem akorát zaregistroval stupačky a krabičky v hlavním rozvaděči na chodbě označené zkratkou DR. Do bytu nám vedou z rozvaděče dvě zvonkové dvoulinky, po jedné šel telefon, vybudovaný až v 90. letech, a druhá je volná. Možná právě pro rozhlas po drátě.
Ještě OT: když u nás zaváděli kabelovku, tak do bytu natáhli kabel složený z koaxiálu a samostatných čtyř vodičů. V účastnické zásuvce ty vodiče nejsou zapojené a do baráku vede jen obyčejný koax. K čemu to mohlo být? Telefon?