"plynové baterie"

[Artaban001]

Před pár dny jsem narazil na popis samočinné maznice. Využívala nějakou speciální baterii, která vybíjením vyvíjí vodík a ten se využívá na vytlačování maziva ze zásobníku. Na internetu lze tyhle baterie najít pod heslem "Varta gas generating cell". Rychlost uvolňování maziva se volila velikosti odporu, kterým se baterie vybíjí. Setkali jste se s tím už někdo?

[MetrickyZavit]

Takéto niečo? [/img]

Používáme to ako mazacie patróny na robotoch a lineárnych vedeniach. Dá sa nastaviť , koĺko mesiacov má mazať...max je tušim 12.

[Balt76]

Přeně tyhle Simalube používáme v práci na motorech a ložiskovejch domečkách. Nastavuje se to inbusem nahoře na tom černým kroutítku (za kolik měsíců to má vytlačit celou náplň). Je to vlastně kapsle s tou baterií. Uvnitř je odporová dráha a natočením se volí vybíjení baterie a teda vývoj plynu a tím dávkování maziva. Občas se bohužel narazí na vadnej kus, kterej nedávkuje. Buď je v hajzlu ta baterie nebo odporová dráha. Ty kapsle se daj koupit zvlášť a k těm patronám nabíječka na mazivo. U nás je ale kupujeme celý komplet.

[workhard]

Taky používáme.

[Artaban001]

Ano, to přesně myslím.

[EKKAR]

V současný práci ne, tam jsou v mašinách oběžný tlakový náplně a do některejch míst zavedený centrální ztrátový mazací agregáty (vždycky po určitým počtu pracovních cyklů se na nastavenej počet sekund sepne mazací pumpa s dolívací nádrží), ale v předchozím zaměstnání tyhle patrony byly v permanenci už před rokem 2010. Údržba měla přesnou evidenci kde která patrona je a kolik má nastaveno a co 2 tejdny probíhala výměnná "obíhačka", kdy celá údržba v pondělí ráno s počítačovýma výjezdama v rukách a brašnou novejch patron hodinu pobíhala po hale kolem linek ... Tuhle vyměň, támhleta to má ještě na měsíc, tuhle jsme měnili minule ... Ale po jejich principu jsem nepátral, na mým pracovišti jsme je neměli, my jsme mazali postaru, hezky vazelínou a ručním mazacím lisem ve dvou chlapech do kuličkovejch mazniček, protože nám načálstvo odmítalo koupit tlakovzduchovou maznici, která se dá obsluhovat "jednomužně" (jedna ruka přidržuje koncovku na maznici, druhá mačká vzduchovej ventil - ruční lis tak musí chcačky nechcačky obsluhovat dvojice ...) nebo zavést i k nám tyhle "samomazný" patrony ...

[EKKAR]

V současný práci ne, tam jsou v mašinách oběžný tlakový náplně a do některejch míst zavedený centrální ztrátový mazací agregáty (vždycky po určitým počtu pracovních cyklů se na nastavenej počet sekund sepne mazací pumpa s dolívací nádrží), ale v předchozím zaměstnání tyhle patrony byly v permanenci už před rokem 2010. Údržba měla přesnou evidenci kde která patrona je a kolik má nastaveno a co 2 tejdny probíhala výměnná "obíhačka", kdy celá údržba v pondělí ráno s počítačovýma výjezdama v rukách a brašnou novejch patron hodinu pobíhala po hale kolem linek ... Tuhle vyměň, támhleta to má ještě na měsíc, tuhle jsme měnili minule ... Ale po jejich principu jsem nepátral, na mým pracovišti jsme je neměli, my jsme mazali postaru, hezky vazelínou a ručním mazacím lisem ve dvou chlapech do kuličkovejch mazniček, protože nám načálstvo odmítalo koupit tlakovzduchovou maznici, která se dá obsluhovat "jednomužně" (jedna ruka přidržuje koncovku na maznici, druhá mačká vzduchovej ventil - ruční lis tak musí chcačky nechcačky obsluhovat dvojice ...) nebo zavést i k nám tyhle "samomazný" patrony ...

[rezis]

Ano používáme to většinou na rotačních částech stroje kam by se blbě tahalo centrální mazání. Popravdě jak to funguje jsem nikdy nezkoumal. Zajímavé

[rezis]

Ano používáme to většinou na rotačních částech stroje kam by se blbě tahalo centrální mazání. Popravdě jak to funguje jsem nikdy nezkoumal. Zajímavé

[Celeron]

[EKKAR]

Víš jak to je ve fabrice - máš to, co ti nafasujou a i kdybys 10x znal lepší řešení, tak ti ho prostě nikdo nekoupí, protože "na to nejsou peníze a to co máš ti musí stačit". Navíc na tu jednoručku tam na spoustě míst opravdu nebylo místo. Linka poloprototyp, dělaná speciální talijánskou firmou doslova na míru. Tam ti nikdo nenatahá rozvody centrálního mazání, tam se dávají kuličkovky zašroubovaný přímo na kluzný místa, kde je nutný pravidelně mazat. A nějaký přístupy pro jednoruční píchačku konstruktér neřeší, pokud se tam aspoň někudy dá šáhnout. Na celý lince bylo asi 40 vodítek, kde docházelo k posunu od četnosti jednou za minutu po dva posuny za směnu o vzdálenost 5cm až po půl metru plus nějakejch 150 valivejch ložisek o vnějším průměru cca 75mm, uloženejch v navrtanejch litinovejch domečkách. V těch ložiskách se otáčely plastem potažený válce, poháněný po cca 2,5m dlouhejch úsekách malýma motorkama pomocí jednořadovýho válečkovýho řetězu - po těch válcích jezdily radiátory, na určitejch místech je zastavovaly v jiným tady probíraným vláknu indukční Saumurovy čidla. To všecko se muselo mazat - mazací plán byl týdenní, měsíční, čtvrtletní a půlroční. A hezky ručo fučo ... Posral by ses z toho ...

[EKKAR]

Víš jak to je ve fabrice - máš to, co ti nafasujou a i kdybys 10x znal lepší řešení, tak ti ho prostě nikdo nekoupí, protože "na to nejsou peníze a to co máš ti musí stačit". Navíc na tu jednoručku tam na spoustě míst opravdu nebylo místo. Linka poloprototyp, dělaná speciální talijánskou firmou doslova na míru. Tam ti nikdo nenatahá rozvody centrálního mazání, tam se dávají kuličkovky zašroubovaný přímo na kluzný místa, kde je nutný pravidelně mazat. A nějaký přístupy pro jednoruční píchačku konstruktér neřeší, pokud se tam aspoň někudy dá šáhnout. Na celý lince bylo asi 40 vodítek, kde docházelo k posunu od četnosti jednou za minutu po dva posuny za směnu o vzdálenost 5cm až po půl metru plus nějakejch 150 valivejch ložisek o vnějším průměru cca 75mm, uloženejch v navrtanejch litinovejch domečkách. V těch ložiskách se otáčely plastem potažený válce, poháněný po cca 2,5m dlouhejch úsekách malýma motorkama pomocí jednořadovýho válečkovýho řetězu - po těch válcích jezdily radiátory, na určitejch místech je zastavovaly v jiným tady probíraným vláknu indukční Saumurovy čidla. To všecko se muselo mazat - mazací plán byl týdenní, měsíční, čtvrtletní a půlroční. A hezky ručo fučo ... Posral by ses z toho ...

[Balt76]

Kuličkovejch mazniček pár ještě na motorech máme. Než jsme začli používat ty automatický, jsme jich po motorech měli i pár desítek. A nikdy jsem za skoro čtvrt století nepotřeboval k mazání dvouručním lisem druhýho člověka. Hadice je dost tuhá na to, abych si nastavil kolmost toho adaptéru na konci hadice vůči kuličce, jinak to samozřejmě netěsní a mazivo uniká všude možně kolem.
Nacvaknu adaptér na kuličku, pohybem rukama nastavím kolmost hadice a pumpuju. Pro sundání adaptéru z kuličky je třeba adaptér zlomit na kuličce kam to dovolí a adaptér jde z kuličky stáhnout.
Na nějakým letitým ležáku to ale jít nemusí, pokud v kanálku bude hodně ztuhlý až ztvrdlý mazivo. To už se ale nebavíme o pravidelný údržbě dle mazacího plánu.

[EKKAR]

Ne, já se nebavím o krásně přístupný mazničce a viditelný z 5 metrů někde na motoru nebo na ložisku, já se bavím o mazničce, zastrčený za Jäkly profilu 120x120mm a s přístupem takovým, že mazací lis s půlmetrovou hadicí ještě musíš napůl nacpat někam mezi pohyblivý části. Na to, aby sis nastavil kolmost koncovky nemáš prostor, doslova tam nemáš prostoru ani tolik, jako v kadibudce na to, aby sis utřel papírem pozadí. Přístup jak k penězům, buď tam strčíš voči, nebo ruku s hadicí - vyber si. Bez přídavný trubičky klidně i metr dlouhý bys tam ani tuhle plynovou samomaznou patronu nedostal.

To jsou jednoúčelový poloautomaty, u kterejch při konstrukci nikdo nepřemejšlí, respektive když přemejšlí, tak prdeli - protože těch naprosto debilně umístěnejch čidel, spojek a dalších částí, který se v původním provedení při jakýkoliv změně vyráběnýho typu nebo i jen rozměru musely přešroubovávat do jinejch míst, to bylo za trest.

Přitom kolikrát stačilo jen se chvíli dívat, kam vestavěný manipulátory odkládají výrobky - a do těch míst dát čidlo, hlídající přítomnost kusu jednou pro vždycky, protože výroba bez ohledu na typ a rozměr vždycky začínala od stejnýho bodu a pozice určitýho okraje se při jedný mezioperační manipulaci neměnila. Prostě všecky kusy se dělaly vocamcaď až hentam do piče, když ho vzal manipulátor a přemístil, tak byl nastavenej tak, že ho zase dával krajním bodem (a klidně i jiným než v první operaci) hentam bez ohledu na ostatní rozměry. No a čidla byly z výrobní fabriky všude možně - obvykle "někde po ploše kusu" (výrobky byly žebříkový koupelnový radiátory), jenomže když se změnil rozměr, kolikrát čidlo vyšlo mimo a muselo se přešroubovat - čtvrt hodiny zdržení. A při změně rozměru zpátky zase čidlo bylo někde jinde ...

Než jsme tohle vychytali, uběhnulo půl roku, protože údržba se samozřejmě nechtěla v nový mašině rejpat a každý požadovaný přemístění čidla jsme museli zdůvodňovat vedoucím, technologům a já nevím ještě komu - protože na výkresech od výrobce to bylo tak a my to chtěli jinak a na co teda požadujeme změnu, když to chodí ... Docela zábava, když máte postupně 4 lidem nezávisle na sobě odůvodňovat, proč od elektrikáře chcete 2m prodlužovačku se šroubovacíma konektorama právě k indukčním snímačům, abyste mohli přemístit původně absolutně na k0k0t umístěnej snímač tam, kde s ním nebudete muset pokud možno vůbec hejbat - a potřebujete proto natáhnout kabel kolem dokola konstrukce od rozvodný škatule tak, aby vám nevisel napříč mezi nohama tý mašiny - protože nejdřív jdete za elektrikářem pro kabel, on vás pošle za svým vedoucím, aby mu podepsal vyfasování ze skladu, když to není porucha. Vedoucí elektroúdržby vás pošle k vašemu vedoucímu, aby mu na to dal požadavek, když to není porucha - a vedoucí vás pošle za technologem, aby podepsal zmenu polohy čidla proti výkresu, když to není porucha ...

Máte na výběr - buď to vzdáte a budete při každým seřizování měnit čtvrt hodiny jedno čidlo s tím, že ho občas rozbijete, protože vám buď upadne, nebo do něj praštíte, nebo absolvujete tu torturu vysvětlování problému postupně několika STRAŠNĚ CHYTRÝM lidem, abyste nakonec dostali informaci, že to máte dát na papír a NĚKDO TO VÝHLEDOVĚ POSOUDÍ ...

Když si na tohle vzpomenu, říkám si "zlatá lopata" ...

[EKKAR]

Ne, já se nebavím o krásně přístupný mazničce a viditelný z 5 metrů někde na motoru nebo na ložisku, já se bavím o mazničce, zastrčený za Jäkly profilu 120x120mm a s přístupem takovým, že mazací lis s půlmetrovou hadicí ještě musíš napůl nacpat někam mezi pohyblivý části. Na to, aby sis nastavil kolmost koncovky nemáš prostor, doslova tam nemáš prostoru ani tolik, jako v kadibudce na to, aby sis utřel papírem pozadí. Přístup jak k penězům, buď tam strčíš voči, nebo ruku s hadicí - vyber si. Bez přídavný trubičky klidně i metr dlouhý bys tam ani tuhle plynovou samomaznou patronu nedostal.

To jsou jednoúčelový poloautomaty, u kterejch při konstrukci nikdo nepřemejšlí, respektive když přemejšlí, tak prdeli - protože těch naprosto debilně umístěnejch čidel, spojek a dalších částí, který se v původním provedení při jakýkoliv změně vyráběnýho typu nebo i jen rozměru musely přešroubovávat do jinejch míst, to bylo za trest.

Přitom kolikrát stačilo jen se chvíli dívat, kam vestavěný manipulátory odkládají výrobky - a do těch míst dát čidlo, hlídající přítomnost kusu jednou pro vždycky, protože výroba bez ohledu na typ a rozměr vždycky začínala od stejnýho bodu a pozice určitýho okraje se při jedný mezioperační manipulaci neměnila. Prostě všecky kusy se dělaly vocamcaď až hentam do piče, když ho vzal manipulátor a přemístil, tak byl nastavenej tak, že ho zase dával krajním bodem (a klidně i jiným než v první operaci) hentam bez ohledu na ostatní rozměry. No a čidla byly z výrobní fabriky všude možně - obvykle "někde po ploše kusu" (výrobky byly žebříkový koupelnový radiátory), jenomže když se změnil rozměr, kolikrát čidlo vyšlo mimo a muselo se přešroubovat - čtvrt hodiny zdržení. A při změně rozměru zpátky zase čidlo bylo někde jinde ...

Než jsme tohle vychytali, uběhnulo půl roku, protože údržba se samozřejmě nechtěla v nový mašině rejpat a každý požadovaný přemístění čidla jsme museli zdůvodňovat vedoucím, technologům a já nevím ještě komu - protože na výkresech od výrobce to bylo tak a my to chtěli jinak a na co teda požadujeme změnu, když to chodí ... Docela zábava, když máte postupně 4 lidem nezávisle na sobě odůvodňovat, proč od elektrikáře chcete 2m prodlužovačku se šroubovacíma konektorama právě k indukčním snímačům, abyste mohli přemístit původně absolutně na k0k0t umístěnej snímač tam, kde s ním nebudete muset pokud možno vůbec hejbat - a potřebujete proto natáhnout kabel kolem dokola konstrukce od rozvodný škatule tak, aby vám nevisel napříč mezi nohama tý mašiny - protože nejdřív jdete za elektrikářem pro kabel, on vás pošle za svým vedoucím, aby mu podepsal vyfasování ze skladu, když to není porucha. Vedoucí elektroúdržby vás pošle k vašemu vedoucímu, aby mu na to dal požadavek, když to není porucha - a vedoucí vás pošle za technologem, aby podepsal zmenu polohy čidla proti výkresu, když to není porucha ...

Máte na výběr - buď to vzdáte a budete při každým seřizování měnit čtvrt hodiny jedno čidlo s tím, že ho občas rozbijete, protože vám buď upadne, nebo do něj praštíte, nebo absolvujete tu torturu vysvětlování problému postupně několika STRAŠNĚ CHYTRÝM lidem, abyste nakonec dostali informaci, že to máte dát na papír a NĚKDO TO VÝHLEDOVĚ POSOUDÍ ...

Když si na tohle vzpomenu, říkám si "zlatá lopata" ...

[kevin_mitnick]

Kdybys nenapsal ty radiatory, tak bych si chvili myslel ze delame pro stejnou firmu Ale on je ten bordel asi vsude ...

[EKKAR]

Já už dneska nejspíš vím, proč to tak bylo - tu linku skládaly 3 talijánský fabričky, každá dělala jednu část. Vyrábět se na tom měly trubkový radiátory rovný nebo ohnutý do mírnýho oblouku s dýlkama od 70cm do 1,82m a šířkou původně od 450 do 750mm. Přitom těch dýlek bylo tuším jen 8 a šířky celkem 4 - původně. Talijánům se řeklo, že to musí bejt schopný dělat rozměry od - do, ale že nejčastějc se bude dělat jeden dva rozměry uprostřed, přičemž to má mít životnost co já vím půl mega kusů - ale nikdo už se jim neobtěžoval sdělovat, že to bude určený na každodenní několikanásobný přestavování z velikosti na velikost, protože a jelikož to bude poloprovozní a málem zakázková výroba. Navíc nejspíš i určitý utajení záměrů, protože tyhle trubkáče jsme kolem roku 2009-10 začínali dělat opravdu ve velkým strojově jako ne-li úplně první, tak určitě mezi několika prvníma firmama v Evropě - do tý doby to byla vesměs poloruční výroba (polotovary strojově, kompletace manuálně) nejen u nás, ale i u konkurence. Takže nezkušenost, u výrobce mašinek taky minimální informovanost, do toho požadavek trvale zvyšovat produktivitu. Jasně, první seřizování, kdy jsme měnili komplet celou strukturu linky z jednoho typu na druhej jsme ve dvou chlapech udělali za 40 minut - a to na nás ti Talijáni, co nám linku přijeli předat, koukali jak na cirkusáky, protože oni to prej dělají za dvojnásobnou dobu - a to ty mašiny vyrábějí, jenomže když přijeli po půlroce na garančku, tak my přehazovali za 20 minut včetně finálního doseřízení na přesný rozměry podle předepsaný specifikace a to už na nás fakt zůstávali čumět. Jenomže to byl výsledek toho, že my nedělali dva tejdny jednu zakázku, ale že jsme třeba dýlku měnili několikrát za hodinu (otázka změny programu jenom přepnutím SIMATICu a záměny bedny s výchozíma polotovarama) a typ rovnej-ohnutej minimálně jednou za směnu, aby se vyhovělo odbytu - takže jsme měli praxi jako nikdo jinej ... Takže jasně - talošům bylo absolutně f.u.c.k., jestli při seřizování dělali kvůli odlišný pozici jednoho čidla o 15 minut dýl, pokud předpokládali přeštelování maximálně jednou tejdně. Nás při změnách častějších než 20x za směnu zdržovala i nutnost toho přepínání jednotlivejch programovejch pozic v SIMATICu ...

[EKKAR]

Já už dneska nejspíš vím, proč to tak bylo - tu linku skládaly 3 talijánský fabričky, každá dělala jednu část. Vyrábět se na tom měly trubkový radiátory rovný nebo ohnutý do mírnýho oblouku s dýlkama od 70cm do 1,82m a šířkou původně od 450 do 750mm. Přitom těch dýlek bylo tuším jen 8 a šířky celkem 4 - původně. Talijánům se řeklo, že to musí bejt schopný dělat rozměry od - do, ale že nejčastějc se bude dělat jeden dva rozměry uprostřed, přičemž to má mít životnost co já vím půl mega kusů - ale nikdo už se jim neobtěžoval sdělovat, že to bude určený na každodenní několikanásobný přestavování z velikosti na velikost, protože a jelikož to bude poloprovozní a málem zakázková výroba. Navíc nejspíš i určitý utajení záměrů, protože tyhle trubkáče jsme kolem roku 2009-10 začínali dělat opravdu ve velkým strojově jako ne-li úplně první, tak určitě mezi několika prvníma firmama v Evropě - do tý doby to byla vesměs poloruční výroba (polotovary strojově, kompletace manuálně) nejen u nás, ale i u konkurence. Takže nezkušenost, u výrobce mašinek taky minimální informovanost, do toho požadavek trvale zvyšovat produktivitu. Jasně, první seřizování, kdy jsme měnili komplet celou strukturu linky z jednoho typu na druhej jsme ve dvou chlapech udělali za 40 minut - a to na nás ti Talijáni, co nám linku přijeli předat, koukali jak na cirkusáky, protože oni to prej dělají za dvojnásobnou dobu - a to ty mašiny vyrábějí, jenomže když přijeli po půlroce na garančku, tak my přehazovali za 20 minut včetně finálního doseřízení na přesný rozměry podle předepsaný specifikace a to už na nás fakt zůstávali čumět. Jenomže to byl výsledek toho, že my nedělali dva tejdny jednu zakázku, ale že jsme třeba dýlku měnili několikrát za hodinu (otázka změny programu jenom přepnutím SIMATICu a záměny bedny s výchozíma polotovarama) a typ rovnej-ohnutej minimálně jednou za směnu, aby se vyhovělo odbytu - takže jsme měli praxi jako nikdo jinej ... Takže jasně - talošům bylo absolutně f.u.c.k., jestli při seřizování dělali kvůli odlišný pozici jednoho čidla o 15 minut dýl, pokud předpokládali přeštelování maximálně jednou tejdně. Nás při změnách častějších než 20x za směnu zdržovala i nutnost toho přepínání jednotlivejch programovejch pozic v SIMATICu ...