180-ti gramové LP jak poznat a včem jsou lepší?

[PCman]

Chci se zeptat toho kdo má zkušenost v čem jsou lepší 180-ti gramové vinyly a jak se dají poznat když je nemůžu zvážit ani držet v ruce(Třeba koupě na inzerát)Mají tyto vinyliy hloubější drážku nebo proč jsou tak ceněné?

[Hill]

Jestli mají LP zrovna 180 g mě až dodnes nenapadlo vážit.
Říká se tak často deskám přímo řezaným (direct to disc), bez předchozí úpravy - deska se řeže v reálném čase, živě, jak muzikanti hrají. Jako v dřevních dobách mechanického záznamu. Čili žádný magnetofonový záznam, žádný střih atd. Odpadá tedy potenciální nebezpečí degradace záznamu a setření "pelu jedinečnosti" třeba necitlivým zásahem zvukaře. To mu ovšem nebrání znehodnotit celou nahrávku jiným způsobem, třeba že mu zrovna v pianissimu vypadnou zuby na pult - a můžou začít znovu.
Někdy jsou takové desky řezány při rychlosti 45 ot/min, kvůli rozšíření frekvenčního rozsahu směrem nahoru, a některé mají jen jednostranný záznam.
Paradoxní je, že většina titulů vydaných na 180g nebo 200g LP je stejně z magnetického záznamu, protože někteří interpreti už léta hrají v lepší společnosti. Jestli dokonce nejsou lisované z původních matric....

Při lisování je proces stejný, jako u ostatních LP, jen se použije víc materiálu a nalisuje se série číslovaných kousků, ať nejsou dostupné každému. Hodí se na to cena, za kterou to každý chtít nebude, a životnost se prohlásí třeba na 200 let.

V oblasti hmostnosti LP ale obecně platí, že:
těžší starší LP (tím nemyslím ta vysloveně tlustá z padesátých let, ale až ta se stereofonním záznamem) lépe přenáší na hrot hluk pohonu, než tenčí. Je to dáno vlastnostmi vinylu: tenčí a tedy elastičtější deska toho hluku dokáže o něco málo víc "sežrat". Je z tohoto hlediska určitě o malinko lepší. Jenže nehmotní 180g.
Na většině gramofonů není ta výhoda tak podstatná, pokud není deska "chycená" jen za střed - záleží také na umístění, tvaru a vlastnostech plošek, na nichž deska leží.
Zase tenčí desky při skladování vyžadují co nejpřesněji svislou polohu - jsou náchylnější na vznik trvalých deformací šikmým uložením.

Někteří prodejci tvrdí, že 180 g deska víc vydrží, líp si poradí s rezonancemi raménka a tím se jí prodlužuje životnost. A že tedy má déle lepší zvuk. Na to jsem četl dobré odpovědi: ...někteří prodejci, zvláště v oblasti audio, čtou jen prospekty a pak jsou ochotni tvrdit cokoli... pořád to ještě neznamená, že těžší deska byla kvalitněji vyrobená...atd... Jak je vidět, nemají páru, o čem je řeč. Není to ani třeba: těch, kdo jsou ochotní dva tři měsíce střádat do prasátka (na Západě) nebo dva tři roky (u nás), jen aby měli na jednu obyčejnou desku za luxusní cenu, se vždycky pár najde. Viz http://www.audiocc.cz/template/high.html#uhqr ...*)
Taky jsem nakloněn tomu, považovat tak těžké desky za reklamní trik, na který někdo rád skočí a zaplatí mnohonásobek ceny za "přímý záznam", aniž má jistotu, že jím byla deska skutečně pořízená. O záruce kvality ani nemluvě.
Vždyť zvuk i životnost desky záleží více na stovkách jiných faktorů.

Jinak tady je na toto téma docela zajímavá diskuse: http://www.audiokarma.org/forums/archive/index.php/t-1810.html

*) tady, v témže katalogu, jsem objevil krásnou hlášku, tentokrát o zlatých CD se životností 300 let: Vypalovací tempo 1x-12x je vhodné i pro HIFI - recordéry, zvuk je výrazně teplý a sytý.....a Mám vyzkoušeno, že takto zhotovená kopie může znít lépe než originál. Jak oprásknuté z amerického prospektu.
Nevěříte? Tady je to http://www.audiocc.cz/template/high.html#mfsl . Co si o takovém šířiteli slávy 180g LP asi můžeme myslet?

[Hill]

Jestli mají LP zrovna 180 g mě až dodnes nenapadlo vážit.
Říká se tak často deskám přímo řezaným (direct to disc), bez předchozí úpravy - deska se řeže v reálném čase, živě, jak muzikanti hrají. Jako v dřevních dobách mechanického záznamu. Čili žádný magnetofonový záznam, žádný střih atd. Odpadá tedy potenciální nebezpečí degradace záznamu a setření "pelu jedinečnosti" třeba necitlivým zásahem zvukaře. To mu ovšem nebrání znehodnotit celou nahrávku jiným způsobem, třeba že mu zrovna v pianissimu vypadnou zuby na pult - a můžou začít znovu.
Někdy jsou takové desky řezány při rychlosti 45 ot/min, kvůli rozšíření frekvenčního rozsahu směrem nahoru, a některé mají jen jednostranný záznam.
Paradoxní je, že většina titulů vydaných na 180g nebo 200g LP je stejně z magnetického záznamu, protože někteří interpreti už léta hrají v lepší společnosti. Jestli dokonce nejsou lisované z původních matric....

Při lisování je proces stejný, jako u ostatních LP, jen se použije víc materiálu a nalisuje se série číslovaných kousků, ať nejsou dostupné každému. Hodí se na to cena, za kterou to každý chtít nebude, a životnost se prohlásí třeba na 200 let.

V oblasti hmostnosti LP ale obecně platí, že:
těžší starší LP (tím nemyslím ta vysloveně tlustá z padesátých let, ale až ta se stereofonním záznamem) lépe přenáší na hrot hluk pohonu, než tenčí. Je to dáno vlastnostmi vinylu: tenčí a tedy elastičtější deska toho hluku dokáže o něco málo víc "sežrat". Je z tohoto hlediska určitě o malinko lepší. Jenže nehmotní 180g.
Na většině gramofonů není ta výhoda tak podstatná, pokud není deska "chycená" jen za střed - záleží také na umístění, tvaru a vlastnostech plošek, na nichž deska leží.
Zase tenčí desky při skladování vyžadují co nejpřesněji svislou polohu - jsou náchylnější na vznik trvalých deformací šikmým uložením.

Někteří prodejci tvrdí, že 180 g deska víc vydrží, líp si poradí s rezonancemi raménka a tím se jí prodlužuje životnost. A že tedy má déle lepší zvuk. Na to jsem četl dobré odpovědi: ...někteří prodejci, zvláště v oblasti audio, čtou jen prospekty a pak jsou ochotni tvrdit cokoli... pořád to ještě neznamená, že těžší deska byla kvalitněji vyrobená...atd... Jak je vidět, nemají páru, o čem je řeč. Není to ani třeba: těch, kdo jsou ochotní dva tři měsíce střádat do prasátka (na Západě) nebo dva tři roky (u nás), jen aby měli na jednu obyčejnou desku za luxusní cenu, se vždycky pár najde. Viz http://www.audiocc.cz/template/high.html#uhqr ...*)
Taky jsem nakloněn tomu, považovat tak těžké desky za reklamní trik, na který někdo rád skočí a zaplatí mnohonásobek ceny za "přímý záznam", aniž má jistotu, že jím byla deska skutečně pořízená. O záruce kvality ani nemluvě.
Vždyť zvuk i životnost desky záleží více na stovkách jiných faktorů.

Jinak tady je na toto téma docela zajímavá diskuse: http://www.audiokarma.org/forums/archive/index.php/t-1810.html

*) tady, v témže katalogu, jsem objevil krásnou hlášku, tentokrát o zlatých CD se životností 300 let: Vypalovací tempo 1x-12x je vhodné i pro HIFI - recordéry, zvuk je výrazně teplý a sytý.....a Mám vyzkoušeno, že takto zhotovená kopie může znít lépe než originál. Jak oprásknuté z amerického prospektu.
Nevěříte? Tady je to http://www.audiocc.cz/template/high.html#mfsl . Co si o takovém šířiteli slávy 180g LP asi můžeme myslet?

[PCman]

Díky za vysvětlení takže pro běžného posluchače stačí deska za 600Kč než dát 1200-1500 za desku 180g a vlastně se ani neví jestli je řezaná nebo lisovaná.Měl jsem debatu s jedním kolegou a ten mi říkal že kupuje jen ty 180g LP ale pokud mám gramo za nějakých 5 000 s vložkou OMB 10 tak asi ty klasické od dobrého vydavatele bohatě stačí.

[Hill]

Trochu jsem doplnil odkazy, zatím, cos psal. Koukni do nich: taky za takové desky chtějí 20 tisíc za kus ! S certifikátem, ale bez záruky, že se ti to pak bude líbit... kulantní nabídka, ne?

[Hill]

Trochu jsem doplnil odkazy, zatím, cos psal. Koukni do nich: taky za takové desky chtějí 20 tisíc za kus ! S certifikátem, ale bez záruky, že se ti to pak bude líbit... kulantní nabídka, ne?

[Crifodo]

Když už se tu bavíte o přímých nahrávkách, měl jsem dojem že se tak říká deskám kdy se živě pořídí záznam do matrice a z té se pak normálně desky lisujou?
že by se prodávaly rovnou řezané originály, mi připadá trochu drsné...
I když v pravěku gramofonového záznamu se snad takhle natáčelo do lakových standardních desek jako služba pro veřejnost.

[Radix]

Když už se deska špatným uložením zdeformuje, jak ji nejlépe vyrovnat? Někde jsem dokonce četl, že se má dát mezi dvě silnější skla, to dát zatížené do elektrické trouby a mírně nahřát. A nechat dlouze chladnout.
Kdysi jsem dostal dvě takové zkřivené desky, poměrně vzácnější. Už je mám asi rok ve fochu, "utemované" pořádně ostatními deskami, samozřejmě nastojato. Pořád to není ono. Zkřivení je asi do 1 centimetru.

[Hill]

Přímá nahrávka se zapisuje rovnou do fólie. To znamená, že není k dispozici žádný originál na jiném médiu. Rovnou z mixpultu do rycího stroje. Nic nelze napravit jinak, než za cenu další fólie a nahrávání od začátku.
Nevýhodou je to, že nelze předem nastavit větší stoupání drážky, když se má po otáčce zvětšit amplituda záznamu, takže využití jedné strany LP sotva dosáhne 20 minut - stoupání drážky je konstantní a musí odpovídat nejnepříznivějšímu stavu, aby nedošlo k proříznutí drážky do předchozí. A stejně je v cestě signálu nutné použít limitor, ono všechno ručně uhlídat nejde.
Pro srovnání: při přepisu normálních desek se signál z originálního záznamu snímá dvakrát - poprvé se sleduje špičková úroveň a podle ní se řídí stoupání drážky (v tichých pasážích je amplituda záznamu malá, proříznutí nehrozí, tak se ušetří cenné minuty zhuštěním záznamu). Řeže se signál zpožděný o
asi 1,8 s, kdy už deska udělala jednu otáčku.
Z té fólie se tak jako tak musí pořídit otisk, který se někdy k lisování skutečně použít dá, ale zvládne jen pár kousků výlisků. Určitě ne stovky. Takže se častěji používá úplný proces.
Existuje ale technologie (v Loděnicích ji také používají) výroby lisovací matrice přímo pomocí laseru. Taková matrice už se dá použít k lisování přímo (je trvanlivá jako normální lisovací nástroj) a proces se zkrátí, ale pořád to není ono. Klasický řez do lakové fólie, otisk (otec), zpětná výroba "matky" a z ní teprve duplikování lisovacích nástrojů je technologie léty vymakaná a určená pro velké série výlisků, poskytující nezřídka slyšitelně lepší výsledky.

Proto pokládám "těžkou LP" jen za trik, jak dostat ze zákazníka co nejvíc za co nejméně.
Asi by se hodilo, aby se tu objevil a vyjádřil k tomu někdo z GZ V!NYL z Loděnic (už je to dlouho, co jsem tam byl naposledy). Možná se i ty 180g a 200g desky lisují tam, konečně nezanedbatelná část významných světových značek si tam nechává lisovat desky z "Czech vinyl", a ani o tom třeba nevíme... v domnění, že jsou vydané v Japonsku nebo ve Spokojeném Království je pak reimportujeme.

[Hill]

Přímá nahrávka se zapisuje rovnou do fólie. To znamená, že není k dispozici žádný originál na jiném médiu. Rovnou z mixpultu do rycího stroje. Nic nelze napravit jinak, než za cenu další fólie a nahrávání od začátku.
Nevýhodou je to, že nelze předem nastavit větší stoupání drážky, když se má po otáčce zvětšit amplituda záznamu, takže využití jedné strany LP sotva dosáhne 20 minut - stoupání drážky je konstantní a musí odpovídat nejnepříznivějšímu stavu, aby nedošlo k proříznutí drážky do předchozí. A stejně je v cestě signálu nutné použít limitor, ono všechno ručně uhlídat nejde.
Pro srovnání: při přepisu normálních desek se signál z originálního záznamu snímá dvakrát - poprvé se sleduje špičková úroveň a podle ní se řídí stoupání drážky (v tichých pasážích je amplituda záznamu malá, proříznutí nehrozí, tak se ušetří cenné minuty zhuštěním záznamu). Řeže se signál zpožděný o
asi 1,8 s, kdy už deska udělala jednu otáčku.
Z té fólie se tak jako tak musí pořídit otisk, který se někdy k lisování skutečně použít dá, ale zvládne jen pár kousků výlisků. Určitě ne stovky. Takže se častěji používá úplný proces.
Existuje ale technologie (v Loděnicích ji také používají) výroby lisovací matrice přímo pomocí laseru. Taková matrice už se dá použít k lisování přímo (je trvanlivá jako normální lisovací nástroj) a proces se zkrátí, ale pořád to není ono. Klasický řez do lakové fólie, otisk (otec), zpětná výroba "matky" a z ní teprve duplikování lisovacích nástrojů je technologie léty vymakaná a určená pro velké série výlisků, poskytující nezřídka slyšitelně lepší výsledky.

Proto pokládám "těžkou LP" jen za trik, jak dostat ze zákazníka co nejvíc za co nejméně.
Asi by se hodilo, aby se tu objevil a vyjádřil k tomu někdo z GZ V!NYL z Loděnic (už je to dlouho, co jsem tam byl naposledy). Možná se i ty 180g a 200g desky lisují tam, konečně nezanedbatelná část významných světových značek si tam nechává lisovat desky z "Czech vinyl", a ani o tom třeba nevíme... v domnění, že jsou vydané v Japonsku nebo ve Spokojeném Království je pak reimportujeme.

[Crifodo]

když reimportujeme švédské dřevo a německé mléko, proč ne vinyl
původně jste mě zmátli, že se bavíte o řezaných deskách rovnou pro přehrávání , už jsem málem viděl 100 řezacích strojů za pódiem a 100 ks limitovanou sérii přímých LP
Tlusté desky v sobě určitě zahrnují kus SPH (snobské přidané hodnoty), které se v HiFi zase začíná dařit s tím, jak se vytrácí technická fundovanost nebo aspoň zdravý rozum zákazníka. Zvlášť českého zákazníka před časem bylo nesnadné ohloupit pozlátkem, protože v éře domácích kutilů a konstruktérů lidi měli přece jen určité technické povědomí a dalo se jim dost těžko s*** na hlavu. Ta doba ale už zřejmě zase mizí a navíc řada lidí, kteří nedisponují technickými základy, by se rádi do oboru zapojili aspoň nehoráznou kupní silou nebo "magií". Z takových má výrobce samozřejmě radost a rád jim připraví nějakou lahůdku "pro bohaté znalce" - na jednom nejmenovaném diskusním fóru se jeden nejmenovaný patechnický pablb například snaží "vyvíjet " síťový filtr vícenásobným řazením stejných kompenzovaných tlumivek řádu mH a pochvaluje si, jak tím odstraní dunění v rozích místnosti...
Na druhou stranu, určitá minimální hmotnost a tím i síla LP je určitě nezbytná pro zachování mechanických vlastností a asi i homogenity materiálu a neovlivnění obou stran vzájemně. Pamatuje si někdo sovětské modré "desky" vkládané do nějakého toho povinného dětského časopisu?
Větší počet matric a "patric" při kvalitní galvanoplastice asi přímo s kvalitou záznamu nesouvisí, o nelineární rozteči drážek přiznám se slyším poprvé... jak na to potom reaguje tangenciální inerciální ramínko?

[Hill]

>>Radixi, troufl jsem si zkoušet rovnat v troubě, ale mezi dvěma skly z poliček skříně se mi deska zkřivená asi o 8 mm celkem slušně srovnala za necelých 10 minut při asi 75°C, jak šla skla k sobě. Zátěží byl 4 kg vnější prstenec kotouče gramofonu.

Ale nedopadlo to nejlíp - deska se sice srovnala asi na 2-3 mm vlnku, ale asi vlivem jiných tepelných poměrů v místě, kde byla skla dál od sebe, se stáhla jakoby ke středu. Na přenosce bylo vidět, jak se pohybuje do strany a kolísání slyšitelné. Ještě, že jsem to zkoušel na nijak cenné desce Kríděns Brodjačij Orkestr (po našem Creedence Clearwater Revival Traveling Band), kterou jsem zanedlouho sehnal ve výprodeji skladu Supraphonu novou.

>>Crifodo: tangenciální raménko přece umí přizpůsobit rychlost posuvu stoupání drážky, ať už má posuv vlastním servomotorem (s úhlovou chybou se mění rychlost nebo poměr doby posuvu k době klidu, podobně jako u vystavovacích motorků CD) nebo frikční kladkou po válci otáčejícím se konstantní rychlostí - s rostoucí úhlovou chybou se zvětšuje rychlost posuvu.
Jo, a Kolobok, ještě jich mám pár schovaných. Celonová fólie a do ní záznam vyražený. Podobně se dělaly u nás fonokarty, ale ty byly jednostranné a vespod měly obrázek. Tvrdilo se, že vydrží 200 přehrání. Zpravidla se už po 30. nedaly poslouchat.

[Hill]

>>Radixi, troufl jsem si zkoušet rovnat v troubě, ale mezi dvěma skly z poliček skříně se mi deska zkřivená asi o 8 mm celkem slušně srovnala za necelých 10 minut při asi 75°C, jak šla skla k sobě. Zátěží byl 4 kg vnější prstenec kotouče gramofonu.

Ale nedopadlo to nejlíp - deska se sice srovnala asi na 2-3 mm vlnku, ale asi vlivem jiných tepelných poměrů v místě, kde byla skla dál od sebe, se stáhla jakoby ke středu. Na přenosce bylo vidět, jak se pohybuje do strany a kolísání slyšitelné. Ještě, že jsem to zkoušel na nijak cenné desce Kríděns Brodjačij Orkestr (po našem Creedence Clearwater Revival Traveling Band), kterou jsem zanedlouho sehnal ve výprodeji skladu Supraphonu novou.

>>Crifodo: tangenciální raménko přece umí přizpůsobit rychlost posuvu stoupání drážky, ať už má posuv vlastním servomotorem (s úhlovou chybou se mění rychlost nebo poměr doby posuvu k době klidu, podobně jako u vystavovacích motorků CD) nebo frikční kladkou po válci otáčejícím se konstantní rychlostí - s rostoucí úhlovou chybou se zvětšuje rychlost posuvu.
Jo, a Kolobok, ještě jich mám pár schovaných. Celonová fólie a do ní záznam vyražený. Podobně se dělaly u nás fonokarty, ale ty byly jednostranné a vespod měly obrázek. Tvrdilo se, že vydrží 200 přehrání. Zpravidla se už po 30. nedaly poslouchat.

[Crifodo]

rovnal jsem šelakovou i vinylovou a to položením na tlusté sklo z knihovny v troubě na asi 50° bez jakéhokoliv přítlaku, obojí s dokonale rovinným výsledkem a bez viditelných i slyšitelných závad.
Horší závada je přilepení ochranného pvc obalu k jiné desce nějakým lepivým sajrajtem, který se nedá umýt... myslím že je hotovo

[Hill]

Možná, že ten přítlak byla chyba, skla nebyla všude stejně daleko od sebe a prohřátí ne dost rovnoměrné. Každopádně si od té doby dávám na skladování desek větší pozor.

[Hill]

Možná, že ten přítlak byla chyba, skla nebyla všude stejně daleko od sebe a prohřátí ne dost rovnoměrné. Každopádně si od té doby dávám na skladování desek větší pozor.

[PCman]

Byl jsem v práci a tady se to pěkně rozjelo jen mi nikdo neřekl jestli ty těžší jakoby lepší LP se dají nějak rozpoznat jestli třeba mají nějaké specifické označení za číselným kodem nebo nějakou značku podle čeho by se dalo poznat i z obrázku středové nálepky če to bude jako ta lepší deska.

Teď trochu jinak je možné že pořád kupujem český vinyl a ani o tom nevíme jsem celkem začátečník ve vinylech ale od jaké firmy se oplatí kupovat desky?Mám tady třeba T.Turner dvě LP od capitol a hrajou opravdu dobře potom tady mám A-ha od WB a ta je taky super ale nejvíce mě překvapila deska (a to si nedělám srandu) kterou jsem koupil v zastavárně za 10Kč pro dceru je to od Supraphonu Dada Pasu pasu písničky ale to se nedá srovnat.Je sice mírně poškozená ale ten zvuk.dynamika a vše ostatní mi hned po prvním přehrátí vyrazilo dech.

[Hill]

Ty těžší desky vycházejí v malých počtech, často číslovaných, a je k nim přiložený certifikát. Určitě na to výrobci myslí i při uvádění kódu. Taky jsem zvědav, kdo to ví.
Ale nespoléhal bych se na nějaký standard, koukni na číslování desek a CD od různých výrobců - každý má vlastní. To mělo snad význam v době, kdy desky vycházely jak ve stereo, tak v mono (hlavně kvůli různému poloměru zaoblení snímacího hrotu): Supraphonská čísla začínala 01 xxx (mono) nebo 11 xxx (stereo), u Pantonu mělo stejný význam 04 xxx a 44 xxx . Pokud se něco objevilo ze světa, třeba i ze zakoupených matric, ale lisované u nás, dostalo to zase naše čísla.

Od které firmy se vyplatí a od které ne? To je obrovská otázka - každé firmě se někdy něco povede, někdy ne. Samotný výlisek nemusí být nutně příčinou špatného dojmu z poslechu, zvlášť, když se mu věnuje náležitá péče ve výrobě a cestě k tobě. Daleko víc záleží na tom, jak byla připravená předloha. A to není věc výrobce desky, ale vydavatelství, studia, zvukového mistra a režiséra. Jestli výrobce desek dostane nahrávku, kterou mistr zvuku smíchal podle toho, jak ji slyší ve studiu, už nemá možnost ji upravit. Proto může v domácích podmínkách dojít ke zklamání, i ty podmínky a zařízení jsou od studiových odlišné. To neplatí jen pro vinyl, to platilo a platí i pro ostatní nosiče zvuku.
Jako příklad uvedu firmu Teldec (vznikla kdysi sloučením Telefunken a Decca) - měl jsem možnost porovnat dvě různá LP Toma Jonese, na nichž byla většina stejných nahrávek, jedno přepisované a lisované u nás a druhé v Německu. Naše mělo slabší rušivé pozadí (zejména šum) a řekl bych, i menší zkreslení. Ale to jen podle mého ucha.
Takže jednoznačný žebříček bych ani nedělal.

[Hill]

Ty těžší desky vycházejí v malých počtech, často číslovaných, a je k nim přiložený certifikát. Určitě na to výrobci myslí i při uvádění kódu. Taky jsem zvědav, kdo to ví.
Ale nespoléhal bych se na nějaký standard, koukni na číslování desek a CD od různých výrobců - každý má vlastní. To mělo snad význam v době, kdy desky vycházely jak ve stereo, tak v mono (hlavně kvůli různému poloměru zaoblení snímacího hrotu): Supraphonská čísla začínala 01 xxx (mono) nebo 11 xxx (stereo), u Pantonu mělo stejný význam 04 xxx a 44 xxx . Pokud se něco objevilo ze světa, třeba i ze zakoupených matric, ale lisované u nás, dostalo to zase naše čísla.

Od které firmy se vyplatí a od které ne? To je obrovská otázka - každé firmě se někdy něco povede, někdy ne. Samotný výlisek nemusí být nutně příčinou špatného dojmu z poslechu, zvlášť, když se mu věnuje náležitá péče ve výrobě a cestě k tobě. Daleko víc záleží na tom, jak byla připravená předloha. A to není věc výrobce desky, ale vydavatelství, studia, zvukového mistra a režiséra. Jestli výrobce desek dostane nahrávku, kterou mistr zvuku smíchal podle toho, jak ji slyší ve studiu, už nemá možnost ji upravit. Proto může v domácích podmínkách dojít ke zklamání, i ty podmínky a zařízení jsou od studiových odlišné. To neplatí jen pro vinyl, to platilo a platí i pro ostatní nosiče zvuku.
Jako příklad uvedu firmu Teldec (vznikla kdysi sloučením Telefunken a Decca) - měl jsem možnost porovnat dvě různá LP Toma Jonese, na nichž byla většina stejných nahrávek, jedno přepisované a lisované u nás a druhé v Německu. Naše mělo slabší rušivé pozadí (zejména šum) a řekl bych, i menší zkreslení. Ale to jen podle mého ucha.
Takže jednoznačný žebříček bych ani nedělal.