Na ten dokument jsem se těšil týden dopředu, co jsem to zmerčil v programu. Jako nebylo to špatný, ale čekal jsem víc. Autoři zvolili hodně široký záběr od pořizování nahrávek, přes výrobu desek, jejich distribuci (včetně lesních burz) až po vývoj hudby a společenský vývoj v bývalém Československu. Zkrátka se pokusili tam toho narvat co nejvíc, ale tím, že je tam od všeho jen trochu, tak tam nebylo nic A o gramofonech, což je nedílá součát vývoje desek, tam nebylo vůbec nic.
Ale zase je třeba vzít v úvahu, že to bylo určené pro ČT ART a jeho publikum. Já osobně bych uvítal několikadílný dokument, který by šel v každé z oblastí více do hloubky. Zejména v oblasti technické. Ale to by bylo spíše pro ČT2.
Založen: Sep 10,
2004 Příspěvky: 19500 Bydliště: Jičín, Český ráj
Zaslal: so březen 11 2023, 11:03 Předmět:
S tím plně souhlasím. Pár zajímavých věcí, které jsme spíše tušili, než věděli jistě, tam zaznělo, zejména o dramaturgii, i když bych řekl, i to vyjádření mělo dost obroušené hrany. Příliš zejména technických podrobností jsem ani nečekal, bylo to o Loděnicích ne o Litovli, proto jsem nečekal ani moc o gramofonech, vždyť co by se také vešlo do necelé hodiny pořadu? A kolik diváků by u toho vydrželo?
Že jsme Češi, tedy vetešníci, kteří nic nevyhodí, pamětlivi Murphyho zákona, že jen, co vyvezou kontejnery, budeme to potřebovat, to víme i bez toho. Nesešrotovat technologii, to bylo rozhodnutí, které se vyplatilo tak dokonale, jako snad v žádném jiném oboru. Říkejme si tomu "prozíravost" nebo tak nějak, ale pořád to byla především souhra nostalgie srdcařů a volných skladovacích prostor, kde ta zařízení nepřekážela tak dlouho, až byla znovu využitelná.
Vznikl tedy další pořad ve stylu knih Readers Digestu, který si u nás říká "Výběr", nebo RDV. V knihách od nich je to podle stejného vzoru: načneme téma a, než se o to začne někdo opradu zajímat, skočíme na téma jiné.
Přesto ten film hodnotím jako dobrý počin. Potěšil mě.
Založen: Mar 16, 2005 Příspěvky: 31801 Bydliště: Česká Třebová, JN89FW21
Zaslal: so březen 11 2023, 18:42 Předmět:
A dneska večer hned po něm, ale na "jedničce" bude hrát Plešatá zpěvačka: https://tv.seznam.cz/program/48521512 - koncert z loňskýho listopadce k 60. výročí vzniku skupiny ... _________________ Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
Mě tam třeba zaujala informace, že se signál určený k zápisu na desku musí upravovat tak, aby se do drážky, obrazně řečeno, vešel. Je to sice naprosto logické, ale člověka to na první dobrou hned nenapadne.
Naopak mi chyběla informace, kdy se u master záznamu přešlo z voskového kotouče (což bylo popsáno velmi podrobně) na magnetofonový pás a jaká byla geneze toho přechodu. Protože najednou se mluvilo o magnetofonním pásu jako o samozřejmé věci. Ale to by tam musela být alespoň zevrubná historie magnetofonů, a to už by fakticky bylo na seriál
Měl bych ještě pár dotazů a poprosím znalce a pamětníky o odpovědi. Předem dík.
1) Kdo a na jakém základě stanovil ty standardnéí otáčky vinylových desek 33.3 a 45? Popř. 78 u šelaků?
2) Proč se singl točí 45 a tím se snižuje již tak krátká hrací doba?
Kdyby se točil jako LP (33.3), tak by se tam mohly vejít i různé prémiové prodloužené verze skladeb, které byly pro LP nevhodné.
3) Proč má singl ten velký středový otvor? Napadá mě jedině, že to bylo kvůli mechanismu měničů v jukeboxech, je to tak?
4) Jak to bylo s EP? Třeba v 80. letech jsem každou chvíli někde četl, že kapela ta a ta vydává kromě LP i EP. Ale nikdy jsem snad žádné neviděl. A to jsem každý všední den chodil kolem prodejny Supraphonu, kde měli velikou a vždy krásně naaranžovanou výlohu. Rád jsem si prohlížel ty umělecky vyvedené obaly LP, ale i SP a MC (a později i CD), ale že by tam bylo i EP si nevzpomínám.
Před pár lety byl s majitelem těch "gramofonových závodů" někde pěkný rozhovor. Kromě té známé skutečnosti o nelikvidaci strojů na výrobu desek, je tam i zajímavá informace, jaké problémy mu dělá místní radnice. Holt lidi zaměstnat potřebujeme, ale fabriku (a navíc úspěšnou) za humny nechceme...
Založen: Mar 16, 2005 Příspěvky: 31801 Bydliště: Česká Třebová, JN89FW21
Zaslal: čt březen 16 2023, 11:48 Předmět:
Otáčky stanovil síťovej kmitočet v Americe - 60Hz, bo se používal synchronní motorek a z něj ty otáčky šly jednoduše bez mezikol zpřevodovat. Velká díra v 17cm desce alais singlu je přesně pro automaty v juke-boxech, otáčky 45 u něj jsou proto, aby na tak malým průměru nebyly vysoký frekvence moc nahuštěný, protože by se jednoduše při 33,333 otáčkách nedaly zaznamenat ani sejmout (není na to dostatečná rychlost desky vůči hrotu). Srovnej si obvodovou dýlku největšího a nejmenšího průměru záznamový oblasti u SP a u LP, vynásob hlavně ten malej průměr počtem otáček a porovnej rychlosti. V podstatě to je i důvod, proč se na gramodesky s rychlostí 16RPM nahrávaly jen přednášky a projevy VEEELIKEJCH státníků, jako byl třeba největší prolhanec dějin, zrzavej plešatej syfilitik Vovka Uljanov řečenej Lenin - prostě u řeči se to horní omezení pásma ještě snese.
Desky označený EP neboli Extended Play desky jsou velikosti standartní šelakový, ale s otáčkama 33 1/3 a "mikrodrážkou", takže hrajou přibližně 15-18 minut každou stranu, obvykle jsou dneska k vidění z vinylu, ale úplně prapůvodně byly i EP šelakový, tvrdý, tlustý a hlavně křehký - viděl jsem jich v životě hodně málo, na jedný už vinylový Supraphonce mám Werichova vodníka Čochtana s Káčou z Divotvornýho hrnce a jako děcko jsem z další poslouchával ještě Milošem Kirschnerem namluvený příhody Spejbla a Hurvínka - ale ta se létama kamsi ztratila a já nevím kam ...
Největší rozdíl mezi standartkou a mikrodrážkovou deskou je v šířce drážky a v jejich rozteči - plus ještě se k tomu u stereofonních a kvadrofonních desek přidává šikmá rovina záznamu každýho kanálu - původní je jen stranovej, stereofonní má i hloubkovou složku, na kterou právě reaguje sterofonní přenoska s úmyslně udělaným převodovým systémem z mechanický výchylky na elektrický napětí, snímajícím i tu hloubkovou modulaci z drážky. blbě se to vysvětluje, lepší jsou vobrázky, stáhni si třeba tohle: https://ulozto.cz/file/s9LMKS6yIyc5/gramofon-jeho-provoz-a-technicke-vyuziti-pesak-pdf# a počti si. Najdeš tam i vysvětlení dalších pojmů a nebudeš se muset na všecky základy ptát. _________________ Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
Založen: May 06, 2007 Příspěvky: 4047 Bydliště: Zlín
Zaslal: čt březen 16 2023, 12:23 Předmět:
Jako EP se označuje to, když kapela nemá dost materiálu na celé album, ale chce vydat aspoň pár písniček. Já mám v tomto provedení pár československých desek velikosti singlu, otáčky 45, u starších i 33, od různých méně známých kapel. Na jedné straně jsou třeba dvě skladby.
Ty "středně velké" desky podle mě vycházely nejpozději do 70. let, třeba číslovaná "alba Supraphonu" se sestříhanými popovými hity té doby. Novější hudbu jsem na tomto formátu neviděl.
EKKAR: která gramofonová rychlost by měla jít z 60Hz motorku přímo bez mezikol zpřevodovat? Rychlost 78 pochází ještě z doby, kdy se o nějakých síťových motorcích nikomu ani nesnilo.
Přesně tak. Rychlost 78 je nějaký dobový kompromis mezi délkou záznamu a jeho kvalitou, v té době byl gramofon na kliku a elektrický pohon se nepoužíval.
Na rychlosti 33 a 45 je potřeba se ptát v poválečných USA. Ty rychlosti jsou samozřejmě taky kompromisem mezi kvalitou a dobou záznamu, ale se síťovou frekvencí nemají souvislost. Proč taky, když šlo vždy o mechanický převod, ne přímý náhon.
33 je od Columbia z roku 1948, 45 jako konkurenční projekt RCA z roku 1949. Široký střed je kvůli jukeboxům, aspoň nějakou konkurenční výhodu tak RCA získala.
EP byly původně menší 33 desky než LP- Mám tak třeba Horníčka s Werichem, délka strany je asi 18 minut. Pak se ještě objevovaly maxisingly se dvěma písničkama nebo jednou dlouhou na stranu 45 desky.
Většina u nás vydávaných EP (nazývalo se to tak) byla velikosti normálního singlu (7"), s velkou dírou, otáčkami 45 a délkou záznamu kolem 2x8 minut, takže dvě běžné písničky na stranu. Respektive měly ve středu vylomitelné mezikruží, takže se daly přehrát normálně na 6mm trnu jako běžné LP. Vydávaly se hlavně na přelomu 60. a 70. let. Namátkou živák Rangers, The Soulmen, Collegium Musicum.
Na ten ne úplně standardní formát velikosti šelaku s malou dírou si kdysi na výročním koncertě v Lucerně (v osmdesátých letech) stěžoval nebožtík Veselý ze Synkop. Bolševik jim furt nechtěl vydat plnohodnotný album, a skrouhnul jim to na tohle maxi EP. Hrálo to ale až do tak malýho průměru, že se to nedalo přehrávat na gramofonu s koncovým vypínáním.
Paráda. Všem dík za informace. A taky za odkaz na knihu. Mám staženo a bude prostudováno
Ale koukám, že na EP se taky tak úplně neshodnete. Jestli se u nás vydávala EP hlavně na 7", tak proto jsem je v té výloze neviděl, protože jsem je považoval za singly. Já měl zafixováno, že to je deska velikosti 10". A dík za připomenutí pojmu "maxisingl". Úplně bych na něj zapomněl.
Vylamovací středy si taky nepamatuju. Zato takovou tu šedivou redukci s nápisem Supraphon moc dobře
Ty sestříhané popové hity, to bylo peklo. Máme jich dodnes několik (vždy na LP) a nikdy jsem je neměl rád. Když se člověk do skladby zaposlouchal, šla do ztracena a začala jiná... Vydávalo se to snad každý rok.
Desku na 16 otáček jsem asi nikdy fyzicky neviděl. Ale vím, že to existovalo, a že to bylo jen na řeč. Naopak pár šelakových desek 78 ot. jsme měli a dokonce i funkční lampové gramorádio, na kterém šly přehrát.
Kvadro si pamatuju jen z popisů v Amáru. Přišlo mi, že v 70. letech se to docela tlačilo. Ale plně chápu proč vyhrálo Stereo. Lidem to stačilo a bylo to výrazně levnější. A tak je to se spoustou technologií.
Pro adminy: nechtělo by toto vláknou šoupnout mezi normální? V SMS se smaže a to ty byla škoda. Jsou tu zajímavé informace trvalého charakteru.
Založen: May 06, 2007 Příspěvky: 4047 Bydliště: Zlín
Zaslal: čt březen 16 2023, 14:28 Předmět:
Ještě mám západoevropský "supermaxisingl" velikosti LP desky a otáček 33. Z jedné strany je rozšířená verze YES - Owner of a Lonely Heart, z druhé je standardní verze a k ní další písnička. Jedna strana hraje opravdu jen asi sedm minut, přitom je celý povrch strany využitý. Drážka je daleko víc promodulovaná než u běžných LP desek a hraje asi dvakrát hlasitěji.
Jinak existujou i "super sound single", velikosti běžného LP (12"), ovšem na 45 RPM a s větší hloubkou záznamu. Na těch se ale vydávají spíš speciální edice pro henty oné diskožeje.
(Obvodová rychlost se pak při okraji blíží M=1.)
Založen: Sep 10,
2004 Příspěvky: 19500 Bydliště: Jičín, Český ráj
Zaslal: čt březen 16 2023, 20:15 Předmět:
xsc napsal(a):
...EP byly původně menší 33 desky než LP- Mám tak třeba Horníčka s Werichem, délka strany je asi 18 minut. Pak se ještě objevovaly maxisingly se dvěma písničkama nebo jednou dlouhou na stranu 45 desky.
EP měly vždy 17 cm průměr, on to koukám Ransom popsal dost dobře, ale, když už jsem část příspěvku měl před jeho postem hotovou, jen neodeslanou, tak to doplním.
O fonokartách a časopisových celuloidkách tu už řeč byla, od nich se žádná extra technická kvalita neočekávala, tak se jich z jedné lisovací matrice nasekalo i desetkrát víc, než kolik se z nich do výměny nalisovalo klasických desek, hlavně, že byly levné a bylo jich hodně, také se nepočítalo s tím, že by si je někdo přehrál dvacetkrát (zvlášť, když z pohledu na poskakující přenosku krvácelo srdce, protože se počítalo s přehráváním levnou přenoskou se svislou silou nejméně 6 gramů, to už ta fólie tolik nezvedla)... no a pak existuje ještě řada exotických rozměrů a provedení s různými verzemi záznamu na každé straně, na kterých vyšel třeba jen jediný titul a dost (třeba ti Yes, na něž tu vzpomenul Lukáš).
Nejběžnější rozměry desek a jejich hrací dobu uvedu pro stereofonní záznam, ten má nejužší drážku a její stoupání se také dá v tichých pasážích o trochu více stlačit a tím prodloužit hrací dobu:
- SP (single play) je na 45 ot/min, průměr 17 cm. Doba záznamu na jednu stranu 3-5 minut
- EP (extended play) je taky na 45 ot/min, průměr 17 cm, doba záznamu na jednu stranu 5-6 minut, obvykle se na desku vešly 4 písničky.
* název maxisingl se objevil až v souvislosti s CD, s vinylem původně neměl co dělat, dokud ho nějaký Neználek nepřenesl na EP, protože tento termín v životě neslyšel. Ale v době nejen Rangers, ale také Markýze Johna, Blue Effectu a příbuzných kapel to bylo prostě EP, tehdy nějaký "maxisingl" neexistoval
- LP special je obvykle na 33¹/₃ ot./min, průměr 17 cm, ale menší poloměr koncové drážky, hrací doba 12 - 16 minut na jednu stranu
- LP se vyskytuje nejčastěji ve 3 verzích
-- na 33¹/₃ ot./min, průměr 23 cm, hrací doba jedné strany do 20 minut, delší jen za cenu nižší hlasitosti, tedy horšího odstupu
-- na 33¹/₃ ot./min, průměr 30 cm (nejběžnější rozměr) s hrací dobou typicky 25 minut jedna strana
-- na 45 ot./min, průměr 30 cm s hrací dobou 15 - 18 minut jedna strana, větší stoupání drážky, používala se pro záznam direct cut pro hifipýry, tedy přímo z mixpultu živě, bez vloženého záznamu na jiné médium.
Ovšem nejvíc desek bylo řezaných z magnetického záznamu, který byl smixovaný a dynamicky upravený, aby "se vešel do fyzikálních omezení" (digitální předlohy často je nutné upravit přímo cestou na řezací stůl, protože přímý přenos na desku by mohl nadělat mnohé potíže, klidně i poškodit řezací hlavu, proto se některé "progresivní", a kdo to někdy zaslechl, asi mi dá za pravdu, že neposlouchatelné, druhy "hudby" řežou i polovičními otáčkami - zákazník chce vydat vinyl, má ho mít, ale repasi řezací hlavy ve Švýcarsku by nezaplatil).
Rozkmit drážky nesměl být tak velký, že by se kterákoli drážka prořízla do drážky sousední, nesměly tam být tak strmé přechody, které by vyhazovaly hrot z drážky, ale součaně tiché pasáže nesměly být tak slabé, že by se zvuk "utopil" v šumu povrchu desky. Na pásku, který přišel na přepisový stroj, už byl záznam částečně dynamicky upravený s ohledem na potřeby mechanického záznamu, dynamika snížená nikoli v celém rozsahu, ale v několika frekvenčních pásmech různě a ještě se ta charakteristika upravovala v ohledem na to, co se s klesající rychlostí (u LP to dělá od 50 do 20 cm/s) směrem ke středu desky "vejde do drážky", zbytek se musel dodělat během přepisu, například předzkreslení tvaru drážky, aby pohyb snímacího hrotu, který má tvar převážně koule nebo výseče anuloidu, tedy výrazně jiný tvar, než má řezací nůž, a vinyl mu navíc pod tlakem o nějakou desetinku mikrometru uhýbá, co nejpřesněji odpovídal tvaru původního signálu. Jak složitý obvod to řeší dnes, netuším, nicméně v roce 1971, když jsem tu desku viděl, byla to slušně složitá lokomotiva.
Hlavní výhoda magnetického záznamu ale byla v tom, že se pásek při přepisu prohnal přes jeden snímací systém, který vyhodnocoval amplitudy obou kanálů o otáčku desky dřív, než druhý snímací systém sejmul a přehrál zvuk pro řezací hlavu. To vyhodnocení amplitudy se využívá k řízení stoupání drážky - když je tam dlouhodobě slabý signál, lze zpomalit stoupání a drážky stlačit blíže k sobě bez nebezpečí proříznutí, čímž se získávají cenné minuty hrací doby, na jednotku plochy desky se vejde vyšší hustota záznamu. Ten výpočet se dnes řeší softwarově, ale měl jsem v ruce i desku se zapojením, které vyhodnocovalo oba kanály hardwarově, v podstatě šlo o analogový počítač, který porovnával i to, jestli amplituda právě řezaného levého kanálu se nepotká s velkou amplitudou pravého v následující otáčce... no byla to karta formátu A4+ plná tranzistorů, operáků (pro nás tehdy vzácných a téměř nedostupných) a trimrů. Prý si ji konstruovali sami. Smekl jsem tehdy, a mám před nimi smeknuto dodnes. Je vidět, že to dělali lidi, kteří tu technologii uměli, milovali ji a žili jí. A doufám, že to stejně oslovuje ty mladé, kteří tam cokoli dělají dnes.
Jo, abych nezapomněl: řezání do vosku nemá s magnetofonovým záznamem žádné společné datum. Dokonce i přechod od grafitu k vakuovému napaření stříbra s tím nemá co dělat, oba způsoby získání vodivého povrchu se používaly na záznam do vosku, zrovna tak, jako se k němu ve čtyřicátých letech minulého století začal používat přepis z magnetofonu, ačkoli se přes válku upustilo od stříbření a zase se vtíral grafit, údajně ne proto, že by stříbro nebylo, vykupoval se použitý ustalovač od fotografů, v něm bylo stříbra dostatek a thiosíranem sodným se dalo vyloučit, ale pro desky vydávané Němci "byla vývěva dlouho rozbitá". Možná to byl folklór, ale takto nám to řekli a je to uvěřitelné. On grafit sice jde rozemlít na mikroskopické šupinky, ale konečné velikosti. Stříbro zkopírovalo drážku přesněji a deska šuměla méně.
Jenomže vosk se za vyhřívaným řezacím nožem "zavírá", chladne pomalu, takže byl vhodný pro tlustší hroty a vyšší otáčky. Pro mikrodrážku se ukázala mnohem vhodnější vrstvička nitrocelulózového laku na kovové podložce, dovolila záznam do té doby nepředstavitelně krátkých vlnových délek, tedy i širšího kmitočtového rozsahu při nižších otáčkách desky.
Dokonce to došlo tak daleko, že kvadrofonní desky systému CD-4 nesly na stejném boku drážky součet obou levých kanálů, předního a zadního, na druhém totéž pro pravé kanály, ale každý bok drážky nesl teké pomocnou nosnou 30 kHz, na které byl namodulovaný rozdílový signál zadního mínus předního kanálu, tedy zaznamenané signálové spektrum sahalo až kdesi k 45 kHz (hodně zjednodušeně řečeno). Také se proto desky řezaly sníženou rychlostí, takovou frekvenci by řezací hlava nevydržela, zatímco přenosky i hroty příslušného tvaru na to k dispozici byly. A, samozřejmě, to by nešlo bez magnetofonu snímajícího rychlostí sníženou ve stejném poměru. Proto v systému CD-4 nevyšla žádná přímo řezaná "live" deska.
Ale to byla také jedna ze slepých cest vývoje, dnes už quadradisc (to byl obchodní název RCA) nikdo vydávat nebude, ale zajímavý pokus o téměř diskrétní kvadrofonii to určitě byl. A nakonec se neujaly ani maticové systémy SQ Columbia a QS (Regular Matrix) od Sansui.
Pokud jde o otáčky, i to potvrdím: na síťový kmitočet se původně nevázaly, dokonce se desky vydávaly i řezané od 60 do 100 ot./min. U čistě mechanických gramofonů i v místech, kde byla stejnosměrná síť s kmitočtem 0 Hz ještě počátkem 50. let minulého století, by i jen souvislost s kmitočtem sítě popřela přírodní zákony.
Uživatel měl i u gramofonu na kliku možnost změny otáček v dostatečném rozsahu brzdou regulátoru. A, když už na jednotných otáčkách začalo záležet, používal se stroboskopický kotouč a ladička s průhledovou clonkou, než se sjednotily kmitočty sítí pro příslušnou zemi nebo kontinent. A začaly doutnavky, jenže ani pak se ještě dlouho na přesnost kmitočtu sítě spoléhat nedalo, dnes už je to lepší, denní odchylky kmitočtu jsou už v přijatelné toleranci, místo doutnavky jsou ideální LEDky.
No, a protože záznam v drážce je limitovaný amplitudou (nejnižší kmitočty), stranovou rychlostí hrotu (střední kmitočty) a maximálním přípustným zrychlením hrotu (na nejvyšších kmitočtech), bylo dohodnuto několik záznamových charakteristik, z nichž se celosvětově nakonec ujala a je nejrozšířenější ta podle doporučení RIAA. Toto sjednocení umožnilo přehrávání desek od kteréhokoli vydavatele přehrát kdekoli na světě.
Tady je ke stažení článek, ve kterém to najdeš i s už zaniklými charakteristikami a odkazy na další literaturu.
Je to všechno staršího data, ale principy, které se objevovaly a vyvíjely nějakých 135 let (to počítám od první použitelné Berlinerovy ploché desky, od Crose a Edisona by to bylo o deset let víc), už nějakých 70 let platí. Jisté pokroky se objevily ve způsobu využití těch principů, ale nezměnily je.
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Jdi na stránku 1, 2, 3Další
Strana 1 z 3
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru. Nemůžete připojovat soubory k příspěvkům Můžete stahovat a prohlížet přiložené soubory
Informace na portálu Elektro bastlírny jsou prezentovány za účelem vzdělání čtenářů a rozšíření zájmu o elektroniku. Autoři článků na serveru neberou žádnou zodpovědnost za škody vzniklé těmito zapojeními. Rovněž neberou žádnou odpovědnost za případnou újmu na zdraví vzniklou úrazem elektrickým proudem. Autoři a správci těchto stránek nepřejímají záruku za správnost zveřejněných materiálů. Předkládané informace a zapojení jsou zveřejněny bez ohledu na případné patenty třetích osob. Nároky na odškodnění na základě změn, chyb nebo vynechání jsou zásadně vyloučeny. Všechny registrované nebo jiné obchodní známky zde použité jsou majetkem jejich vlastníků. Uvedením nejsou zpochybněna z toho vyplývající vlastnická práva. Použití konstrukcí v rozporu se zákonem je přísně zakázáno. Vzhledem k tomu, že původ předkládaných materiálů nelze žádným způsobem dohledat, nelze je použít pro komerční účely! Tento nekomerční server nemá z uvedených zapojení či konstrukcí žádný zisk. Nezodpovídáme za pravost předkládaných materiálů třetími osobami a jejich původ. V případě, že zjistíte porušení autorského práva či jiné nesrovnalosti, kontaktujte administrátory na diskuzním fóru EB.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Profil
Soukromé zprávy
Přihlášení
A o gramofonech, což je nedílá součát vývoje desek, tam nebylo vůbec nic.
