Netopýří muž

[Celeron]

Jak se válím s chřipkou v posteli, tak nudou občas kouknu na nějakej dokument. Překvapilo mě, že v Mnichově žije slepej chlap, kterej celkem bez problémů "vidí" svý okolí pomocí zvuku, proto ten "netopýří muž". Zamlaská, poslouchá a podle odrazů "vidí" co je kolem. Různě ho tam testovali a asi to není podfuk. Zvláštní bylo, že při testu na CT i když má prokazatelně skleněný oči, tak mu při tom mlaskání a vyhodnocování "jede" obrazový centrum mozku. Je vůbec možný, aby měl někdo tak citlivej sluch a dokázal ty odrazy prostorově identifikovat? Pak je ještě druhá možnost, že to je celý podfuk producenta...

[hakamusai]

Říká se že slepí lidi mají citlivější hmat.Je možný ,že u někoho je i citlivější sluch.

[Hill]

Ano, několik lidí zcela slepých nebo se zbytky zraku znám, potkával jsem je jako ladiče v závodech na výrobu pian a klavírů v Hradci Králové, Jiříkově a tuším v Zákolanech. Měli výborný sluch, zjevně náhradou za chybějící zrak.
Jak na tom se zrakem byli ladiči v Moravském Krumlově, Jihlavě, Kolíně-Zálabí nebo v České Lípě, to už si nepamatuji.

[Hill]

Ano, několik lidí zcela slepých nebo se zbytky zraku znám, potkával jsem je jako ladiče v závodech na výrobu pian a klavírů v Hradci Králové, Jiříkově a tuším v Zákolanech. Měli výborný sluch, zjevně náhradou za chybějící zrak.
Jak na tom se zrakem byli ladiči v Moravském Krumlově, Jihlavě, Kolíně-Zálabí nebo v České Lípě, to už si nepamatuji.

[EKKAR]

Znám jednoho, je to ladič pian - ale poslední dobou už jen spíš pijan než ladič. A pak taky ač pouze nositel -3D brejlí dokážu v úplně temný místnosti podle dozvuku poznat, jestli stojím kus od stěny nebo blízko k ní. Ti, co nevidí vůbec ať už od narození, nebo "díky" onemocnění nebo úrazu, si po několika letech dokážou na základě odrazu zvukovýho impulsu vyslanýho mlasknutím jazykem udělat právě dost zřetelnej obrázek okolí. Nevzpomenu si, jestli to bylo na Discovery nebo na nějakým Viasatu, ale ukazovali tam chlapíka snad Mexičana nebo nějakýho podobnýho Hispánce - a ten i když je slepej jak patrona od narození, tak jezdí sám na kole (!!!), jako by normálně viděl - a orientuje se jen podle zvuku kola svýho průvodce, kterej jede před ním ...

[EKKAR]

Znám jednoho, je to ladič pian - ale poslední dobou už jen spíš pijan než ladič. A pak taky ač pouze nositel -3D brejlí dokážu v úplně temný místnosti podle dozvuku poznat, jestli stojím kus od stěny nebo blízko k ní. Ti, co nevidí vůbec ať už od narození, nebo "díky" onemocnění nebo úrazu, si po několika letech dokážou na základě odrazu zvukovýho impulsu vyslanýho mlasknutím jazykem udělat právě dost zřetelnej obrázek okolí. Nevzpomenu si, jestli to bylo na Discovery nebo na nějakým Viasatu, ale ukazovali tam chlapíka snad Mexičana nebo nějakýho podobnýho Hispánce - a ten i když je slepej jak patrona od narození, tak jezdí sám na kole (!!!), jako by normálně viděl - a orientuje se jen podle zvuku kola svýho průvodce, kterej jede před ním ...

[FHonza]

"Funguje" to i obráceně. Zkoušeli jsme to kdysi v čerstvě dostavěném zvukovém studiu. Dovedli mě se zavázanýma očima doprostřed místnosti (celkem kvalitně zvukově izolovaná místnost bez oken) a potom za sebou zavřeli zvenku. V místnosti nefungovala "echolokace" a tma byla "nerozkoukatelná". Je to hodně nepříjemný pocit ztráty orientace. A vůbec nejde odhadnout velikost místnosti.

[FHonza]

"Funguje" to i obráceně. Zkoušeli jsme to kdysi v čerstvě dostavěném zvukovém studiu. Dovedli mě se zavázanýma očima doprostřed místnosti (celkem kvalitně zvukově izolovaná místnost bez oken) a potom za sebou zavřeli zvenku. V místnosti nefungovala "echolokace" a tma byla "nerozkoukatelná". Je to hodně nepříjemný pocit ztráty orientace. A vůbec nejde odhadnout velikost místnosti.

[Celeron]

Hmm, nejzajímavější ovšem je, že těm slepejm, co umí "prostorově poslouchat" se čase a tréningem vytvoří propojení ze sluchu do centra vidění v mozku. A vlastně tak nějak podvědomě vidí....

[EKKAR]

Jistě - protože ta prostorová orientace souvisí s PŘEDSTAVOU PROSTORU - ten člověk si představí obraz místnosti čistě jen ve svý fantazii - a v tu chvíli se aktivujou centra sloužící právě pro zpracování informace o vlastní poloze v prostoru - který normálně zásobuje informačním tokem zrak jako smysl s nějšírším přenosovým pásmem. Takže i pouhá představa může v daným okamžiku bejt vizuální informací - v podstatě k tomu dochází vždycky v okamžiku, kdy něco poznáváme, protože to vidíme už podruhý = z paměti si vytáhneme uloženou informaci o podobě předmětu nebo i o tom, co náš zrak zaznamenal a z aktuálního smyslovýho "snímače" přijde informace pro komparační proces. a PŘEDSTAVU PROSTORU může mít i člověk, kterej nikdy v životě neviděl - pokud si tu představu dokáže jakkoliv identifikovat s jiným než zrakovým vjemem rozsahu geometrickejch rozměrů, tvarů nebo textury povrchu.

[EKKAR]

Jistě - protože ta prostorová orientace souvisí s PŘEDSTAVOU PROSTORU - ten člověk si představí obraz místnosti čistě jen ve svý fantazii - a v tu chvíli se aktivujou centra sloužící právě pro zpracování informace o vlastní poloze v prostoru - který normálně zásobuje informačním tokem zrak jako smysl s nějšírším přenosovým pásmem. Takže i pouhá představa může v daným okamžiku bejt vizuální informací - v podstatě k tomu dochází vždycky v okamžiku, kdy něco poznáváme, protože to vidíme už podruhý = z paměti si vytáhneme uloženou informaci o podobě předmětu nebo i o tom, co náš zrak zaznamenal a z aktuálního smyslovýho "snímače" přijde informace pro komparační proces. a PŘEDSTAVU PROSTORU může mít i člověk, kterej nikdy v životě neviděl - pokud si tu představu dokáže jakkoliv identifikovat s jiným než zrakovým vjemem rozsahu geometrickejch rozměrů, tvarů nebo textury povrchu.

[Radovan_79]

Tak ono to, co vidíme, nebývá často úplně přesně to, co vidíme, ale to co z toho udělá mozek.
Když třeba koukáme na papír pod lampou s normální žárovkou, tak je papír prostě bílý. Koukneme se na papír venku, je bílý. Když to vyfotíme (se stejným nastavením), tak to bude pod lampou žluté až oranžové. Stejně tak sníh, je prostě bílý, ale za jasného dne je ve stínu modrý, ale pořád ho vidíme bílý.
Mozek prostě "ví", že sníh je bílý, tak ho prostě vidíme bílý, stejně tak s papírem.
Třeba ale pod lampou se sodíkovou výbojkou venku obtížně určíme barvu auta, protože mozek nemá informaci, tak to trochu tápe. Když tam stojí sousedova fábie o níž víme, že má barvu jak soustruh, tak to tak i uvidíme.