trafo v zdroji bzuci

[Dvoulampovka]

A teď jinou: mě neustále vrčí manželka, vrážení klínku nepomohlo, ekvivalentní kus na výměnu není. Co s tím?? A teď vážně: také se přikláním k tomu sloupku plechů/jádru v kostřičce vinutí. Tam je ten ten klínek výborné a jednoduché, leč účinné řešení. Vyzkoušeno mockrát.

[sinclair]

Nejprve přes festovní, tlustý a rovný kus plochého železa dorazit z obou stran plechy co nejvíc k sobě, poté stáhnout a pokud nepřestane vrčet, tak do cívky vrazit klínek - podle šířky středního sloupku uříznout pásek 1-1.5mm dobrého laminátu /cuprextit bez mědi/ a jednu stranu jednoho konce zabrousit pozvolně až do ostra, aby tam dobře zajela.
Dorazit až do celé hloubky cívky, při dorážení až na hranu čela cívky si lze pomoci páskem stejně silného, pevného plechu.
Jde to udělat i u tzv. bezkostrově vinutých traf, postup je stejný - trafo nemá jen bočnice cívky, ale kostru jako takovou má.
Tímto způsobem jsem utišil i bez napouštění plechů úplně všechna trafa včetně zahraničních a včetně těch, co měly v jednom či dvou rozích plechy svařené. Pitomá móda traf na jedno použití..
Vždy mezi vnitřní stěnou dutiny cívky a plechama vznikne po velkém stažení nějaká mezera a pak stačí odchlípnutý střed jednoho E plechu a řve to jako kráva. Vražený klínek tomu spolehlivě zabrání - dělalo se to i v průmyslové výrobě, klínkovala pertinaxem ZVS Dubnica, ZPA Prešov, Mechanika i Elektrokov Znojmo. Klínkovaly se i "obyčejné" 24V bezpečnostní rozvaděčové transformátory.
Nedávno jsem přemotával sekundár na jednom 35VA dubnickém trafu EI25x25. Cívka byla sice impregnovaná voskem T100, ale plechy ne, ty byly jen na bocích přetřené hustou, matnou černou barvou.
Po vyražení cca 0,5 mm silného laminátového klínku to šlo jako po másle, všecka dubnická trafa byla vždy tichá.

Ještě bych dodal, že závity jako takové mohou vrčet pouze na sekundáru a to při obrovských odběrech, nebo při závitu nakrátko či tvrdém zkratu. Ale taková trafa obvykle nejdou ani zapnout, okamžitě to vyrazí primární pojistku. Že vrčelo pár závitů souběžně vinutého a málo utaženého 1.8mm drátu už se mi taky stalo. Bez odběru se nechvěly, ale jakmile jsem začal brát přes deset ampérů, drnčely. To je mimochodem nebezpečný stav, kdy se na drátu může mlácením závitu o vedlejší závit omlátit smalt a je závit dokrátka jako vyšitý. Ale i z tohoto stavu je pomoc - celá cívka bez plechů do vakuové impregnačky, udělají Vám to v kdejaké navijárně motorů. Ale pozor na deformace papírových /ne pertinaxových či laminátových/ koster. Obyčejná, třeba i silná papírová lepenka, co jinak zasucha drží tvar, se vakuovým "napitím" lakem opravdu nachlastá, 2x ztloustne a do takto impregnované, původně papírové cívky už pak nedostanete ani plech.
Papírové kostry z papírové neimpregnované lepenky měla skoro výhradně jen trafa ze SSSR, Bulharska a např. i RFT síťák Stradivari 3 má kostru z podobného papíru. Jinak ale trafa ze SSSR mají všechna vynikající plechy - zvláště pak výstupáky zvuku, snímkového rozkladu a dokonce i velké anodové tlumivky z čb Rubínů. Mají plechové třmeny, červený potisk s uvedením účelu, počtu závitů a průměru drátu. Nemají díry v plechách a musí se stahovat buď původními třmeny, nebo nově vyrobenými příložkami se šrouby vně plechů. Ale kvůli kvalitě plechů to za to stojí. Všechny moje lepší výstupáky měly ruské plechy...

Stalo se mi to u papírové kostry původně síťového trafa z Rubína 102. Pracně jsem na kostru ručně namotal, kvalitně proložil i zaizoloval vývody celkem 13 sekcí výstupáku pro 200W zesilovač se 4xEL51 a hrdě jsem dílo zanesl vakuově impregnovat do navijárny.
Po vychladnutí /po "vypečení"/ se mi chtělo brečet. Čela kostry rozšklebená, závity propadlé zkrze vrstvy a ani bych do toho původní, špicové ruské plechy už nedostal.
Takže jsem celý týden po chvílích rozkresloval a rýsoval na 1,5 a 2mm laminát z orvaného cuprextitu. Poté v potu tváře lupenkami vyřezával /hrozně se na laminátu tupí i pilky na kov/ a dopilovával na tyto atypické ruské plechy tzv. skládací kostru podle vzoru NTN z knížky "Typizované napájecí transformátory a tlumivky". Pak znova všech 13 sekcí vinutí a do impegnačky už jsem šel bez obav.
To jsem neměl, neboť impregnační lak je sviňa. Jeho tvrdé kapky a přetoky se všechny musely odpilovat, neboť to bylo zaprvé hnusné a zadruhé byl střední sloupek plechů až moc nafest - právě nárůstem o ten lak. Vinul jsem opět ručně, při tolika sekcích to není žádná hrůza. Zesilovač fungoval dobré čtvrtstoletí na velkém fotbalovém hřišti, než ho zrušili, postavili tam hypáč a nové hřiště až za pět let a jinde. Tak teď ho mám kdesi v rohu v garáži a stejně do něj nemám EL51, neboť je někdo ze zesilovače ukradl, když bylo po posledním zápasu a bylo jasné, že všecko půjde pryč. Někdo si dal i práci se sundaváním osmi sloupů ARS503. Některým se hodí všecko...