VIDEODEKODER

[bobo99]

prosim o shema-nejaky levny a nenarocny videodekoder-mam par origo videokazet a dvd filmu-ale jsou nektere kodovane a nemohu si udelat kopii-kazety uz pomalu odchazeji po castejsim prehravani-a 1000kc investovat za hotovy dekoder me prijde dost draha hracicka na par filmu co potrebuju-dekuji za vase rady

[Raptor181]

Tu najdes to co potrebujes. Nabuduce skus funkciu HLEDAT

http://www.ebastlirna.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=100

[Raptor181]

Tu najdes to co potrebujes. Nabuduce skus funkciu HLEDAT

http://www.ebastlirna.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=100

[Hill]

Kdysi u Conrada vyprodávali dekodér s jednou A255D a čtyřmi tranzistory. Všechno, co to dělá, je nahrazování téměř všech řádků půlsnímkového zatemňovacího impulsu standardní úrovní černé. Není to ideální řešení, ale funguje to.

[Hill]

Kdysi u Conrada vyprodávali dekodér s jednou A255D a čtyřmi tranzistory. Všechno, co to dělá, je nahrazování téměř všech řádků půlsnímkového zatemňovacího impulsu standardní úrovní černé. Není to ideální řešení, ale funguje to.

[Killdow]

Tak takový dekodér bych si chtěl udělat. Netušíš Hille, jak to bylo zapojený?

[starecd]

Mám zkušenosti takové, že zakódovanou kazetu přehraji stará videa, to by taky bylo řešení, nějaké si půjčit a vyzkoušet.

[Hill]

Podstata ochrany videokazet před kopírováním je v tom, že se do asi tří řádků ve snímkovém zatemňovacím intervalu těsně nad viditelnou částí obrazu vkládá několik nadměrně černých a po několika sekundách zase nadměrně bílých impulsů, takže při "převalení" obrazu na televizi, která ho celý nezatemní, není-li zasynchronizovaný, je pár rádků nad obrazem vidět řadu čtverečků: chvíli jasně bílých, chvíli černých.
Protože tyto impulsy mají relativně malou opakovací frekvenci a neodfiltruje je dolní propust, která likviduje zbytky signálu teletextu, reaguje na ně automatika záznamu videa, protože ta si v této době nastavuje záznamovou úroveň černé. Pochopitelně - impulsy bělejší, než bílé, i černější, než černé, automatiku zcela zblbnou a zaznamenaný obraz tmavne, světlá, rozpadá se, zkrátka je nekoukatelný.
Televizi to ale nesmí vadit, na ní to musí hrát (paradoxně majitelé přehrávačů Panasonic nemohli na televizi Panasonic zakódované kazety pouštět, tvářily se na obrazovce jak nelegální kopie).
Ano, videa Philips (tedy nejen ta nejstarší, jako VM6465, ale tuším až po řady 63SB...) mají vstup zapojený jako v televizi, tedy si automatika všímá jen úrovně synchronizačních impulsů v posledních třech až pěti řádcích půlsnímkového intervalu, které nesměl rušivý signál poškodit, protože v té době už je třeba pro správnou synchronizaci dekodéru PAL mít v těch řádcích nerušený burst barvonosné. Toto zapojení dělalo potíže jen při záznamu z některých kamer, které generují jen zjednodušenou synchronizační směs, ale při záznamu TV vysílání to nijak nevadilo. Na tyto přístroje lze tedy kopírovat zakódované kazety bez potřeby nějakého dekodéru.

Na jeho zpětný inženýring jsem si zatím nenašel čas, navíc teď do asi 12.9. nejsem doma, tak se do toho ani nepodívám (a pak budu dohánět milion jiných věcí, když, tak se připomeň), ale, když mě zajímalo, co je tam za švába (oba mají vybroušené označení, jak to někteří výrobci rádi dělali) a podle vývodů to byla A255D, případně TDA2593, což je vlastně totéž. Výstup řádkového oscilátoru zderivovaný a přivedený místo impulsu zoětného běhu na vstup fázového detektoru, obvod časové konstanty vyřazený uzemněním pinu 11.
Druhý šváb odpovídá přepínači 4066.
Musel tam být předzesilovač, protože videosignál má amplitudu 1V, ale A255D potřebuje 3,2-3,5V. Zapojení vstupů 9 a 10 odpovídá zhruba modulu S z řady TVP C416. Videosignál jde druhou cestou ještě na elektronický přepínač, který ho pouští buď v původním tvaru na výstup tak, aby při zatížení 75Ω měl signál opět amplitudu 1V, nebo do něj vždy po dobu viditelné části každého řádku v době vertikálního zatemnění přivede místo původního signálu umělou úroveň černé.
To vertikální zatemnění tam zajišťuje časovací obvod vytvořením impulsu dlouhého asi 800 µs, který startuje sestupnou hranou impulsu na pinu 8 A255D a přepne na tuto dobu přepínač na pevnou úroveň černé (asi 0,6V), přičemž během této doby zesílený a omezený impuls na pinu 7 A255D (nebylo to náhodou trojka? Už ani nevím) otevírá v rytmu řádků ještě jeden tranzistor zkratující výstup a vytváří náhradu řádkových impulsů, aby se neztratila řádková synchronizace. Bílá v tom případě je na úrovni asi 1,5V.
To je tak, co si pamatuju.
Pravda, někdy se stalo, že nějaký signál na okamžik zatemnil dolní půlku obrazu, ale jen u už rozkódovaných kopií. Třeba ho někdo nechtěl pořád odpojovat a zapojovat, a vrátil ho, proto to tenkrát asi vyprodávali jako neopravitelný a bez záruky v koši u pokladny Conrada za búra v markách.
Signál ze zakódovaných kazet ale zbavuje kódu spolehlivě.
O něco lépe a univerzálněji chodil ten dekodér, co vyšel v AR, v něm procesor generoval celou synchronizační směs v době půlsnímkového zatemňovacího intervalu: pokud na vstupu neodpovídala normě, nahradil ji svou vlastní.

[Hill]

Podstata ochrany videokazet před kopírováním je v tom, že se do asi tří řádků ve snímkovém zatemňovacím intervalu těsně nad viditelnou částí obrazu vkládá několik nadměrně černých a po několika sekundách zase nadměrně bílých impulsů, takže při "převalení" obrazu na televizi, která ho celý nezatemní, není-li zasynchronizovaný, je pár rádků nad obrazem vidět řadu čtverečků: chvíli jasně bílých, chvíli černých.
Protože tyto impulsy mají relativně malou opakovací frekvenci a neodfiltruje je dolní propust, která likviduje zbytky signálu teletextu, reaguje na ně automatika záznamu videa, protože ta si v této době nastavuje záznamovou úroveň černé. Pochopitelně - impulsy bělejší, než bílé, i černější, než černé, automatiku zcela zblbnou a zaznamenaný obraz tmavne, světlá, rozpadá se, zkrátka je nekoukatelný.
Televizi to ale nesmí vadit, na ní to musí hrát (paradoxně majitelé přehrávačů Panasonic nemohli na televizi Panasonic zakódované kazety pouštět, tvářily se na obrazovce jak nelegální kopie).
Ano, videa Philips (tedy nejen ta nejstarší, jako VM6465, ale tuším až po řady 63SB...) mají vstup zapojený jako v televizi, tedy si automatika všímá jen úrovně synchronizačních impulsů v posledních třech až pěti řádcích půlsnímkového intervalu, které nesměl rušivý signál poškodit, protože v té době už je třeba pro správnou synchronizaci dekodéru PAL mít v těch řádcích nerušený burst barvonosné. Toto zapojení dělalo potíže jen při záznamu z některých kamer, které generují jen zjednodušenou synchronizační směs, ale při záznamu TV vysílání to nijak nevadilo. Na tyto přístroje lze tedy kopírovat zakódované kazety bez potřeby nějakého dekodéru.

Na jeho zpětný inženýring jsem si zatím nenašel čas, navíc teď do asi 12.9. nejsem doma, tak se do toho ani nepodívám (a pak budu dohánět milion jiných věcí, když, tak se připomeň), ale, když mě zajímalo, co je tam za švába (oba mají vybroušené označení, jak to někteří výrobci rádi dělali) a podle vývodů to byla A255D, případně TDA2593, což je vlastně totéž. Výstup řádkového oscilátoru zderivovaný a přivedený místo impulsu zoětného běhu na vstup fázového detektoru, obvod časové konstanty vyřazený uzemněním pinu 11.
Druhý šváb odpovídá přepínači 4066.
Musel tam být předzesilovač, protože videosignál má amplitudu 1V, ale A255D potřebuje 3,2-3,5V. Zapojení vstupů 9 a 10 odpovídá zhruba modulu S z řady TVP C416. Videosignál jde druhou cestou ještě na elektronický přepínač, který ho pouští buď v původním tvaru na výstup tak, aby při zatížení 75Ω měl signál opět amplitudu 1V, nebo do něj vždy po dobu viditelné části každého řádku v době vertikálního zatemnění přivede místo původního signálu umělou úroveň černé.
To vertikální zatemnění tam zajišťuje časovací obvod vytvořením impulsu dlouhého asi 800 µs, který startuje sestupnou hranou impulsu na pinu 8 A255D a přepne na tuto dobu přepínač na pevnou úroveň černé (asi 0,6V), přičemž během této doby zesílený a omezený impuls na pinu 7 A255D (nebylo to náhodou trojka? Už ani nevím) otevírá v rytmu řádků ještě jeden tranzistor zkratující výstup a vytváří náhradu řádkových impulsů, aby se neztratila řádková synchronizace. Bílá v tom případě je na úrovni asi 1,5V.
To je tak, co si pamatuju.
Pravda, někdy se stalo, že nějaký signál na okamžik zatemnil dolní půlku obrazu, ale jen u už rozkódovaných kopií. Třeba ho někdo nechtěl pořád odpojovat a zapojovat, a vrátil ho, proto to tenkrát asi vyprodávali jako neopravitelný a bez záruky v koši u pokladny Conrada za búra v markách.
Signál ze zakódovaných kazet ale zbavuje kódu spolehlivě.
O něco lépe a univerzálněji chodil ten dekodér, co vyšel v AR, v něm procesor generoval celou synchronizační směs v době půlsnímkového zatemňovacího intervalu: pokud na vstupu neodpovídala normě, nahradil ji svou vlastní.

[Celeron]

Kdysi dávno na počátku 90 let jsem dělal několik dekodérů na satelitní filmovej kanál Teleclub. Tam se znova komplet generovala celá synchro a některý řádky se taky upravovaly úrovně. Celý to jelo jako kmitočtová základna s 4040 čítačema, který adresovaly epromku a ta svejma datovejma výstupama generovala synchro a řídila různý úrovně. Vím, že po tom, co Teleclub změnil kódovací systém, se po přeprogramování epromky dal ten dekodér použít na úpravu videosignálu při kopírování. Prostě to vygenerovalo místo těch záměrnejch "chyb" správnej TV signál. Ten dekodér vymyslel jeden známej Pan Elektronik z obce od P poblíž Poděbrad.
Jirka

[Hill]

Takto jsme louskali L-crypt, dokud ještě kabelovka distribuovala signál přes MMDS, byli jsme tehdy zrovna v trase: informace o synchronizaci se vysílala jen v jednom kanále, ostatní měly uřezané synchronizační impulsy, takže nešlo obraz udržet pohromadě. Vyšli jsme z toho, že 1,8µs za synchronizačním impulsem musí být burst PAL, tak to spravil krystal 4,43 MHz jako filtr, sbroušené skleněné zpožďovací vedení z dekodéru Rubína a krystalka s tvarovačem impulsu. Pak už nebyl problém koukat na všechny programy.

V tomto případě nejde o nic jiného, než o "vymazání" nežádoucího rušení v jinak pro video nevyužitelných řádcích, ale zachování původních synchronizačních impulsů následujících po sérii půlsnímkových a vyrovnávacích.
Vynálezce kódování přišel na to, že v nich si video nastavuje automatiku udržování úrovně černé a amplitudu bílé, aby byl maximálně využitý kmitočtový zdvih pro záznam, ale nedošlo ke zbytečné limitaci. Čili záměrnou přemodulací při záznamu zblbnul záznamovou automatiku, ale televizi to mělo nevadit. Jak jsem psal, přesto to některým vadilo.

[Hill]

Takto jsme louskali L-crypt, dokud ještě kabelovka distribuovala signál přes MMDS, byli jsme tehdy zrovna v trase: informace o synchronizaci se vysílala jen v jednom kanále, ostatní měly uřezané synchronizační impulsy, takže nešlo obraz udržet pohromadě. Vyšli jsme z toho, že 1,8µs za synchronizačním impulsem musí být burst PAL, tak to spravil krystal 4,43 MHz jako filtr, sbroušené skleněné zpožďovací vedení z dekodéru Rubína a krystalka s tvarovačem impulsu. Pak už nebyl problém koukat na všechny programy.

V tomto případě nejde o nic jiného, než o "vymazání" nežádoucího rušení v jinak pro video nevyužitelných řádcích, ale zachování původních synchronizačních impulsů následujících po sérii půlsnímkových a vyrovnávacích.
Vynálezce kódování přišel na to, že v nich si video nastavuje automatiku udržování úrovně černé a amplitudu bílé, aby byl maximálně využitý kmitočtový zdvih pro záznam, ale nedošlo ke zbytečné limitaci. Čili záměrnou přemodulací při záznamu zblbnul záznamovou automatiku, ale televizi to mělo nevadit. Jak jsem psal, přesto to některým vadilo.

[konosuke]

Nejsem znalec, mírně pokročilý kutil domácí ale podívej co tady píšou
Zásadní výhodou videa byla možnost kopírování zakódovaných kazet (stejnosměrný kolektorový motor, pohánějící rotační hlavy nedokázal reagovat na přidané rušivé impulsy v synchronizační směsi u kódovaných kazet, takže je ignoroval)...Tesla Avex VM 6465.

[Hill]

Ano, ale s tím buben neměl nic moc společného, podstatu problému jsem popsal: zblbnutím automatiky se střídavě zmenšovala amplituda pod schopnost oddělit ze signálu synchronizační impulsy a naopak zvětšovala do limitace, protože frekvenční modulátor má určitý dovolený kmitočtový zdvih mezi vršky synchronizačních impulsů a 100% bílou, tak za automatikou udržující amplitudu signálu (dark clip a white clip) byl ještě omezovač, který nedovolil tyto úrovně překročit, i kdyby je automatika nezvládala.
Čili s vklíčovanými nadměrně bílými impulsy měl signál tak malou amplitudu, že při snímání separátor nemohl vyhodnotit řádkové impulsy (snímkové samozřejmě identifikoval s různou časovou chybou) nebo byly v záznamu synchronizační impulsy už ořezané a už v zaznamenaném signálu byly slabé nebo vůbec chyběly. Na takový obraz se pak samozřejmě nedá koukat.
Že se rozsynchronizováním neudržela ani správná fáze natočení bubnu vůči půlsnímkovým impulsům, je jen důsledek a třešinka na dortu. Ano, v tom byly ty rané Philipsy (i několik modelů s mechanikou FOX) odolnější, ale to je tak všechno. Stejná mechanika v jiném videu to nezachránila.
Právě to, že tuner VM6465 si těch rušivých pulsů nevšímal a automatiku nastavoval podle výšky synchronizačních impulsů (vlastně amplituda videosignálu je s "výškou" synchronizačních impulsů pevně svázaná), je samo o sobě podstatou ignorování ochrany proti kopírování.
Videa, která řídí amplitudu při záznamu podle obsahu obrazu, si s tím ale neporadí.

[Hill]

Ano, ale s tím buben neměl nic moc společného, podstatu problému jsem popsal: zblbnutím automatiky se střídavě zmenšovala amplituda pod schopnost oddělit ze signálu synchronizační impulsy a naopak zvětšovala do limitace, protože frekvenční modulátor má určitý dovolený kmitočtový zdvih mezi vršky synchronizačních impulsů a 100% bílou, tak za automatikou udržující amplitudu signálu (dark clip a white clip) byl ještě omezovač, který nedovolil tyto úrovně překročit, i kdyby je automatika nezvládala.
Čili s vklíčovanými nadměrně bílými impulsy měl signál tak malou amplitudu, že při snímání separátor nemohl vyhodnotit řádkové impulsy (snímkové samozřejmě identifikoval s různou časovou chybou) nebo byly v záznamu synchronizační impulsy už ořezané a už v zaznamenaném signálu byly slabé nebo vůbec chyběly. Na takový obraz se pak samozřejmě nedá koukat.
Že se rozsynchronizováním neudržela ani správná fáze natočení bubnu vůči půlsnímkovým impulsům, je jen důsledek a třešinka na dortu. Ano, v tom byly ty rané Philipsy (i několik modelů s mechanikou FOX) odolnější, ale to je tak všechno. Stejná mechanika v jiném videu to nezachránila.
Právě to, že tuner VM6465 si těch rušivých pulsů nevšímal a automatiku nastavoval podle výšky synchronizačních impulsů (vlastně amplituda videosignálu je s "výškou" synchronizačních impulsů pevně svázaná), je samo o sobě podstatou ignorování ochrany proti kopírování.
Videa, která řídí amplitudu při záznamu podle obsahu obrazu, si s tím ale neporadí.