Barva na staré auto

[p32]

Potřeboval bych poradit, jak na to. Auto je staré už dlouho, rok výroby je 1972. Chystám se, že bych ho zrenovoval, ale nemám jasno, jakou barvu dnes použít pro nástřik a jak postupovat. Je tu někdo, kde se tím baví a má přehled o barvách pro nástřik na auto?
Je to nutné obrousit, sundat poslední (ochrannou) barvu, ošetřit proti rezi, trochu vybouchat kladivem, překytovat, přebrousit atd. Je to limuzíma, kde se odmontují nárazníky, potom kapota motoru, od kufru a všechny dveře a bude se to dělat vše postupně v celé partě jednoho člověka jak na to vyjde čas, ale samozřejmě až příští rok na jaře.
Díky za rady k věci.

[EKKAR]

Nejkvalitnější jsou samozřejmě vícevrstvový profesionálně stříkaný akrylátový laky, vytvrzovaný pod infralampama. Existujou i vodou ředitelný verze, který jsou sice ekologičtější, ale samozřejmě jako všecko co je výslovně "eko" jsou to daleko větší sračky a když se nedodrží naprosto přesně technologie přípravy povrchu, míchání složek s ředidlem, samotnýho nanášení a "vypalování" (sušení), tak se po čase začnou regulérně sprašovat až na podklad. Jestli to chceš mít opravdu hezký, lesklý a bez viditelnejch vln, tak si to nahrubo vybouchej, vykytuj a vybrus, ale poslední stříkanou plnicí vrstvu, její finální výbrus a finální nástřik nechej profíkovi lakýrovi - oni na to mají jak šikovný přípravky, tak i zkušenosti, jak ty povrchy "slícovat" k sobě tak, aby se lesk plynule přesouval z dílu na díl a nedělal kvůli špatným úhlům dvojitý nebo i trojitý reflexy a aby v povrchu nebyly viditelný "lavory", kterým se jako neprofík bez zkušeností nevyhneš ... Cena za "celolak" u profíka je kolem 30 klacíků, když bude dělat úplně všecko, připočítej minimálně dalších 10 za "přípravu povrchu" (to je to, co zvládneš udělat sám v garáži nebo ve stodole - klempířina, hrubokyt, hrubý broušení). Když to budeš dělat sám doma, jednak na tom necháš ruce (jemný broušení plniče), protože profíci na to mají pomaluběžný brusky, druhak nedokážeš udělat tu kvalitu nástřiku - neudržíš vzdálenost, překrytí "tahů", potřebnej směr nástřiku a další věci, který lakýra získává letitou praxí.

[EKKAR]

Nejkvalitnější jsou samozřejmě vícevrstvový profesionálně stříkaný akrylátový laky, vytvrzovaný pod infralampama. Existujou i vodou ředitelný verze, který jsou sice ekologičtější, ale samozřejmě jako všecko co je výslovně "eko" jsou to daleko větší sračky a když se nedodrží naprosto přesně technologie přípravy povrchu, míchání složek s ředidlem, samotnýho nanášení a "vypalování" (sušení), tak se po čase začnou regulérně sprašovat až na podklad. Jestli to chceš mít opravdu hezký, lesklý a bez viditelnejch vln, tak si to nahrubo vybouchej, vykytuj a vybrus, ale poslední stříkanou plnicí vrstvu, její finální výbrus a finální nástřik nechej profíkovi lakýrovi - oni na to mají jak šikovný přípravky, tak i zkušenosti, jak ty povrchy "slícovat" k sobě tak, aby se lesk plynule přesouval z dílu na díl a nedělal kvůli špatným úhlům dvojitý nebo i trojitý reflexy a aby v povrchu nebyly viditelný "lavory", kterým se jako neprofík bez zkušeností nevyhneš ... Cena za "celolak" u profíka je kolem 30 klacíků, když bude dělat úplně všecko, připočítej minimálně dalších 10 za "přípravu povrchu" (to je to, co zvládneš udělat sám v garáži nebo ve stodole - klempířina, hrubokyt, hrubý broušení). Když to budeš dělat sám doma, jednak na tom necháš ruce (jemný broušení plniče), protože profíci na to mají pomaluběžný brusky, druhak nedokážeš udělat tu kvalitu nástřiku - neudržíš vzdálenost, překrytí "tahů", potřebnej směr nástřiku a další věci, který lakýra získává letitou praxí.

[p32]

O ten nástřik ani nejde. Mám nějakou zkušenost se stříkáním auta a známého lakýrníka už od mládí, ale jedná se mi právě o ty plniče a barvy, co jsou dnes. Samozřejmě můžu zaskočit do velkoobchodu barev, ale chci spíše nějaký ten "lidový" názor z fóra.

[radioelectrum]

Doporučuji opískovat a potom suříkový základ. Ten je nesmrtelný. Sice je v EU zakázaný ale pořád se dá sehnat. Já takhle letos řešil Škodu 100L.

[Sandal]

Auto se dá polejt i vysoce lesklým polyuretanem. Je třeba se zeptat na snášenlivost plniče s vrchním lakem. Je to levný a výsledek dobrý. Nikdy jsem s tím nepracoval, jen jsem to viděl.

Pak můžeš zvolit bazický pastelový akrylát a polejt bezbarvým lakem. Lak dostane "hloubku" a po vyleštění je výsledek vinikající. O maličko horšího výsledku dosahneš smícháním natužených a naředěných složek, a následně tim nastříkat auto. Leskne se to, ale není to ono. Je to jednodušší na aplikaci laku, ale výsledek je horší. Na veterána bych to nemíchal.

[p32]

Takže mi jen potvrzujete, že vodouředitelné jakékoliv něco raději ne.
Právě u těch polyuretanových nebo akrylátových barev a potom lak na to se rozhoduji kvůli ceně materiálu a konečnému výsledku. Kolik je vlastně u těchto barev (i plniče) spotřeba materiálu na takové auto typu Žiguli, Wartburg nebo jen Trabant?

[EKKAR]

Když se ještě lakovávalo fabricky na 120 - 150mikrometrů neboli tisícin milimetru, tak se říkalo že na autě je cca 5 kilo barvy a stejně tak plniče - bráno nový auto. Bralo se to i s vnitřní stranou. Dnešní lakový linky valí u jednovrstev 75-max80µm, u vícevrstev (metly) je to do těch 150µm - nepočítejme takový auta jako RollsRoyce, kde je na autě 5 vrstev základu, 8 vrstev barvy a dalších 5 vrstev bezbarváče, každá extra ručně dobrušovaná a ty poslední dolešťovaný. Málokdy se fabrika "sekne" a naleje na auto tlustší vrstvu, spíš se setkáš s ojebaným nástřikem někde v místech, kde se mají sejít zóny stříkaný na jednom autě dvěma různýma robotama a při rozjezdu linky seřizovači blbě nastaví překryv. Pokud budeš stříkat auto ručo-fučo i zevnitř a použiješ jednovrstvou barvu, resp. krycí leštitelnej lak, tak krom těch určo 5kg plniče počítej vzhledem k mizerný optimalizaci ručního stříkání s minimálně 8 kilama nástřikový hmoty. A když už teda pojedeš komplet celolak, tak si vyber nějakej základní odstín, kterej se nemusí míchat, abys měl jednoznačně definovanej odstín kdybys v případě nedostatku musel dokupovat.

Vím o případu, kdy si kutil-lakýra-amatér nechal namíchat barvu na auto do kýblu ke stříkání v množství "tak akorát", "nalil ji" doma na bezvadně připravený auto, jenže než to stačilo uschnout, dcerunka přišla pozdě z rande a aby nedostala vynadáno, nešla hlavním vchodem, ale "vplížila se" do baráku garáží. No a protože šla jen po hmatu a nechtěla svítit, tak samozřejmě se votřela o čerstvě nalitý plechy, takže gatě v řiti, halenka v řiti - a fotr na mrtvici, což dospělo do stádia nejvyššího stupně, když chtěl v tý prodejně domíchat dvě kila materiálu na novej opravnej nástřik - a oni mu netrefili stejnej odstín, což ale vyšlo najevo až když všecko uschlo a on se smontovaným ustrojeným kchárem vyjel na sluníčko - tam teprve "vylezlo jak z vývojky", že má sice ganz fungl novej celolak, ale zadní blatník a oboje dveře fouklý zřetelně jiným odstínem, než zbytek autí ... A není to zas tak dlouho, určo ne dýl jak 5 let, protože ta holka chodila s mojí dcerou do stejný třídy na základku ...

[EKKAR]

Když se ještě lakovávalo fabricky na 120 - 150mikrometrů neboli tisícin milimetru, tak se říkalo že na autě je cca 5 kilo barvy a stejně tak plniče - bráno nový auto. Bralo se to i s vnitřní stranou. Dnešní lakový linky valí u jednovrstev 75-max80µm, u vícevrstev (metly) je to do těch 150µm - nepočítejme takový auta jako RollsRoyce, kde je na autě 5 vrstev základu, 8 vrstev barvy a dalších 5 vrstev bezbarváče, každá extra ručně dobrušovaná a ty poslední dolešťovaný. Málokdy se fabrika "sekne" a naleje na auto tlustší vrstvu, spíš se setkáš s ojebaným nástřikem někde v místech, kde se mají sejít zóny stříkaný na jednom autě dvěma různýma robotama a při rozjezdu linky seřizovači blbě nastaví překryv. Pokud budeš stříkat auto ručo-fučo i zevnitř a použiješ jednovrstvou barvu, resp. krycí leštitelnej lak, tak krom těch určo 5kg plniče počítej vzhledem k mizerný optimalizaci ručního stříkání s minimálně 8 kilama nástřikový hmoty. A když už teda pojedeš komplet celolak, tak si vyber nějakej základní odstín, kterej se nemusí míchat, abys měl jednoznačně definovanej odstín kdybys v případě nedostatku musel dokupovat.

Vím o případu, kdy si kutil-lakýra-amatér nechal namíchat barvu na auto do kýblu ke stříkání v množství "tak akorát", "nalil ji" doma na bezvadně připravený auto, jenže než to stačilo uschnout, dcerunka přišla pozdě z rande a aby nedostala vynadáno, nešla hlavním vchodem, ale "vplížila se" do baráku garáží. No a protože šla jen po hmatu a nechtěla svítit, tak samozřejmě se votřela o čerstvě nalitý plechy, takže gatě v řiti, halenka v řiti - a fotr na mrtvici, což dospělo do stádia nejvyššího stupně, když chtěl v tý prodejně domíchat dvě kila materiálu na novej opravnej nástřik - a oni mu netrefili stejnej odstín, což ale vyšlo najevo až když všecko uschlo a on se smontovaným ustrojeným kchárem vyjel na sluníčko - tam teprve "vylezlo jak z vývojky", že má sice ganz fungl novej celolak, ale zadní blatník a oboje dveře fouklý zřetelně jiným odstínem, než zbytek autí ... A není to zas tak dlouho, určo ne dýl jak 5 let, protože ta holka chodila s mojí dcerou do stejný třídy na základku ...

[Sandal]

Metalickýho laku tak 2, 2.5litru a pastelky asi o litr víc. Plniče tak 4 litry. Vše nabyde o tužidla a ředidla. Hodně záleží na rukou lakýry, kolik toho na tu kastli naleje a jak má seřízenou pistoli.
U moderních autolaků je to třeba i 1,5L, nebo i míň.

Ty dobrý vodovky se používaj v průmyslu a na krámě je neseženeš. Tudíž nemá smysl o nich uvažovat.

Kdybys stříkal metlu(ale vzhledem k stáří vozu to nepředpokládám) tak hlavně stříkej díly buď namontovaný na autě nebo v poloze jak budou namontovaný. Nelakuj třeba dveře položený na plocho na kozách. Vůči blatníkům by pak bylo vidět jiný uspořádání kovových částic v laku.

[mihal]

Moju š110 som po vyvárke základoval hostagrund reaktívnym základom, gity od BODY, plnič, špric git a vrchný akrylát od APP. Dôležité je nech dobre vyzrú vrstvy, aby sa neprepadávali. Striekal som to po dieloch, to by som už nerobil ale nechcel som to dať naraz. Dôležitá je teplota, správna viskozita a tlak. Ale to najdeš popísané všade. Info som cucal na flat4, maník SO545 riešil kilečko, mnoho fotiek, no krása. Ja som si na foťák spomenul málokedy.

[Radim]

Podle mne je za prvé podstatné, jak se to auto má provozovat.
Jestli se má provozovat jako normální auto nebo jako veterán, který musí obstát na srazu veteránů a barva nebude snižovat jeho cenu při případném prodeji nebo to má být dojížďák, který má vydržet 1 - 3 STK a potom jít do šrotu.
Obávám se přitom, že podle Brusele mají být všechna auta se spalovacím motorem do nějakých 10- 20 let dojížďáky.
Rozdíl je jasný, na běžné ježdění je nejlepší běžná automobilová barva, na veterána potřebuješ ideálně dodržet odstín a historický typ barvy, jakým se ta auta tehdy lakovala. Nejde například nastříkat metalízou nebo barvou s průhledným krycím lakem auto, které jeho výrobce nikdy metalízou a barvou s průhledným m krycím lakem nelakoval. To by bylo ale nejlepší zjistit na veteránských fórech.
U dojížďáka se meze nekladou kreativnímu hledání levné třeba i neautomobilové barvy. Nebo barvy lépe vhodnější pro nenáročný garážový nástřik. I za cenu, že například při parkování auta venku se bude muset auto každý rok přebrousit a vyleštit, aby nevypadala křídovatě, matně a zestárle. Klidně třeba i vrchní venkovní syntetika kilo pod dvě stovky.
Za druhé je podstatné, kdo a kde ti to bude lakovat. Pro rychlou a levnou práci a dobrou kvalitu musí lakýrník pracovat s barvou, na kterou je zvyklý, se kterou umí a na kterou má technologické zařízení. Profesionální lakýrník a v autoservisech to bude barva od výrobce, se kterým mají smlouvu a kterou hromadně odebírají. Pro garážové stříkání a v menších autoservisech to budou nejspíš nějaké poloamatérské dvousložkové automobilové opravárenské barvy schnoucí za normální nebo mírně zvýšené teploty, pro velké autoservisy profibarvy náročnější na podmínky při stříkání a na zařízení lakovny. Takže když se někde někomu dává lakovat auto, pro běžné ježdění se zeptat, co na auta nejvíc používá a pokud to není nějaký hodně levný asijský výrobce, tak tu barvu vzít.
Za třetí je podstatné, jestli auto má původní lak nebo bylo opravováno. V roce 1972 se už mohly používat na auta vypalovací barvy. Ty se vypalovaly při teplotě okolo 100 st C a měly by být k dnešním agresívním rozpuštědlům v barvách dostatečně odolné. Pro přestříkání, pokud je podklad zdravý a nepodrezlý by pak mělo stačit přebroušení staré původní barvy. Pokud se ale tehdy auto opravovalo a přestříkávalo, bylo to děláno nejspíš nitrokombinačními barvami , pod ně to byly barvy a plnice schnoucí na vzduchu nebo se mohly používat ještě starší nitrocelulózové barvy. Ty všechny jsou citlivé na dnešní ředidla a musí se před lakováním odstranit, protože by se vlivem dnešních ředidel nejspíš zvedly a zničily by nástřik.
Pokud se ale auto opravovalo a přestříkávalo v posledních cca 20 letech, už byly nejspíš použity dvousložkové barvy a ty už nejspíš budou k dnešním rozpouštědlům taky odolné. takže by taky mělo stačit pouhé přebroušení staré barvy a její přestříkání novou vrchní barvou.
za čtvrté, z hlediska výrobce barvy a spolehlivosti. Z hlediska spolehlivosti barvy vždy dává smysl pouze kompletní nátěrový systém. od holého kovu a prostředků pro jeho úpravu přes základní nátěr a plnič nebo univerzální barvu až po vrchní email a nějakou jeho krycí ochrannou vrstvu. Výrobce taky dává záruku jen na kompletní nátěrový systém. Pokud se tedy lakuje od holého kovu, použivá se tedy obvykle celý kompletní nátěrový systém buď od jednoho výrobce nebo kombinaci doporučenou výrobcem vrchního emailu. Kombinovat nedoporučené barvy jedině pokud je k tomu skutečně závažný důvod a ta kombinace je vyzkoušená, že funguje.
Za páté. Vodouředitelné barvy jsou módní, ale je to spíš zelené ekologické šidítko. Na stejnou kvalitu výsledné vrstvy musí být jejich formulace mnohem náročnější a tudíž dražší než je u rozpouštědlových barev. Pro automobilky, kde musí díky Bruseli počítat při výrobě s každým gramem emitovaného CO2, jsou vodouředitelné barvy dobré, ale na opravy se nehodí. Pokud si někdo nelakuje auto v bytě v obýváků v zimě, kde nemůže větrat.

Jak to tady tak čtu, tak se asi nejvíc shoduji s Ekkarem.
Pro běžné ježdění se na lakování auta předem domluvit s lakýrníkem. Do jaké úrovně povrchovky mu to auto předat, jestli jen na jemné dotmelení a dobroušení nebo veškeré tmelení a domluvit se s ním, jaké prostředky na to auto používat, aby byly kompatibilní s tím, co bude používat on. Finální povrchovka je potom hodně závislá na manuální zručnosti, kdo to umí, to udělá několikrát rychleji a přitom ještě obvykle mnohem lépe než ten, kdo se to teprve učí.

Co se týká barevných odstínů a jejich stálosti, ve skutečnosti sice dodavatelé a výrobci barev teoreticky zaručují stálost odstínů vždy, ale v reálu dosahuje přesné stálosti odstínů jen obběratel soustavného velkého množství barvy, který to má ve smlouvě a výrobce barvy se o to speciálně stará. typicky automobilka. Výrobci sice nastavují odstíny barev podle barevných standartů, RAL nebo jiných, ale ve skutečnosti každá šarže barevného pignetu je trošku jiná, odstín tekuté barvy je trošku jiný proti odtínu téže barvy nastříkané a zaschnutí, stárnutím je barva jiná. Je možné vzít opravovaný blatník z 5 let ježděného auta a v přípravně barev načíst ten barevný odstín a počítačem namíchat barvu, která nastříkaná a zaschlá bude stejná jako zbytek auta, ale po půl roce už bude na nově přelakovaném blatníku obvykle vidět menší rozdíl, protože různě staré barvy stárnou jinak. Nebo je možné kupovat barvy podle třeba RAL vzorníků, ale jak se nastříkané vzorky barev dají vedle sebe, budou vidět mírné rozdíly. Stejně tak není zaručeno, že stejná barva od stejného výrobce se stejnou recepturou, ale různých šarží, když se po nastříkání dá k sobě, bude mít přesně stejný odstín.
Proto je velmi vhodné pro nástřik auta vždy kupovat víc barvy než se spotřebuje než méně a potom dokupovat. A kupovat všechny plechovky z jedné šarže. Nebo různé šarže stejné barvy stejně smíchávat.

[p32]

Díky za další příspěvek. Je to r.v. 1972 jak jsem psal a bude provozovaný normálně aspoň 10 let. Musí se to zkontrolovat celé, tj. po mechanické stránce. Např. vyměnit brzdové trubky, opravit výfuk a další drobnosti. Jak to časově vyjde, tak to si zatím netroufnu říct, ale chuť by byla. Už je pro to připravovaná garáž, kde se to bude dělat.

[Radim]

jj, taky mám doma v garáži jen o pár let mladší auto, momentálně nepojízdné a taky zvažuji, jestli současný velmi mírný nashromážděný nadbytek financí nevrazit do jeho renovace a zporoznění a k využívání. Když už nic jiného, tak pro vztek zelených EU šílenců a sabotérů lidské psoelčnosti, co se rozhodli evropská auta pohřbít.
Tak ať se Vám ty opravy podaří!