Dotaz na zesík pro Sinclaira i ostatní.

[EKKAR]

Na vznik vjemu zvuku nepotřebuje mozek ušní strukturu, stačí na to příslušně podráždit určitý nervový centrum v mozku. Ale protože není ještě přesně vyzkoumaná závislost konkrétního vjemu na místě a intenzitě dráždění, navíc protože mozek není mašina a jedinec od jedince se svým uspořádáním maličko odlišuje, používá se "původní napojení snímače a vyhodnocovacího centra" tak, jak ho jedinci vytvořila Matička Příroda = implantát se "napíchne" na nerv vycházející z vnitřního ucha.

[EKKAR]

Na vznik vjemu zvuku nepotřebuje mozek ušní strukturu, stačí na to příslušně podráždit určitý nervový centrum v mozku. Ale protože není ještě přesně vyzkoumaná závislost konkrétního vjemu na místě a intenzitě dráždění, navíc protože mozek není mašina a jedinec od jedince se svým uspořádáním maličko odlišuje, používá se "původní napojení snímače a vyhodnocovacího centra" tak, jak ho jedinci vytvořila Matička Příroda = implantát se "napíchne" na nerv vycházející z vnitřního ucha.

[MetalGod]

Samo, do cochley, neboli ho hlemejždě (šneka).
Ale ono by to nebylo špatný, odstranily by se nedokonalosti a limity lidskýho ucha, byla by možnost slyšet ultrazvuk, tak i možná infrazvuk, dynamika zvuku by nebyla limitovaná prahem bolesti (respektive ten by se posunul vejš) a možností permanentního poškození mechanickejch částí ucha.

[MetalGod]

Samo, do cochley, neboli ho hlemejždě (šneka).
Ale ono by to nebylo špatný, odstranily by se nedokonalosti a limity lidskýho ucha, byla by možnost slyšet ultrazvuk, tak i možná infrazvuk, dynamika zvuku by nebyla limitovaná prahem bolesti (respektive ten by se posunul vejš) a možností permanentního poškození mechanickejch částí ucha.

[padik]

[MetalGod]

To čistě záleží na jejich pocitu a aktuální náladě (kdykoliv můžou změnit názor), jak by taková reprodukce měla vypadat, bez ohledu na to, jak má vypadat ve skutečnosti. Někomu se líbí nepřirozený bassboostový dunění, někomu nelinearita zesílení, třeba že se zesík chová jako kompresor. Ale vždycky jde o čistě subjektivní vnímání reprodukce, což s objektivitou nemá nic společnýho.
Nechceš přece praso-knedlo-zélo s kuřecím masem jen proto, že některejm bude chutnat víc, když tam má bejt kus toho kulaťoučkýho stvoření, jídla bohů, co ještě před chvílí kvičelo, byť budou slimáci a další podivný existence proti.

[MetalGod]

To čistě záleží na jejich pocitu a aktuální náladě (kdykoliv můžou změnit názor), jak by taková reprodukce měla vypadat, bez ohledu na to, jak má vypadat ve skutečnosti. Někomu se líbí nepřirozený bassboostový dunění, někomu nelinearita zesílení, třeba že se zesík chová jako kompresor. Ale vždycky jde o čistě subjektivní vnímání reprodukce, což s objektivitou nemá nic společnýho.
Nechceš přece praso-knedlo-zélo s kuřecím masem jen proto, že některejm bude chutnat víc, když tam má bejt kus toho kulaťoučkýho stvoření, jídla bohů, co ještě před chvílí kvičelo, byť budou slimáci a další podivný existence proti.

[EKKAR]

Samozřejmě nemůže bejt za dobrej označenej zešilovač, kterej si vymejšlí = na svým výstupu poskytuje nejrůznější artefakty odlišný od průběhů přiváděnejch mu na vstup. To je vysloveně nesmysl. Ale pak je skupina zešilovačů, který takový sviňárny nedělaj, ale odlišujou se od sebe v závislosti na tom, jak se chovají po připojení ne čistě odporový zátěže nebo zátěže sice blízký čistě odporový, ale s výrazně odlišnou hodnotou impedance než jakou uvádí norma. Když se k tomu přidá fakt, že každej typ reprobední má jinej průbeh impedance v závislosti na kmitočtu a taky jinej průběh charakteru tý impedance (na jednom kmitočtu se celá vexle jeví vzhledem k zešilovači jako indukční a na jiným kmitočtu jako kapacitní zátěž), tak vznikne nepopsatelnej galimatyjáš nejrůznějších zvukovejch dojmů právě způsobenejch tím, že jedny bedny se chovají vůči zešilovači tak a další jinak, stejně jako se každej zešilovač chová odlišně (má jinou skutečnou výstupní impedanci a tím i různej koeficient tlumení, navíc všecky hodnoty jsou kmitočtově závislý).

[EKKAR]

Samozřejmě nemůže bejt za dobrej označenej zešilovač, kterej si vymejšlí = na svým výstupu poskytuje nejrůznější artefakty odlišný od průběhů přiváděnejch mu na vstup. To je vysloveně nesmysl. Ale pak je skupina zešilovačů, který takový sviňárny nedělaj, ale odlišujou se od sebe v závislosti na tom, jak se chovají po připojení ne čistě odporový zátěže nebo zátěže sice blízký čistě odporový, ale s výrazně odlišnou hodnotou impedance než jakou uvádí norma. Když se k tomu přidá fakt, že každej typ reprobední má jinej průbeh impedance v závislosti na kmitočtu a taky jinej průběh charakteru tý impedance (na jednom kmitočtu se celá vexle jeví vzhledem k zešilovači jako indukční a na jiným kmitočtu jako kapacitní zátěž), tak vznikne nepopsatelnej galimatyjáš nejrůznějších zvukovejch dojmů právě způsobenejch tím, že jedny bedny se chovají vůči zešilovači tak a další jinak, stejně jako se každej zešilovač chová odlišně (má jinou skutečnou výstupní impedanci a tím i různej koeficient tlumení, navíc všecky hodnoty jsou kmitočtově závislý).

[mi-ro]

RE padik, pak se jedná o subjektivní vnímání. To ale objektivně řešit nelze. Zesilovač prostě má kmitočtovou charakteristiku, výkon, zátěžovou impedanci, tlumení, rychlost, zkreslení, šum....... Všechno fyzikálně doložitelné hodnoty. Ano, někomu se zvuk daného zesilovače může líbit, někomu ne.

[mi-ro]

RE padik, pak se jedná o subjektivní vnímání. To ale objektivně řešit nelze. Zesilovač prostě má kmitočtovou charakteristiku, výkon, zátěžovou impedanci, tlumení, rychlost, zkreslení, šum....... Všechno fyzikálně doložitelné hodnoty. Ano, někomu se zvuk daného zesilovače může líbit, někomu ne.

[EKKAR]

A ke všemu každej posluchač má jinou ušometrickou charakteristiku, takže v podstatě ani dva lidi jeden stejnej zešilovač přes stejný bedny neslyší identicky.

[EKKAR]

A ke všemu každej posluchač má jinou ušometrickou charakteristiku, takže v podstatě ani dva lidi jeden stejnej zešilovač přes stejný bedny neslyší identicky.

[Hill]

O poslechu, poslechových podmínkách, vhodnosti různých kombinací komponent elektroakustického řetězce pro daný prostor a o jejich omezeních a kvalitách, ať už měřitelných nebo neměřitelných, se toho přece už popsalo mnoho stovek stran, no spíš tisíce, jen v češtině a slovenčině. Netvrdím, že je na těch stránkách popsáno vše, ono to ani nejde. Nicméně mi celá tato diskuse připadá zbytečná.
Je to individuální záležitost. Někdo se spokojí jen s tím nejlepším, další jen s tím nejdražším, jiný zjistí, že od určité výše nákladů nahoru stejně nepozná rozdíl ve zvuku, ale naopak mu více v daném prostoru vyhovuje zvuk třeba něčeho ještě levnějšího. Časem navíc přijde i na to, že mu uniká smysl mnoha z hejblátek na aparatuře, protože na ně poslední tři roky nesáhl, a tedy i zapomněl, vždyť to zařízení má víc funkcí, než vystřídali členové naší vlády dohromady...
Poslední sorta jsme my, kdo si koupili část aparatury a zbytek k tomu dodělali, případně upravili tovární zařízení, aby nám vyhovovalo. Ještě méně je těch, kdo stavěli celý řetězec (a ještě se podělili o zapojení a zkušenosti).
A jen nemnozí z nás něco měřili nebo na základě měření dorovnali.
Ano, jsou lidé, kterým to dobře slyší, a jsou lidi, kteří si jen myslí, že dobře slyší, a že správně poslouchají.
Nevyhnulo se to ani takovým sluchařům, jakým byl například dirigent Herbert von Karajan, z něhož měli zvukaři hrůzu a nejradši s ním dělali na přímých přenosech, protože jim do toho nemohl kecat.
U firmy DGG se mistři zvuku radši házeli marod, než dělat na jeho nahrávkách Wagnerovy hudby, před řezáním desek jim totiž Mistr několikrát vrátil nahrávku k přemíchání, že je příliš ostrá a chybí jí basy. Přidat basy, ještě víc.... Ve výsledku ty nahrávky "nemají vzduch", jako nahrávky pořízené s jinými dirigenty.
Až jednou kdosi na návštěvě u něj si všiml, že to poslouchá na tehdy velmi kvalitním zařízení, které se řadilo ke špičce, ale zakončeném regálovými bednami Acoustic Research AR3 postavenými na podlaze. Ale nikomu se nepodařilo ho přesvědčit, aby si to poslechl jinde a na jiném zařízení. Poslouchal to jedině doma a zůstal hluchý i k radám bedny přemístit do regálů, dokonce i k nabídce nechat si věnovat sloupové reprosoustavy určné k postavení na podlahu. Doslova přeloženo, byl "tvrdohlavý jak koza". Proto nenajdete desku, která by zněla tak jasně a vyváženě, jako ty, na nichž orchestry řídí Hans Richter, Christian Thielemann, Daniel Baerenboim, Lovro von Matačić či Jiří Bělohlávek. A to platí i pro digitalizované verze na CD či jiném moderním médiu.
(Volně podle vyprávění zvukařů.)
Proto opakuji: neřešte neřešitelné, prosím. Dopřejte si zařízení, ze kterého uslyšíte pokud možno co nejvíc z toho, co byste slyšeli živě na místě, a neuráží vaše uši. Víc doporučit neumím.

[Hill]

O poslechu, poslechových podmínkách, vhodnosti různých kombinací komponent elektroakustického řetězce pro daný prostor a o jejich omezeních a kvalitách, ať už měřitelných nebo neměřitelných, se toho přece už popsalo mnoho stovek stran, no spíš tisíce, jen v češtině a slovenčině. Netvrdím, že je na těch stránkách popsáno vše, ono to ani nejde. Nicméně mi celá tato diskuse připadá zbytečná.
Je to individuální záležitost. Někdo se spokojí jen s tím nejlepším, další jen s tím nejdražším, jiný zjistí, že od určité výše nákladů nahoru stejně nepozná rozdíl ve zvuku, ale naopak mu více v daném prostoru vyhovuje zvuk třeba něčeho ještě levnějšího. Časem navíc přijde i na to, že mu uniká smysl mnoha z hejblátek na aparatuře, protože na ně poslední tři roky nesáhl, a tedy i zapomněl, vždyť to zařízení má víc funkcí, než vystřídali členové naší vlády dohromady...
Poslední sorta jsme my, kdo si koupili část aparatury a zbytek k tomu dodělali, případně upravili tovární zařízení, aby nám vyhovovalo. Ještě méně je těch, kdo stavěli celý řetězec (a ještě se podělili o zapojení a zkušenosti).
A jen nemnozí z nás něco měřili nebo na základě měření dorovnali.
Ano, jsou lidé, kterým to dobře slyší, a jsou lidi, kteří si jen myslí, že dobře slyší, a že správně poslouchají.
Nevyhnulo se to ani takovým sluchařům, jakým byl například dirigent Herbert von Karajan, z něhož měli zvukaři hrůzu a nejradši s ním dělali na přímých přenosech, protože jim do toho nemohl kecat.
U firmy DGG se mistři zvuku radši házeli marod, než dělat na jeho nahrávkách Wagnerovy hudby, před řezáním desek jim totiž Mistr několikrát vrátil nahrávku k přemíchání, že je příliš ostrá a chybí jí basy. Přidat basy, ještě víc.... Ve výsledku ty nahrávky "nemají vzduch", jako nahrávky pořízené s jinými dirigenty.
Až jednou kdosi na návštěvě u něj si všiml, že to poslouchá na tehdy velmi kvalitním zařízení, které se řadilo ke špičce, ale zakončeném regálovými bednami Acoustic Research AR3 postavenými na podlaze. Ale nikomu se nepodařilo ho přesvědčit, aby si to poslechl jinde a na jiném zařízení. Poslouchal to jedině doma a zůstal hluchý i k radám bedny přemístit do regálů, dokonce i k nabídce nechat si věnovat sloupové reprosoustavy určné k postavení na podlahu. Doslova přeloženo, byl "tvrdohlavý jak koza". Proto nenajdete desku, která by zněla tak jasně a vyváženě, jako ty, na nichž orchestry řídí Hans Richter, Christian Thielemann, Daniel Baerenboim, Lovro von Matačić či Jiří Bělohlávek. A to platí i pro digitalizované verze na CD či jiném moderním médiu.
(Volně podle vyprávění zvukařů.)
Proto opakuji: neřešte neřešitelné, prosím. Dopřejte si zařízení, ze kterého uslyšíte pokud možno co nejvíc z toho, co byste slyšeli živě na místě, a neuráží vaše uši. Víc doporučit neumím.

[EKKAR]

TESAT.


HOWGH!!!!

[EKKAR]

TESAT.


HOWGH!!!!

[jade]

Dovolím si připojit vlastní zkušenost s hledáním vhodného zapojení pro můj zesilovač. Napřed jsem se nechal zblbnout kecama o dokonalém zvuku elektronek. Jenže tady ani tak nejde o ty elky, ale hlavně o výstupní trafo, které většinou působí subjektivní nedostatek v basových polohách.
Přičítal jsem tento nedostatek "homemade" výrobě a koupil Stereodirigenta (teď trůní na půdě) , který mě jen ujistil v tom, že musím zalovit v jiných vodách.
I opět se nechal zblbnout, tentokráte třídou A, "nad kterou není"...
Jenže zesilovač vyžadoval objemné, těžké chladiče a zdroj jak bejk.
Navíc jsem ve zvuku nic extra nenacházel.
Jen na vysvětlenou, rád si poslechnu varhany a potrpím si na pomalé vibrace subbasů, nemlich jako přímo v katedrále, kde to třepe gaťama.
Jak už jsem byl zaregistrován na Audiowebu, kde jistá osoba vychvalovala zesilovače Transiwatt, neodolal jsem a šel do stavby stodvacítky. Jenže jaké zvolit korekce? Samozřejmě, jak se shodli tamější experti, ty s velejemným, téměř neznatelným ovlivněním původního signálu . Byl jsem zvyklý na korekce rádia Proxima a tak mi neschopnost většího zdůraznění basů silně vadila.
Po delším hledání jsem se rozhodl postavit si kopii onoho Proximáckého korekčního zesilovače ke konci Transiwatt 120 a bylo to... prostě SUPER!
Ze začátku mi vadilo trošku drsnější podání vyšších tónů u Transiwattu, ale začalo se mi to časem líbit. Zvláště pro smyčcovou hudbu nedostižné!
Vlastní kapitolou je potom fyziologická regulace hlasitosti, bez které se nedá kloudně nastavit tichý poslech.
Basy mám nastavené na 3/4 a naprosto dokonalé podání subbasů, už ve 30ti hz rozechvívající okenní tabulky a též bránici... I ty gatě.
Tolik moje drobná vsuvka.

[mi-ro]

Potvrdilo se, co jsem čekal už ve tvém prvním příspěvku. Např. výstupní trafo nezpůsobí nedostatek basů (subjektivní pocit je pouze tvůj pocit). Pokud má trafo vliv na útlum nízkých kmitočtů, je špatné. A ukázalo se, že potřebuješ evidentně zvýraznění basů aby ti to třepalo gatěma. Proč ne ale je to zase tvůj problém. Prostě si zvolíš korekce a jejich nastavení, které ti vyhovuje.

[mi-ro]

Potvrdilo se, co jsem čekal už ve tvém prvním příspěvku. Např. výstupní trafo nezpůsobí nedostatek basů (subjektivní pocit je pouze tvůj pocit). Pokud má trafo vliv na útlum nízkých kmitočtů, je špatné. A ukázalo se, že potřebuješ evidentně zvýraznění basů aby ti to třepalo gatěma. Proč ne ale je to zase tvůj problém. Prostě si zvolíš korekce a jejich nastavení, které ti vyhovuje.

[Hill]

To je také individuální záležitost, jak kdo si představuje "dokonalé podání subbasů", navíc je závislá na kvalitě beden (jak hluboko umí rovně chodit, jak jsou umístěné), velikosti (nevhodný poměr délky a šířky místnosti, malá kubatura) a uspořádání poslechového prostoru (nesymetrie, příliš velké nebo příliš malé tlumení odrazů).
Jestli si někdo zvykl walkmana nebo discmana poslouchat na sluchátka s trvale zapnutou funkcí DBB (dynamic bass boost) nebo SB (super bass) či jako tomu který výrobce říkal, pak mu přirozená reprodukce připadá nepřirozenou a ty korekce hloubek potřebuje. A fyziologickou regulaci (loudnes) taky.
Nechávám stranou, jestli je to dobře nebo špatně: jemu se to tak jeví dobře.
Horší je to u milovníků opery, když v divadle zjistí, že jim ty basy gatěma třepou jen doma, ale v divadle ne, ač jich v orchestřišti je hned několik...

[Hill]

To je také individuální záležitost, jak kdo si představuje "dokonalé podání subbasů", navíc je závislá na kvalitě beden (jak hluboko umí rovně chodit, jak jsou umístěné), velikosti (nevhodný poměr délky a šířky místnosti, malá kubatura) a uspořádání poslechového prostoru (nesymetrie, příliš velké nebo příliš malé tlumení odrazů).
Jestli si někdo zvykl walkmana nebo discmana poslouchat na sluchátka s trvale zapnutou funkcí DBB (dynamic bass boost) nebo SB (super bass) či jako tomu který výrobce říkal, pak mu přirozená reprodukce připadá nepřirozenou a ty korekce hloubek potřebuje. A fyziologickou regulaci (loudnes) taky.
Nechávám stranou, jestli je to dobře nebo špatně: jemu se to tak jeví dobře.
Horší je to u milovníků opery, když v divadle zjistí, že jim ty basy gatěma třepou jen doma, ale v divadle ne, ač jich v orchestřišti je hned několik...