Jsou na tom elektrikáři soukromníci platově dobře?

[doktor365]

Tady jsou nějaké sazby
https://www.cenikyremesel.cz/ceniky/elektrikari

[p32]

[pocitujlasku]

[scorpions-cz]

známej se zabývá legálním otevíráním zámků a taky říká, že někdy, aby si mohl vzít svojí taxu, tak musí úmyslně dobu prodlužovat i u zámků, které by měl jinak za 20 sec.

[Hill]

V této zemi, která se stala kutilskou z nezbytnosti, se stále ještě necení, že víš přesně, co a jak, abys u jedné elektroinstalace nebo opravy čehokoli nestrávil zbytek života. Hodnotí se, jak dlouho ses s tím babral. Paradoxně ten, kdo umí a nemusí se stydět být drahý, je prohlášený za vyžírku, vydřiducha, hamouna a vůbec. U těch oprav tomu nahrává čekací doba na objednání součástek a náhradních dílů vůbec, takže někdy se ta "vzhledem k ceně akceptovatelná" doba opravy naskytne automaticky, ale běda tomu, kdo má příslušný materiál hned po ruce...
Nejméně uznání obvykle čeká šikovného praktika od těch, kdo v životě nedokázali anio nevymysleli nic užitečného.
Čekal jsem, že se to od devadesátých let změní, ale pořád to někde přežívá.
Pamatuji, jak se nějak v půli osmdesátek pochlubil Petr Adámek, autor programu Datalog pro Spectrum, že víc dostal za návod k programu, protože měl tuším 16 stran, které měl napsané za dvě hodiny, než za program samotný, s nímž se ladil přes půl roku, protože výpis strojáku v hex měl jen dvě a půl strany A4. Takových případů by se dodnes dalo najít dost. Prostě se platilo za "normovaný řádek".
Tak to tu máme dodnes.

[Hill]

V této zemi, která se stala kutilskou z nezbytnosti, se stále ještě necení, že víš přesně, co a jak, abys u jedné elektroinstalace nebo opravy čehokoli nestrávil zbytek života. Hodnotí se, jak dlouho ses s tím babral. Paradoxně ten, kdo umí a nemusí se stydět být drahý, je prohlášený za vyžírku, vydřiducha, hamouna a vůbec. U těch oprav tomu nahrává čekací doba na objednání součástek a náhradních dílů vůbec, takže někdy se ta "vzhledem k ceně akceptovatelná" doba opravy naskytne automaticky, ale běda tomu, kdo má příslušný materiál hned po ruce...
Nejméně uznání obvykle čeká šikovného praktika od těch, kdo v životě nedokázali anio nevymysleli nic užitečného.
Čekal jsem, že se to od devadesátých let změní, ale pořád to někde přežívá.
Pamatuji, jak se nějak v půli osmdesátek pochlubil Petr Adámek, autor programu Datalog pro Spectrum, že víc dostal za návod k programu, protože měl tuším 16 stran, které měl napsané za dvě hodiny, než za program samotný, s nímž se ladil přes půl roku, protože výpis strojáku v hex měl jen dvě a půl strany A4. Takových případů by se dodnes dalo najít dost. Prostě se platilo za "normovaný řádek".
Tak to tu máme dodnes.

[mi-ro]

p32, trochu mimo realitu. To by jsi musel mít těch 24 zákazníků denně ve frontě u dveří, že? Nájem, energie, spotřebka, pojištění, vercajk platí kdo?

[mi-ro]

p32, trochu mimo realitu. To by jsi musel mít těch 24 zákazníků denně ve frontě u dveří, že? Nájem, energie, spotřebka, pojištění, vercajk platí kdo?

[JirkaZ]

Hill: precizní popis.

Holt levicovej vohnoutistán...

[ZVUK2000]

Pokud opravujete často výrobek stejné značky, tak už víte kam sáhnout a co vyměnit. Ale ze začátku to bylo hledání a měření....... Tak proč bych pak měl opravovat za hubičku třeba něco kde je tzv. kurvitko např. kondík za 2 Kč. Ale prvně to zjistit mohlo trvat i půl dne.

[Hill]

U nás především chybí cechy řemeslníků, tedy některé existují, ale pořád v tom chybí systém, jaký se budoval desetiletí i staletí v Německu nebo Švýcarsku, kde tu kontinuitu nikdo nepřerušil jejich rozpuštěním a znárodněním. Systém, kde příslušnost k cechu znamená záruku kvality a spolehlivosti pro zákazníka, naopak cechy zajišťují určité druhy servisu svým členům. Pořád mi u nás nějaká jednotná organizace tohoto druhu chybí. Spolků a svazů je víc, ale nepospíchají se sdružením do jednoho. Možná je to i tím, že se nám elektrotechnika rozpadla do tolika podoborů (vn, nn, rozvaděčová technika, elektroinstalace, řízení stojů a procesů, měření a regulace, sdělovací elektronika, přenosová zařízení atd), že si s tím nikdo neví rady. Tam, kde k přerušení činnosti cechu nikdy nedošlo, se prostě přizpůsoboval vývoji průběžně a postupně se srovnal s novými obory.
Jenomže to u nás už nikdo nepamatuje, nanejvýše to najdeme v korespondenci a úředních papírech po dědovi a polovinu z toho nechápeme, jak to tehdy mohlo vůbec v praxi fungovat. Nemáme, nač navázat, člověk tak jasnozřivý, aby shromáždil pět deset dalších schopných, kteří zpracují jasný a jednoznačný program, kterému budou řemeslníci rozumět a půjdou za ním, se ještě snad nenarodil. Nebo jo, ale ještě nedorostl.
Místo toho máme různá ISO, EKO-cokoli či ÖKO-Irgendwas a podobné úřední ptákoviny, které někteří zákazníci vyžadují, což v soutěži už předem diskriminuje hlavně ty OSVČ, kteří do toho nešli. Přitom jsou to náklady a papírování, bez kterých se jinak obejdou.
V našich končinách mi někdy připadá, že řemeslník je vypípatelné slovo, podpora přes velkohubé řeči je minimální. A zákazník se podle toho chová, dokud na něj netrhlo, a "svého" elektrotechnika (instalatéra, obkladače, pokrývače, klempíře, dosaďte si sami další) nezačal hledat, protože musel.
A bude ho hledat stále obtížněji, inflace akademických titulů a pochybných zkratek před či za jménem s sebou nové řemeslníky přináší jen v homeopatickém ředění.

[Hill]

U nás především chybí cechy řemeslníků, tedy některé existují, ale pořád v tom chybí systém, jaký se budoval desetiletí i staletí v Německu nebo Švýcarsku, kde tu kontinuitu nikdo nepřerušil jejich rozpuštěním a znárodněním. Systém, kde příslušnost k cechu znamená záruku kvality a spolehlivosti pro zákazníka, naopak cechy zajišťují určité druhy servisu svým členům. Pořád mi u nás nějaká jednotná organizace tohoto druhu chybí. Spolků a svazů je víc, ale nepospíchají se sdružením do jednoho. Možná je to i tím, že se nám elektrotechnika rozpadla do tolika podoborů (vn, nn, rozvaděčová technika, elektroinstalace, řízení stojů a procesů, měření a regulace, sdělovací elektronika, přenosová zařízení atd), že si s tím nikdo neví rady. Tam, kde k přerušení činnosti cechu nikdy nedošlo, se prostě přizpůsoboval vývoji průběžně a postupně se srovnal s novými obory.
Jenomže to u nás už nikdo nepamatuje, nanejvýše to najdeme v korespondenci a úředních papírech po dědovi a polovinu z toho nechápeme, jak to tehdy mohlo vůbec v praxi fungovat. Nemáme, nač navázat, člověk tak jasnozřivý, aby shromáždil pět deset dalších schopných, kteří zpracují jasný a jednoznačný program, kterému budou řemeslníci rozumět a půjdou za ním, se ještě snad nenarodil. Nebo jo, ale ještě nedorostl.
Místo toho máme různá ISO, EKO-cokoli či ÖKO-Irgendwas a podobné úřední ptákoviny, které někteří zákazníci vyžadují, což v soutěži už předem diskriminuje hlavně ty OSVČ, kteří do toho nešli. Přitom jsou to náklady a papírování, bez kterých se jinak obejdou.
V našich končinách mi někdy připadá, že řemeslník je vypípatelné slovo, podpora přes velkohubé řeči je minimální. A zákazník se podle toho chová, dokud na něj netrhlo, a "svého" elektrotechnika (instalatéra, obkladače, pokrývače, klempíře, dosaďte si sami další) nezačal hledat, protože musel.
A bude ho hledat stále obtížněji, inflace akademických titulů a pochybných zkratek před či za jménem s sebou nové řemeslníky přináší jen v homeopatickém ředění.

[p32]

[mi-ro]

Máš vůbec ponětí kolík stojí "obyčejné" profi nůžky? Kolík jejich nabroušení? Zkus si tipnout. Nemluvím o fenech, El strojky, křesla... A spotřeby? Bys koukal co musíš kvůli hygieně. Tím netvrdím, že si nevydělali. Ale 90k?

[mi-ro]

Máš vůbec ponětí kolík stojí "obyčejné" profi nůžky? Kolík jejich nabroušení? Zkus si tipnout. Nemluvím o fenech, El strojky, křesla... A spotřeby? Bys koukal co musíš kvůli hygieně. Tím netvrdím, že si nevydělali. Ale 90k?

[JirkaZ]

Hill: dvě poznámky:

1) cech jistě ano, ale nikoliv povinné členství!

2) řemeslník klidně může mít titul (abych zůstal ve zdejším oboru, tak např. výroba či opravy elektroniky jsou řemeslnou činností). To se vůbec nevylučuje, naopak. A je řada dalších oborů, v nichž je to podobné. S postupující složitostí všeho bude vyšší vzdělání dokonce nutností.

Mluvím přitom o přírodovědném, nikoliv humanitním studiu (u toho jsem dnešní extrémy uvedl tady)...

Čili lopaťák titul nepotřebuje, ale nemůže a zpravidla ani není schopen dělat nic sofistikovanějšího. Naopak to lze bez omezení (profesor v klidu může jezdit s vlastním hovnocucem, když bude chtít).

[p32]

[mi-ro]

To nemá cenu, každej máme svojí pravdu. Počítáš to jako mastná Alena...

[mi-ro]

To nemá cenu, každej máme svojí pravdu. Počítáš to jako mastná Alena...

[Hill]

Úplně shodnout se nemůžeme: jestli to nebude tím, že každá generace se na věci dívá z pohledu svých zkušeností. Ani v té jedné, kterékoli, jedné generaci nebude názor jednotný, protože někdo má zkušenost vlastní, jiný si půjčuje cizí (a ještě ne celou), ale hlavně jde o zkušenosti z různých míst, nabraných mezi různými lidmi v nesrovnatelných podmínkách. Prostě to nejde.
Někoho se dotkne to, co bylo řečeno, jiný vyšumí jen proto, že něco řečeno nebylo. A někdo to nevyřčené domyslí po svém.
Lidi, neblbněte, vždyť jsme se dali na elektriku a různé druhy elektroniky, nezáleží ani na tom, že obor, který jsme vystudovali, už léta nikdo nepotřebuje, a museli jsme se (někdo i víckrát) přeškolit a zapracovat na něco jiného. Vlastně nám nezbývá, než se průběžně a trvale učit, bez ohledu na to, jestli mezi námi ještě žije někdo s "jenom" výučním listem, či s vysokoškolským diplomem.
Jestli do toho jdu jako živnostník, který ví, že smyslově uchopit elektřinu jde jen vyjímečně, že to může být to poslední, co člověk uchopí. Čili to chce vybavení zkoušečkami, měřicí technikou, izolovaným nářadím a dalšími pomůckami, jejichž druh, typ i ceny závisí na tom konkrétním oboru. A zajistit si literaturu, aspoň si předplatit online přístup do norem
musím počítat s tím, že pracovní doba nekončí předáním hotového díla a úklidem, ale následuje samostudium, krmení úředního šimla, denní uzávěrka, a kdo ví, co ještě, zkrátka věci, které zákazník nevidí, a nechápe, zač to platí. Když se živnostník neobejde bez auta, což je převážná většina případů, musí mít to auto kdykoli pojízdné a v pořádku, údržba a opravy stojí čas i peníze. Na nespolehlivé auto se nedá vymluvit dvakrát. Pro některého zákazníka je i jednou moc. A nad cestovními výkazy nebo aspoň knihou jízd zase nějakou dobu řehtá úřední šiml.
O přímých nákladech už jsem psal dřív.
Chvíli jsem musel přemýšlet nad tím, jak to souvisí s holičem - kadeřníkem, který si v komunálu v roce 1970 zoufal, že má v inventáři nůžky za 68 korun a nic to nevydrží, shora mu vyhrožují, že nůžky mají plánovanou životnost a, jestli je odepíše dřív, pocítí to na výplatě. Dnes mu, když už dělá sám na sebe, nůžky za devět stovek vydrží stejně málo. Musí se rozhodnout, jestli si objedná pět a víc kousků těchto nůžek, aby měl rezervu, než se mu vrátí nabroušené, nebo si koupí jedny za devět tisíc, ale nemůže si být jistý, že budou lepší, že vydrží déle.
Ale asi jo, souvisí to.
Jestli je šikovný, odsejpá mu to a tlačí se mu tam zákazníci, kteří předem znají cenu a jsou ochotní ji zaplatit, je to jen dobře. Jak s těmi penězi naloží, a kolik jich je, je přece jeho věc. Jestli mu z toho zbude i na členské příspěvky v cechu holičů, tím lépe. Ale nemusí. I to je jeho věc.
Ono je to vlastně podobné i s motoresty a hospodami při cestě vůbec: kde v poledne parkuje hodně aut, a hlavně kamionů, tam se dobře a za dobrou cenu vaří. Je to vizitka firmy a reklama zdarma.

Právě jsem se přistihl při tom, že mi v životě bylo vždycky jedno, kolik vydělávají ti ostatní, ale vím o mnoha lidech, kteří to naopak řeší až moc, plýtvají na to časem i energií a ještě ji odsávají z těch, kdo to musí poslouchat (jak můžu, tak se je snažím přehodit na jiné téma, nebo před nimi zdrhnout). Přitom by třeba také vydělávali dost, kdyby se nezdržovali vyhledáváním těch, kdo podle nich mají víc.

[Hill]

Úplně shodnout se nemůžeme: jestli to nebude tím, že každá generace se na věci dívá z pohledu svých zkušeností. Ani v té jedné, kterékoli, jedné generaci nebude názor jednotný, protože někdo má zkušenost vlastní, jiný si půjčuje cizí (a ještě ne celou), ale hlavně jde o zkušenosti z různých míst, nabraných mezi různými lidmi v nesrovnatelných podmínkách. Prostě to nejde.
Někoho se dotkne to, co bylo řečeno, jiný vyšumí jen proto, že něco řečeno nebylo. A někdo to nevyřčené domyslí po svém.
Lidi, neblbněte, vždyť jsme se dali na elektriku a různé druhy elektroniky, nezáleží ani na tom, že obor, který jsme vystudovali, už léta nikdo nepotřebuje, a museli jsme se (někdo i víckrát) přeškolit a zapracovat na něco jiného. Vlastně nám nezbývá, než se průběžně a trvale učit, bez ohledu na to, jestli mezi námi ještě žije někdo s "jenom" výučním listem, či s vysokoškolským diplomem.
Jestli do toho jdu jako živnostník, který ví, že smyslově uchopit elektřinu jde jen vyjímečně, že to může být to poslední, co člověk uchopí. Čili to chce vybavení zkoušečkami, měřicí technikou, izolovaným nářadím a dalšími pomůckami, jejichž druh, typ i ceny závisí na tom konkrétním oboru. A zajistit si literaturu, aspoň si předplatit online přístup do norem
musím počítat s tím, že pracovní doba nekončí předáním hotového díla a úklidem, ale následuje samostudium, krmení úředního šimla, denní uzávěrka, a kdo ví, co ještě, zkrátka věci, které zákazník nevidí, a nechápe, zač to platí. Když se živnostník neobejde bez auta, což je převážná většina případů, musí mít to auto kdykoli pojízdné a v pořádku, údržba a opravy stojí čas i peníze. Na nespolehlivé auto se nedá vymluvit dvakrát. Pro některého zákazníka je i jednou moc. A nad cestovními výkazy nebo aspoň knihou jízd zase nějakou dobu řehtá úřední šiml.
O přímých nákladech už jsem psal dřív.
Chvíli jsem musel přemýšlet nad tím, jak to souvisí s holičem - kadeřníkem, který si v komunálu v roce 1970 zoufal, že má v inventáři nůžky za 68 korun a nic to nevydrží, shora mu vyhrožují, že nůžky mají plánovanou životnost a, jestli je odepíše dřív, pocítí to na výplatě. Dnes mu, když už dělá sám na sebe, nůžky za devět stovek vydrží stejně málo. Musí se rozhodnout, jestli si objedná pět a víc kousků těchto nůžek, aby měl rezervu, než se mu vrátí nabroušené, nebo si koupí jedny za devět tisíc, ale nemůže si být jistý, že budou lepší, že vydrží déle.
Ale asi jo, souvisí to.
Jestli je šikovný, odsejpá mu to a tlačí se mu tam zákazníci, kteří předem znají cenu a jsou ochotní ji zaplatit, je to jen dobře. Jak s těmi penězi naloží, a kolik jich je, je přece jeho věc. Jestli mu z toho zbude i na členské příspěvky v cechu holičů, tím lépe. Ale nemusí. I to je jeho věc.
Ono je to vlastně podobné i s motoresty a hospodami při cestě vůbec: kde v poledne parkuje hodně aut, a hlavně kamionů, tam se dobře a za dobrou cenu vaří. Je to vizitka firmy a reklama zdarma.

Právě jsem se přistihl při tom, že mi v životě bylo vždycky jedno, kolik vydělávají ti ostatní, ale vím o mnoha lidech, kteří to naopak řeší až moc, plýtvají na to časem i energií a ještě ji odsávají z těch, kdo to musí poslouchat (jak můžu, tak se je snažím přehodit na jiné téma, nebo před nimi zdrhnout). Přitom by třeba také vydělávali dost, kdyby se nezdržovali vyhledáváním těch, kdo podle nich mají víc.