Radúz Činčera a Kinoautomat

[houmr]

Tuhle jsem večer přemýšlel o nesmrtelnosti osla a tak nějak mé přemýšlení sklouzlo k známému Kinoautomatu. Byl někde v odborné literatuře popsán způsob řešení vyhodnocování výsledků hlasování?

Z několika záběrů jsem viděl, že každé hlasovací zařízení mělo u pódia svojí žárovku, číslicové zpracování v šedesátých letech bylo ještě v plenkách. Proto mne napadly tři možnosti, které připadají do úvahy:

1. (primitivní) několik asistentek spočítá počet svítících žároviček a výsledek se sečte
2. (analogový) každý hlas by měl třeba "váhu" 1kΩ a dané odpory by se paralelně připínaly buď do sekce ANO nebo NE a vyhodnocení by bylo měřidlem v můstkovém zapojení
3. (digitální) pomocí relátek by se výsledek zformoval ve dvojkové soustavě a následně převedl na dekadickou

První řešení je pro samotnou prezentaci na výstavě asi nejsnazší a realizovatelný, druhý dává jen údaj o tom který z táborů má navrch a závislost na počtu hlasů není lineární a ta třetí by znamenala sofistikované řešení podobnou návrhu, realizaci a oživení telefonní ústředny.

Napadají vás ještě nějaká další řešení, v té době realizovatelná? nebo máte někdo detailnější informace?

[Michal22]

Co třeba elektromechanická počitadla?

[Michal22]

Co třeba elektromechanická počitadla?

[houmr]

Možná ano, ale jak to zapojit? V krátkém časovém úseku téměř naráz stiskem některého z tlačítek cca 200 účastníků zvolí buď ano nebo ne - jak bys to zapojil, aby to započítalo stisk každého účastníka a aby se opakovaným stiskem nehlasovalo vícekrát.

Druhou z podmínek bych vyřešil kondíkem, který se nabíjel delší dobu a jeho náboj by vybudil počítadlo jen jedenkrát za určitou dobu, ale současné hlasování by asi počítadlem moc nešlo.

[Ruprecht]

Třeba tlačítka se sériovým odporem paralelně na "sčítací" žárovku, jejíž jas je snímaný fotoprvkem. Následně reléová/tranzistorová logika pro zobrazení číslic ("skóre") podle jasu (= počtu zmáčknutých tlačítek). Něco jako měření RMS s topným odporem a termočlánkem.

[xsc]

Mám pocit, že to byl spíš relátkostroj, ale všude v popisu to nazývají počítací stroj nebo dokonce počítač. Bylo to složitější o to, že to kromě sčítání i ukazovalo na panelu kolem plátna, kdo jak hlasoval. https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396715/kinoautomat-clovek-a-jeho-dum
Mělo to dvě instalace. Jednu v Montrealu a po dost dlouhé době od výstavy to nainstalovali zde ve Světozoru. Pár záběrů i ze zákulisí je v Zašlapaných projektech na ČT: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10209988352-zaslapane-projekty/409235100061014-kinoautomat/
Pak to shledali ideologicky závadným, neboť ať hlasuješ jak hlasuješ, děj se zase vždy před dalším hlasováním vrátí k jedné verzi

[vicious]

To bolo niečo ako seriál so Svatoplukem Kuřátkem? Tam diváci hlasovali rozsvietením 100W žiarovky a výsledok sa zisťoval u energetikov alebo nejako podobne.

[xsc]

Ano, Kuřátko se tím inspiroval. Tohle je původně z roku 1967.

[Osmdesat]

Číslicové obvody samozřejmě v 60. letech znali i v ČSSR a číslicové zpracování rozhodně v plenkách nebylo, i když se to může z dnešního pohledu tak zdát. Koncem 60. let nebyl vůbec problém používat i tranzistorové obvody.

Byly tehdy už několik desetiletí známy všechny druhy klopných obvodů, které známe i my dnes. Byly známy logické obvody, čítače, posuvné registry a paměti a lidé je uměli zkonstruovat. Dokonce lidé uměli sestrojit i procesory, ale pro tenhle úkol to nebylo potřeba. I když klidně mohli použít nějaký počítač, pokud ho měli k dispozici, je to nepravděpodobné, (to nebylo jako dnes, kdy na blikání diodou musí dnešní konstruktér použít microprocessor.)

Po obvodu plátna byly čtverečky s čísly sedadel, ty se rozsvítily buď zeleně, nebo červeně, podle toho, jaké tlačítko stiskl divák v sedadle. V každém čtverečku tedy byly dvě žárovky, zelená a červená. Žárovky se rozsvěcely v okamžiku, kdy divák stiskl tlačítko, a zůstaly rozsvícené, tudíž elektronika si to zapamatovala. V určitém okamžiku pak byly sečteny zvolené možnosti. Já tam napočítal cca 120 čtverců, takže kolem 120 sedadel.

Každé tlačítko mohlo ovládat nějaký bistabilní klopný obvod, který sepl žárovku a zároveň sloužil pro zapamatování volby. Výstup každého BKO mohl být napojen na vstup něčeho na způsob multiplexoru, který během sčítání proběhl stavy všech BKO. Mohly být dva multiplexory - jeden pro zelené, druhý pro červené žárovky. Stejně tak dva čítače - pro zelené a červené volby. Multiplexor proběhl stavy svých žárovek a pokud tam byla jednička, navýšil čítač o jednu. Na konci cyklu byly oba čítače naplněné počty červených a zelených voleb.
Na obou stranách plátna byla menší projekční plátna, kam se promítly oba výsledky. Byla tam nějaká podkladová fotografie promítnutá diaprojektorem a na to se ještě druhým projektorem promítlo světlé číslo. Projekce čísel proběhla údajně také automaticky. Pokud je to tak, muselo to být opravdu zajímavé, jak to technicky provést. Asi ty číslice měli nějak na filmu - negativu a výběrem určitého políčka z negativu je promítli. Mohli např. použít filmový projektor s filmem, kde na každém políčku bylo vzestupně jedno číslo. Projektor se mohl automaticky zastavit na políčku určitého pořadí a pak ho promítnout.
Ale to je moje spekulace.

[Habesan]

[Celeron]

[xsc]

Televize neměla s větvením problém. Příběh je natočen tak, aby se větve vždycky zase sešly. Takže je potřeba jen 2x tolik dílů, než má film. Oni to pak opakovali i někdy v 90. letech, kde hlasovali jen lidi ve studiu.

[radioelectrum]

[houmr]

Takže jde vlastně o mnou nastíněnou variantu č.3. Předpokládám, že to vyhodnocovací zařízení zřejmě připomínalo malou telefonní ústřednu. Nedochovaly se nějaké snímky tohoto zařízení nebo dokonce dokumentace?

Jinak se přiznám, že ta paralela s totalitními volbami (ať volíš jak volíš, dopadne to stejně) mne prve nenapadla.

Co se týká toho oprášení původního filmu v devadesátých letech na ČT, tak to nebylo na základě hlasování lidí ve studiu, ale každý divák si sám mohl vybrat variatnu tím, zda-li přepne na první nebo druhý program.

[Osmdesat]