Katalog gramofonových chassis.

[milan222]

prosimvas bavite se tu o tom sasi MD020 jak meni desky. nutne ale velmi nutne ho schanim. nemohl by mi nekdo svoje obetovat? nebo i celou skrin. hlavne aby to gramo menilo. klidne bez vlozky. bez gumove podlozky pod desku.

[konosuke]

kerej to byl typ gramo šáska Litovel s piezo přenoskou VK.... co se montovalo do NZC 130 a NC 130 nebo 131 ? velmi podobné jako NC13, HC13 akorát již mělo auto-return - návrat ramínka po dohrání desky
a zvedák přenosky nezávislý na síťovém vypínači motorku...v žádném katalogu, publikaci sakra není a fakt existovalo, někdy kolem roku 1976-77

[milan222]

jakou ma cenu ten gramec?

[Oldradio]

[milan222]

uz sem se stal vlastnikem grama ktere dlouho lezelo na pude. po zapnuti ale nereaguje spravne. po zapnuti polozi na prenosku, zvedne schodi desku polozi se na desku a zvedne... az to schodi vsechny desky tak se to nevypne a nekdy to prehraje tu posledni na ozubenem kolecku kde je vyrez je takovej polisek, kterej kdyz de dotkne maleho kolecka u osy talire tak zpusobu ze zapracuje mechanika. namazane to je dost, tak v cem je problem?

[milan222]

mam otazku. na ten gramomenic kterej je mono kdyz dam stereodesku tak ji to znici ze?
ale kdyz tam dam desku, na ktere neni uvedeno STEREO tak ji to neznici. ja tam hraju desjky na kterejch neni stereo. vadi to?
jen jestli nahodou desky bez oznaceni ze je to stereo nejsou stereo.
diky

[CZJKP1]

Na deskách kde je uvedeno stereo nebo je počet otáček uveden ve dvouch kolečkách (či dvouch obdelníčcích) jsou stereo.

Desky, které jsou mono mají počet otáček v pouze jednom kolečku, nebo obdelníčku. Ale u starších desek, nemusíš přemýšlet o tom, jestli jsou mono nebo stereo, myslím tak desky před rokem 60, nepsalo se to vůbec, když stéreo tou dobou eště nebylo, a jiná varianta než mono nebyla.

U Kvadrafonních desek byl počet otáček uveden ve čtyřech kolečkách, a bylo na etiketě SQ (stereo qvadraphonic)

[Hill]

To není tak docela pravda: v době pouze monofonních desek (a u desek vydávaných některými zámořskými stanicemi vysílajícími monofonně v pásmech středních a krátkých vln) se uvádí jen otáčky.
Teprve v době, kdy se řezaly desky jak s monofonním, tak se stereofonním záznamem, bylo potřeba je nějak navzájem odlišit. Řada firem, mezi nimi i tuzemské, používaly pro značení desek s monofonním záznamem TROJÚHELNÍK, což je tvar od čtverečku poněkud odlišný, že...
U stereofonně nahraných desek jsou ty dva kroužky často doplněné nápisem STEREO a otáčky jsou buď v těch kroužkách, nebo kdekoli na etiketě. Ale ani to není pravidlo, značení nebylo celosvětově jednotné, takže některé firmy si odpustily jak označení STEREO, tak uvedení otáček. Od jisté doby se nepředpokládalo, že někdo bude rvát do úzké stereofonní drážky hrot pro drážku monofonní, pak už všechny desky byly řezané se stereofonní drážkou (i když nesly monofonní záznam, prostě byl v obou kanálech stejný signál).
A čtyři kroužky pro kvadrofonně kódovaný záznam byl víceméně také východní specialitou. Jinak na desce musel být uvedený systém kódování - na chvíli se prosadily dva: SQ Columbia a QS Sansui. Každý měl vlastní logo. Žádnou z takto značených desek nemám, ale s ohledem na jejich sporý výskyt (a na ještě menší výskyt dekodérů), to asi nevadí.

[Hill]

To není tak docela pravda: v době pouze monofonních desek (a u desek vydávaných některými zámořskými stanicemi vysílajícími monofonně v pásmech středních a krátkých vln) se uvádí jen otáčky.
Teprve v době, kdy se řezaly desky jak s monofonním, tak se stereofonním záznamem, bylo potřeba je nějak navzájem odlišit. Řada firem, mezi nimi i tuzemské, používaly pro značení desek s monofonním záznamem TROJÚHELNÍK, což je tvar od čtverečku poněkud odlišný, že...
U stereofonně nahraných desek jsou ty dva kroužky často doplněné nápisem STEREO a otáčky jsou buď v těch kroužkách, nebo kdekoli na etiketě. Ale ani to není pravidlo, značení nebylo celosvětově jednotné, takže některé firmy si odpustily jak označení STEREO, tak uvedení otáček. Od jisté doby se nepředpokládalo, že někdo bude rvát do úzké stereofonní drážky hrot pro drážku monofonní, pak už všechny desky byly řezané se stereofonní drážkou (i když nesly monofonní záznam, prostě byl v obou kanálech stejný signál).
A čtyři kroužky pro kvadrofonně kódovaný záznam byl víceméně také východní specialitou. Jinak na desce musel být uvedený systém kódování - na chvíli se prosadily dva: SQ Columbia a QS Sansui. Každý měl vlastní logo. Žádnou z takto značených desek nemám, ale s ohledem na jejich sporý výskyt (a na ještě menší výskyt dekodérů), to asi nevadí.

[CZJKP1]

Hoj, dík za opravu, já to zmotal, a v duchu sem myslel právě onen trojuhelník.

Co se týče o mé desky mám spíše Suprafon tam je naše hudba taky pantón atd. Zahraniční hudba mi moc nebere. Pak s těch starších Homocord, Zonophone, Hís masters voice, A tak dále. Asi dvacet vydavatelů.

Jinak já naopak znám výrobce Quvadra pouze supraphon, ty co si uvedl ty mě nic neříkají. Byl na ní Vobruba, vcelku bych ho chtěl mam ho jen na Stéreu.

Akorád ta amiga, kde je vyfocená mezi etikety, tu sem měl uchovanou, přivezl jsem si ji již jako prasklou, a při ,,akci vyhazovaní všech rozbytých šelakových desek, které jsem schovával,, zakřičela..

[CZJKP1]

A samozřejmě Polydor, těch mam plná ,,šelaková alba,, z let 20tých. Jinak sem samozřejmě koukal, že měl v antikvariátu, tam, co chodím na vinylech i Hís mastres voice, a dokonce Odeon, RCA victor Atd.Atd. ale co s tím, dyž tam není hudba, kterou bych poslouchal.

Jinak sháním HC 643 (gramochassis) nemusí mít jehlu a vložku, jinak aby bylo kompletní, nemáte někdo něco v Práglu

[Hill]

No vidíš, tam je důležité to logo SQ vpravo. To je symbol kódování čtyř kanálů do dvou a zpět zavedené firmou Columbia. A tato značka se na nahrávkách tímto kódováním uvádí vždy.

Proto Gramofonové závody řezaly a lisovaly pro zahraniční odběratele desky zakódované i v systému QS (také nazývaný Regular Matrix) firmy Sansui, tam bylo logo dvou zkřížených elips se šipkami na vrcholech nahrazeno písmeny QS a pod nimi "4-channel stereo" případně rovnou "Sansui" nebo si jednotlivé společnosti vytvořily vlastní loga, v nichž byla integrovaná vlastní značka pro kvadro.

Potíž byla v tom, že oba tyto hlavní soupeřící systémy se jen hodně pomalu prosazovaly a měly čas se o světové trhy prát snad nějakých 6 let, než konečně někdo chytrý přišel na to, že tudy cesta nevede. A postupně se voda nakonec zavřela nad oběma.

Ono těch systémů vzniklo ještě víc (UM-4/UMX, TMX a podobné), všechny však skončily poměrně brzy, protože byly drahé a špatně se prodávaly. Po světě se možná dochovalo pár desek s některým tímto kódováním, ale moc toho nebude.

(Téměř) diskrétní systém CD4 (quadradisc) s pomocnou nosnou od firmy JVC byl také ohavně drahý a hlavně choulostivý. I když v něm bylo vydáno poměrně dost titulů, ale hlavně pro USA a Japonsko, se u nás, pokud vím, neřezal ani nelisoval, i když řezat poloviční i čtvrtinovou rychlostí v Loděnicích umí (dnes si leckdo nechá nahrávat i jen stereofonně příšernosti, které normální rychlostí ani řezat nejdou, protože to odnáší řezací hlava, která není ve Švýcarsku nijak levná, ale jinde se nesežene ani nedá opravit).

[Hill]

No vidíš, tam je důležité to logo SQ vpravo. To je symbol kódování čtyř kanálů do dvou a zpět zavedené firmou Columbia. A tato značka se na nahrávkách tímto kódováním uvádí vždy.

Proto Gramofonové závody řezaly a lisovaly pro zahraniční odběratele desky zakódované i v systému QS (také nazývaný Regular Matrix) firmy Sansui, tam bylo logo dvou zkřížených elips se šipkami na vrcholech nahrazeno písmeny QS a pod nimi "4-channel stereo" případně rovnou "Sansui" nebo si jednotlivé společnosti vytvořily vlastní loga, v nichž byla integrovaná vlastní značka pro kvadro.

Potíž byla v tom, že oba tyto hlavní soupeřící systémy se jen hodně pomalu prosazovaly a měly čas se o světové trhy prát snad nějakých 6 let, než konečně někdo chytrý přišel na to, že tudy cesta nevede. A postupně se voda nakonec zavřela nad oběma.

Ono těch systémů vzniklo ještě víc (UM-4/UMX, TMX a podobné), všechny však skončily poměrně brzy, protože byly drahé a špatně se prodávaly. Po světě se možná dochovalo pár desek s některým tímto kódováním, ale moc toho nebude.

(Téměř) diskrétní systém CD4 (quadradisc) s pomocnou nosnou od firmy JVC byl také ohavně drahý a hlavně choulostivý. I když v něm bylo vydáno poměrně dost titulů, ale hlavně pro USA a Japonsko, se u nás, pokud vím, neřezal ani nelisoval, i když řezat poloviční i čtvrtinovou rychlostí v Loděnicích umí (dnes si leckdo nechá nahrávat i jen stereofonně příšernosti, které normální rychlostí ani řezat nejdou, protože to odnáší řezací hlava, která není ve Švýcarsku nijak levná, ale jinde se nesežene ani nedá opravit).

[CZJKP1]

Zdravím Hille

A lze všechny tyto systémy, které uvádíš přehrávat klasickou i stereopřenoskou, slyšel jsem že SQ lze přehrávat i klasickou stereopřenoskou, proto mě zajmají spíše ty ostatní

Nemáš HC 643??

Já bych chtěl udělat něco jako je toto:

http://youtu.be/y1I3Gi3X3HU

[Hill]

Všechny ty systémy měly základní podmínku kompatibility se stereofonním zařízením. Jen CD-4 byl háklivý na tvar a kvalitu hrotu. Pro něj vymysleli tvar "Shibata", protože mírně sjetý kónický hrot dokázal ultrazvukovou nosnou, na které byly "posazené" rozdílové signály mezi předními a zadními kanály (ty ve stereo nejsou třeba, ovšem), zažehlit.
Měl jsem šasi GZ646, někde by mi z něj mělo zbýt raménko. Ale jinak jsem si gramec dělal sám (fotky jsou tu v jednom článku).
Řezání záznamu do CD - no, aspoň by se zužitkovaly ty všechny poškozené, nedopálené nebo už nečitelné disky, kdyby... víš, co práce dalo vývojářům po celém světě, přijít na optimální složení materiálu desky a optimální teplotu řezacího nože, který do speciální nitrocelulózové vrstvy tu drážku řeže, aby to šumělo co nejméně?
Materál CD k tomu není příliš vhodný - i kdyby se do něj lisovalo z profi matrice, bude šumět už po dvou třech přehráních. Chybí v něm mazivo, kterým jsou v klasické černé desce speciální saze.
K řezání originálu už se hodí ještě méně - řez nebude nikdy tak hladký.
Takže - zkusit to můžeš, ale ani průměrnou kvalitu od toho nečekej.

Do průhledného celonu se lisovaly tzv.fonokarty a pod záznamem měly fotku. A na druhé straně "Přehrát lze 200x". Nevydržely ani to.

[Hill]

Všechny ty systémy měly základní podmínku kompatibility se stereofonním zařízením. Jen CD-4 byl háklivý na tvar a kvalitu hrotu. Pro něj vymysleli tvar "Shibata", protože mírně sjetý kónický hrot dokázal ultrazvukovou nosnou, na které byly "posazené" rozdílové signály mezi předními a zadními kanály (ty ve stereo nejsou třeba, ovšem), zažehlit.
Měl jsem šasi GZ646, někde by mi z něj mělo zbýt raménko. Ale jinak jsem si gramec dělal sám (fotky jsou tu v jednom článku).
Řezání záznamu do CD - no, aspoň by se zužitkovaly ty všechny poškozené, nedopálené nebo už nečitelné disky, kdyby... víš, co práce dalo vývojářům po celém světě, přijít na optimální složení materiálu desky a optimální teplotu řezacího nože, který do speciální nitrocelulózové vrstvy tu drážku řeže, aby to šumělo co nejméně?
Materál CD k tomu není příliš vhodný - i kdyby se do něj lisovalo z profi matrice, bude šumět už po dvou třech přehráních. Chybí v něm mazivo, kterým jsou v klasické černé desce speciální saze.
K řezání originálu už se hodí ještě méně - řez nebude nikdy tak hladký.
Takže - zkusit to můžeš, ale ani průměrnou kvalitu od toho nečekej.

Do průhledného celonu se lisovaly tzv.fonokarty a pod záznamem měly fotku. A na druhé straně "Přehrát lze 200x". Nevydržely ani to.

[CZJKP1]

Zdravím

No právě do toho GZčka co uvádíš to šásko sháním, chybí mi v něm.

Fonokarty tu mám Supraphon M45, koupil jsem něco po pár kačkách s problémy, jako že to někdo uřízl do kulatého tvaru,takže asi tři tu sou. Ale měli tam třeba Včera neděle byla po 60 Kč.......

Eště hezčí by bylo to CD omlátit a nahrát oboustranně, ted jsem jedno omlátil a je všude bordel.

To ani nevím, že řezací hroty se rozehřívají, aby tavily záznam, vím, že se při zaznamenávání na jehlu kapal speciální kapilárou automaticky olej, aby se při rytí drážka mazala, a rylo to tiše a hladce. samozřejmě u těch profí né home udělátorů.

jinak díky za info

[EKKAR]

Jenže důležitý je i materiál, do kterého se primární záznam řeže - původně se řezalo vyhřívaným nožem do vrstvy vosku podobně jako se zaznamenávaly první fonografické válečky T.A.Edisona. Vosk se poprášil uhlíkem a pokovil stříbrem - pak se nikloval nebo mědil a dál se galvanoplastikou vytvářely další negativní a pozitivní otisky a matrice. Modernější postupy stříbří vyrytou drážku chemicky, ty úplně nejmodernější řežou primární záznam diamantem do měděné desky - metoda DMM (Direct Metall Mastering - řezání přímo do kovu) nebo dokonce vyhřívaným nožem přímo do předlisovaného kotouče vinylu se "zrcátkem" (hladkou plochou bez záznamu) po celé ploše - metoda DC (Direct Cut - přímý řez) - tak se dnes například vyrábějí speciální zakázkové desky pro DJ-ing... Nelze u nich dosáhnout takové hustoty drážek, jako u řezu do vosku, acetátu nebo kovu, takže na jednu stranu LP se vejde jen asi 15 minut záznamu, a také cena je v řádu desítek US $$$ za kus...

[EKKAR]

Jenže důležitý je i materiál, do kterého se primární záznam řeže - původně se řezalo vyhřívaným nožem do vrstvy vosku podobně jako se zaznamenávaly první fonografické válečky T.A.Edisona. Vosk se poprášil uhlíkem a pokovil stříbrem - pak se nikloval nebo mědil a dál se galvanoplastikou vytvářely další negativní a pozitivní otisky a matrice. Modernější postupy stříbří vyrytou drážku chemicky, ty úplně nejmodernější řežou primární záznam diamantem do měděné desky - metoda DMM (Direct Metall Mastering - řezání přímo do kovu) nebo dokonce vyhřívaným nožem přímo do předlisovaného kotouče vinylu se "zrcátkem" (hladkou plochou bez záznamu) po celé ploše - metoda DC (Direct Cut - přímý řez) - tak se dnes například vyrábějí speciální zakázkové desky pro DJ-ing... Nelze u nich dosáhnout takové hustoty drážek, jako u řezu do vosku, acetátu nebo kovu, takže na jednu stranu LP se vejde jen asi 15 minut záznamu, a také cena je v řádu desítek US $$$ za kus...